Rudé Právo, květen 1968 (XLVIII/120-149)

1968-05-01 / No. 120

.1 ORGÁN ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNIST1CKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA ifE STŘEDU 1. KVĚTNA 1968 ČÍSLO 120 — ROČNÍK 48 (Právo lidu roč. 71) CENA 70 HAL. zasloužilí pracovníci vyznamenaní na pražském hradě Vysoké pocty a ocenění tvůrcům nových hodnot Po slavnostním shromáždění srdečné setkání s presidentem republiky a dalšími vysokými představiteli strany a státu PRAHA 30. dubna (Od našeho zpravodaje) — Patří již neoddělitelně к našim májovým tradi­cím, že těsně před mezinárodním svátkem pracu­jících jsnu na Pražském hradě odevzdány nejvyšší čestné tituly, nejvyšší státní řády a státní ceny Klementa Gottwalda, jimiž naše společnost oce­­úuje celoživotní zásluhy veřejných pracovníků i tvůrců nových hodnot v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti — ať jednotlivců nebo kolektivů, podílejících se na vědeckém a technickém pokro­ku, na průkopnických činech, smělých tvůrčích metodách, objevných řešeních, na činorodé a obě­tavé práci i na zrodu nově hovořících umělec­kých děl. Letošní slavnost svým radostným průběhem pro­kázala, jak si celá naše společnost dovede zvláš­tě vážit každého mimořádného přínosu, jak vy­soce oceňuje každý cenný vklad к rozvoji našehn národního hospodářství, politického upevnění re­publiky, každého přínosu teorii i praxi života. V průčelí Španělského sálu svítila z bílého zá­věsu rudá písmena, příznačně hlásající: čest a sláva nejlepším pracovníkům... Bylo krátce po 10. hodině, když účastníci slavnosti vítali dlouhým potleskem čestné předsednictvo. Tvořili je presi­dent republiky soudruh L. Svoboda, první tajem­ník ÜV KSČ soudruh A. Dubček, první tajemník ÚV KSS soudruh V. Bilak, předseda Národního shromáždění soudruh J. Smrkovský, předseda vlády soudruh ing. O. Černík, místopředseda SNR soudruh F. Barbírek, předseda ÜV Národní fronty soudruh dr. F. Kriegel, další členové předsednictva a ta­jemníci ÚV KSČ, předsedové druhých stran Ná­rodní fronty dr. B. Kučera a A. Pospíšil a někteří členové vlády. V přední části sálu usedli poctění hrdinové so­cialistické práce, činitelé vyznamenaní Řádem Kle­menta Gottwalda, jednotlivci i zástupci kolektivů vyznamenaných Řádem republiky a Řádem práce, národní umělec arch. ]. Svoboda a laureáti stát­ních cen Klementa Gottwalda, kteří se dostavili к přijetí poct. V řadách hostů byli dále členové ÚV KSČ, před­sednictva Národního shromáždění, poslanci, další členové vlády, představitelé ústředních úřadů a institucí, zástupci ozbrojených sil, vědeckých a uměleckých organizací, dalších složek Národní fronty a kulturní pracovníci. Slavnostního shromáždění se zúčastnili též čle­nové pražského diplomatického sboru. Přítomni byli rovněž členové zahraničních odborářských delegací pozvaných na májové oslavy. Pozváni byli také rodinní příslušníci vyznamenaných. Zní tóny státní hymny ... Vzápětí zahájil před­seda ÚRO soudruh K. Poláček shromáždění a srdečně uvítal přítomné. Blahopřál všem vyzna­menaným, přál jim plné zdraví, hodně úspěchů do další plodné činnosti i osobní spokojenost. Zároveň ocenil přínos, kterým se všichni vyzna­menaní přičinili o rozvoj naší socialistické spo­lečnosti, a odevzdal slovo předsedovi vlády, který pronesl hlavní projev. Kresba M. Romberg TELEGRAMY ZE SVÍTÁ □ INVESTICE ČSSR V 