Slovanský Přehled, 1908 (X/1-10)
1908 / No. 1
vedeckí kuižmuu v KvélolAC?* JIŘÍ RUBÍN: Slovanský Přehled X. 1908, č- 1.i Z nové poesie chorvatské. Silvije Stratlmir Kranjčevic. Mramorová Venuše. (Mramorna Venus.) Čarovný sad — jako východní snění, jež upřádá hašiš a milostné chvění i šumění palem a tajemství dávné v Gangu a Nilu kdes krajině slavné. Čarovný sad — sochu z mramoru skrývá, měsíce zář к ní v polibcích splývá: bohyně krásy zde kouzelných vděků jako by údy své koupala v mléku. Závojem noci, jímž všecko se ztmělo, celý svět proniká v bujné to tělo. A kdo je spatří, dech se mu ouží, krev mu vře v žilách, duše, ta touží, srdce mu stane, ztrne mu noha. Pod pláštěm noci čarovné, svůdné slyš, kterak duše vzdychají bludné: Ó, vrať mně můj klid, vrať mi Boha! Také v ta místa zbloudil jsem jednou. .. U nohou bílé, kamenné paní od oné doby červánky ranní často mne shlédnou! Ona tu hrdá — já zkrušen v žalu — nádherně týčí se do mléčné noci, vítězně, vědoma nade mnou moci zří na mne s piedestálu — — — -------— Básníkem byl jsem šílené touhy. Kraj rodný byl mně záhonek pouhý, v mateřském hnízdě, ach, těsno mi bylo, vzlétnout jsem prahnul, kde od hvězd je bílo! Co mně byl země horizont těsný, co byla nebes modravá výše? Všecko mé království, všecko má říše — co mi vše zářilo ve sny! Básnický tlumok stáhl jsem v krátku, políbil zemi — předrahou matku, sny své jsem složil, touhy a přání, ještě jsem uronil slzičku bolu — či snad jen bylo to bolesti zdání? — a nyní vzhůru a od pólu к pólu! ... »S bohem, vy pozemské stezičky skromné, slunce mne bratrem činí; byly jste, nyní nejste již pro mne — vesmíru občan jsem nyní!« S. S. Kranjčevié.