Hlas Revoluce, 1970 (XXIII/1-52)
1970-08-07 / No. 32
V interviewu s Časopisem Spiegel prohlásil inspektor bundeswehru generál Albert Schnez že by bez dal šího přemýileni podržel svou funkci, i kdyby v NSR nastoupila k vládé NPD. Ze sl to sice nepřeje, ale kdyby k tomu vedly volebni výsledky, že by bylo jeho povinnosti vládu podporovat. Má už v tom svou zkušenost — byl důstojníkem za Hitlera a NATO ho muselo odmítnout, když kandido val na velitele skupiny Evropa—Střed pro jeho nacistickou minulost. NSR mu však udělila druhou nejvylžl funkci v bundeswehru. ★ Ve Slesvicku-Holštýnsku bydli v poměru k celkovému počtu obyvatel největší podíl odsunutých Němců, jimž se v NSR říká „vyhnanci“. Podle statistiky s roku 1969 žije v této spolkové zemi 835 000 odsunutých Němců a 62 000 uprchlíků z NDR. Je to 28,2 procenta obyvatelstva. Revanšistická statistika totiž počítá mezi odsunuté Němce i děti, narozené již na území západního Německa. Těch je v Slesvicku- Holštýnsku 130 000. „Vyhnanec“ je také nejenom dítě, jehož oba rodiče patři k odsunutým Němcům, ale stačí, když alespoň otec byl odsunut. Při příštím sčítáni se pravděpodobně setkáme s tlm, že za odsunuté Němce budou pokládány i děti těchto děti. O budoucnost revanšismu je tak postaráno. ★ Západoberlfnská SPD, podporována CDU, prosadila v bezpečnostním výboru senátu návrh, aby západoberlins á policie byla vyzbrojena kulomety a ručními granáty. Četné organizace a osobnosti, včetně odborová organizace policie, obrátily se na veřejnost s výzvou, aby taková výzbroj, která připomíná přípravu občanská války, nebyla připuštěna. ★ Nejštvavější řeči proti socialistickým zemím a proti Brandtovu jednání s nimi pronášel v poslední době kromě Franze Strausse poslanec CSU Guttenberg. Řeč tohoto poslance, pronesená ve Spolkovém sněmu, vyšla nyní na dlouhohrající desce. Doplňuje se tak série zahájená Hitlerovými nacistickými pochody. * President Nixon zshrňul Američany nekonečnou statistikou o počtu nábojů do pušek, množství rýže a duši do jízdních kol, které hrdinná americká armáda našla a ukořistila v Kambod ži. V listě Chicago Sun Times se den po Nixonově řeči objevila karikatura dvou amerických vojáků v Kambodži s textem: „Ale ne, Same, tys nenašel bedničku nábojů a dva pytle rýže, ale celé skladiště zbraní a záso bovac! sklad.“ Bonská vláda darovala vietnamskému generálovi Keyovi neobvyklý dárek: pracovnici germánského institutu v Saigonu mu přeloží do vietnamského jazyka „Mein Kampf”. •k Podnikateli staveb v Biskirchen v okrese Weizlar v NSR musil každý turecký dělník zaplatit tisíc marek v hotovosti za to, že bude moci v jeho podniku pracovat — oficiálně jako taxu za výdaje při získávání pracovního povoleni. Do své vlastní kapsy pak podnikatel dával množství dalších marek: dětské přídavky, přirážky za práci o svátcích, mzdu na dovolenou atd. Ubytovánf pod lidskou důstojnost v kůlně podniku sl dal zaplatit 50 markami měsíčně od každého dělníka. Skandál se dostal na veřejnost teprve, když turečtí dělníci, jichž u tohoto zaměstnavatele pracovalo sto, utvořili „Turecký dělnický spolek“ a zvolili si za předsedu tureckého lékaře dr. Safahyla. Ořady opatřují pro dělníky nová zaměstnáni a podnikatel půjde před soud. ★ Jeden nakladatel ve Švédsku připravuje vydáni Hitlerova díla „Mein Kampf”. Podal si žádost o právo