1RÄNU? — Teheránský deník Kayhan Internatio­nal v úterý sdělil, že CSSR je ochot­na investovat do společných podniků s Iránem a spolupracovat s jeho sou­kromým sektorem. Vyplývá to prý z jednání, které vedou íránské ob­chodní kruhy s naší hospodářskou delegací. Dodání několika závodů leh­kého průmyslu, např. porcelánky, by pomohlo rozšířit obchodní vztahy obou států. □ BRITSKÝ VÝBOR PRO PŘISTĚ­HOVALECTVÍ byl ustaven při Wilso­­nově kabinetu; má centralizovat a koordinovat činnost ministerstev, kte­rá se zabývají problémy barevných přistěhovalců. Soudí se, že britská vláda chce řešit přistěhovalecký pro­blém jednak snižováním přistěhova­­leckých kvót, jednak podporou re­patriace těch rodin, které se v minu­losti do Británie přistěhovaly. □ NACIONALISTICKÁ BRETAŇ. — V neděli se stala terčem teroristic­kého útoku četnická kasárna v bre­­taůském městě Saint-Brieuc; nálož tu zničila dvanáct automobilů. Za auto­ra atentátu je svorně označována Fronta osvobození Bretaně, naciona­listická organizace, vydávající se za obránce zájmů jednoho miliónu Bre­­taůců, potomků keltského národa, který přišel do Francie v B. století z britských ostrovů. Francouzskou vládu kritizují za politickou a hospn dářskou diskriminaci Bretaně. (Zprávy tiskových agentur) ZBAVIT SE SEKTÁRSTVf Předváleční komunisté к dnešku Účastníci celopražského aktivu předválečných členů strany, který se konal v pondělí ve SteinerDvě sále v Praze, zaslali 0V KSC rezoluci, v níž se hlásí к demokratickému hnutí. Rezoluce, vyjadřující mínění 700 starých komunistů, požaduje odstra­nění všeho, co mezi členstvem strany a ve veřejnosti ještě vyvolává nedů­věru a skepsi, a vytvoření předpokla­dů pro obnovu důvěry v naší stranu. Proto žádají, aby byla ihned provede­na následující opatření: Obrodit náš ústřední výbor, jehož práci nesmí brzdit nositelé dřívějších nesprávných metod stranické práce. »Vyzýváme je — píší — aby sami odešli. Nejvyšší orgán naší strany musí dále opustit osoby, které se zdiskreditovaly a ne­mají proto důvěru veřejnosti.« Dále žádají vyloučit ze strany osoby, které se bezprostředně podílely na přípra­vě vykonstruovaných procesů, a volat к odpovědnosti i ty, kteří se na ne­zákonnostech podíleli a schvalovali je. Požadují také uskutečnit co nej­rychleji plnou, bezvýhradnou stranic­kou a občanskou rehabilitaci všech osob, které se staly v padesátých a šedesátých letech obětí zvůle. Záro­veň odmítnout co nejrozhodněji všechny pokusy o revokaci revoluč­ních opatření lidových orgánů proti kolaborantským a protisocialistickýrn živlům. Konečně žádají svolat у době co nejkratší sjezd naší strany, zahájit příštím zasedáním ústředního výboru politickou přípravu sjezdu strany a přizvat co nejširší okruh politicky a teoreticky připravených soudruhů, kteří se zvlášť aktivně v poslední do­bě projevili, к jeho přípravě. Tato opatření považují však sou­druzi jenom za předpoklad к obno­vě důvěry širokých mas к naší stra­ně. Úspěch v boji za dosažení tohoto cíle předpokládá definitivní rozchod se všemi zbytky sektářského pohledu na vedoucí roli naší strany, předpo­kládá činy. Zdůrazňují, že jsou roz­hodnuti věnovat všechny své síly stra­ně v boji za získání důvěry většiny národa tak jako vždy v -minulosti. Novi ministři do funkcí -vr-PRAHA 30. dubna (CTK) — V sou­vislosti se změnami v organizaci a působnosti některých ústředních or­gánů