Pochodeň, duben-červen 1971 (LX/77-153)
1971-04-22 / No. 94
Z DISKUSE NA KRAJSKÉ KONFERENCI VÝCHODOČESKÝCH KOMUNISTŮ V HRADCI KRÁLOVÉ Průběh krajské konference potvrdil, že naše strana dosáhla vyššího stupně ideové, organizační a akční jednoty a je schopna plnit náročné úkoly ve všech oblastech politiky a ekonomiky. Ve zprávě o činnosti i ve vystoupeni jednotlivých delegátů se odrážely závěry z Poučení z krizového vývoje ve straně i společnosti i Rezoluce o aktuálních otázkách jednoty strany, přijaté loňským prosincovým zasedáním ÜV KSČ. V diskusi se dále projevila cilevědo má snaha dát všechny síly k plnění současných úkolů a zároveň se v ní odráželo vědomí, že dosažené úspěchy nás nesmí vést k sebeuspokojování, ale naopak musí být pobídkou k dalšímu zvyšování aktivity, náročnosti a vést k nesmiřitelnosti s nedo statky. Krajská konference také potvrdila, že strana má dostatek schopných, marxis mu-leninismu a proletářskému internacionalismu oddaných členů, kteří ve spolupráci s co nejširším okruhem občanů jsou připraveni uskutečnit všechny úkoly, jež stanoví XIV. sjezd strany. ČENĚK LÍBAL, JZD NÁSTUP HORNÍ BRADLO 0 rezervách v zemědělské výrobě Co nás zemědělce v podhorských a horských oblastech tíží je to, že nemáme vhodné odrůdy žita, které by v našich podmínkách dávaly záruku takových výnosů, jako např. některé odrůdy pšenice v nížinách. Přitom si musíme být vědomi, že nelze upustit od pěstování žita, této základní suroviny pro výrobu chleba. Nutno konstatovat, že tyto tendence zde již v minulosti byly, mnohdy ještě podporované některými pracovníky našich výzkumných ústavů. Zde nám musí být bezpodmínečně nápomocny naše výzkumné a šlechtitelské ústavy a musí zajistit takové odrůdy, které by svým výnosem a odolností nepříznivým podmínkám, zajistily minimálně 35 — 38 q po ha a nikoliv 22— 25 q, které dosahujeme v současnosti. Zde vidíme značné rezervy ve zvyšování výroby obilí a zajištění soběstačnosti naší republiky v jeho spotřebě. Máme přitom v okrese družstva, kde byly dosaženy vysoké hektarové výnosy pšenice přes 45 q po hektaru, jako např. JZD Trojovice, Restoky a další. Nejvyšší výnos žita však byl jen 26,2 q z hektaru a to v roce 1969. Další značnou pozornost musíme věnovat pěstování brambor, jako základní potravině ve výživě našeho obyvatelstva. I zde je jako soli potřeba pomoci našich výzkumných a šlechtitelských pracovníků, abychom pro zásobování obyvatel měli dostatek vhodných odrůd. Zde n5m však dělá veliké starosti sklizeň,, která je velice náročná na počet pracovních sil a dosavadní stupeň mechanizace tyto nároky nesnižuje. Bude proto zapotřebí i tomuto problému věnovat daleko větší pozornost, jak ze strany výzkumu, tak ze strany strojírenství. Na našem okrese jsou zpracovány první návrhy ke kooperaci, integraci a specializaci všech zemědělských závodů, řízených okresním zemědělských sdružením. Jsou zde využívány zkušenosti z okresu Tachov a dalších, včetně zahraničních. Přitom je dbáno na zachování samostatnosti integrujících hospodářských jednotek. O nutnosti kooperace, integrace musí být plně přesvědčeni všichni technicko-hospodářští a vedoucí pracovníci zemědělských závodů. V jejich čele musí stát především komunisté. To je jediná cesta k zabezpečení Směrnice XIV. sjezdu KSC k pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1971—1975." ského svazu mladých. Náš boj nebyl ničím jiným, než třídním bojem, zejména v oblasti politické a ideologické. V oblasti politiky jsme jej vybojovali vítězně. Naši protivníci dnes nemají politické prostředky k tomu, aby mohli zvrátit situaci ve svůj prospěch. Silné pozice mají však ještě v oblasti ideologické. Tam boj neskončil a ani nikdy neskončí. Je