na vydáni v bavorské vládě, která je oprávněna toto povoleni vydávat. Vydavatel dokonce pohrozil, že v případě, že nedostane povoleni, předá záležitost k soudu. A když ani to nepomůže, hodlá přelstít proslulou úřady a doplnit neblaze knihu obsáhlejším komentářem a už prý se jednalo o jiné dílo. O h!a? JAK DAL $ MOLINARIM? Tisková komise, kterou uspořádal výbor pro potrestání válečných zločinců v Mohuči, měla velkou odezvu v západoněmeckém i francouzském tisku — ale nic se dále neděje. Již v dubnu 1970 odpověděl francouzský ministr zahraničních věcí na interpelaci, že Theodor Moliňari byl sice v nepřítomnosti odsouzen francouzským soudem k smrti za zločiny spojené se zavražděním francouzských partyzánů, ale že západoněmecké zákonodárství nedovoluje vydání odsouzeného francouzským úřadům. Musí tedy západoněmecké solidy jednat o obviněních proti Molinarimu. Francouzské úřady si přejí objasnění všech skutečností. Bylo dohodnuto, že bude zástupci Německé spolkové republiky umožněno nahlédnout do spisů o případě generála Molinariho, což se už stalo v prosinci minulého roku. Doklady byly postoupeny západoněmecké vládě diplomatickou cestou. Předseda komise Claus Schütze řekl redaktoru listu Die Tat, že Molinarův případ není ojedinělý. Jeho vývoj ukazuje, že v bundeswehru a v celé západoněmecké veřejnosti se zvětšuje vliv neofašistických sil. Jako ilustraci k tomu uvádí, že generál bundeswehru mimo službu Leo Hepp uveřejnil v časopise bundeswehru nadšenou chválu na posledního žijícího Httlero va polního maršálka Wilhelma Lista, jemuž je 90 let. Tento polní maršálek má na svědomí zavraždění statisíců Jugoslávců a byl odsouzen americkým vojenským soudem k sedmi rokům vězení. Generál Hepp však o něm píše jako o muži, který projevoval nejvyšší rytířskost k poraženým a vždycky měl pochopení pro utrpení civilního obyvatelstva, postiženého válkou“. Výzvy k obyvatelstvu, aby požadovalo řešení případu Molinariho jsou proto spojovány s výzvou k boji proti všem reakčnlm a neofašistickým silám v NSR. Claus Schütze soudí, že prvním krokem by mělo být zbavení Karla Theodora Molinariho jeho vysoké vojenské funkce a postavení před soud. Jestliže neodpoví do začátku srpna západoměmecké ministerstvo obrany na dopis, zaslaný mu 5. července 1970, navštíví Výbor pro potrestání válečných zločinců ministra obrany, aby s ním o věci pojednalo a zdůraznilo svoje požadavky s poukazy na nové důkazy, podle nichž o vině K. T. Molinariho není již nejmenších pochyb. BAVORSKO-ZÁPADONÉMECKÝ TEXAS Texas je největší stát v USA a leží na jeho Jižní hranici. Bavorsko je největší stát NSR a leží na její jižní hranici. V Texasu udávají tón nejreakčnějš! naftoví magnáti. Tam je domovem fašistický Ku-klux-klan. V Texasu byl zavražděn J. F. Kennedy, protože jeho politika neodpovídala do písmene texaským mocipánům. Strauss a jeho společníci chtějí udéiat z Bavorska Texas Německé spolkové republiky. Strauss navazuje na bavorské tradice. Odtud dobyl Hitler moc. Nazval Mnichov „hlavním městem hnutí“ a Norimberk „městem říšskůch partajtágů“. Také NPD se dařilo nejlépe v Bavorsku. Při posledních zemských volbách tam získala 15 mandátů a při volbách do Spolkového sněmu překročila 5°/o hranici, které v ostatních zemích nedosáhla. Období seskupovat neonacistické síly západního Německa v menších rozměrech