Pochodeň, duben-červen 1971 (LX/77-153)

1971-04-22 / No. 94

Z DISKUSE NA KRAJSKÉ KONFERENCI VÝCHODOČESKÝCH KOMUNISTŮ V HRADCI KRÁLOVÉ Průběh krajské konference potvrdil, že naše strana dosáhla vyššího stupně ideové, organizační a akční jednoty a je schopna plnit náročné úkoly ve všech oblastech politiky a ekonomiky. Ve zprávě o činnosti i ve vystoupeni jednotlivých delegátů se odrážely závěry z Poučení z krizového vývoje ve straně i společnosti i Rezoluce o aktuálních otázkách jednoty strany, přijaté loňským prosincovým zasedáním ÜV KSČ. V diskusi se dále projevila cilevědo má snaha dát všechny síly k plnění sou­časných úkolů a zároveň se v ní odráželo vědomí, že dosažené úspěchy nás nesmí vést k sebeuspokojování, ale naopak musí být pobídkou k dalšímu zvyšování aktivity, náročnosti a vést k nesmiřitelnosti s nedo statky. Krajská konference také potvrdila, že strana má dostatek schopných, marxis mu-leninismu a proletářskému internacio­nalismu oddaných členů, kteří ve spolupráci s co nejširším okruhem občanů jsou připraveni uskutečnit všechny úkoly, jež stanoví XIV. sjezd strany. ČENĚK LÍBAL, JZD NÁSTUP HORNÍ BRADLO 0 rezervách v zemědělské výrobě Co nás zemědělce v podhor­ských a horských oblastech tí­ží je to, že nemáme vhodné od­růdy žita, které by v našich podmínkách dávaly záruku ta­kových výnosů, jako např. ně­které odrůdy pšenice v níži­nách. Přitom si musíme být vě­domi, že nelze upustit od pěsto­vání žita, této základní surovi­ny pro výrobu chleba. Nutno konstatovat, že tyto tendence zde již v minulosti byly, mnoh­dy ještě podporované některý­mi pracovníky našich výzkum­ných ústavů. Zde nám musí být bezpodmínečně nápomocny na­še výzkumné a šlechtitelské ú­­stavy a musí zajistit takové od­růdy, které by svým výnosem a odolností nepříznivým pod­mínkám, zajistily minimálně 35 — 38 q po ha a nikoliv 22— 25 q, které dosahujeme v sou­časnosti. Zde vidíme značné re­zervy ve zvyšování výroby obilí a zajištění soběstačnosti naší republiky v jeho spotřebě. Má­me přitom v okrese družstva, kde byly dosaženy vysoké hek­tarové výnosy pšenice přes 45 q po hektaru, jako např. JZD Trojovice, Restoky a další. Nej­­vyšší výnos žita však byl jen 26,2 q z hektaru a to v roce 1969. Další značnou pozornost musí­me věnovat pěstování bram­bor, jako základní potravině ve výživě našeho obyvatelstva. I zde je jako soli potřeba pomo­ci našich výzkumných a šlech­titelských pracovníků, abychom pro zásobování obyvatel měli dostatek vhodných odrůd. Zde n5m však dělá veliké starosti sklizeň,, která je velice nároč­ná na počet pracovních sil a dosavadní stupeň mechanizace tyto nároky nesnižuje. Bude proto zapotřebí i tomuto problé­mu věnovat daleko větší pozor­nost, jak ze strany výzkumu, tak ze strany strojírenství. Na našem okrese jsou zpraco­vány první návrhy ke kooperaci, integraci a specializaci všech ze­mědělských závodů, řízených okresním zemědělských sdruže­ním. Jsou zde využívány zku­šenosti z okresu Tachov a dal­ších, včetně zahraničních. Při­tom je dbáno na zachování sa­mostatnosti integrujících hos­podářských jednotek. O nutnosti kooperace, integra­ce musí být plně přesvědčeni všichni technicko-hospodářští a vedoucí pracovníci zeměděl­ských závodů. V jejich čele musí stát především komunisté. To je jediná cesta k zabezpe­čení Směrnice XIV. sjezdu KSC k pětiletému plánu rozvoje ná­rodního hospodářství na léta 1971—1975." ského svazu mladých. Náš boj nebyl ničím jiným, než třídním bojem, zejména v oblasti poli­tické a ideologické. V oblasti politiky jsme jej vybojovali ví­tězně. Naši protivníci dnes ne­mají politické prostředky k to­mu, aby mohli zvrátit situaci ve svůj prospěch. Silné pozice mají však ještě v oblasti ideologické. Tam boj ne­skončil a ani nikdy neskončí. Je