Naše Hlasy, 1970 (XVI/1-50)
1970-09-19 / No. 36
DIRECTED BV EDITORIAL. BOARD Published weekly and printed by "Our Voices", Publishing Co., 77 Florence Street, Toronto 3. Ontario Canada. • Phone 536-3997 Subscription: Canada and all other Countries $6.00 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICESNAŠE HLASY NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY No. 36. (682) XVI. SECOND CLASS MAII. REGISTRATION No. 1928 September 19. 1970 Soudruhu BREZNEVE... Něco se tu mezi námi stalo, co by nemělo zůstat bez povšimnutí: Dr. Boris Dotsenko, sovětský vědec, bývalý vedoucí nukleární laboratoře university v Kijevě tu požádal před třemi roky o asyl. Řeklo by se, sovětský vědec, Kanada po něm skočí. Neskočila, a člověk by nevěřil, co se všecko na světě může dít. Nu, snad byl pro to nějaký důvod, člověk nikdy neví. V r. 1967, než požádal o asyl, navštěvoval Dr. Dotsenko university v Albertě a Edmontonu jako vědec “na exchange”. Sotva se tak stalo, narazil na potíže, proti kterým některé ty z našich jsou selankami: v první řadě ne a ne dostat status emigranta, tak tu živoří na ministerský “permit”, obnovovaný rok co rok, a existuje v jakémsi politickém limbu jako bezzemek; s tím ovšem související svízele s opatřením odpovídajícího zaměstnání. Z university, kde proti němu zahořkli dokonce i “levicoví” profesoři, když jeho rozhodnutí zůstat v Kanadě vešlo ve známost, dostal jednoho dne úhledné “lay - off”, tak mu nezbývalo než si najít jiné místo. Bylo to těžké, zlé, a abychom byli stručni, přeskočme ty dny s čapkou v ruce a “please”, a uveďme, že až na dalekém Severu mu svitlo slunce Naděje, třeba jeho paprsky příliš nehřály: Yellowknife se jmenuje to místo a je hlavním městem Severozápadních teritorií; vyučuje tam, nukleární teoretik světového kalibru, děti biologii a fysice ve škole zvané “pre - high school”. Doma si pak kreslí vzorečky a počítá - bez komputoru. Dnes, teprve po třech letech Dotsenkovi svitlo. Snad už mu svítalo dřív, možná už v Albertě (či dokonce v SSSR), teprve nyní však s tím vyšel na venek, jak vidět z dopisu, který poslal cestou Izvěstií předsedovi KSSS premiéru Kosyginovi L. Brežněvovi, a Nikolaji Podgornému. Je pozoruhodný, místy i otřesný, proto jej otiskujeme doslova: Vaše Excellence: Abych předešel chybnému vysvětlení, uznávám za vhodné otevřeně a jasně zdůvodnit proč se vzdávám občanství Sovětského Svazu. Činím tak proto, že naprosto nesouhlasím s ideologií, principy, metodami a praktikami systému, státu a komunistické strany SSSR. Je to důsledek vlastní zkušenosti a závěru, že v porovnání se zeměmi západních demokracií, USA, Kanadou, Vel. Británií atd. je Sovětský Svaz totalitním státem s nehumánni ideologií a filosofií marxismu a leninismu, která ve skutečnosti vede stát k tyranskému postoji k obyvatelstvu, k nespravedlivému potlačování a persekuci (včetně mučení) jednotlivců dovolávajících se svých práv, vykořisťování, neodpovídající odměně za vykonanou práci a podvýživě valné části obyvatel, k nelidské amoralitě všemocného a všudypřítomného ochranného aparátu KGB, který kontroluje, až na malé vyjímky, všechny složky sovětského života. Degradující vliv KGB se odráží i v rodinném životě, v čemž i já sám mám hořkou a trpkou zkušenost. Mne pak užívalo především jako vědce s úkolem vyjednávat a navazovat styk s cizinci, především vědci a získat od nich co nejvíce informací. Jsa takto “zaměstnán”, nezklamal jsem nikoho - prostě jsem zásobil ty, kteří mne úkolem pověřili, fakty a vlastními posudky o cizích vědcích a jejich činnosti; informace toho druhu byly KGB hodně vysoko ceněny. To byl začátek a později mne chtěli využívat specifičtěji, a to tím, že mě vyšlou za hranice s úkolem evalvovat a klasifikovat všechny