Rudé Právo, květen 1968 (XLVIII/120-149)
1968-05-01 / No. 120
.1 ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNIST1CKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ifE STŘEDU 1. KVĚTNA 1968 ČÍSLO 120 — ROČNÍK 48 (Právo lidu roč. 71) CENA 70 HAL. zasloužilí pracovníci vyznamenaní na pražském hradě Vysoké pocty a ocenění tvůrcům nových hodnot Po slavnostním shromáždění srdečné setkání s presidentem republiky a dalšími vysokými představiteli strany a státu PRAHA 30. dubna (Od našeho zpravodaje) — Patří již neoddělitelně к našim májovým tradicím, že těsně před mezinárodním svátkem pracujících jsnu na Pražském hradě odevzdány nejvyšší čestné tituly, nejvyšší státní řády a státní ceny Klementa Gottwalda, jimiž naše společnost oceúuje celoživotní zásluhy veřejných pracovníků i tvůrců nových hodnot v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti — ať jednotlivců nebo kolektivů, podílejících se na vědeckém a technickém pokroku, na průkopnických činech, smělých tvůrčích metodách, objevných řešeních, na činorodé a obětavé práci i na zrodu nově hovořících uměleckých děl. Letošní slavnost svým radostným průběhem prokázala, jak si celá naše společnost dovede zvláště vážit každého mimořádného přínosu, jak vysoce oceňuje každý cenný vklad к rozvoji našehn národního hospodářství, politického upevnění republiky, každého přínosu teorii i praxi života. V průčelí Španělského sálu svítila z bílého závěsu rudá písmena, příznačně hlásající: čest a sláva nejlepším pracovníkům... Bylo krátce po 10. hodině, když účastníci slavnosti vítali dlouhým potleskem čestné předsednictvo. Tvořili je president republiky soudruh L. Svoboda, první tajemník ÜV KSČ soudruh A. Dubček, první tajemník ÚV KSS soudruh V. Bilak, předseda Národního shromáždění soudruh J. Smrkovský, předseda vlády soudruh ing. O. Černík, místopředseda SNR soudruh F. Barbírek, předseda ÜV Národní fronty soudruh dr. F. Kriegel, další členové předsednictva a tajemníci ÚV KSČ, předsedové druhých stran Národní fronty dr. B. Kučera a A. Pospíšil a někteří členové vlády. V přední části sálu usedli poctění hrdinové socialistické práce, činitelé vyznamenaní Řádem Klementa Gottwalda, jednotlivci i zástupci kolektivů vyznamenaných Řádem republiky a Řádem práce, národní umělec arch. ]. Svoboda a laureáti státních cen Klementa Gottwalda, kteří se dostavili к přijetí poct. V řadách hostů byli dále členové ÚV KSČ, předsednictva Národního shromáždění, poslanci, další členové vlády, představitelé ústředních úřadů a institucí, zástupci ozbrojených sil, vědeckých a uměleckých organizací, dalších složek Národní fronty a kulturní pracovníci. Slavnostního shromáždění se zúčastnili též členové pražského diplomatického sboru. Přítomni byli rovněž členové zahraničních odborářských delegací pozvaných na májové oslavy. Pozváni byli také rodinní příslušníci vyznamenaných. Zní tóny státní hymny ... Vzápětí zahájil předseda ÚRO soudruh K. Poláček shromáždění a srdečně uvítal přítomné. Blahopřál všem vyznamenaným, přál jim plné zdraví, hodně úspěchů do další plodné činnosti i osobní spokojenost. Zároveň ocenil přínos, kterým se všichni vyznamenaní přičinili o rozvoj naší socialistické společnosti, a odevzdal slovo předsedovi vlády, který pronesl hlavní projev. Kresba M. Romberg TELEGRAMY ZE SVÍTÁ □ INVESTICE ČSSR V 1RÄNU? — Teheránský deník Kayhan International v úterý sdělil, že CSSR je ochotna investovat do společných podniků s Iránem a spolupracovat s jeho soukromým sektorem. Vyplývá to prý z jednání, které vedou íránské obchodní kruhy s naší hospodářskou delegací. Dodání několika závodů lehkého průmyslu, např. porcelánky, by pomohlo rozšířit obchodní vztahy obou států. □ BRITSKÝ VÝBOR PRO PŘISTĚHOVALECTVÍ byl ustaven při Wilsonově kabinetu; má centralizovat a koordinovat činnost ministerstev, která se zabývají problémy barevných přistěhovalců. Soudí se, že britská vláda chce řešit přistěhovalecký problém jednak snižováním přistěhovaleckých kvót, jednak podporou