pověřil president ČSSR L. Svo­boda podle či: 62 ústavy rozhodnutím ze dne 30. dubna 1968 ministra ing. Miloslava HruškoViče řízením mi­nisterstva techniky, ministra ing. Vác­lava Hůlu řízením Státního cenového úřadu, ministra Michala Štancefa ří­zením ministerstva práce a sociálních věcí a ministra dr. Františka Vlasá­ka řízením ministerstva národohos­podářského plánováni. Z projevu předsedy vlády ing. OLDŘICHA ČERNÍKA Stalo se již dobrou tradicí, že v předvečer slavných májových dní, v předvečer mezinárodního svátku všech pracujících a v ovzduší oslav osvobození naší vlasti vzdáváme úctu a uznání těm, kdož plody svého tvůr­čího ducha, příkladným postojem к plnění svých úkolů a obětavou pra­cí nejlépe a nejvíce přispívají к roz­voji socialistické společnosti а к bo­hatství naší země. Dáváme tím výraz ušlechtilým ideá­lům socialismu, který si vytkl za cíl nastolit takovou lidskou společnost, v níž bude odstraněno vykořisťování člověka člověkem, v níž bude práce prostředkem к zajišťování blahobytu všech a torinou seberealizace každé­ho člověka. Tyto myšlenky, které by­ly odvěkým snem lidstva, vědecky rozvinulo socialistické učení 19. sto­letí a v podmínkách vzrůstajících rozporů kapitalistického světa počalo realizovat komunistické hnutí 20. sto­letí. Boji za vítězství těchto myšlenek zasvětily své životy celé generace v minulých desetiletích, které na vlastních osudech pociťovaly rozpor­nost a nelidskost dosavadního spole­čenského řádu. Boj za osvobození od těchto pout vedli a vedou komunisté a pokrokoví lidé nikoliv jen ve svém vlastním zá­jmu, nýbrž v zájmu každého pracují­cího člověka, v zájmu celého lidstva. Proto také všude tam, kde byly síly starého světa již poraženy, 1e budo­vání nového socialistického řádu věcí a zájmem všech pracujících lidí, všech vrstev národa. To se výrazně projevilo v památných dnech Února, jehož 20. výročí jsme oslavili právě v letošním roce. Proti pokusu o zvrat socialistického vývoje se tehdy po­stavila drtivá většina lidu — a tato síla přikročila к nevýslovně složité a dějinné práci — к uskutečňování so­cialistických přeměn našeho života. Jestliže jsme 1 za často velmi nepříz­nivých podmínek domácích i meziná­rodních dokázali překonat tíživé dě­dictví kapitalismu, důsledky válečné­ho období a upevnit postavení re­publiky jako vyspělého průmyslové­ho státu s velkým ekonomickým po­tenciálem, pak za to vděčíme oběta­vé práci všech pracujících bez rozdí­lu politické příslušnosti. Jen tak jsme mohli v posledních dvaceti letech šestinásobně zvýšit průmyslovou výrobu, trojnásobně zvý­šit národní důchod, dvojnásob zvýši' osobní spotřebu, vychovat přes milión vysokoškolských a středoškolských odborníků, vybudovat rozsáhlou síť školských, kulturních a zdravotnic­kých zařízení a dosáhnout 1 světově špičkových úspěchů ve vědě a umě­ní. A to přesto, že se vyskytla celá řada vážných chyb v řízení národní­ho hospodářství 1 celé společnosti, které bránily tomu, aby přednosti so­cialistického zřízení a výsledky tak veliké poctivé práce občanů se plně uplatnily a přinesly našemu lidu a zemi takový prospěch, jaký by tomu odpovídal. To jsme si zvlášť silně uvě­domili, když jsme přikročili к prová­dění ekonomické reformy a v souvis­losti se současným demokratizačním procesem probíhajícím ve společnosti. Uvědomili jsme si, že po dosažení prvních poválečných úspěchů