informace, dosažitelné všemi možnými prostředky. To by znamenalo, že bych tím podporoval systém, který pokládám za pranelidský, opresivní, jakýsi druh středověkého otrokářského impéria demagogicky krytého komunistickou propagandou, v pěmž výdobytky průmyslu jsou získávány vykořisťováním a olupováním lidu, které však není ve skutečnosti ničím jiným než korupcí a reakcí. Mlčel jsem a byl navenek loajální a přičinlivý, čekaje na čas, který měl přijít. Když jsem byl odeslán do Kanady, abych tu byl ponejprv "představen” západnímu světu, rozhodl jsem se zůstat, pro dobré i zlé, s vírou v Boha, protože i prostý život ve svobodném světě je lepší než psychologicky existence vysoce vzdělaného šokující “nahrávače” žalářníků národa a špiclů KGB, oněch “pionýrů a ochránců komunismu”. Zkouška platnosti myšlenky, platnosti teorie je “praxe”. Tak pod sovětským systémem, když se myšlenky neshodují s existujícími praktikami, musí zmizet - pozoruhodně účinný způsob jak se zbavit nepohodlných “nových” ideí a idealistů, jak sovětská praxe ukazuje. Hlavní politický organizační princip sovětského systému spočívá v “demokratickém” centralismu, jež dává ústředním orgánům moci možnosti kontroly všech “demokratických” voleb těchto ústředních orgánů moci. Jsou to: Ústřední výbor KSSS a politbyro Nejvyššího Sovětu a mnoho dal'ich méně významných orgánů, všechny tyto jsou pak hluboce prosáknuty perversními silami politické ochrany KGB. Jaký druh morality to je? Nelidská KGB - amoralita, to je vše. Já naprosto a neodvolatelně takovou odmítám a raději volím, s plným vědomím, deset dobrých základních přikázání, která jsou obsažena v Bibli ve formě desatera - principů v Sovětském Svazu naprosto neznámých. Metody a praktiky sovětského systému se přirozeně opírají o ideologii a morálku systému. První z nich je využití informací, sdělovacích prostředků a organizací ne ve prospěch lidu, ale jen a jen komunistické strany. Tento princip byl formulován Leninem v knize “Co dělat” a byl jím také dodržován při účinném budování sítě dobře školených žurnalistů pro jeho politické noviny, jichž obsahem byly informace, propaganda, výzvědné zpravodajství a později ochrana a útlak. Tyto všechny funkce byly soustředěny do jedné jediné organizace důvěrně spojené s administrací strany a bezpečnostními orgány. Výsledkem je, že Sovětský Svaz je totalitní systém diktátorství bez lidských morálních zásad, jehož jediným cílem je ještě více sevřít svůj vlastní lid, podkopat jiné soustavy a zbavit se protivníků všemi možnými prostředky. To vede k následující praktikám: 1. Zřízení opresivní elity sovětského systému, známé uvnitř jako “nomenklatura”, s přímým přístupem ke všem prostředkům moci. Zástupci této nomenklatury se někdy necítí vázáni normami lidského chování. Sám jsem byl svědkem sadistické, nesmyslné brutality této elity, páchané na prostém lidu, dělnících a inteligenci. 2. Nedostatečná, neodpovídající odměna za práci a vykořisťování jsou nekontrovatelné. Podle odhadu je průměrná mzda dělníka, který nepatří k privilegované třídě sovětské společnosti menší, než činí polovina mzdy, kterou by pobíral, kdyby k ní patřil. Procenta se tu pohybuji od číslice 40 k 4.1, a z té»o mzdy jsou sráženy daně. Enormní částky jsou věnovány na aparát strany, pracující paralelně se státním, takže výdaje za byrokracii se tím dvojnásobí. Neuvěřitelně vysoké částky jsou na propagandu, prováděnou v takovém měřítku, že lidé Západu by to nemohli pochopit. (Pokračování příště.) Přel. RH STALO SE ZA BÍLÉHO DNE Pokud jde dnes o právní jistotu a uplatňování ústavních svobod, občanům Československa opravdu nelze co závidět. Pro mladého člověka je dost tristní pocit, když se právem obává, že kteréhokoli dne může být vytržen z - už