obtížným, neboť myšlenky a názory buržoázni ideologie pře­trvávají ještě ve vědomí větší části mladých lidí. Jsme však pevně přesvědčeni o tom, že se nám postupně tyto mladé lidi podaří přesvědčit a získat je pro naši socialistickou politiku. Důležitou kampaní, kterou jsme začali v tomto roce, je výměna členských průkazů. Nechápeme ji jako administrativní záleži­tost, ale jako výhradně politic­kou akci, která má zaktivizovat základní organizace. Ve školách nám dělají trochu starostí tím, že ne všude po­chopili základy našeho členství. Stále musíme brzdit snahy o masový vstup studentů do or­ganizace, zejména pak u žáků čtvrtých ročníků středních škol. Nevěříme, že by se všichni me­zi nás hlásili s nejpoctivějšími úmysly. Někde zřejmě jsou jed­notlivci z řad pedagogického sboru, kteří se domnívají, že vy­sokou organizovaností mládeže v SSM dokazují i vysoký stupeň konsolidace školy. Někde se po­Před mládeží leží otázka zítřka, otázka budoucnosti. Je to vždy ožehavý problém a ani dnes tomu není jinak. Některá mlá­dež po neblahých letech 1968 a 1969, těžko chápe příčiny, kde je pravda a tedy, jakým směrem se má dát. Dnes s od­stupem času, kdy se dostalo našemu lidu Poučení z krizo­vého vývoje ve straně a ve spo­lečnosti poznává 1 mládež, že měla být zneužita. Byl v tom reakční plán kontrarevoluce, která chtěla převést naši zemi do tábora kapitalismu. Kapita­lismus jsme však poznali nej­lépe my, kteří jsme jako mladí před 50 lety v něm žili — jeho demokracii, humanitu a sociál­ní spravedlnost na svém vlast­ním životě. Ta doba více jak před 50 lety byla nejpřesvědči­­vějším dokladem nemohouc­nosti a zhoubnosti společenské­ho zřízení, jež odsuzovalo sta­tisíce chlapců a děvčat plných touhy uplatnit se, pracovat, žít, k nečinnosti a k bídě. Naše mládí bylo nejvýmluvnější ob­žalobou prohnilého kapitalis­tického řádu, který nechával hladovět a pustnout mladou ge­neraci a bral jí každý výhled do budoucna. Naše mládí bylo provázeno velkým otazníkem. Co čekalo mládež, jež opouště­la školní lavice, jež se vyučila řemeslu, jaká perspektiva pro ty, jež ukončili svá studia. By­la to doba beznadějí, že budou vůbec zařazeni do pracovního poměru. Byli jsme generací, na­rozenou a žijící v době váleč­ného běsnění, kdy naše matky stály ve frontách na chleba a otcové umírali na bojištích pro zájmy buržoazie. Prostě vyrůs­tali jsme v těžkých podmín­kách a to nám vtisklo touhu po hledání cesty za jiný spravedli­vější řád, za šťastnější život na­ší generace. To vše nás při­vedlo do řad komunistické mlá­deže. Mimo komunistickou stra­nu nemůže dát mládeži nikdo třídní vědomí a ukázat jí po­slání v boji dělnické třídy za jasný zítřek socialistické spo­lečnosti. Je velikou zásluhou komunistické strany, že mládež naučila poznávat naše opravdo­vé přátele a hlavně naše ne­přátele. Zásluhou naší strany se dostalo tehdy mladé genera­ci skutečné pravdy. Čítá i s tím, že členství v SSM bude dobrou vizitkou pro vstup na vysokou školu. S podobným poměrem ke členství rázně bo­jujeme a zvyšujeme své nároky na členy nejen při vstupu do organizace, ale zejména pak v její činnosti. Při tom umožňu­jeme studentům, kteří nejsou členy naší organizace, aby se aktivně podíleli na činnosti So­cialistického svazu mládeže a tak svou prací dokázali, že svoji přihlášku do SSM budou podávat bez jakýchkoliv po­stranních zájmů. JAROSLAV BARTHELDY, VYSOKÉ MÝTO Pomoci mládeži nalézt pravdu JOSEF MÁLEK, PŘEDSEDA CZV VCHZ SEMTIN Cllevědomost do kádrové práce Myslím, že minulé období nám musí především sloužit jako poučení pro veškeré naše sou­časné a budoucí rozhodování. Jedině tak nesejdeme z cesty niarxismu-leninismH a tak chce­me postupovat i v práci našeho celozávodního výboru. Velkou důležitost přikládáme kádrové oblasti. Proto