Pochodeň, duben-červen 1972 (LXI/78-152)

1972-06-24 / No. 147

i magazín na sobotu a nedeli• 24. a 25. června 1972 •70 haléřů • ročník 61 • číslo 147 B yl červen a vzduch voněl senem. Ale ruce byly ztrnulé a odmítaly trávu kosit a seno obracet. Blížily se prázdniny a dovolené, ale nikdo se na ně netěšil. Pochmurné a zlověstné ticho leželo nad českou krajinou. První momenty tiché radosti i hlasitého souhlasu s atentátem no katana našeho lidu, povzdech a ulehčení z pocitu naděje, byl v zápětí vystřídán hrůzou z následků strachem o sebe, o své nejbližši a známé. Heydri­­chiáda děsila svou černou perspektivou, která zastřela modrou oblohu nad naší vlasti. Červeno­­černé vyhlášky s desítkami a stovkami jmen ru­kojmích, kteří byli popravováni, rozhlasové relace o dalším masovém zatýkáni za pouhý souhlas, za bezděčný úsměv nad umírajícím gestapáckým ge­nerálem, stanné právo, to vše bralo klid a bez­pečnost. Otřesně hrůzná zpráva o hitlerovské zvrhlosti v Lidicích, odkud gestapáci vyvezli děti do reichu na »vy­chováni" ženy od­transportovali do koncentráků muže bez soudu a postříleli, nezů­stala ve své zvrh­losti jediná. Čer­ná orlice s háko­vým křížem znovu koncem června 1942 roztáhla své pařáty nad malou kamenickou vesničkou na roz­hraní Českomoravské vrchoviny a Železných hor. LEŽÁKY - další vykřičník násilí a nacistické zvůle, žalovaly a žaluji dosud na hrozné bezpráví nad malým národem uprostřed Evropy, utopené­ho ve fašistickém moři, který tak těžce trpěl jer proto, že chtěl šťastně a spravedlivě žít, svobod ně pracovat a užívat plodů své činnosti. Jenže ne bylo klidu a bezpečí, nebylo místa, kam by nohr gestapákú nevkročila a kde by po nich nezůstali krvavá stopa, postižená rodina a opuštěné děti I ve Východočeském kraji padaly hlavy vlastenců byli zatýkání jednotlivci a likvidovány celé sku­piny, množily se seznamy zatčených a poprave ných. K Udicím se v srdcích prostých lidi připi­sují také Ležáky. Šéf pardubického gestapa, žá­dostivý a Istiplný Clages, prosadil vyvraždění a vypálení Ležáků a jeho návrh schválil samotný Himmler. Kruté poznání, co je fašismus, příliš vel­ké oběti bylo nutno přinášet, aby si svět uvědo­mil, co je to německý imperialismus. Nacistický plán genocidy nebyl uskutečněn jenom diky hrdin­ství a obětavosti sovětských vojáků, kteří fašis­mus rozdrtili. Německý fašismus byl zničen, ale imperialismus i nadále existuje. Cožpak výpověď Vu-thi-Lien, která přežila vraždění ve vietnamské vesnici My-lai, neukazuje na hrůzyplnou analo­gii imperialismu? Což zapalování domů a stříle­ní do umírajících, obraz matky tisknoucí své dítě k chladnoucím prsům a surový smich zabijáků neusvědčují americký imperialismus z totožnosti s fašismem? V činech proti lidskosti neni rozdílu mezi gestapákem Clagesem a nadporučíkem ame­rické armády Slockitem, není rozdílu mezi sou­hlasem Himmlera o vypálení Ležáků a rozhodnu­tím amerického generála West­­morelanda o způ­sobu vedeni vál­ky - vyhlazovací války v Indočíně. A přece je ji­ná situace v sou­časném světě, než jaká byla za dob druhé světové fl války. Díky míro­vé politice Sovětského svazu a socialistických ze­mí došlo v poslední době k výrazným pozitivním změnám ve prospěch klidu, bezpečnosti a pokroku Podporujeme hrdinný vietnamský lid a usilujeme o likvidaci ohnisek napěti a válečných požárů a sudujeme svou socialistickou budoucnost. Máme štěstí, že neustále, každou hodinu a při každé zřiležitosti, se můžeme opírat o nesmírnou silu, 'odporu a velkou mezinárodní autoritu Svazu so­­ětských socialistických republik. Už se nebudou rpakovat Lidice a Ležáky, protože naše budouc­nost, mírový, klidný život, bezpečnost naši repub­­iky, spokojenost a štěstí nám zabezpečuje spo­­enectvi se Sovětským svazem a také proto, že isme nedílnou a pevnou součástí zemi socialistic­kého společenství. LUDVÍK CIBULKA ANI ANI LEŽÁKY, MY-LAI! ZDE ŽILI LAMAČI KAMENE Déšť ještě pamatuje si na pršku střel a modrý dým, jenž rozptýlen visel nad lesy . . ľ Krvavá země s krvavými nebesy . . ľ Smutné výročí vypálení kamenické osady Ležáky na Chrudimsku připomíná sedmá strana dnešního čís-la Magazínu Pochodně. íj|!5irí.' ' i»s«u msmswwW ■ V TĚCHTO MÍSTECH STÁVALY LEŽÁKY. 24. ČERVNA 1942 BYLA OSADA VYPÁLENA NĚMECKÝMI FAŠISTY. # H HHBMBBHI PROGRAM VZPOMÍNKOVÍ SLAVNOSTI K 30.VÝROČÍ VYPÁLENÍ OBCE LEŽAkO Letos je tomu třicet let ode dne, kdy byla vypálena malá osada na Chrudimsku - Ležáky. Na paměť smutného výročí se rok co rok setkávají na místě tragédie všich­ni ti, kdož chtějí uctít památku mrtvých a připomenout nesmyslnost podobných hrůz živým. Z celé republiky se tuto sobotu a neděli sjíždějí účastníci mírové manifestace, která se koná 25. června 1972 ve 13.00 hodin. Ze Svitav a z Ústí nad Orlicí jsou or­ganizovány motocyklové jízdy, 106 autobusů je zajištěno z jednotlivých okresů Vý­chodočeského kraje. Nedělní manifestace se zúčastní i delegace ÚV KSČ a vlády republiky. Program: ■ID BOTA 24. ČERVNA 1972 Okresní sraz pionýrů ve Vče­­ákově-Babákách VI. ročník branného závodu Pohár Ležáků Krajský cyklistický závod ko­um Ležáků (dorost a muži) Krajský sraz turistů NEDĚLE 25. ČERVNA 1972 9 — 12 hodin Koncert dechových: orchestrů , vystoupí hudba ZK ROH Dolu Ležáky Most (nositel Řádu prá­ce) a hudba vojenské posádky z Hradce Králové 10 — 12 hodin Tělovýchovné vystoupení okres­ního reprezentačního' družstva gymnastek , Vystoupení souborů žáků ZD8 Seč a Nasavrky 11.30 hodin Vyhlášení vítězů branného zá vodu o Pohár Ležáků 13.00 hodin Položení věnců k parná niku obětí z Ležáků Seskok parašutistů Zahájení manifestace Projev zástupce strany a vlády Projevy hostí Provolání účastníků manifesta­ce 15.00 hodin Vystoupení 120Člminého soubo­ru Slovenského ľudového ume­leckého kolektivu (SLUK) \

Next