Lidové Noviny, červen 1992 (V/127-152)
1992-06-01 / No. 127
Nezávislý československý deník LIDOVÉ NOVINY ČÍSLO 127 • ROČNÍK V PONDĚLÍ • 1. ČERVNA 1992 Cena 2,50 Kčs PRAHA P ředně chci poděkovat vien bezejmenným aktivistům ze Ze mědělské strany, Strany zelených a Československé strany socialistické, kteří obětavě propaguji Liberálně sociální unii", oslovuje své čtenáře páteční Venkov listy profesora Trnky. Pokud by té větě náhodou někdo nerozuměl, ať si ji přečte jeitě jednou, ještě jednou, a pokud možno ještě jednou. Teprve po Praktická trojjedinost několikerém čtení totiž pochopí, jak hluboce jí nerozumí. Zejména pak poté, co ve velkém sporu o LSU všechny tři strany v ní sdružené hlasitě křičí, že sice každá zvlášt jsou jedna strana, ale dohromady jsou taky jedna strana. Totiž hnutí. Třeba to není k pochopeni, ale ono koneckonců o pochopení nejde. Příznivcům všech tři stran je jasné, že budou-li volit tu čtvrtou, volí současně první až třetí. Nepřiznivci se jen zesměšňuji svým horlením, protože komu co do toho, že dle rozumu koalice, když papírově nade vši pochybnost hnutí. Je u nás taková tradice, že oštemplovaný nesmysl je nad každé rozumováni. Ostatně sporná registrace se udála před půl rokem, nynější snahy o její zpochybněni (a tím spíš úvahy o dodatečném řešeni soudním) jsou pozdním bychem. Budeme tedy muset počítat s tím (ostatně poslední průzkumy veřejného míněni to potvrzují), že opozice jde do voleb posílena. O koho vlastně? Hnacím motorem LSU je nepochybně Zemědělská strana. Ta se zrodila na půdě někdejšího Svazu družstevních rolníků a velmi brzy začala dávat otevřeně najevo, že se jí tento způsob reformy velmi nelíbí. Z docela jiného rodu je strana socialistická, která v listopadu ’89 půjčila revoluci balkón a ve volbách 90 měla obrovské aspirace. Je dosti pravděpodobné, že kdyby se splnily, byla by dnes stranou velmi státotvornou. Prohrála však strašně - snad že nekandidoval ten balkón - a tak si začala hledat novou orientaci. A konečně o zelených je známo hlavně tolik, že je nikdo nezná. Opravdu zvláštní sešlost je v tom trojjediném hnutí. Co je vlastně spojuje? Na to je zřejmě jediná odpověď: účel. Pro strany pravice a středu hořká lekce pragmatické politiky. □ JIŘÍ FRANĚK DNES VEČER se v pražském Radiopaláci uskutečni velká debata zástupců osmi stran, které mají podle dosavadních průzkumů ve volbách největší šance. Diskutovat budou J. Zieleniec (ODS-KDS), M. Prokop (ODA), J. Dienstbier nebo M. Buršík (OH), J. Lux nebo J. Kasal (KDU-ČSL), R. Valenčík (Levý blok), P. Kučera (ČSSD), F. Trnka (LSU), S. Křeček (HSDSMS). Prostřednictvím redaktorů Lidových novin, kteří rozpravu povedou, budou moci své dotazy klást i diváci. Diskusi významných představitelů hlavních politických stran, jaká v celé předvolební kampani výrazně chyběla, pořádají společně agentura Cherry, Lidové noviny a Radio Plus ČSTK RFI. Sestřih z besedy uvede BBC ve svém českém vysílání. Začíná se v 19.00, vstupné se neplatí. RB OSN PŘIJALA OSTRÉ SANKCE PROTI JUGOSLÁVII Do světové izolace NEW YORK/BĚLEHRAD - Rada bezpečnosti OSN v sobotu v New Yorku schválila zavedení rozsáhlých sankcí proti srbskočernohorské federaci, kterými se Jugoslávská svazová republika (JSR) dostává do naprosté světové izolace. Cílem sankcí je zastavit krveprolití v Bosně a Hercegovině a přimět všechny strany jugoslávského konfliktu, aby zasedly k jednacímu stolu. Co do rozsahu jsou sankce ještě tvrdší než ty, které Rada před dvěma lety zavedla proti Iráku poté, co okupoval Kuvajt. Stejně jak v případě Iráku však jsou sankce uvaleny podle Hlavy 7 Charty OSN, která umožňuje i použití síly. Pro rezoluci o sankcích hlasovali všichni členové Rady, kromě Číny a Zimbabwe, které se