je zřejmě u konce, píše Neues Deutschland. Vedoucí silou neonacistickébo hnutí se stává CSU a v jejím čele Franz Josef Strauss. Není to však jen přípravná práce neonacistické strany a nacionálně socialistická tradice, o niž se Strauss chce opírat. Hlavní součástí jeho vlivu je bavorský zbrojní průmysl. Siemens v Mnichově vyrábí elektronkovou výzbroj pro bundeswehr a NATO. Messerschmltt-Boelkow staví rakety a bojová letadla, MAN v Augsburku a Norimberku staví reaktory a vyrábí vozidla pro bundeswehr, Krauss- Maffai z FHckova koncernu vyrábí tanky Leopard Tato skupina soolu s linými představuje velmi agresivní část záoadonémeckt'ch mononolň, které nechávají Strausse, aby je reprezentoval. Jeden ze směrů Straussovy politické propagandy je zaměřen na bundeswehr i bývalé jeho příslušníky. Straussově straně nejde jenom o neonacistické Bavorsko. To má být jen východiskem a současně vzorem pro ostatní západoněmecké země. CSU se tím nijak netají. Generální sekretář CSU vysvětluje heslo Německo potřebuje Bavorsko přímo tím, že bavorská politika má být vzorem pro politiku celého záDadního Německa Znamená to, že Straussova strana chce pro neonacismus dobýt nejen Německou spolkovou republiku, ale že sahá i daleko za Její hranice. A pokud jde o Strausse, napsalo o něm předsednictvo kruhu přátel CSU v Kolíně nad Rýnem: „Franz Josef Strauss je muž budoucnosti. Nevystřídává Adolfa Hitlera, ani ho nenahrazuje, ale má všechny kvality Vůdce.“ Profesor university v Erlangenu ir. Hans Joachim Schoeps vydal ve formě inzerátů provoláni, aby ženy a muži přistupovali do jeho organizace „Konzervativní shromáždění”, jehož programem je chránit německé dějiny a tradici. Tento profesor založil v roce 1933—1935 „Družinu německých židů”, která si říkala ta ké „Německý předvoj” a podporovala ze všech sil hitlerovský fašismus. Požadovala odlišeni židů na německy uvědomělé a neněmecké. Schoeps se před plynovou komorou zachránil útěkem do Švédská. A dnes začíná znovu. ANTIKO MUNISMUS NÁBOŽENSTVÍM Ve vídeňském listě Die Presse popisuje Hans Walter Berg situaci na americko-čankajškovském ostrově Tchajwan. Svou reportdi začíná poznámkou, že v těchto dnech odmítl hotel v hlavním městě Taipeh objednávku koktejlu, při němž měla být také podávána vodka. ..Anttkomunismus je na Tchajwanu jakýmsi druhem státního náboženství. Slouží jako ospravedlnění toho, že ostrov je ovládán policejním režimem. Všichni cizinci, kteří přijíždějí na ostrov jsou pokládáni za možné špióny. Strach z vyzvědačů pravděpodobně pramení z toho, že tchajwanský režim udržuje sám mimořádně aktivní, i když málo úspěšnou činnost agentů v lidové Číně.“ Na ohromné plastické mapě v operačním sále zpravodajské ústředny svítí obrovské množství žárovek, označujících nejen důležité hospodářské a vojenské objekty, ale také prý střediska činnosti stoupenců „svobodné Číyy“. Dokonce i kulturní revoluce tu na Tchajwanu byla prohlašována za povstání lidu proti komunistickému režimu a za „začátek konce rudé diktatury". Autor dále píše, že sen o zhroucení komunistického režimu se tu udržuje dvacet roků a že snad nikde na světě iluzorní přání nezkresluje tak skutečnost jako tady. Z podrobností se tu sestavuje zcela falešný a scestný obraz. „Kdo však projeví sebemenší pochybnost, že Čankajškovu režimu je svěřeno historické poslání