Naše Hlasy, 1971 (XVII/1-52)
1971-12-04 / No. 48
DIRECTED BY EDITORIAL BOARD PUBLISHED WEEKLY AND PRINTED BY "OUR VOICES", PUBLISHING CO., 77 FLORENCE STREET. TORONTO 3. ONTARIO CANADA — PHONE 536-3997 OPINIONS EXPRESSED IN SIGNED ARTICLES ARE NOT NECESSARILY THOSE OF OUR VOICE INDEPENDENT CZECHOSLOVAK WEEKLY “Jsou vlkem, od něhož naivní a hloupí lidé očekávají, že bude ležet vedle ovcí v UNO.” “Každý komunista musí pochopit NEZÁVISLÝ ČESKOSLOVENSKÝ TÝDENÍK pravdu: Politická moc roste ze sí- No. 48 (744) Vol. 17 SECOND CLASS MAIL REGISTRATION No. 1928 December 4, 1971ly pušky, “Mao stále říká, že problémy se vždy vyřešily pomocí pušek a že tomu tak bude vždy.” PRO I PROTI Vracíme-li se dnes k tak zvanému návrhu Herba Graye v otázce cizích investic v Kanadě, není to proto, že by si sama věc zasloužila dvojí pozornosti v krajanském tisku, ale proto, že se konečně našel kdosi, kdo ať záměrně, nebo mimoděk, nám “nalil čistého vína”. Spor o investice cizího kapitálu v Kanadě není nový. S touto otázkou začal již v roce 1957 Walter Gordon v královské komisi o kanadském hospodářském problému. Po více než deseti letech se s touže otázkou lopotil Watkins (1968) a o dva roky později i Whal. Je tudíž jasno, že se jedná o starou, vyčichlou - lépe řečeno zkysanou - polévku, kterou jednotliví političtí kariéristé občas ohřejí a zase ji nechají vychladnout - snad pro ty příští generace. Pan Herb Gray - který ani není kanadského původu - nedošel ke skutečnému závěru a jen naznačuje, co by se mohlo a nemohlo dělat. V tom samém smyslu mluvil již v roce 1963 tehdejší kanadský ministr financí Walter Gordon, když předkládal svůj tak zvaný “NÁRODNÍ ROZPOČET,” který obstál pouze týden a musel být změněn. “Národní”,? To bychom rádi věděli proč právě “národní”. Slyšíme-li toto označení - po zkušenostech ve staré vlasti - člověk má dojem, že mu právě sáhla cizí ruka do kapsy. Národní sem a národní tam! Nejvíce se tím národnictvim ohání ten, kuo má k národu nejdále. Proto nás na to “národní” už žádný otevřený nebo skrytý komunista nenachytá. V uších nám dosud zní: národní výbory, stráž národní bezpečnosti, národní podnik (ukradený jinému), národní a znárodněný průmysl, obchod, svědomí občanů. Nakonec je z toho všenárodní bída a útlak. Ale vraťme se k tomu zdejšímu problému! Stejně jako Walter Gordon dopadli i jiní reformátoři. Politicky se vždy jednalo o šplhnutí nahoru. Nikam to nevedlo ježto veřejnost o JAN DOČKÁLEK: to žádného zájmu neměla. Proč)? Protože bez kapitálu se průmysl a obchod neobejde a Kanaďané mají nepěkný zvyk nacpat svoje úspory do punčoch, a jako Dickensův lichvář naslouchat cinkotu stříbrňáků. Devět bilionů dolarů na kontech střádalů ve spořitelnách a bankách mluví jasným hlasem. Nebo, že by svoji vlastní domovině - hlavně pak její vládě - uždocela nevěřili? Podívejme se však, o co se v zásadě jedná a co ani raport pana Graye neprozradil! Prozrazuje to pan Melville Watkins, povoláním profesor torontské university (státem placený), ve skutečnosti však vůdce krajní levice (Waffle) v NDP, který prohlásil, že Grayova zpráva je dobrá (rádi bychom věděli pro koho)?) ale ministerský předseda Trudeau prý zklamal veškerá očekávání. Co levičácký profesor očekával)? Bezděky to prozradil - nebo se jen prořekl - v čem viděl cíl všech těch hádek a sporů o investice v Kanadě. Otevřeně volá