zdržely. Sankce zastavují veškerý obchod se Srbskem a Černou Horou s výjimkou dodávek léků a potravin, letecké a námořní spojení s nimi, platby v jejich prospěch, veškerou spolupráci s jugoslávskými aeroliniemi a námořními společnostmi, nařizují omezení diplomatického zastoupení Jugoslávie v zahraničí a zakazují sportovní, kulturní a vědeckotechnickou spolupráci s ní. Sankce budou v platnosti do té doby, než se Rada rozhodne je zrušit. Rezoluce kromě toho kritizuje také ostatní sousedy BaH, (Pokračování na poslední straně) Další útok na Kubě HAVANA - Série brutálních útoků pokračovala v sobotu v Havaně napadením představitele opoziční Sociální demokracie Rolanda Pratse, kterému pět neznámých mužů způsobilo vážná zranění. Chodcům, kteří chtěli napadenému pomoci, útočníci sdělili, že „tady se řeší problémy s kontrarevolucionářem, který šíří nepřátelskou propagandu“. DNES V LN rFINALE Obšírné zpravodajství Aleny Drtinové z French Open a navíc rozhovory: Co si myslí tenisté z oblasti bývalé Jugoslávie. - Vizitka českého Němce či německého Čecha Davida Přinosila. GULÁŠ, PIVO, PÍSNIČKY Poslední víkend před volbami se snažili především politici Poslední předvolební víkend využili straničtí kandidáti k mítinkům, shromážděním, setkáním s občany. Sobota byla v Mostě ve znamení ČSSD, která před domem kultury připravila módní přehlídku, loterii, seskok parašutistů, ukázku historického šermu i vystoupení mažoretek. Asi 300 posluchačů vyslechlo projevy severočeských kandidátů ČSSD, které přijeli podpořit profesor Jičínský, M. Zeman a I. Fišera. Podle slov Z. Jičínského sice ČSSD již dříve vyjádřila podporu kandidatuře V. Havla, ale ten svým projevem v Prešově porušil nadstraniokost, a proto s ním o tom „musíme hovořit“. M. Zeman, kterého konferenciér uvedl jako „vtipného vypravěče“, soudí, že ČSSD neuzavře koalici se stranami intolerantními, založenými na vůdcovském principu, mezi než patří KSČM, SPR - RSČ a ODS. Z místních kandidátů zaujala slova D. Brandy o tom, že Romové často „záměrně ničili sídliště Chánov, aby mohli infiltrovat do Mostu". O rekonstrukci sídliště tam budou „Cikáni opět přemístěni“. Sociální tržní ekonomiku ve stylu L. Ehrhardta slíbil asi dvěma stovkám příznivců KDU - ČSL v areálu ždárského zámku předseda strany Josef Lux. Poloprázdno před tribunou, stejně jako nepočetné publikum v areálu, kde lidovci připravili celodenní program, poněkud překvapily. Na Žďársku totiž v minulých volbách získali dvacet procent a letos čekají deset navíc. Na otázky z pléna odpovídali kandidáti KDUČSL: V případě vítězství sedmnáctky se už nebudou stavět panelové králíkárny pro lidi, zákon o protikomunistickém odboji bude schválen, spolkové uspořádání se stane skutkem, snížení obludných nákladů na státní správu jakbysmet. Ujistili rovněž, že nikdo z kandidátů „nebyl fízl“ a nebyl v KSČ: „Neslibujeme žádný happyend. Jen to, že budeme mluvit pravdu.“ Pražské výstaviště v neděli ovládla ODA, i když tu nezazněly zásadní politické projevy. Ve střední hale byl největší zájem o portrét prvního místopředsedy ČNR s nápisem „Kalvoda for premier“, který zobrazený politik na místě podepisoval. Odpoledne se několik set lidí shromáždilo před pivním pavilónem, kde J. Kalvoda, P. Kubát, D. Kroupa a další v kuchařských čepicích a v bílé zástěře rozdávali zdarma guláš a plzeňské. Večer za doprovodu Originálního pražského synkopického orchestru byli představeni leadiy ODA další kandidáti do zákonodárných sborů, v nočních hodinách vystoupila britská rocková skupina Nazareth. Neděle patřila na pražském Vyšehradě především dětem. OH tu pro ně připravilo mj. ukázky indiánských tanců, souboj šermířů a kreslířskou soutěž. Dospělým byl určen program kandidátů OH, které