obtížným, neboť myšlenky a názory buržoázni ideologie přetrvávají ještě ve vědomí větší části mladých lidí. Jsme však pevně přesvědčeni o tom, že se nám postupně tyto mladé lidi podaří přesvědčit a získat je pro naši socialistickou politiku. Důležitou kampaní, kterou jsme začali v tomto roce, je výměna členských průkazů. Nechápeme ji jako administrativní záležitost, ale jako výhradně politickou akci, která má zaktivizovat základní organizace. Ve školách nám dělají trochu starostí tím, že ne všude pochopili základy našeho členství. Stále musíme brzdit snahy o masový vstup studentů do organizace, zejména pak u žáků čtvrtých ročníků středních škol. Nevěříme, že by se všichni mezi nás hlásili s nejpoctivějšími úmysly. Někde zřejmě jsou jednotlivci z řad pedagogického sboru, kteří se domnívají, že vysokou organizovaností mládeže v SSM dokazují i vysoký stupeň konsolidace školy. Někde se poPřed mládeží leží otázka zítřka, otázka budoucnosti. Je to vždy ožehavý problém a ani dnes tomu není jinak. Některá mládež po neblahých letech 1968 a 1969, těžko chápe příčiny, kde je pravda a tedy, jakým směrem se má dát. Dnes s odstupem času, kdy se dostalo našemu lidu Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti poznává 1 mládež, že měla být zneužita. Byl v tom reakční plán kontrarevoluce, která chtěla převést naši zemi do tábora kapitalismu. Kapitalismus jsme však poznali nejlépe my, kteří jsme jako mladí před 50 lety v něm žili — jeho demokracii, humanitu a sociální spravedlnost na svém vlastním životě. Ta doba více jak před 50 lety byla nejpřesvědčivějším dokladem nemohoucnosti a zhoubnosti společenského zřízení, jež odsuzovalo statisíce chlapců a děvčat plných touhy uplatnit se, pracovat, žít, k nečinnosti a k bídě. Naše mládí bylo nejvýmluvnější obžalobou prohnilého kapitalistického řádu, který nechával hladovět a pustnout mladou generaci a bral jí každý výhled do budoucna. Naše mládí bylo provázeno velkým otazníkem. Co čekalo mládež, jež opouštěla školní lavice, jež se vyučila řemeslu, jaká perspektiva pro ty, jež ukončili svá studia. Byla to doba beznadějí, že budou vůbec zařazeni do pracovního poměru. Byli jsme generací, narozenou a žijící v době válečného běsnění, kdy naše matky stály ve frontách na chleba a otcové umírali na bojištích pro zájmy buržoazie. Prostě vyrůstali jsme v těžkých podmínkách a to nám vtisklo touhu po hledání cesty za jiný spravedlivější řád, za šťastnější život naší generace. To vše nás přivedlo do řad komunistické mládeže. Mimo komunistickou stranu nemůže dát mládeži nikdo třídní vědomí a ukázat jí poslání v boji dělnické třídy za jasný zítřek socialistické společnosti. Je velikou zásluhou komunistické strany, že mládež naučila poznávat naše opravdové přátele a hlavně naše nepřátele. Zásluhou naší strany se dostalo tehdy mladé generaci skutečné pravdy. Čítá i s tím, že členství v SSM bude dobrou vizitkou pro vstup na vysokou školu. S podobným poměrem ke členství rázně bojujeme a zvyšujeme své nároky na členy nejen při vstupu do organizace, ale zejména pak v její činnosti. Při tom umožňujeme studentům, kteří nejsou členy naší organizace, aby se aktivně podíleli na činnosti Socialistického svazu mládeže a tak svou prací dokázali, že svoji přihlášku do SSM budou podávat bez jakýchkoliv postranních zájmů. JAROSLAV BARTHELDY, VYSOKÉ MÝTO Pomoci mládeži nalézt pravdu JOSEF MÁLEK, PŘEDSEDA CZV VCHZ SEMTIN Cllevědomost do kádrové práce Myslím, že minulé období nám musí především sloužit jako poučení pro veškeré naše současné a budoucí rozhodování. Jedině tak nesejdeme z cesty niarxismu-leninismH a tak chceme postupovat i v práci našeho celozávodního výboru. Velkou důležitost přikládáme kádrové