v hos­podářství jsme strnule setrvávali na určitém hospodářském modelu, který již neodpovídal našim poměrům a možnostem. Pod tlakem různých vli­vů a názorů jsme příliš dlouho trva­li na přednostním rozvoji těžkého průmyslu, nezaznamenali jsme včas revoluční kvalitu rozvoje vědy a tech­niky po druhé světové válce. Dějinné tradice našeho lidu jsou hluboce demokratické a humanistic­ké, a proto tak blízké současnému usilování. Víme velmi dobře z histo­rie našich národů, že malé národy uprostřed Evropy se mohou uplatnit v neklidném světě jen dobrou prací a velikostí ducha svého lidu! Zůstane trvalou chloubou Komunis­tické strany Československa, že do­kázala seskupit kolem svých Ideálů nejen početnou sílu dělnické třídy, ale 1 značnou část duchovního vý­květu národů. Právě tato historie ko­munistické strany byla a je přesvěd­čivým důkazem pevné a přirozené spolupráce dělnické třídy a inteligen­ce ve službách myšlenkám socia­lismu. Hodně se v poslední době disku­tuje o úloze dělnické třídy v součas­né etapě a o vzájemných vztazích děl­nické třídy, rolníků a inteligence. Často se tyto vztahy chápou tak, ja­ko by se inteligence zajímala pouze o rozvíjení demokracie a humanis­mu a naproti tomu dělnická třída pouze o rozvoj socialismu a jako by tyto snahy byly ve vzájemném rozpo­ru. Historická zkušenost posledních let nás však učí, že chceme-li se do­stat kupředu, pak není možný jiný so­cialismus než demokratický. A na­opak zase sociální poměry a zánik předmnichovské československé re­publiky nám přesvědčivě ukázaly, že demokracie v antagonistické společ­nosti nám šťastnou budoucnost neza­jistí. Nejde tedy o jakoukoliv demo­kracii, nýbrž o demokracii socialis­tickou. Jsme pevně rozhodnuti odstranit vše, co tak dlouho brzdilo vývoj, co nám znemožňovalo . plně rozvinout tvůrčí síly socialistické společnosti, co zkreslovalo a znehodnocovalo ne­sporné historické přednosti nového společenského řádu před všemi řády dosavadními. Všechny tyto cíle jsme vyjádřili v .akčním programu Komu­nistické strany Československa, jehož důsledná realizace' je nyní hlavním úkolem nás všech. Všechny tyto nejbližší cíle jsou ta­ké rozpracovány v programovém pro­hlášení nové vlády, které je v těchto dnech projednáváno Národním shro­mážděním. Náročný program může být plněn a splněn jen tehdy, stane-li se programem všech občanů. Proto se vláda bude stále obracet na lid této země. Jsme přesvědčeni, že v tom­to úsilí, v tomto naplňování výzvy »od programu к činům« najdeme plné pochopení a plnou podporu všech poctivých občanů naší socialistické republiky. IPokračováni na str. 2.) 1. MA| f svátek oslavující práci, je jakoby symbolicky časován do období, kdy v přírodě začíná nový život, kdy země voní jarem, dává růst květům oznamujícím zárodky plodů. Také naše země, vlast Čechů a Slováků, prožívá své jaro. Je proto pochopitelné, že letošní prvomájové oslavy jsou ve znamení tohoto politického jara, oLrndného demokratizačního procesu naší so­cialistické společnosti. Bude ovšem i poznamenán letošním letopo­čtem, který říká, že naše republika jubiluje, slaví své padesátiny. Nelze proto nevzpomenout i událostí, které vzniku Československa před­cházely, které předznamenávaly jeho vývoj a naděje, s nimiž český a slovenský pracující lid spojoval jeho vytvoření. Čestné místo v boji n samostatnost na konci první světové války mají