Naše Hlasy, 1957 (III/1-49)
1957-01-12 / No. 1
ŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK No. Čís. 1. /85/ Vol. Roč. III. Saturday, January 12, 1957 Cena 10c. 60% Adelaide Street, East, Toronto, Ontario. Authorized as second class mail. Post Office Department, Ottawa SLIB POMSTY Simon ADELIN Psáti o hezkých vlastnostech a činech jednotlivců nebo národa je nejen užitečné, ale také pěkné, neboť tím pro >ouzíme v sobě a v druhých přání,abyhom my i ti, kteří nám naslouchají,by . lepší. Psáti o hezkých vlastnostech je inotlivců či celého národa, to znamená veřejně přiznati zásluhy těm, kterým 'leží. Veliký důvod k těmto slovům nám i na sklonku minulého roku právě aďaři. Nemůžeme vyjádřiti dosti dob slovy svůj obdiv hrdinskému počíná, madarského národa. Ovšem nesmíme oomínati, že ve všem lidském je vždy .co nedokonalého a tak se nelze di•t, když něco podobného nalezneme i těch lidí, na které se dívá celý demoratický svět jako na příklad, jak třeba lojovatí proti zlu, za svobodu a lidskou 'ůstojnost. Pochopitelně, že máme vidy v prvé řadě vyzdvihovati to, co je dobré a positivní, ale nesmíme se bát u. kázat prstem i na to, co nás do určité ůry i nepříjemně překvapilo. Měli jsme možnost čisti v jedněch inadských novinách, jak se někteří Maďaři, kteří přišli před několika týdny do kanady, vyjadřovali o sousedních národech a jejich chování během madarské revoluce. Jakýsi vůdce jedné menší skupiny hovořil o pomstě Čechům a Slovákům, neboť oni prý byli ved le Rusů ti hlavní, kteří se nejen stavěli indiferentně, ale dokonce nepřátelsky nazírali na maďarskou revoluci. Mluvčí oné skupiny dokonce prohlásil, že to byli Češi a Slováci, jenž vráželi nůž do zad maďarských bojovníků za svobodu. Je mi jako Chorvátu těžko u srdce, >lyším-]i nebo čtu-li takovou obžalobu oroti Čechům a Slovákům. Kdyby do.yčný mluvčí napadl dnešní československou vládu a prohlásil ji za sluhu Moskvy, kdyby tuto vládu a jednotliv:e, jenž jí pomáhají udržet při moci, od •oudil a snad i prohlásil, že tito lidé by něli být postaveni před soud svědomí věta, všichni bychom s tím jistě souílasili, bez jediné výjimky. Ale ztotož. íovati jednu skupinu diktátorských dádců s celým národem, který v minuosti nesčetněkrát dokázal svoji touhu X) svobodě, to je nepravda, jíž nelze oíekávati od nikoho, zejména ne od :ěch, kteří tak hrdinně bojovali za ideály pravdy a svobody. My, a s námi jistě celý svobodný vět bychom si přáli dívat se na Maday jako na vzor bojovníků nejen na bo išti, ale v bitvě mravní. Tím více jsem >yl zklamán, když vedle neobjektivních idajů padlo i slovo pomsta. Ono je v ozporu s tím, zač bojuje svobodný vět, v rozporu s křesťanskou tradicí ( božími zákony. Chci věřit, že to byl jen ojedinělý zjev lidí - snad byli ještě /Pokračování na straně 2./ ABY BYLO JASNO Začátkem province minulého reku se sešlo v Torontě několik věčně nesp oko jenlých lidí společně s politickými desperáty — spolupracovníky bývalého poslance Bohdana Chudoby, jenž je známým rozbíječem českosloveské jednoty a ředitelem českého vysílání v Madridu. Jak známo, toto vysílání slouží sudettkým Němcům k rozbíjení Československa a je jL mi také finančně vydržováno. Tato schůzka měla připraviti půdu k rozbití československé jednoty zde v Kanadě. Není tajemstvím, i když to mělo zůstati v tajnosti do posledního okamžiku, že několik funkce chtivých a věčně nespokojených li. di, kteří se vyskytují v tom či onom spolku nebo také “obchodní společnosti'’, se sešlo s lidmi pochybné politické a mravní existence, aby si vytvořili svou tak zvanou “vrcholnou organisaci'’ a mohli dokázat, že jenom oni a nikdo jiný jsou mluvčí Čechoslováků v Kanadě. Nekteří z nich by chtěli založit tuto organisaci jen k tomu, aby kryli honosnými funkcemi rjvoje “obchodní” podnikání. Této organisaci by chtěli dát jméno Československá národní rada v Kanadě po vzoru Československé národní rady v USA, jež je za předsednictví plukovníka Trinera v posledním desetiletí velmi populární. Tito lidé by se nikterak nestyděli zneužít jména československé orga. nisace ve Spojentých státech a zmácifi československou veřejnost, jen aby dosáhli svých nekalých cílů v Kanadě. Do této “rady” by přijímali jen spolky a organisace, které by jim dávaly záruku obsolutní poslušnosti a spolehlivosti, aby dva až tři z nich, samozřejmě ti, kteří prostě nemohou žít bez titulů presidentů, předsedů, místopředsedů a gen. tajemníků, vedli tuto “vrcholnou organisaci” tak, aby to vyhovovalo jejich zájmům. Tato společnost, zřejmě ve snaze, aby dodala sama sobě punc vznešenosti, se pokoušela a snad ještě pokouší, získali do svého středu některé bývalé význačné osobnosti československého života. Pokus se nesetkává s kladnou odezvou. Nelze se ani divit, protože demokratičtí Čechoslováci se nechtějí ztotožňovati s tak podivnou společností,, kde svolavatel a před sedající této schůzky prohlásil: “Nezáleží nám na tom, zda členové budou fašisté, monarchisté, komunisté nebo demokraté.” K tomu chceme dodati následující: Československé národní sdružení v Kanadě je vrcholnou organisaci Čechoslováků v Kanadě, proto tito nepotřebují žádnou novou vrcholnou organisaci. Tato organisace je také jedeným oprávněným mluvčím Čechoslováků v Kanadě — před veřejností a před kanadskými úřady. Československé národní sdružení má za sebou mnoholetou úspěšnou činnost a poctivou práci a je velmi dobře zapsáno u kanad.ké veřejnosti i u kanadských úřadů. Na XI. kongresu, který se konal v říjnu 1956 v Montrealu, bylo zvoleno nové vedení, jež je představitelem jednoty Čechoslováků v Kanadě a v jehož čele jsou předseda František NĚMEC, bývalý čs. velvyslanec v Kanadě a spolupracovník presidenta dr. E. Beneše a generální tajemník ér. Jiří ŠKVOR. Toto vedení je nám zárukou, že po letech poválečné stagnace, do značné míry zaviněné bývalým generálním tajemníkem P. V. Havlíkem, bude opět postaveno na pevný organisační základ. Po stránce politické, zvláště oseba dnešního předsedy Františka NĚMCE nám dává záruku, že úkoly Československého národního sdružení budou řádně plně. nv a to nejen vůči kanadským úřadům, ale také v případě vážných událostí v Eeropě, zejména v Československu. Nikdo nemá právo a také nikdo toto právo nikomu nedal, aby se stavěl nad Československé národní sdružení v Kanadě a aby se chtěl pos. tavit za každou cenu v celo Čechoslováků v Kanadě. Přítomní na torontské schůzce neměli pověření mluvit ani za katolíky, ani za protestanty či baptisty či příslušníky Českobratrského sboru, ani za jiné nenáboženské organisace. Snad jen zodpovědností několika rozumných jednotlivců nedošlo k ustavení této organisace, jež měla mít za úkol v prvé řadě rozbíjení československé jednoty v Kanadě. Je velmi dobře známo, že to není první pokus tohoto druhu a dá se předpokládat, že není ani poslední. Ten prvý pokun ztroskotal na poctivém a charakterním jednání jednotlivců. I tento pokus ztroskotá na uvědnmělosti československých krajanů v Kanadě. ROZHODNÝ ROK 1957 Pavel TIGRID, New York Pozorovatelé mezinárodně-politické ho obzoru se shodují v tom, že rok 19 57 bude kritickým rokem ve vztazích Západ-Východ. V oblasti střední a jihovýchodní Evropy pak bude osudovým údobím, v němž se rozhodne, zda vývoj v této části světa půjde směrem k větší svobodě nebo dočasně k ještě hlubším temnotám života sto milionů li dí v područí a nedostatku. Tato oblast prošla v posledních měsících minulého roku revolucí, jejíž význam a dosah pro nejbližší budoucnost možno zatím jen zhruba odhadnout. O takovýto odhad se pokusila skupina dvaadvaceti znalců středoevropských poměrů v anketě posledního čísla “Cen tral European Newsletter”, vydávaného v New Yorku mladšími příslušníky československé emigrace. Závěry této ankety jsou stručně tyto: 1. / Revoluce v Maďarsku byla částí mocného procesu rozkladu soudobého komunismu v teorii i v praktické aplikaci. Moskva je ve slepé uličce: liberalisace” vede k pozvolnému drolení sovětské moci v satelitech a vojenská intervence, jež má zabránit takovémuto drolení moci, ústí v politickou a ideologickou katastrofu světového komuni srnu. 2. / Moskva může potlačit i v budoucnosti vývoj směrem k “národnímu komunismu” nebo plné svobodě v sate, litních zemích, ale jen za cenu trvalé účasti sovětských branných sil, dalších “maďarských situací” a tedy také trvalého ohrožení sovětské moci v této oblasti. Druhou možnost zrcadlí soudobý pokus polský: je to pokus o vyrovnání mezi národními aspiracemi polské ho lidu a sovětskými zájmy jakp totalitního státu a jako světové mocnosti. Obě možnosti jsou nebezpečnými experimenty pro sovětský komunismus a obě už ukazují zárodky neúspěchu. 3. / Demokratický způsob života ve střední a jihovýchodní Evropě může být obnoven /v míru/ jen tehdy, jestliže dojde k základním politickým změnám v Sovětském svazu nebo podpoří-li Západ rostoucí “lidovou oposici” v této oblasti vpravdě pevnou, důslednou a realistickou politikou. Mezinárod ně-politicky je německá otázka klíčovým problémem k situaci. 4. / Pokus s “národním komunis. mem” v Polsku téměř jistě povede k ne snázím v zemi a zároveň k nedorozumění s Moskvou. Vzhledem ke geografické poloze Polska úspěch nebo pád “gomulkovštiny” bude významný pro celou satelitní oblast. 5. / V Československu se drží při životě jakási vybledlá podoba “stalinis. mu”, poněvadž a/ není významnějších “národních komunistů”, b/ není masového tlaku “se zdola” u srovnání s podobným tlakem v Polsku nebo v Maďar sku, c/ životní úroveň je podstatně vyš ší než v ostatních zemích oblasti. Všechny skutečnosti a vývojové pro cesy, zachycené v těchto pěti bodech, budou velmi pravděpodobně částí dyna mické situace ve střední a jihovýchodní Evropě, jež ovšem bude ovlivňována celkovou mírou napětí nebo shody /Pokračování na straně 2/