po veřejném vlastnictví všeho. Jinými slovy, chce znárodnění podniků, továren, obchodu, všeho co v Kanadě existuje ať je to podloženo cizím nebo vlastním kapitálem. A snad právě zde je ta nedůvěra kanadských občanů pokud jde o investice. Toto znárodnění nebo-li veřejné vlastnictví má dle pana proíeiůid vřatkinse sloužil za základ “kanadské socialistické republiky”! Levičácký profesor brečí po “národní” Kanadě a “národní” vládě, která by jej nezklamala jako to v případě Grayova hlášení učinil nynější ministerský předseda, který si na to “znárodnění” prozatím netroufal. Je proto nesporné, že jedině silná a jednotná Kanada, opřená o silného a jednotného souseda - Spojené státy - je schopna čelit takovýmto politickým dobrodružstvím chytráků, pobírajících dvojí žold, z kapes poplatníků jako profesorský plat a z Moskvy, které připravují odrazový můstek proti Spojeným státům. A snad se Moskvě jedná hlavně o to, aby už konečně bylá likvidována i ta poslední výspa, kam se lidé utíkají do bezpečí před “požehnáním” komunismu. Jedno však je nesporné! Má li dojít k vydání zákona, jímž by byl v omezovány cizí investice v Kanadě, pak ten zákon musí platit na všechny bez rozdílu. Zavřeme-li hranice cizím investicím, zavřeme tím oka mžikem hranice i pro vývoz kanadského zboží a společně tu zemřeme hlady! Pan Watkins naříká nad odčerpáváním kanadských dolarů do USA., kde prý z nich zainteresované podniky blahobytné žijí. Neprozradil by nám něco o amerických uniích,? Pro zločiny souzený bos transportních unií, Hofa, měl ročního platu 275.000 dolarů, z čehož hezká částka přicházela právě z Kanady. Předseda havířské unie měl dokonce 450.000 dolarů ročně. A to byl pot těch nej ubožejších pane profesore! Což, kdyby Kanada “znárodnila’ ty vaše unie? F. S. Dostál: Západní narudlí liberálové jsou neštěstím západu, neboť u zelených stolů svým nemorálním nadbíháním Sovětům prohazardovali vítězný mír po druhé světové válce, draze zaplacený krví a utrpením tolika národů a pomohli vytvořiti z marxismu nový “Rudý fašismus v Kremlu”, ohrožující zas celý svět. Příchod sovětských komunistických fašistů nejen do Ruska v r. 1917 až 1920, ale i do jiných končin světa a znovu do Československa v r. 1968, tentokráte nejen proti vůli nekomunistů, ale i bez souhlasu zdrcující většiny komunistů, znamenal a vždy bude znamenat neslýchané zotročení občanů komunistickou buržoasií, jejich policejními zvířaty a státním velkokapitálem, posilovaným západními bankéři a průmyslníky. Dovedou povalit hodnotu dolaru, ale rublu se ublížit nesmí. Je hrozným konstatovat, že po padesáti létech dřiny a bídného života pod vládou rudých fašistů v Rusku nemá sovětský občan nejen carské právo se svobodně ve své “dělnické vlasti” pohybovat, svobodně myslit a psát, jak psával Puškin, Dostojevský, Tolstoj atd., ale že dokonce nemá ten velký krajíc chleba, kterým před 55 lety v prvé světové válce carský voják na frontě sváděl Němce i Rakušany k deserci na druhou stranu. Proč? Není již ruská země tak velká a plodná? Ruský či satelitní dělník již v sovětském ráji tolik nepracuje? Ó ano, vše je větší. ale sovětští rudí fašisté okrádají sovětského i satelitního dělníka o vý sledky jeho práce, financují jimi agitační darmošlapy a špionážní agenty v celém světě a místo spotřebního zboží pro svoje občany produkují vojáky, generály a zbraně