repatriace těch rodin, které se v minulosti do Británie přistěhovaly. □ NACIONALISTICKÁ BRETAŇ. — V neděli se stala terčem teroristického útoku četnická kasárna v bretaůském městě Saint-Brieuc; nálož tu zničila dvanáct automobilů. Za autora atentátu je svorně označována Fronta osvobození Bretaně, nacionalistická organizace, vydávající se za obránce zájmů jednoho miliónu Bretaůců, potomků keltského národa, který přišel do Francie v B. století z britských ostrovů. Francouzskou vládu kritizují za politickou a hospn dářskou diskriminaci Bretaně. (Zprávy tiskových agentur) ZBAVIT SE SEKTÁRSTVf Předváleční komunisté к dnešku Účastníci celopražského aktivu předválečných členů strany, který se konal v pondělí ve SteinerDvě sále v Praze, zaslali 0V KSC rezoluci, v níž se hlásí к demokratickému hnutí. Rezoluce, vyjadřující mínění 700 starých komunistů, požaduje odstranění všeho, co mezi členstvem strany a ve veřejnosti ještě vyvolává nedůvěru a skepsi, a vytvoření předpokladů pro obnovu důvěry v naší stranu. Proto žádají, aby byla ihned provedena následující opatření: Obrodit náš ústřední výbor, jehož práci nesmí brzdit nositelé dřívějších nesprávných metod stranické práce. »Vyzýváme je — píší — aby sami odešli. Nejvyšší orgán naší strany musí dále opustit osoby, které se zdiskreditovaly a nemají proto důvěru veřejnosti.« Dále žádají vyloučit ze strany osoby, které se bezprostředně podílely na přípravě vykonstruovaných procesů, a volat к odpovědnosti i ty, kteří se na nezákonnostech podíleli a schvalovali je. Požadují také uskutečnit co nejrychleji plnou, bezvýhradnou stranickou a občanskou rehabilitaci všech osob, které se staly v padesátých a šedesátých letech obětí zvůle. Zároveň odmítnout co nejrozhodněji všechny pokusy o revokaci revolučních opatření lidových orgánů proti kolaborantským a protisocialistickýrn živlům. Konečně žádají svolat у době co nejkratší sjezd naší strany, zahájit příštím zasedáním ústředního výboru politickou přípravu sjezdu strany a přizvat co nejširší okruh politicky a teoreticky připravených soudruhů, kteří se zvlášť aktivně v poslední době projevili, к jeho přípravě. Tato opatření považují však soudruzi jenom za předpoklad к obnově důvěry širokých mas к naší straně. Úspěch v boji za dosažení tohoto cíle předpokládá definitivní rozchod se všemi zbytky sektářského pohledu na vedoucí roli naší strany, předpokládá činy. Zdůrazňují, že jsou rozhodnuti věnovat všechny své síly straně v boji za získání důvěry většiny národa tak jako vždy v -minulosti. Novi ministři do funkcí -vr-PRAHA 30. dubna (CTK) — V souvislosti se změnami v organizaci a působnosti některých ústředních orgánů pověřil president ČSSR L. Svoboda podle či: 62 ústavy rozhodnutím ze dne 30. dubna 1968 ministra ing. Miloslava HruškoViče řízením ministerstva techniky, ministra ing. Václava Hůlu řízením Státního cenového úřadu, ministra Michala Štancefa řízením ministerstva práce a sociálních věcí a ministra dr. Františka Vlasáka řízením ministerstva národohospodářského plánováni. Z projevu předsedy vlády ing. OLDŘICHA ČERNÍKA Stalo se již dobrou tradicí, že v předvečer slavných májových dní, v předvečer mezinárodního svátku všech pracujících a v ovzduší oslav osvobození naší vlasti vzdáváme úctu a uznání těm, kdož plody svého tvůrčího ducha, příkladným postojem к plnění svých úkolů a obětavou prací nejlépe a nejvíce přispívají к rozvoji socialistické společnosti а к bohatství naší země. Dáváme tím výraz ušlechtilým ideálům socialismu, který si vytkl za cíl nastolit takovou lidskou společnost, v níž bude odstraněno vykořisťování člověka člověkem, v níž bude práce prostředkem к zajišťování blahobytu všech a torinou seberealizace každého člověka. Tyto myšlenky, které byly odvěkým snem lidstva, vědecky rozvinulo socialistické učení 19. století a v podmínkách vzrůstajících rozporů kapitalistického světa počalo realizovat komunistické hnutí 20. století. Boji za vítězství těchto myšlenek zasvětily své životy celé generace v