nepochybně i prvomájové oslavy, konané před půl stoletím. Vyjádřily smýšlení Českého a slovenského lidu, zejména rozhodnou vůli děl­nictva. To vyslovilo své jednoznačné národní j so­ciální požadavky spolu s dalšími demokratický­mi vrstvami obyvatelstva. Na Slovensku byla vyjádřena vůle po jednotě Slováků s Cechy, v Čechách a na Moravě se nevolalo jenom po ukončení války s její bídou, hladem a utrpením a po zřízení samostatného československého stá­tu, ale vyslovovaly se také představy o tom, jaký má ten stát být. Nic tak výstižně nevyjadřovalo tuto představu a tužbu po státě všestranně spravedlivém a de­mokratickém jako heslo transparentu v čele pražského prvomájového průvodu, v němž vedle dělníků pochodovali i živnostníci, a zejména hoj­ně zastoupená inteligence. Socialistický národ — hlásil tento transparent a nenechá­val nikoho na pochybách, že to je heslo progra­mové, vyslovujíc! v lapidární zkratce cítění stotisíce Pražanů. A nejenom jich. Podobná hesla se objevila i v dalších místech, hlasitě pak za­zněla 14. i 28 října. Ano, většina našeho obyvatelstva se vyslovo­vala pro socialismus. Republika, která vznikla, tyto lidnvé požadavky v plné míře neuspokojila a bylo proto logické, že po Mnichovu, v antifa­­šistickém odboji, vyvozovali z toho čeští i slo­venští lidé patřičné závěry pro novou republiku, které zahořela plnými svobodnými květy v májo­vých dnech roko 1945. Nepřipomínám to jen proto, že každý spole­čenský organismus se musí hlásit ke svým ději­nám, navazovat na to předchozí, ale proto, že minulé musí dávat poučení přítomnému. Jestliže totiž již před půlstoletím se u nás lidé tak spontánně hlásili к myšlence socialismu, znamená to, že již tehdy byla u nás socialistická myšlenka dosti silná; socialistická strany měly také početné stoupence, 1 když toho právě ke škodě socialismu neuměly — a v mnohém také ještě nemohly — využít. Byly-Ii zde silné socia­listické kořeny již tehdy a česká i slovenská společnost to pak v daleko určitější míře stvrdila v roce 1945 a v letech následujících, znamená to také, že jsou liché dnes tak četně vyslovovaná obavy o osud socialismu v Československu. Většina obyvatelstva této země řekla tedy už dáv­no, že je pro socialismus, a jestliže odmítá jeho do­savadní pojetí, které zdeformovalo jeho humanis­tickou a demokratickou podstatu, redukovalo ho na otázku moci, tuhé a bezmyšlenkovité disciplíny a centralismu, neznamená to, že se tohoto svého smýšlení vzdává. Je to třeba říci otevřeně všem lidem, kteří si myslí, že když se dnes něco mění a bude muset ještě hodně měnit, že to musí zavánět něčím, co ohrožuje socialismus. Přijali VÁCLAV VRABEC Socialisticky národ jsme totiž a budovali určitý systém, o němž jsme si navykli říkat, že je jedině možný a správný, a cokoliv dnes vybočuje z jeho rámce, zdá se ně­kterým soudruhům divné, nesocialistické či do­konce protisocialistické. A ozývají-li se semtam i hlasy proti, je třeba je poctivě zkoumat, nebál se jich, účinně proti nim argumentovat. I ony jsou výrazem zdraví společnosti, která nemůže chtít formální jednotu všech, ale musí usilovat o demokratická práva pro všechny, respektovat všechny upřímně myš­lené a vyslovované názory. Vždyt na Prvního máje demonstrovali vždycky dělníci kromě svých třídních požadavků i za po­žadavky všeobecně demokratické. Protože právě oni měli největší zájem o plná