jsme v březnu za­volali po skupinách předsedy základních organizací na celo­­závodní výbor a prohovořili s nimi potřebné. Za prvé jsme si dali úkol do­táhnout do konce kádrové otázky, které veškeré dosud nebyly vyřešeny. Máme na mys­li to, kde jsou ještě v řídících funkcích lidé, kteří zklamali, dotáhnout termínově s hospo­dářským vedením jejich přeřa­zení. Tady není na místě bez­zásadový kompromis. Za druhé — u bývalých členů strany, u bezpartijních a jinopartijních, provést diferenciaci. Stručně vyjádřeno: se znalostí věci si udělat přehled s kým máme tn čest. Kdo má poctivé úmysly, toho voláme ke spolupráci, na druhé straně nezapomínáme na zmíněné období let 1968—1969. I dnes řada lidí si myslí, že převlékne kabát a bude vše v pořádku. Rozhodující jsou činy a ne slova. A za třetí — na základě dife­renciace mohou základní orga­­zace přistoupit ke zpracování kádrových rezerv pro hospo­dářské a politické funkce. Ve­deme základní organizace k to­mu, aby se hlavně zaměřily na mladé lidi. Tak dostaneme šir­ší okruh kádrů, kterým syste­maticky budeme věnovat po­zornost v jejich odborném a po­litickém růstu. A za čtvrté — základní organizace vedeme k tomu, aby prováděly pravidelné pohovory s hospodářskými pra­covníky, kteří mají ve své no­menklatuře a otevřeně jim řek­li názor výboru k jejich práci. Na druhé straně musí i výbor znát, vědět názor hospodářské­ho pracovníka, kde ho bota tlačí. Toto nepokládáme za jed­norázovou akci, ale chceme, aby tyto otázky byly stále živé. Rozhodující funkce, tak jak jsme je viděli, anebo vidíme — je mistr. Tam jsme provedli vel­ké změny. Celozávodní výbor svolá ještě v dubnu aktiv mistrů, kde chce hlavně novým mistrům říci otevřeně názor or­gánu na jejich práci. Využije­me dobrých zkušeností, které máme z aktivu s techniky, kte­rý jsme uspořádali v listopadu minulého roku. Jsme toho ná­zoru, že budeme-li vystupovat vůči lidem otevřeně s názorem jak chceme věci řešit, i když to nebude populární, získáme po­stupně poctivé zaměstnance na­šeho závodu pro politiku naší strany. JARMILA SIMÜNKOVA, ÚSTI NAD ORLICI Učitel, základní článek šknly Škola je předmětem diskusí již delší dobu. Vedle rodiny a dal­ších vlivů, zejména v dnešní do­bě sdělovacích prostředků, plní hlavní funkci ve výchově mla­dé generace. Z toho hlediska se zdůrazňuje úloha učitele jako základního článku naší školy. Jaká je ale situace v našich u­­čitelských sborech na devíti­­letkách. Převažují vysoko ženy, které proto, že po vyučování je čeká práce doma, jsou méně zapojeny do veřejných funkcí, schází jim čas ke studiu a jsou méně politicky připravené. V mnohých učitelských sborech a do budoucna to bude ještě pronikavější, převažují mladí li­dé. Někteří nechápou potřeby našeho školství a tak v okrese máme devět bytů na ménětříd­­kách a přesto tam učitelé ne­chtějí. Neuvědomují si, jakou má učitel zodpovědnost za vý­chovu nové, příští generace. Na druhé straně je nutné si přiznat, že jsme je nevychová­vali k hrdosti nad slavnými e­­pochami dějin strany, nad his­torií bojů za socialismus a k hrdosti nad úspěchy, kterých jsme dosáhli. Ještě důležitější je výběr mladých lidí na peda­gogické studium a jejich vý­chova. Je nutné, aby si plně uvědomovali význam a dosah svého povolání, aby byli vycho­váváni k hlubokému chápání svých povinností, které je ur­čováno jejich společenským po­sláním, vychovat z dětí vzděla­né, uvědomělé občany. Škola je oprávněně a bude 1 nadále pod společenskou kriti­kou. Chceme-li, aby kritika ško­le pomáhala, musí být vedena na základě znalostí věcí, roz­borů a faktů, nejen na základě dojmů. A za druhé musíme di­ferencovat. Ne všichni kantoři jsou stejní. Jsou učitelé vysoce politicky a odborně fundovaní. Jsou průměrní, kteří mají před­poklady, aby