pro revoluční blázny v celém světě, v bludném domnění, že pomocí nich dosáhnou světovlády a i západokapitalističtí hlupci jim v tom pomáhají, neboť mají stejný vydřidušský mravní základ. Z Československa, kde pod teroristickým tlakem moskevských fašistů se znova začínají plnit žaláře s nevinými, které se v r. 1968 pootevřely, přichází na západ varování. Nic jim nevěřte a nic jim nedávejte! Tak pod vedením sovětských fašistů se “Vláda dělníků a sedláků” v Rusku stala odstrašujícím příkladem celému světu. Nejen přímý spolupracovník se sovětskými fašistv, ale i neutrál k vypaseným milovníkům “ohnivé vody” (Brežněv, Grečko atd.) se stává spoluviníkem těchto podařených “representantů ruského a satelitního dělnictva”, persekujících a vraždících i svoji komunistickou inteligenci, odvažující se svobodně myslit. Jejich krvavý “salesmen” mluví o míru i ve chvílích, kdy námořní síly Sovětů, operující z Murmanská, ohrožují severní norské oblasti v NATO a současně, jako vždy. se chovají drze a vyzývavě i v oblasti Suezu, ve Středomoří, jakož i v Pokračování na straně 2. RUDÝ FAŠISMUS KREMLU A ZAS TU MÁME SENZACI A zas tu máme senzaci, zas je tu nová psina -pod slavnou Chartou lidských práv je podpis: Rudá Čna. Je známo, že v U budově skáčou, jak Kreml píská, teď do skoku je přinutí i flétna rudočínská. Že půjde všechno k lepšímu dnes už děti vědí, vždyť o lidskosti učit svět budou i lidojedi! Co je, co není agrese co je, co není právo o tom nás svými citáty poučí velký Mao. A také Brežněv do Charty poučku novou přidá, 0 bratrství a svobodě, co otroctví je, bída. Jistě v tom spolku velkém se změní mnohem více a kdo nepůjde s pokrokem vyletí do ulice! Už vyhodili jeden stát a vyhodí i druhý, by za rok mohl spolek ten být jenom pro soudruhy. A strýček Sam? Ten dobráček? Jej netřeba se báti. 1 jeho jednou vykopnem, však zatím ať nám platí! Jára Mečů. * I. THEY MARCH TOGl BILANCE PUL STOLETÍ KOMUNISMU. BILANCE RUDÉ ČÍNY Nejproslulejší americký specialista na čínské záležitosti, prof. R. L. Walker, podal zprávu senátnímu výboru pro vnitřní bezpečnost. Uvádí v ní tyto údaje o zabitých komunismem v Číně: První občanská válka, 1927-1936: 250 až 500 tisíc; Boje 1937-45 50;; II. občanská válka 1945-49 1,250 tisíc; Pozemková reforma před “osvobozením” 500 tisíc až 1 milion; Kampaň politické likvidace 1949-58 500 tisíc až 1 milion;; Korejská válka 500 tisíc až 1,234.000! “Velký skok dopředu” a komuny 1 až 2 miliony! Boje s menšinami, včetně Tibetu 500 tisíc až 1 milion; “Velká proletářská kulturní revoluce” 250 až 500 tisíc; Úmrtí v táborech nucených prací 15 až 25 milionů. - Součet všech vražd komunismu 34,300.000. Rudá Čína provedla atomový výbuch v ovzduší 18. listopadu. Dle znalců můáe radiokaktivní spád doznalců může radioaktivní spád dodíl od podzemního výbuchu v USA však nevíme o protestech ani Kanady, ani Peru, ani Švédská. KOMUNISTICKÁ ČÍNA Vladimír Stržínek Zastoupení komunistické Číny v Organisaci Spojených Národů, které by ještě loni bylo pokládáno za nesmyslnou chiméru, se stalo skutečností. Navzdory tomu, že tato organisace má ve svých zásadách, že jejím členem se může stát pouze takový stát, který přispívá svou politikou k udržení světového míru, což rozhodně nemůže být řečeno o politice čínských komunistů. Odmyslíme si nyní vnitřní podvratnou činnost komunistů, trvající celá