osvobodit od komunismu 700 miliónů Číňanů na pevnině, je ihned jako velezrádce potrestán. Nacionalistický parlament složený z 98 procent ze stoupenců Čankajškových, kteří se sem uchýlili po porážce s generalissimem stále ještě prohlašuje, že reprezentuje celou Čínu. Čankajškovská klika ovládá dvanáct miliónů ostrovanů. Vyvyšuje se na ně, protože prý „utrpěli na svém národním charakteru škody" v důsledku padesáti roků japonské okupace ostro-~ va. Ostrované se zpočátku proti nadvládě bránili, ale pak se zmocnili kontroly celého hospodářství a celkem ponechávají čankajškovcům politickou a správní moc bez velkého odporu. Kdokoli se však proti nim a tím také proti státní policii jakýmkoli způsobem postaví, je okamžitě prohlášen za „komunistu" a umlčen. Mladá generace je většinou držena ve vojenské službě. Tchajwanská armáda čítá 600.000 mužů. Autor článku v Die Presse konstatuje, že příslušníci této armády však nijak nepokládají čínskou pevninu za svou vlast a že jestliže mluví o „celé Číně", pak téměř nikdo z nich se nedomnívá, že 13 miliónů Tchajwanců by jt reprezentova lo lépe než 700 miliónů Číňanů. i -w' "V' A. Pele „Lebensranm” Ostudná doba britské diplomacie Referovali jsme již o deníku zesnulého lorda Harveye of Tasburgh, který byl soukromým tajemníkem Anthony Bděna a po jeho odchodu z britské vlády také tajemníkem nového ministra zahraničních věcí lorda Haltfaxe. Je to deník, který zachycuje ostudnou dobu britské diplomacie, dobu smiřovaček s Hitlerem a Mussolinim, které vedly k Mnichovu, znemožnily uzavřeni smlouvy se Sovětským svazem a povzbudily diktátory k rozpoutání světové války. Londýnský list Sunday Times uveřejnil výňatek z prvního svazku tohoto deníku. Z této části zabývající se rokem 1939, otiskujeme výňatky. Bok po boku s diktátory 2. ledna 1939, tedy již pu Mnichovu, ale před okupací zbytku Československa, Oliver Harvey si poznamenal do deníku: Dnes jsme se doslechli, že Montagu Norman z Anglické banky odjel do Berlína. Říká se, že v pátek bude v Basilejí, a protože je kmotrem Schachtova vnuka, má v úmyslu oplatit dlouho odkládanou křtící návštěvu v Berlíně. Nechce se prý sejít s nikým- než s lidmi z Říšské banky a zmínil se o tom předsedovi vlády Nevillu Chamberlainovi a britskému velvyslanci v Berlíně Hendersonovi, kteří to pokládají za dobré. Taková návštěva může však jen ublížit — povzbudí proněmecké sklony v City. Americká i ostatní zahraniční veřejnost si bude myslet, že se chceme s Německem znovu dohodnout za jejich zády, bude to další příklad pronacltíckých sklonů předsedy vlády a konečně v Německu samém to budou pokládat za důkaz našeho úzkostlivého přání vyhledávat Hitlerovu společnost. 4. ledna: Musím se zmínit o dalším vývoji Normanovy návštěvy v Berlíně. Alee Cadogan (z ministerstva zahraničních věcí) mluvil o tom s Halifaxem a byl zmocněn napsat Normanovi, že o této návštěvě se s ním nikdo nekonzultoval, doufá však, že ve všech rozhovorech, které Norman bude mít, všechno bude naprosto ne závazné. Na to Norman ve vzteku přišel na ministerstvo zahraničních věcí a řekl, že nejede nikam „za zábavou" a že o tom mluvil s předsedou vlády a jeho poradcem Horacein Wilsonem. Spatřujeme v tom další příklad politiky předsedy vlády, který pracuje za zády svého ministra zahraničních věcí a staví se po bok diktátorům. V dalších