se z nich stali dobří učitelé a jsou i takoví, i když dnes jsou v menšině, kte­ří politiku naší strany dosud nechápou, z kterých dobří uči­telé a obhájci socialismu asi nebudou. Jestliže všechny tyto skupiny strčíme do jednoho pytle, tím si neposloužíme. Ale z výborných učitelů učiňme vzo­ry, zevšeobecňujme Jejich dob­rou práci. Učitelé špatné kriti­zujme a nepřátele socialismu v učitelských sborech nesmíme trpět. Vycházejme z leninského poznatku, že kádry rozhodují vše, a věnujme pozornost správ­nému výběru a výchově učitelů. MIROSLAV SAMEK, KOR Poťporu soutěži K 50. výročí založení naší stra­ny a k jejímu XIV. sjezdu se úspěšně rozvíjí iniciativa pracu­jících. Koncem února obnovilo v našem kraji 552 kolektivů bri­gád socialistické práce svoji soutěž. V závodech bylo uza­vřeno 598 celozávodních a celo­podnikových závazků. Výzvu komunistů krajského aktivu v Pardubicích podpořil celokraj­ský aktiv odborářů brigád so­cialistické práce, funkcionářů závodních výborů a hospodář­ských pracovníků, zaměřený ke zevšeobecnění zkušeností z roz­voje iniciativy, z kterého vzešlo provolání ke všem závodním vý­borům. Odpovědí je velký roz­mach iniciativy. Počet brigád se zvýšil na 939 a počet celozá­vodních socialistických závazků na 1457 v našem kraji. Mimo to existuje značný počet závazků ve výrobní sféře. Současně s tím roste boj proti formálnosti v so­cialistickém soutěžení. Chceme, aby se skoncovalo s celoplátě­­ným balením závazků a jejich roznášením vedoucím funkcio­nářům. Chceme, aby závazkové hnutí žilo v závodech, na pra­covištích a stalo se metodou ří­zení výroby. Často se stává, že právě tam, kde se celozávodní závazky dávají do efektních de­sek pro vnější popularizaci mi­mo závod, chybí účelná agita­ce, podněcující vzájemnou sou­těživost. JOSEF LENOCH, PŘEDSEDA KV SSM SSM a mladá generace Na sklonku minulého roku jsme dokončili výstavbu jednotné mládežnické organizace. Byl za­ložen Socialistický svaz mláde­že. Každý ví, že se mládežnické hnuti podařilo sjednotit během jednoho roku. . Za tento rok jsme usilovali zejména o sjed­nocení na principech nové or­ganizace. Třídili jsme své ná­bory, museli jsme překonávat i nepochopení, museli jsme za novou organizaci bojovat. Vel­kou oporou nám byli v této etapě především členové Lenin­formách s nimi měli plné ruce práce a mnoh­dy ani nestačili „nové případy“ registrovat. Byl začátek září a končilo hlavní období dovolených. Horké léto doznívalo neobyčejně teplými dny. Lidé utíkali z města, aby v pří­rodě ještě zastihli co nejvíc pěkných dnů. Ulice a třídy velkoměsta byly poloprázdné, zdály se světlejší a mnohem širší. Na David-Wache jako by pojem dovolené vůbec neznali. Lidí před pultem bylo stále dost a jejich proud neměl konce. Večer nastoupil do služby kriminální in­spektor Herbert Müller. Střídal svého kolegu Hausmanna, který na něho už netrpělivě če­kal. Předal mu hlášení, řekl své typické „ser­vus“ mávl rukou na rozloučenou a zmizel dřív, než mu Müler stačil popřát dobrou noc. Třiačtyřicetiletý inspektor kriminální poli­cie (KRIPO) Müller sloužil na David-Wache pátý rok. Přišel ve dvaašedesátém z porúr­­ského Essenu a slíbili mu, že po dvou letech půjde zpátky. Do Essenu ho táhla vážná zná­most s inteligentní a pohlednou Elsou Lagne­­rovou. Po dvou letech však policejní úředník, který o návratu s Müllerem jednal, odešel do penze a jeho nástupce nejen že se necítil ni­čím vázán, ale sám přišel do Essenu z Frank­furtu nad Mohanem. Müllerovo jméno mu nic neříkalo. Tehdy Müller pochopil, že Hamburk s jeho přístavní čtvrtí pro něho nebude krátko­dobým výletem z Porúří na sever a smířil se s tím. Už po roce začaly na jeho hamburskou adresu docházet dopisy od blonďaté Elsy ne- E. K. Ball Stíny Reeperbahnu Praha 197Í

Next