desítiletí, než přikročili ke konečnému vojenskému tažení z cílem ovládnout celou Čínu a zkomunisovat ji. Rovněž tak pomineme formu tohoto vojenského tažení, nemajícího nic společného se zásadami běžné války. Bylo to prostě nelidské vyvražďování všech, kteří měli výhrady vůči komunismu bez ohledu na jejich zásluhy o svobodu Číny z doby japonsko-čínské války. Nebudeme brát do úvahy prostě žádné masakry a komunistické vyvražďování, jež dle komunistické terminologie nutno považovat za vnitřní záležitosti svrchovaného státu, do kterých jinému státu nepřísluší právo vůbec se vměšovat. Postavíme se tudíž do posice konce roku 1949, kdy máme co do činění s novou vládou na čínském území a posuzujeme pouze její “přínos’ ke světovému míru. Komunistická čínská vláda se stala skutečně velmi rychle světoznámou. Ani ne tak pro velikost svého území, které zdánlivě kontrolovala, jako pro svou aktivitu mimo své území. Červen 1950 znamenal velké rozcestí pro svět, stojící doslova na pokraji nové světové války právě díky komunistické čínské vládě. Komunistická vojska severní Koreje se hnula ve jménu “mezinárodní” solidarity vůči svým jižním “utlačovaným bratřím” a tak rozpoutala válku, která po celé 3 léta zaplňovala stránky všech deníků celého světa. Komunistické Rusko a jeho východoevropští vazali samozřejmě poslušně tuto válku vychvalovali, zatím co ostatní demokratický svět jednoznačně ji odsuzoval rovněž tak jako její příčinu. Komunistická Čína byla jednomyslně uznána za útočníka, proti kterému se požadovaly sankce. A nebyly to pouze “imperialistické” Spojené státy nebo “kolonialistická” Britanie, které se vojensky účastnily na obraně jižní Koreje proti komunistické agresi. Celá řada dalších států dle svých možností přispívala po celou dobu války, aby zachránila svobodu aspoň pro část korejských obyvatel a jejího území. Tento úkol navzdory masám čínských “dobrovolníků”, proudících nepřetržitě jako čerstvé síly nabojiště, byl splněn pouze částečně. Tehdejší velitel spojeneckých armád generál McArthur dokonce vytlačil komunistické síly až na hranice Číny a tak vlastně osvobodil také severní část Koreje, přesto však nebylo dosaženo vítězství nad komunismem v této oblasti. Jeho tehdejší zásada, že neexistuje žádná jiná náhrada za vítězství, neprošla. Neprošla z pochopitelných důvodů. Tak jako před 2 léty - to je v roce 1948 - tehdejší president Spojených států Truman nechal doslova na holičkách Čiang Kai-šeka proti náporu komunistů, aby si zajistil jisté vítězství ve volbách, protože jeho republikánský protikandidát Dewey žádal plnou podporu boje, tak podobně “zaúradoval” Truman i v této záležitosti. Douglas McArthur byl odvolán, vojska spojenců byla znovu vytlačena komunistickým náporem až na dělící čáru mezi oběma částmi Koreje a Trumanův nástupce, gen. Eisenhower, měl plné ruce práce, aby zachránil pro svobodný svět aspoň jih Koreje. Došlo k ponižujícímu komromisu. Čínský komunismus získal první mezinárodní zku šenost, že může celkem beztrestně se znovu pokoušet o expansi na cizím území a nemusí se obávat skutečného trestu v případě nezdaru. Naopak, jestliže by takový pokus byl úspěšný, tak další svobodný národ ztratí svobodu. Toto se stalo zřejmě zahraničněpolitickou zásadou čínské komunistické vlády a okolní svět začal doslova vřít a bublat v podzemí. Pří- Pokračováni na straně 2.