i tak dost surové - reality a odeslán třeba na sovětskočínskou hranici chránit v první linii něco, po čem mu vůbec nic není a nemít při tom téměř žádnou naději na přežití a návrat domů. Přirozeně, že nejeví žádnou chuť a touhu po stepích, či poušti v Kazachstanu ale tyto subjektivní pocity nehrají vůbec žádnou roli ve sporu, který mají jiní svrchovaní páni nad životem a smrtí každého, kdo se nachází v územní sféře jejich zájmu. Hledají se tedy cesty, jak uniknout těmto neradostným perspektivám. Jsou-li cesty uzavřeny, nezbývá, než si je otevřít. Bývá to dost riskantní, někdy se za pokusy platí ztrátou svobody, nebo i životem. Proto se věc musí dobře připravit. Tento příběh se odehrál a jistě ještě odehraje v mnoha obdobách. Motivem byla vždy touha po svobodě. Režisér i protagonisté se znali buď ze zaměstnání, nebo z bydliště, či z hor, akce byla dostatečně dlouho a důkladně připravena, úlohy rozděleny. Každý byl připraven improvizovat, kdyby něco nevyšlo podle předpokladu. S manželkami i dětmi jich bylo 14, jeden muž se vyznal v řízení letadla - a druhý v navigaci. Všech pět mužů bylo ozbrojeno revolvery. Sešli se nezávisle na letišti s běžnými taškami, které lze vzít k sobě do kabiny. Střelné zbraně zabaleny v igelitových sáčcích byly ukryty v dětských kabelkách. Letadlo z Prahy přistálo, všichni nastoupili bez problémů, kontrola u turniketu nezpozorovala nic nápadného. V letadle bylo 15 dalších cestujících a posádka. Naši hrdinové si při nástupu prohlédli vzezření ostatních pasažérů, nikdo z nich nevypadal na eventuelního ozbrojeného strážce letadla v civilu. Byl povolen start, zkouška motorů a Ujušin-14 se rozběhl po betonu, aby se po 800 metrech odlepil od země a nabral kurs na Bratislavu. Počasí bylo vynikající. Let z Brna do Bratislavy trvá pouze 25 minut, bylo nutno tedy začít. Jaroslav se otočil na Jiřího, ten na Roberta, který kývl, sáhl do dětského kufříku a zalovil v něm. U okna seděla manželka, s děckem, spolucestující na druhé straně uličky četl noviny a ničeho si nevšímal. Jaroslav vstal a popošel do přední části kabiny k Pavlovi a čekal. Letuška obsluhovala kávou piloty a navigátora, když se otočila a chtěla zavřít za sebou dvířka k pilotní kabině, Pavel je zachytil a s Jaroslavem v zádech zaujal její místo mezi pilotovou svatyní a chodbičkou ke kabině cestujících. První pilot se otočil a chtěl stewardku požádat, aby zavřela, ale uviděl mladého muže s revolverem a za ním dalšího. Zeptal se jen: “Do Vídně, nebo do Norimberku, nebo snad do Mnichova?, jinam nám nestačí pohonné hmoty”. Odpověď zněla: “Do Vídně, ale žádné hlouposti, já jsem s tou potvorou lítal na vojně a navigátora sebou máme také, ten hlídá cestující. Půjde-li všechno bez problémů, bude vám 14 lidí vděčno a ti ostatní se na vás určitě moc zlobit nebudou. Chápete, že když jsme se odhodlali k tomuhle, máme k tomu asi důvody, kdyby to nešlo po dobrém, museli bychom vás klepnout a sednout za to sami. To míníme smrtelně vážně. Za jakékoli neštěstí, způsobeno vaší neposlušností nese vinu režim, který nás donutil k tomuto zákroku a vám dal instrukce, ať odporujete, poněvadž se v žádném případě neodvážíme střílet.” Současně Jiří s manželkou v kabině vysvětlovali cestujícím důvody únosu. Všichni se s pochopením dívali na mladé lidi, kteří z obav o svou existenci byli nuceni zvolit tuto poslední osvědčenou metodu opuštění vlasti. Nikdo neprotestoval, všichni si byli vědomi, že napětí, které všichni cítili, by se mohlo změnit jedině v katastrofu, kdyby se někdo bezpředmětně vzpíral. Jaroslav se teď obrátil na radiotelegrafistu. “Objeví-li se stíhačky s úmyslem přinutit letadlo k dodržení stanoveného letového režimu, nebo budete-li, ať se země, nebo ze vzduchu dotazován, proč