minulých desetiletích, které na vlastních osudech pociťovaly rozpornost a nelidskost dosavadního společenského řádu. Boj za osvobození od těchto pout vedli a vedou komunisté a pokrokoví lidé nikoliv jen ve svém vlastním zájmu, nýbrž v zájmu každého pracujícího člověka, v zájmu celého lidstva. Proto také všude tam, kde byly síly starého světa již poraženy, 1e budování nového socialistického řádu věcí a zájmem všech pracujících lidí, všech vrstev národa. To se výrazně projevilo v památných dnech Února, jehož 20. výročí jsme oslavili právě v letošním roce. Proti pokusu o zvrat socialistického vývoje se tehdy postavila drtivá většina lidu — a tato síla přikročila к nevýslovně složité a dějinné práci — к uskutečňování socialistických přeměn našeho života. Jestliže jsme 1 za často velmi nepříznivých podmínek domácích i mezinárodních dokázali překonat tíživé dědictví kapitalismu, důsledky válečného období a upevnit postavení republiky jako vyspělého průmyslového státu s velkým ekonomickým potenciálem, pak za to vděčíme obětavé práci všech pracujících bez rozdílu politické příslušnosti. Jen tak jsme mohli v posledních dvaceti letech šestinásobně zvýšit průmyslovou výrobu, trojnásobně zvýšit národní důchod, dvojnásob zvýši' osobní spotřebu, vychovat přes milión vysokoškolských a středoškolských odborníků, vybudovat rozsáhlou síť školských, kulturních a zdravotnických zařízení a dosáhnout 1 světově špičkových úspěchů ve vědě a umění. A to přesto, že se vyskytla celá řada vážných chyb v řízení národního hospodářství 1 celé společnosti, které bránily tomu, aby přednosti socialistického zřízení a výsledky tak veliké poctivé práce občanů se plně uplatnily a přinesly našemu lidu a zemi takový prospěch, jaký by tomu odpovídal. To jsme si zvlášť silně uvědomili, když jsme přikročili к provádění ekonomické reformy a v souvislosti se současným demokratizačním procesem probíhajícím ve společnosti. Uvědomili jsme si, že po dosažení prvních poválečných úspěchů v hospodářství jsme strnule setrvávali na určitém hospodářském modelu, který již neodpovídal našim poměrům a možnostem. Pod tlakem různých vlivů a názorů jsme příliš dlouho trvali na přednostním rozvoji těžkého průmyslu, nezaznamenali jsme včas revoluční kvalitu rozvoje vědy a techniky po druhé světové válce. Dějinné tradice našeho lidu jsou hluboce demokratické a humanistické, a proto tak blízké současnému usilování. Víme velmi dobře z historie našich národů, že malé národy uprostřed Evropy se mohou uplatnit v neklidném světě jen dobrou prací a velikostí ducha svého lidu! Zůstane trvalou chloubou Komunistické strany Československa, že dokázala seskupit kolem svých Ideálů nejen početnou sílu dělnické třídy, ale 1 značnou část duchovního výkvětu národů. Právě tato historie komunistické strany byla a je přesvědčivým důkazem pevné a přirozené spolupráce dělnické třídy a inteligence ve službách myšlenkám socialismu. Hodně se v poslední době diskutuje o úloze dělnické třídy v současné etapě a o vzájemných vztazích dělnické třídy, rolníků a inteligence. Často se tyto vztahy chápou tak, jako by se inteligence zajímala pouze o rozvíjení demokracie a humanismu a naproti tomu dělnická třída pouze o rozvoj socialismu a jako by tyto snahy byly ve vzájemném rozporu. Historická zkušenost posledních let nás však učí, že chceme-li se dostat kupředu, pak není možný jiný socialismus než demokratický. A naopak zase sociální poměry a zánik předmnichovské československé republiky nám přesvědčivě ukázaly, že demokracie v antagonistické společnosti nám šťastnou budoucnost nezajistí. Nejde tedy o jakoukoliv demokracii, nýbrž o demokracii socialistickou. Jsme pevně rozhodnuti odstranit vše, co tak dlouho brzdilo vývoj, co nám znemožňovalo . plně rozvinout tvůrčí síly socialistické společnosti, co zkreslovalo a znehodnocovalo nesporné historické přednosti nového společenského řádu před všemi řády dosavadními. Všechny tyto cíle jsme vyjádřili v .akčním programu Komunistické strany Československa, jehož důsledná realizace' je nyní hlavním úkolem nás všech. Všechny tyto nejbližší cíle jsou také rozpracovány v programovém prohlášení nové vlády, které je v těchto dnech projednáváno Národním shromážděním. Náročný program může být plněn a splněn jen tehdy, stane-li se programem všech občanů. Proto se vláda bude stále obracet na lid této země. Jsme přesvědčeni, že v tomto úsilí, v tomto naplňování výzvy »od programu к činům« najdeme plné pochopení a plnou podporu všech poctivých občanů naší socialistické republiky. IPokračováni na str. 2.) 