záznamech líčí Harvey návštěvu Chamberlainovu a Halifaxovu v Římě. Jejím účelem bylo „odpoutat Mussoliniho od Hitlera“. Harvey zaznamenává, že Chamberlain po rozhovorech řekl, že Mussolini na něho udělal dobrý a upřímný dojem. Mussolini prohlásil, že chce mír z vnitřních, jakož i ze zahraničních důvodů. V zápise z 14. ledna klade si Harvey otázku: Oslabili jsme osu? Halifax mu řekl, že jeho konečný dojem je, že Mussolini nechce válku, shledával ho klidným a naprosto jiným než čekal: Zbývá dojem, že Mussolini Je jediný vynikající člověk. Země zůstává tím, čím vždy byla, lehkomyslnou, bez surovin, bez opravdové chuti jít do moderní války. Mussolini použije každé příležitosti, aby nás, Francouze a Němce vydíral, ale nebude bojovat. O Chamberlainovi řekl Halifax, že ani v malé skupince, která jela do Říma, nebyl s to udělat příjemný osobní dojem. Je to jakýsi robot. Halifax si o něm zřejmě myslí, že je mnohem traonější než přiznává. Britská delegace, která shledala Mussoliniho mužem míru, nalezla už na zpáteční cestě v Paříži telegram, že si Mussolini všechno rozmyslel, že nestrpí nějakou intervenci kvůli Barceloně a kdyby Francie intervenovala, že by vyslal své divize navzdory nebezpečí války. „Tolik o Mussoliniho politice míru, o níž mluvil s Chamberlainem." 17. února: Možná, že budeme mít brzy s předsedou vlády nesnáze. Příští čtvrtek promluví Halifax ve sněmovně lordů. Provádí stále svou vlastní linii. Bez okolků říká, „pro mne už nebude žádného Mnichova“, a jsem si jist, že nyní je přesvědčen, že jsme silnější a že musíme zůstat pevní. V září (Mnichov) si<myslel, že nejsme dost silni, abychom riskovali boj, dokud to pro nás nebude nezbytné a že česká otázka není tak důležitá, ale vždy mluvil, že jsme „mezi dvěma strašnými alternativami" a nikdy tu nebylo nic, nač by mohl být nakonec hrdý. Nechce dovolit, abychom se dali znovu tak napálit. 2B. února: V dohodě s Frančií zítra v pondělí uznáme Franka. 20. března: Když Hitler obsadil Prahu byl zánik Československa, státu oslabeného mnichovskou dohodou úplný. Chamberlainova zahraniční politika je v troskách, britská veřejnost zuří, Chamberlain se proto obrací na Rusko, Polsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Rumunsko, aby zjistil, zda by společně s námi odporovaly německé agresi. Předseda vlády posílá Mussolinimu dopis, kde mu připomíná římskou návštěvu a co tehdy Mussolini řekl o Hitlerových mírových úmyslech, a žádá ho, aby využil svého vlivu v zájmu míru. Zdá se, že vláda Jeho Veličenstva konečně všechno bere vážně. Veřejné mínění je zřejmě pobouřeno. Je ovšem dosud pochybné, jak dalece se zavážeme k akci. Je nejisté, co udělá Hitler příště. Pochybuji, že ustoupí, myslím, že se dá zastavit jen násilnýa mi prostředky — válkou nebo vnitřní vzpourou. 7. dubna: Italský chargé d'affaires s Crolla přišel za Halifaxem v poledne osobním poselstvím Mussoliniho, který ho formálně ujišťoval, že řešení italsko-albánského problému bude provedeno takovou formou, aby nebyla vyprovokována krize v anglo-ítalských vztazích nebo v mezinárodni situaci vůbec. V té chvíli jsme se dověděli, že italské válečné lodě ostřelují z děl pobřeží a vylodují se vojáci. Je to určitě italský protějšek pohlcení Československa a je to zbytečné, protože Albánie již byla pod italskou kontrolou. (Pokračování příště],