letadlo mění kurs, odpovíte, že asi 17ti letý únosce ohrožuje odjištěným granátem a pistolí posádku i celý letoun, když jej nedopravíme do Vídně. Vyslovíte přesvědčení, že rakouské úřady bezpochyby vrátí zpět tohoto mládence, který je vyloženě kriminální živel. Jedině tak je menší pravděpodobnost, že letoun bude ohrožován. Myslím, že se nacházíme v prostoru Břeclavi, změňte kurs doprava na Vídeň a žádejte pak o dispozice.” Letadlo se nahlo a letělo po vyrovnání směrem k jihozápadu. Kapitán letadla řekl: “Na prvním místě je zde bezpečnost cestujících, přirozeně nemá smyslu klást odpor. Dodržení letového řádu je druhořadá záležitost. Buďte ale Pokračování na str. 2. «ti n- I TANEČNÍ SKUPINA MASARYK MEMORIAL INSTITUTU. K článku: Československý den v RADIO CHIN., Str. 6. ČSNS - Z BATAWY: V minulých dnech zemřel a byl pochován dobrý baťovec a člen ČSNS bratr Ant. Bauer. Pracoval pro firmu Baťa na Dálném východě, na Floridě i jinde. Jeho paní vyslovujeme hlubokou a úprimnou soustrast. Na poslední výborové schůzi odbočky ČSNS - Batawa bylo rozhodnuto uspořádat důstojnou oslavu 28. října a pak dne 6. prosince starokrajanskou nadílku s Mikulášem pro děti, večer pak Bingo a program pro dospělé. Mnoho zdraví přejeme sestrám Dajčarové a Machalové, které se vrátily z kingstonské nemocnice mezi své drahé. OZNÁMENÍ Omlouváme se čtenářům za občas nepravidelné zasílání Našich Hlasů, které však není způsobeno závadami v práci redakce. Dotazy, které čtenáři posílají ohledně dodávky, jsou celkem zbytečné. Pokud lze někoho vinit za tyto nesrovnalosti, tedy pracovníky kanadské pošty, kterým se nechce pracovat za třikrát větší plat, než mají jejich kolegové v Československu a kteří stávkují častěji než je zdrávo. SVĚTOVÉ ZPRÁVY Křesťanská Demokratická strana v CHILE vyslovila oficiální podporu marxistickému kandidátu na volby presidenta země Salvadoru Allende. Předseda strany Eduardo Frie řekl, že “logický závěr volby” musí následovat. Pro neobyčejně těžké nákupnr podmínky na dvou chilských burzách byl zastaven obchod. Allende obvinil pravicové křídlo odpůrců, iže se pokoušejí vyvolat finanční paniku. Allende byl pro znárodnění základního průmyslu a vytvoření marxistického státu. Apelujeme na sesterské křesťansko - demokratické strany ve svobodných zemích i na veškerou světovou veřejnost aby vyjádřily své stanovisko k tomuto vážnému pokusu komunistů zmocnit se pod pláštíkem demokratických frází vlády v Chile. Upozorňujeme na paralelu metod, které do doby, než je moc pevně v rukou komunistů, vypadají naprosto demokraticky (viz Československo - 1948 i ostatní východoevropské země). ## Japonsko předvídá rozvoj čínskokanadských vztahů na diplomatické úrovni. K předběžnému jednání o možnosti výměny velvyslanců strany jednaly v květnu ve Stockholmu. K dalšímu vyjednávaní dojde v říjnu. Hledám naléhavě své dva kamarády Františka Růžičku - řezníka a Eduarda Zelného, posledně bytem v Halifaxu - Nova Scotia, nyní bytem někde v Britské Columbii, snad ve Vancouveru. Kamarádi, ozvěte se! Mám pro vás nutné zprávy. Pošlete vaše adresy do redakce “Našich Hlasů. Hledá Josef Čermák - Toronto. VÝZVA Vyzýváme čtenáře, aby se poku šili z morálního hlediska posoudí jednání únosců i poměry ve stá tě, jehož letadla jsou čas od časi přinucena cestujícími k přistání 1 Rakousku a Západním Německu jak se v těchto případech má cho vat posádka, cestující, strážci ú hranic a úřady země, kde letadli přistálo. Nejzajímavější odpověd otiskneme za 3 - 4 týdny a všech ny odešleme příslušným úřadůn do Československa, aby kompetent ní činitelé znali názory svobodymi lovných Čechoslováků na teror ; bezpráví, které vládne v okupova né vlasti. Všichni uved te, máme-1 poslat i s Vašimi nynějšími ad re sami! Redakce