1. MA| f svátek oslavující práci, je jakoby symbolicky časován do období, kdy v přírodě začíná nový život, kdy země voní jarem, dává růst květům oznamujícím zárodky plodů. Také naše země, vlast Čechů a Slováků, prožívá své jaro. Je proto pochopitelné, že letošní prvomájové oslavy jsou ve znamení tohoto politického jara, oLrndného demokratizačního procesu naší socialistické společnosti. Bude ovšem i poznamenán letošním letopočtem, který říká, že naše republika jubiluje, slaví své padesátiny. Nelze proto nevzpomenout i událostí, které vzniku Československa předcházely, které předznamenávaly jeho vývoj a naděje, s nimiž český a slovenský pracující lid spojoval jeho vytvoření. Čestné místo v boji n samostatnost na konci první světové války mají nepochybně i prvomájové oslavy, konané před půl stoletím. Vyjádřily smýšlení Českého a slovenského lidu, zejména rozhodnou vůli dělnictva. To vyslovilo své jednoznačné národní j sociální požadavky spolu s dalšími demokratickými vrstvami obyvatelstva. Na Slovensku byla vyjádřena vůle po jednotě Slováků s Cechy, v Čechách a na Moravě se nevolalo jenom po ukončení války s její bídou, hladem a utrpením a po zřízení samostatného československého státu, ale vyslovovaly se také představy o tom, jaký má ten stát být. Nic tak výstižně nevyjadřovalo tuto představu a tužbu po státě všestranně spravedlivém a demokratickém jako heslo transparentu v čele pražského prvomájového průvodu, v němž vedle dělníků pochodovali i živnostníci, a zejména hojně zastoupená inteligence. Socialistický národ — hlásil tento transparent a nenechával nikoho na pochybách, že to je heslo programové, vyslovujíc! v lapidární zkratce cítění stotisíce Pražanů. A nejenom jich. Podobná hesla se objevila i v dalších místech, hlasitě pak zazněla 14. i 28 října. Ano, většina našeho obyvatelstva se vyslovovala pro socialismus. Republika, která vznikla, tyto lidnvé požadavky v plné míře neuspokojila a bylo proto logické, že po Mnichovu, v antifašistickém odboji, vyvozovali z toho čeští i slovenští lidé patřičné závěry pro novou republiku, které zahořela plnými svobodnými květy v májových dnech roko 1945. Nepřipomínám to jen proto, že každý společenský organismus se musí hlásit ke svým dějinám, navazovat na to předchozí, ale proto, že minulé musí dávat poučení přítomnému. Jestliže totiž již před půlstoletím se u nás lidé tak spontánně hlásili к myšlence socialismu, znamená to, že již tehdy byla u nás socialistická myšlenka dosti silná; socialistická strany měly také početné stoupence, 1 když toho právě ke škodě socialismu neuměly — a v mnohém také ještě nemohly — využít. Byly-Ii zde silné socialistické kořeny již tehdy a česká i slovenská společnost to pak v daleko určitější míře stvrdila v roce 1945 a v letech následujících, znamená to také, že jsou liché dnes tak četně vyslovovaná obavy o osud socialismu v Československu. Většina obyvatelstva této země řekla tedy už dávno, že je pro socialismus, a jestliže odmítá jeho dosavadní pojetí, které zdeformovalo jeho humanistickou a demokratickou podstatu, redukovalo ho na otázku moci, tuhé a bezmyšlenkovité disciplíny a centralismu, neznamená to, že se tohoto svého smýšlení vzdává. Je to třeba říci otevřeně všem lidem, kteří si myslí, že když se dnes něco mění a bude muset ještě hodně měnit, že to musí zavánět něčím, co ohrožuje socialismus. Přijali VÁCLAV VRABEC Socialisticky národ jsme totiž a budovali určitý