Pochodeň, duben-červen 1972 (LXI/78-152)
1972-06-24 / No. 147
i magazín na sobotu a nedeli• 24. a 25. června 1972 •70 haléřů • ročník 61 • číslo 147 B yl červen a vzduch voněl senem. Ale ruce byly ztrnulé a odmítaly trávu kosit a seno obracet. Blížily se prázdniny a dovolené, ale nikdo se na ně netěšil. Pochmurné a zlověstné ticho leželo nad českou krajinou. První momenty tiché radosti i hlasitého souhlasu s atentátem no katana našeho lidu, povzdech a ulehčení z pocitu naděje, byl v zápětí vystřídán hrůzou z následků strachem o sebe, o své nejbližši a známé. Heydrichiáda děsila svou černou perspektivou, která zastřela modrou oblohu nad naší vlasti. Červenočerné vyhlášky s desítkami a stovkami jmen rukojmích, kteří byli popravováni, rozhlasové relace o dalším masovém zatýkáni za pouhý souhlas, za bezděčný úsměv nad umírajícím gestapáckým generálem, stanné právo, to vše bralo klid a bezpečnost. Otřesně hrůzná zpráva o hitlerovské zvrhlosti v Lidicích, odkud gestapáci vyvezli děti do reichu na »vychováni" ženy odtransportovali do koncentráků muže bez soudu a postříleli, nezůstala ve své zvrhlosti jediná. Černá orlice s hákovým křížem znovu koncem června 1942 roztáhla své pařáty nad malou kamenickou vesničkou na rozhraní Českomoravské vrchoviny a Železných hor. LEŽÁKY - další vykřičník násilí a nacistické zvůle, žalovaly a žaluji dosud na hrozné bezpráví nad malým národem uprostřed Evropy, utopeného ve fašistickém moři, který tak těžce trpěl jer proto, že chtěl šťastně a spravedlivě žít, svobod ně pracovat a užívat plodů své činnosti. Jenže ne bylo klidu a bezpečí, nebylo místa, kam by nohr gestapákú nevkročila a kde by po nich nezůstali krvavá stopa, postižená rodina a opuštěné děti I ve Východočeském kraji padaly hlavy vlastenců byli zatýkání jednotlivci a likvidovány celé skupiny, množily se seznamy zatčených a poprave ných. K Udicím se v srdcích prostých lidi připisují také Ležáky. Šéf pardubického gestapa, žádostivý a Istiplný Clages, prosadil vyvraždění a vypálení Ležáků a jeho návrh schválil samotný Himmler. Kruté poznání, co je fašismus, příliš velké oběti bylo nutno přinášet, aby si svět uvědomil, co je to německý imperialismus. Nacistický plán genocidy nebyl uskutečněn jenom diky hrdinství a obětavosti sovětských vojáků, kteří fašismus rozdrtili. Německý fašismus byl zničen, ale imperialismus i nadále existuje. Cožpak výpověď Vu-thi-Lien, která přežila vraždění ve vietnamské vesnici My-lai, neukazuje na hrůzyplnou analogii imperialismu? Což zapalování domů a střílení do umírajících, obraz matky tisknoucí své dítě k chladnoucím prsům a surový smich zabijáků neusvědčují americký imperialismus z totožnosti s fašismem? V činech proti lidskosti neni rozdílu mezi gestapákem Clagesem a nadporučíkem americké armády Slockitem, není rozdílu mezi souhlasem Himmlera o vypálení Ležáků a rozhodnutím amerického generála Westmorelanda o způsobu vedeni války - vyhlazovací války v Indočíně. A přece je jiná situace v současném světě, než jaká byla za dob druhé světové fl války. Díky mírové politice Sovětského svazu a socialistických zemí došlo v poslední době k výrazným pozitivním změnám ve prospěch klidu, bezpečnosti a pokroku Podporujeme hrdinný vietnamský lid a usilujeme o likvidaci ohnisek napěti a válečných požárů a sudujeme svou socialistickou budoucnost. Máme štěstí, že neustále, každou hodinu a při každé zřiležitosti, se můžeme opírat o nesmírnou silu, 'odporu a velkou mezinárodní autoritu Svazu soětských socialistických republik. Už se nebudou rpakovat Lidice a Ležáky, protože naše budoucnost, mírový, klidný život, bezpečnost naši repubiky, spokojenost a štěstí nám zabezpečuje spoenectvi se Sovětským svazem a také proto, že isme nedílnou a pevnou součástí zemi socialistického společenství. LUDVÍK CIBULKA ANI ANI LEŽÁKY, MY-LAI! ZDE ŽILI LAMAČI KAMENE Déšť ještě pamatuje si na pršku střel a modrý dým, jenž rozptýlen visel nad lesy . . ľ Krvavá země s krvavými nebesy . . ľ Smutné výročí vypálení kamenické osady Ležáky na Chrudimsku připomíná sedmá strana dnešního čís-la Magazínu Pochodně. íj|!5irí.' ' i»s«u msmswwW ■ V TĚCHTO MÍSTECH STÁVALY LEŽÁKY. 24. ČERVNA 1942 BYLA OSADA VYPÁLENA NĚMECKÝMI FAŠISTY. # H HHBMBBHI PROGRAM VZPOMÍNKOVÍ SLAVNOSTI K 30.VÝROČÍ VYPÁLENÍ OBCE LEŽAkO Letos je tomu třicet let ode dne, kdy byla vypálena malá osada na Chrudimsku - Ležáky. Na paměť smutného výročí se rok co rok setkávají na místě tragédie všichni ti, kdož chtějí uctít památku mrtvých a připomenout nesmyslnost podobných hrůz živým. Z celé republiky se tuto sobotu a neděli sjíždějí účastníci mírové manifestace, která se koná 25. června 1972 ve 13.00 hodin. Ze Svitav a z Ústí nad Orlicí jsou organizovány motocyklové jízdy, 106 autobusů je zajištěno z jednotlivých okresů Východočeského kraje. Nedělní manifestace se zúčastní i delegace ÚV KSČ a vlády republiky. Program: ■ID BOTA 24. ČERVNA 1972 Okresní sraz pionýrů ve Včeákově-Babákách VI. ročník branného závodu Pohár Ležáků Krajský cyklistický závod koum Ležáků (dorost a muži) Krajský sraz turistů NEDĚLE 25. ČERVNA 1972 9 — 12 hodin Koncert dechových: orchestrů , vystoupí hudba ZK ROH Dolu Ležáky Most (nositel Řádu práce) a hudba vojenské posádky z Hradce Králové 10 — 12 hodin Tělovýchovné vystoupení okresního reprezentačního' družstva gymnastek , Vystoupení souborů žáků ZD8 Seč a Nasavrky 11.30 hodin Vyhlášení vítězů branného zá vodu o Pohár Ležáků 13.00 hodin Položení věnců k parná niku obětí z Ležáků Seskok parašutistů Zahájení manifestace Projev zástupce strany a vlády Projevy hostí Provolání účastníků manifestace 15.00 hodin Vystoupení 120Člminého souboru Slovenského ľudového umeleckého kolektivu (SLUK) \