uváděl písničkář Jan Vodňanský, jenž však přilákal jen několik desítek zájemců. Před nedalekým Palácem kultury uspořádala mítink Strana čs. podnikatelů, živnostníků a rolníků. I tady mysleli především na nejmenší - zmrzlina zdarma, hračky se slevou, velký nafukovací hrad. „Volit je asi nebudeme, ale je to od nich hezké,“ - svěřil se mladý pár. Sám neodejde BERLÍN - Chile je zřejmě rozhodnuto vypovědět E. Honeckera z rezidence svého velvyslance v Moskvě. Podle informací listu Bild-Zeitung bude nynější chilský velvyslanec a Honeckerův přítel Clodomiro Almeyda nejpozději do poloviny července odvolán. M. Honeckerová v rozhovoru pro bonnský rozhlas zdůraznila, že Honecker v žádném případě dobrovolně ambasádu neopustí. Kresba Vladimír Jiránek V UPRCHLICKÉM TÁBOŘE Kukanič ve Rijece je nejvíce dětí. Foto Jaroslav Veis - LN mínění ívvm J. Kalvoda se mýlí PRAHA - Vedoucí týmu volebních výzkumů Institutu pro výzkum veřejného mínění Jan Herzmann včera prohlásil: „V televizní relaci Události-komentáře dne 29. května 1992 řekl pan Kalvoda, že výzkum, jehož výsledky publikoval institut dne 28. května, byl proveden metodami, které jsou v sociologii zakázané. Za prvé - výrok pana Kalvody je nepravdivý, doufáme však, že nejde o úmysl. Pan Kalvoda byl patrně informován lidmi, kteři věci nerozurtiějí. Za druhé - je pozoruhodné, že se pan Kalvoda nezačal zajímat o metodiku našich výzkumů v době, kdy signalizovaly růst podílu příznivců ODA, nýbrž až v momentě, kdy naznačily možnost poklesu popularity této strany.“ VE STANOVÉM TÁBOŘE BOSENSKÝCH UPRCHLÍKŮ NA NA BŘEHU JADRANU ,Tady se naučíš čekat’ zvláštní zpravodajství j. veise z rijeky Na plánu Rijeky je to jen bezejmenná zelená skvrna. V reálu na štěrkové ploše vedle fotbalového hřiště dvacítka temně zelených vojenských stanů, konstrukce se dvěma cisternami s pitnou vodou, provizorní záchody a umývárna. Na šňůrách mezi stany visí prádlo. Malé dětské trenýrky, barevné halenky. Mužskou košili nezahlédnete, stejně jako ve stanech narazíte jen zřídka na muže. Jestli ano, bezpečně je mu vysoko nad šedesát a nejspíš se belhá o holi. Důvod je jednoduchý: ty děti, ženy a starci v tranzitním uprchlickém táboře v Rijece, jednom z mnoha, které na pobřeží Jadranu vyrostly, mají své domovy v Sarajevu, v Mostani, v malých bosenských vesničkách. Muži zůstali doma a bojují. „Dnes už jsme si na uprchlíky vlastně zvykli,“ řekla mi paní Jagoda Tonšič-Krema, psycholožka z oblastního centra pro uprchlíky a bezdomovce. „Ve městě jich je právě ted sedm a půl tisíce, v celé oblasti třináct tisíc. Někteří z nich tu jsou už devět měsíců - jsou to Chorváti, kteří přišli o své domovy po srbském útoku. Ted přibyli utečenci z Bosny a Hercegoviny, kteří by měli většinou zůstat jen pár dnů nebo týdnů a pak putovat dál. Do táborů v chorvatském vnitrozemí, pomoc slíbila Itálie, snad i jiné země. Ale jestli Srby někdo nezastaví - a ten někdo může být jen opravdová vojenská síla, kdo ví, co bude zítra...“ V tuto chvíli je v táboře Kukanič jen tisícovka muslimských uprchlíků. Přišli v konvoji, který putoval postranními silničkami ve chvílích, kdy se zastavila palba, ze Splitu pak lodí do Rijeky. Ted čekají; bez zoufalství a slz, někteří apaticky, někteří jako by vše kolem byl jen film: hodiny, dny, týdny. Čekají na oběd, na zubní kartáček pro dítě, na který při úprku z rozstříleného domova ani nepomyslili, na zprávu, koho z příbuzných už nikdy neuvidí, na rozhodnutí, do kterého dalšího tábora je přesunou. „Tady se naučíš čekat víc, než za celý život předtím,“ řekla mi asi padesátiletá žena s dcerou a třemi vnoučaty, které vypadaly, jako by byly jen na dobrodružném výletu. „A taky doufat, že se jednou vrátíš domů - ale nic víc.“