systém, o němž jsme si navykli říkat, že je jedině možný a správný, a cokoliv dnes vybočuje z jeho rámce, zdá se některým soudruhům divné, nesocialistické či dokonce protisocialistické. A ozývají-li se semtam i hlasy proti, je třeba je poctivě zkoumat, nebál se jich, účinně proti nim argumentovat. I ony jsou výrazem zdraví společnosti, která nemůže chtít formální jednotu všech, ale musí usilovat o demokratická práva pro všechny, respektovat všechny upřímně myšlené a vyslovované názory. Vždyt na Prvního máje demonstrovali vždycky dělníci kromě svých třídních požadavků i za požadavky všeobecně demokratické. Protože právě oni měli největší zájem o plná občanská práva, o záruky takového života, který by umožňoval rozvoj každého jednotlivce, a to ne na úkor druhých, ale v zájmu všech. Proto v prvnmájových průvodech kráčeli s nimi i rolníci, městské střední vrstvy a inteligence, jejíž nejpokrokovější část vždycky byla součástí i jejich organizací, bojovala s dělníky ruku v ruce za lepší svět. I my dnes musíme zdůraznit toto společenství lidí práce rukou i hlav, dát prvomájové oslavě práce a vůbec tvořivé práci její pravé místo. A to proti všem, kteří ji chtějí — a dosud to dělali — snižovat, rozdělovat, odtrhovat vědu, umění a vůbec kulturu od fyzické práce, oddělovat materiální podmínky života lidí od jejich svobody, morálky a cti, nadřazovat své úzké mocenské zájmy nad potřeby celé společnosti, zneužívat především dělnické třídy ke svému sobeckému politikaření a pochybené demagogii. Pracující celého světa vždycky na 1. máje manifestují i svou solidaritu se všemi vykořisťovanými a utiskovanými, ať jsou kdekoliv. Vyzvedávají myšlenku lidského bratrství, internacionalismu, který v sobě zahrnuje úctu ke všem národům, jejich rovná práva, který — jak právě nejlépe ukázal 1. máj u nás před padesáti lety — dává hlasitě zaznít i národním zájmům a tužbám. I my se hlásíme ke svému dílu odpovědnosti za chod světa, manifestujeme svou solidaritu se všemi pokrokovými lidmi všech kontinentů, vášnivě proklamujeme svoji mírovou politiku a podporu všem, kteří bojují za mír, za lepši život. Těší nás zájem světové veřejnosti o obřadné úsilí u nás. Vážíme si hlasů demokratických politiků a publicistů v kapitalistických zemích, zejména našich soudruhu, kteří sledují i náš experiment a straní mu. Chápeme naše přátele v socialistických zemích, jejich zájem a úsilí pochopit, oč n nás jde, i když nás někdy mrzí jejich neúplná informovanost o tom. Můžeme je ujistit, že neměníme své přátele ani své odpůrce. Všestranná demokratizace našeho života, nový politický systém, který hledáme, stejně jako nové pojetí a postavení naší komunistické strany nesporně socialismus v Československu upevňuje, neboť ho zbavuje všeho, co ha diskreditovalo, dává mu větší možnosti, lepší předpoklady к tomu, aby prokázal své přednosti. Vytváří i předpoklady ke spolupráci se všemi, kdož o ni stojí, к pevnějšímu přátelství se socialistickými zeměmi. Přitom si uvědomujeme, že každé přátelství musí být budováno na oboustranné vůli po něm, na respektování národních a historických zvláštností a na vzájemné úctě. Demokratizace umožňuje, aby náš lid vyjadřoval v plné míře a neformálně své demokratické, protiimperialistické cítění, své sympatie s lidem bojujícím za svoji národní svobodu, solidaritu s lidem bojujícího Vietnamu a se všemi, kdož bojují za svá práva, proti agresi i rasismu. To jsou věci, které se nedají nadekretovat, které musí upřímně prýštit z našich srdcí a které musí být hlasem našeho svědomí. Takto neformálně se řadíme i do letošních prvomájových průvodů. S vědomím, že jsme si uvolnili ruce к smělejším činům. Radostně, protože víme, že s! nikdo nebude zapisovat, kdo se účastní průvodu a kdo ne, že se pražští studenti nemusí hát jít dnes večer na Petřín, protože žádný provokatér nesmí zneužívat citů mladých lidí, které tak krásně a jímavé vyzpíval svými verši básník velebící máj. A takto kráčíme pevným krokem. Pevným, protože kupředu. **» 1