Literární Noviny, leden-červen 1967 (XVI/1-25)
1967-04-08 / No. 14
LITERÁRNÍ NOVINY TÝDENÍK SVAZU ČESKOSLOVENSKÝCH SPISOVATELŮ Ohrožuje nás exploze Veřejnost je optimistická ve své víře v neustále rychlejší pokrok lidské společnosti. Není si vědoma obrovského problému, nad nímž si vědci lámou hlavu již od konce války a jímž se zabývalo několik světových kongresů: PROBLÉM INFORMACI Známe problémy exploze v atomové válce, která by mohla zničit celou lidskou civilizaci, exploze obyvatelstva, které bude potřebovat jen 40 let, aby se zdvojnásobilo na sedm miliard. Tyto exploze jsou dobře představitelné. Ale exploze informací? Co je to? Není to problém příliš nehmotný, aby mohl být vážný? Nikoliv! Národ, kterému se ňepodarí jej zvládnout, je odsouzen doplatit na to svou budoucí životní úrovní. Stát, který mu nevěnuje včas svou plnou pozornost, ztratí své místo mezi vyspělými státy světa. Neuplynulo ještě dva a půl tisíce let od- okamžiky, kdy Sokrates prohlásil „Vím, že nic nevím“. Dnes lidstvo dospělo tak daleko, že bychom mohli říci „Nevíme, co všechno víme“. A v tom je jádro problému exploze informací. Lidstvo produkuje ročně množství poznatků, které se rozmnožují formou řetězové reakce. Nový poznatek je zárodkem desítek či stovek dalších v příštích letech. A tak se milióny nových poznatků řinou na svět vcelku neuspořádaně. Vědci, výzkumníci a technici se předem obávají, že tato záplava se může stát překážkou dalšího pokroku. Reší-ťi se dnes určitý problém, je neobyčejně obtížné vyhledat všechny informace o tom, co se kde o něm ve světě už napsalo. Známý anglický fyzik Bernal prohlásil asi těmito slovy: „Řeší-li se dnes nový vědecký nebo technický problém, bývá' tak obtížné nalézt v literatuře zprávu, zda a jak byl ve světě řešen, že je snazší výzkum opakovat.“ Kdyby situace ovšem pokračovala jakq dosud, mohlo by se stát, že by tisíce odborníků řešilo problémy, které již byly předtím někdy vyřešeny. ZRYCHLUJÍCÍ SE LIDSKÝ POKROK Uvádí se, že před půl miliónem let začal homo heidelbergensis v Abbéville opracovávat pazourek na jedné straně. Trvalo dalších sto tisíc let, než přišel na myšlenku, že by mohl pazourek opracovávat současně na dvou stranách. Při dalším vývoji lidstva jsou etapy pokroku a mezníky vývoje již k sobě blíže. Doba od vzniku nové myšlenky do jejího využití se zkracuje; elektromagnetické vlny byly objeveny v r. 1888, v rozhlase využity až v r. 1921 — tedy za tři desetiletí; od základního výzkumu Habersovy syntézy čpavku v r. 1903 do technického využití v r. 1913 uplynulo jedno desetiletí; od myšlenky rozštěpení atomu v r. 1938 do hirošimské bomby v r. 1945 jen tři čtvrtě desetiletí. I Americký vědec D. J. de "Solia Price podal ve své nedávno vyšlé knize Science since Babylon přehled o histórii vědy od Babylónu. Píše, že v r. 1750 se zabýval v Americe vědou jen jeden člověk (Franklinovy pokusy s bleskem a elektřinou), v r. 1920 pracovalo ve Spojených státech 200 000 vědců, v r. 1955 kolem jednoho miliónu a počet vědců se zde zdvojnásobuje každých deset let. Ze všech vědců, kteří v průběhu lidských dějin žili, je jich dnes živých ještě 80 až 90 procent! Čím více je vědců, výzkumníků a techniků, tím produkují větší počet nových poznatků; ty jsou uveřejňovány v knihách, v časopisech, ve výzkumných zprávách, v patentech, v protokolech z vědeckých konferencí aj. Kniha je nejméně vhodným pramenem nových Informací, neboť od vzniku rukopisu do vytištění knihy uplynou obvykle dva až tří roky. Proto se dává přednost časopisům a výzkumným zprávám. V r. 1685 začal vycházet prvý vědecký časopis, ale už v r. 1830 se vydávalo jen v oboru chemie a farmacie tolik časopisů, že vznikl prvý tzv. referátový časopis; přinášel výlučně výtahy článků zveřejňovaných ve všech časopisech daného oboru. Dnes se od- haduje počet odborných časopisů ve světě na 35 000 až 50 000. Sledovat běžně veškerou dnešní časopiseckou produkci je pro odborníky zcela vyloučeno. Dva profesoři fyziologie z Miinsteru se zabývali otázkou, kolik času potřebovali a potřebují jejich kolegovi při sledování nových informací. Aby pročetl fyziolog v r. 1870 všechny odborné časopisy fyziologické, byl by musel absolvovat 9000 stran ročně, na což by při osmihodinovém čtení denně padlo 38 dnů. O padesát let později už by šlo o 46 000 stran a tedy o 191 den v roce. V roce 1940 dokonce o 192 000 stran, což vyžaduje dva roky a 70 dnů osmihodinového denního čtení. A dnes by při čtení celoroční produkce byl po roce vlastně již o půldruhého roku pozadu. Samozřejmě nečte každý odborník všechno, co bylo v jeho oboru zveřejněno, nicméně tento propočet dává jasnou představu problému, před nímž dnes lidstvo stojí. Čas, který vědec nebo technik může věnovat studiu literatury, je konstantní, množství nových poznatků se však zdvojnásobuje každých 8—15 let. Velký referátorový časopis Chemical Abstracts podává důkaz o exponenciálním růstu informací v chemii: v r. 1947 přinášel přehled 42 000 referátů, v r. 1955 84 000, a osm let později 167 000 referátů. Bude-li pokračovat tento růst dále, vzroste roční počet nových článků a publikací v chemii v r. 1970 na 330 000 a v r. 1977 na 750 000! V jiných oborech se odhadu,e, že množství poznatků se zdvojnásobuje Dokončeni ne str. 3 8. DUBNA 1967 — 80 hal. ROČNÍK XVI. Redakce Literárních novin požádala Dilii o zprostředkování souhlasu k otistční seriálu kreseb Saula Steinberga. Saul Steinberg: Razítki © The New Yorker 1966