oblasti. Proto jsme v březnu zavolali po skupinách předsedy základních organizací na celozávodní výbor a prohovořili s nimi potřebné. Za prvé jsme si dali úkol dotáhnout do konce kádrové otázky, které veškeré dosud nebyly vyřešeny. Máme na mysli to, kde jsou ještě v řídících funkcích lidé, kteří zklamali, dotáhnout termínově s hospodářským vedením jejich přeřazení. Tady není na místě bezzásadový kompromis. Za druhé — u bývalých členů strany, u bezpartijních a jinopartijních, provést diferenciaci. Stručně vyjádřeno: se znalostí věci si udělat přehled s kým máme tn čest. Kdo má poctivé úmysly, toho voláme ke spolupráci, na druhé straně nezapomínáme na zmíněné období let 1968—1969. I dnes řada lidí si myslí, že převlékne kabát a bude vše v pořádku. Rozhodující jsou činy a ne slova. A za třetí — na základě diferenciace mohou základní orgazace přistoupit ke zpracování kádrových rezerv pro hospodářské a politické funkce. Vedeme základní organizace k tomu, aby se hlavně zaměřily na mladé lidi. Tak dostaneme širší okruh kádrů, kterým systematicky budeme věnovat pozornost v jejich odborném a politickém růstu. A za čtvrté — základní organizace vedeme k tomu, aby prováděly pravidelné pohovory s hospodářskými pracovníky, kteří mají ve své nomenklatuře a otevřeně jim řekli názor výboru k jejich práci. Na druhé straně musí i výbor znát, vědět názor hospodářského pracovníka, kde ho bota tlačí. Toto nepokládáme za jednorázovou akci, ale chceme, aby tyto otázky byly stále živé. Rozhodující funkce, tak jak jsme je viděli, anebo vidíme — je mistr. Tam jsme provedli velké změny. Celozávodní výbor svolá ještě v dubnu aktiv mistrů, kde chce hlavně novým mistrům říci otevřeně názor orgánu na jejich práci. Využijeme dobrých zkušeností, které máme z aktivu s techniky, který jsme uspořádali v listopadu minulého roku. Jsme toho názoru, že budeme-li vystupovat vůči lidem otevřeně s názorem jak chceme věci řešit, i když to nebude populární, získáme postupně poctivé zaměstnance našeho závodu pro politiku naší strany. JARMILA SIMÜNKOVA, ÚSTI NAD ORLICI Učitel, základní článek šknly Škola je předmětem diskusí již delší dobu. Vedle rodiny a dalších vlivů, zejména v dnešní době sdělovacích prostředků, plní hlavní funkci ve výchově mladé generace. Z toho hlediska se zdůrazňuje úloha učitele jako základního článku naší školy. Jaká je ale situace v našich učitelských sborech na devítiletkách. Převažují vysoko ženy, které proto, že po vyučování je čeká práce doma, jsou méně zapojeny do veřejných funkcí, schází jim čas ke studiu a jsou méně politicky připravené. V mnohých učitelských sborech a do budoucna to bude ještě pronikavější, převažují mladí lidé. Někteří nechápou potřeby našeho školství a tak v okrese máme devět bytů na ménětřídkách a přesto tam učitelé nechtějí. Neuvědomují si, jakou má učitel zodpovědnost za výchovu nové, příští generace. Na druhé straně je nutné si přiznat, že jsme je nevychovávali k hrdosti nad slavnými epochami dějin strany, nad historií bojů za socialismus a k hrdosti nad úspěchy, kterých jsme dosáhli. Ještě důležitější je výběr mladých lidí na pedagogické studium a jejich výchova. Je nutné, aby si plně uvědomovali význam a dosah svého povolání, aby byli vychováváni k hlubokému chápání svých povinností, které je určováno jejich společenským posláním, vychovat z dětí vzdělané, uvědomělé občany. Škola je oprávněně a bude 1 nadále pod společenskou kritikou. Chceme-li, aby kritika škole pomáhala, musí být vedena na základě znalostí věcí, rozborů a faktů, nejen na základě dojmů. A za druhé musíme diferencovat. Ne všichni kantoři jsou stejní. Jsou učitelé vysoce politicky a odborně fundovaní. Jsou průměrní, kteří mají předpoklady, aby