občanská práva, o záruky takového života, který by umožňoval rozvoj každého jednotlivce, a to ne na úkor dru­hých, ale v zájmu všech. Proto v prvnmájových průvodech kráčeli s nimi i rolníci, městské střední vrstvy a inteligence, jejíž nejpokroko­vější část vždycky byla součástí i jejich organi­zací, bojovala s dělníky ruku v ruce za lepší svět. I my dnes musíme zdůraznit toto společenství lidí práce rukou i hlav, dát prvomájové oslavě práce a vůbec tvořivé práci její pravé místo. A to proti všem, kteří ji chtějí — a dosud to dělali — snižovat, rozdělovat, odtrhovat vědu, umění a vůbec kulturu od fyzické práce, oddělo­vat materiální podmínky života lidí od jejich svobody, morálky a cti, nadřazovat své úzké mo­censké zájmy nad potřeby celé společnosti, zne­užívat především dělnické třídy ke svému sobec­kému politikaření a pochybené demagogii. Pracující celého světa vždycky na 1. máje ma­nifestují i svou solidaritu se všemi vykořisťova­nými a utiskovanými, ať jsou kdekoliv. Vyzvedá­vají myšlenku lidského bratrství, internaciona­lismu, který v sobě zahrnuje úctu ke všem ná­rodům, jejich rovná práva, který — jak právě nejlépe ukázal 1. máj u nás před padesáti lety — dává hlasitě zaznít i národním zájmům a tuž­bám. I my se hlásíme ke svému dílu odpovědnosti za chod světa, manifestujeme svou solidaritu se všemi pokrokovými lidmi všech kontinentů, váš­nivě proklamujeme svoji mírovou politiku a pod­poru všem, kteří bojují za mír, za lepši život. Těší nás zájem světové veřejnosti o obřadné úsilí u nás. Vážíme si hlasů demokratických po­litiků a publicistů v kapitalistických zemích, ze­jména našich soudruhu, kteří sledují i náš expe­riment a straní mu. Chápeme naše přátele v socialistických zemích, jejich zájem a úsilí pochopit, oč n nás jde, i když nás někdy mrzí jejich neúplná informovanost o tom. Můžeme je ujistit, že neměníme své přátele ani své odpůrce. Všestranná demokratizace našeho života, nový politický systém, který hledáme, stejně jako nové pojetí a postavení naší komunistické strany ne­sporně socialismus v Československu upevňuje, neboť ho zbavuje všeho, co ha diskreditovalo, dává mu větší možnosti, lepší předpoklady к tomu, aby prokázal své přednosti. Vytváří i předpoklady ke spolupráci se všemi, kdož o ni stojí, к pevnějšímu přátelství se socia­listickými zeměmi. Přitom si uvědomujeme, že každé přátelství musí být budováno na obou­stranné vůli po něm, na respektování národních a historických zvláštností a na vzájemné úctě. Demokratizace umožňuje, aby náš lid vyjadřoval v plné míře a neformálně své demokratické, protiimperialistické cítění, své sympatie s lidem bojujícím za svoji národní svobodu, solidaritu s lidem bojujícího Vietnamu a se všemi, kdož bojují za svá práva, proti agresi i rasismu. To jsou věci, které se nedají nadekretovat, které musí upřímně prýštit z našich srdcí a které musí být hlasem našeho svědomí. Takto neformálně se řadíme i do letošních prvomájových průvodů. S vědomím, že jsme si uvolnili ruce к smělejším činům. Radostně, pro­tože víme, že s! nikdo nebude zapisovat, kdo se účastní průvodu a kdo ne, že se pražští stu­denti nemusí hát jít dnes večer na Petřín, pro­tože žádný provokatér nesmí zneužívat citů mladých lidí, které tak krásně a jímavé vyzpíval svými verši básník velebící máj. A takto kráčíme pevným krokem. Pevným, protože kupředu. **» 1

Next