se z nich stali dobří učitelé a jsou i takoví, i když dnes jsou v menšině, kteří politiku naší strany dosud nechápou, z kterých dobří učitelé a obhájci socialismu asi nebudou. Jestliže všechny tyto skupiny strčíme do jednoho pytle, tím si neposloužíme. Ale z výborných učitelů učiňme vzory, zevšeobecňujme Jejich dobrou práci. Učitelé špatné kritizujme a nepřátele socialismu v učitelských sborech nesmíme trpět. Vycházejme z leninského poznatku, že kádry rozhodují vše, a věnujme pozornost správnému výběru a výchově učitelů. MIROSLAV SAMEK, KOR Poťporu soutěži K 50. výročí založení naší strany a k jejímu XIV. sjezdu se úspěšně rozvíjí iniciativa pracujících. Koncem února obnovilo v našem kraji 552 kolektivů brigád socialistické práce svoji soutěž. V závodech bylo uzavřeno 598 celozávodních a celopodnikových závazků. Výzvu komunistů krajského aktivu v Pardubicích podpořil celokrajský aktiv odborářů brigád socialistické práce, funkcionářů závodních výborů a hospodářských pracovníků, zaměřený ke zevšeobecnění zkušeností z rozvoje iniciativy, z kterého vzešlo provolání ke všem závodním výborům. Odpovědí je velký rozmach iniciativy. Počet brigád se zvýšil na 939 a počet celozávodních socialistických závazků na 1457 v našem kraji. Mimo to existuje značný počet závazků ve výrobní sféře. Současně s tím roste boj proti formálnosti v socialistickém soutěžení. Chceme, aby se skoncovalo s celoplátěným balením závazků a jejich roznášením vedoucím funkcionářům. Chceme, aby závazkové hnutí žilo v závodech, na pracovištích a stalo se metodou řízení výroby. Často se stává, že právě tam, kde se celozávodní závazky dávají do efektních desek pro vnější popularizaci mimo závod, chybí účelná agitace, podněcující vzájemnou soutěživost. JOSEF LENOCH, PŘEDSEDA KV SSM SSM a mladá generace Na sklonku minulého roku jsme dokončili výstavbu jednotné mládežnické organizace. Byl založen Socialistický svaz mládeže. Každý ví, že se mládežnické hnuti podařilo sjednotit během jednoho roku. . Za tento rok jsme usilovali zejména o sjednocení na principech nové organizace. Třídili jsme své nábory, museli jsme překonávat i nepochopení, museli jsme za novou organizaci bojovat. Velkou oporou nám byli v této etapě především členové Leninformách s nimi měli plné ruce práce a mnohdy ani nestačili „nové případy“ registrovat. Byl začátek září a končilo hlavní období dovolených. Horké léto doznívalo neobyčejně teplými dny. Lidé utíkali z města, aby v přírodě ještě zastihli co nejvíc pěkných dnů. Ulice a třídy velkoměsta byly poloprázdné, zdály se světlejší a mnohem širší. Na David-Wache jako by pojem dovolené vůbec neznali. Lidí před pultem bylo stále dost a jejich proud neměl konce. Večer nastoupil do služby kriminální inspektor Herbert Müller. Střídal svého kolegu Hausmanna, který na něho už netrpělivě čekal. Předal mu hlášení, řekl své typické „servus“ mávl rukou na rozloučenou a zmizel dřív, než mu Müler stačil popřát dobrou noc. Třiačtyřicetiletý inspektor kriminální policie (KRIPO) Müller sloužil na David-Wache pátý rok. Přišel ve dvaašedesátém z porúrského Essenu a slíbili mu, že po dvou letech půjde zpátky. Do Essenu ho táhla vážná známost s inteligentní a pohlednou Elsou Lagnerovou. Po dvou letech však policejní úředník, který o návratu s Müllerem jednal, odešel do penze a jeho nástupce nejen že se necítil ničím vázán, ale sám přišel do Essenu z Frankfurtu nad Mohanem. Müllerovo jméno mu nic neříkalo. Tehdy Müller pochopil, že Hamburk s jeho přístavní čtvrtí pro něho nebude krátkodobým výletem z Porúří na sever a smířil se s tím. Už po roce začaly na jeho hamburskou adresu docházet dopisy od blonďaté Elsy ne- E. K. Ball Stíny Reeperbahnu Praha 197Í