Svĕt Práce, červenec-prosinec 1969 (II/26-52)

1969-11-19 / No. 46

V duchu mírového soužití Už dlouho se ta země nekryje s našimi pokulhávajícími před­stavami z dob, kdy se v rádiu hrávala často suita „Na perském trhu“. Už přestává být aktuální ona kdysi převládajíc! nálepka skutečné či falešné exotiky blízkého Orientu. „Perský trh“ se dnes stává moderním trhem a Irán zemí, která s pomoci indus­trializace, nové technologie a řady reforem dohání státy, které ji předběhly. Má k tomu všechny předpoklady, především veliká přírodní bohatství. Zde kraluje známá tmavá tekutina, jež je zá­rukou budoucího blahobytu fránu — nafta. Proč si připomínáme Írán právě ted? V poslední třetině listo­padu navštíví tuto zajímavou zemi president republiky Ludvík Svoboda. Tím oplácí návštěvu íránského šacha v Československu před dvěma léty. Bude to také první cesta presidenta vně socia­listického světa. Návštěvě přikládají obě země, jejich vlády i lid velký význam. Bude svým způsobem mezníkem ve vývoji vztahů, jakým byla i návštěva íránské hlavy státu v Praze. Nejde ovšem jen o formálně-diplomatickou záležitost. V dnešní střízlivé době mají návštěvy státníků především poslání praktic­ké. I v tomto případě budou na pořadu politická jednání, zejmé­na však jednání o dalším rozvoji a možnostech hospodářských, obchodních, technických, kulturních a jiných styků. Nejde také t „včerejší“ záležitost. S Íránem máme sice smlouvy, které jsou velmi mladé, třeba dlouhodobou obchodní dohodu, či kulturní dohodu. Avšak pohled do historie nám poví, že už v r. 1930 uzavřelo Československo s Iránem smlouvu o přátelství, která ne­byla zrušena a tak vlastně platí dodnes. Čs. průmysl, reprezen­tovaný především značkou Škoda, má v Íránu tradičně dobrý zvuk už od třicátých let, kdy jsme tam dodávali kompletní zá­vody, cukrovary, cihelny, elektrárny, mosty atp. Vzájemné styky se rozvíjely dohře. Pak je zmrazila nacistieká okupace a válka; znesnadňovala je i válka studená. Od r. 1902 se však začaly zno­vu zintenzivňovat a rozšiřovat. Naše dnešní hospodářská spolupráce nabývá na významu mj. i tím. že Írán uskutečňuje rychlou industrializaci a že hospodář­ství založil částečně na plánované základně s pomocí pětiletek. Československu se tu nabízí mužnost ještě výrazněji se podílet na této íránské industrializaci a Iránu zase šance ještě více oboha­tit naše hospodářství a tím i trh nejen svými tradičními vývoz­ními artikly, surovou bavlnou, kožkami, naftou, manganovou, chromovou aj. rudou, pokrutinami, sušeným ovocem atd., ale dnes i průmyslovými výrobky, dokonce i ledničkami a auty. Při jednáních presidenta nepůjde ovšem jen o materiální věci. ]e i mnoho dalších oblastí, kde česknslovensko-íránská spoluprá­ce může ještě významněji přerůstat národní a státní hranice: na­pomáhat k sbližování národů a zemí, k obohacování všelidské kultury a tak přispívat k mírovému soužití lidstva. Proto budou lidé v obou zemích sledovat cestu L. Svobody s takovým zájmem. r • (eš| Měsíční kolotoč podruhé Doslova v záři blesků a hřmění hromu odstartovala v pátek 14. listopadu druhá výprava člověka na Měsíc. Kosmická loď Apolla 12 se ve chvílích, kdy dopisuji tyto řádky, zatím jen řítí ke svému cíli. Kosmonautická technika zkracuje vesmírné vzdá­lenosti mnohem rychleji, než to trvá u nás rukopisu od jeho napsání na cestě přes tiskárnu až ke čtenáři. Proto budete tuto poznámku číst, až když bude všechno rozhodnuto a Char­les Conrad i Alan Bean se budou pomalu připravovat k první části svojí procházky po měsíčním světě. Druhý měsíční let sice přináší mnoho nového na poli vědec­kých a technických problémů, ale je také potvrzením toho, že zájem veřejnosti o „druhou Kolumbovu výpravu“ už nikdy ne­bývá tak velký. Rozhlasuvé i televizní společnosti sice pravi­delně přerušují běžný program a zařazují zpravodajství a přímé přénosý z letu — také my jsme se opět setkali na svých te­levizních obrazovkách s obrazy známými z předchozích letů, tentokrát v přímých přenosech s novými komentátory •— ale svět už přece jen není tak vzrušen, jako v červencových dnech, kdy letěla první trojice Armstrong, Aldrin a Collins. Let Apolla 12 ještě neskončil,/naopak čekáme na jeho vy­vrcholení. Na vedoucích místech NASA však už dnes plánují další mise, které by měly vyvrcholit někdy koncem roku 1972 posledním startem, označovaným Apollo 20. Spolu s vědeckým programem stoupají také náklady na kaž­dý nový měsíční let. Apollo 12 stojí o 20 miliónů víc než je­denáctka — plných 375 miliónů dolarů. Dvě třetiny částky, kte­rou uvolnil americký Kongres pro příští rok kosmonautice (3,7 mHínrdy) pohltí další tři léty plánované na rok 1970. Vesmír pomalu ztrácí svoji vůni neuvěřitelné romantiky a ne Sledujete také televizní seriál HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO ? Budou vás tedy zajímat další, nové příběhy trojice po­pulárních detektivů a hříšných lidiček z podsvětí první republiky, které pod názvem PANOPTIKUM STARÝCH KRIMINÁLNÍCH PŘÍBĚHŮ z pera Jiřího Marka můžete sledovat na pokračování v našem týdeníku j i z v příštím čísle! Upozornění čtenářům Chcete si zajistit pravidelnou dodávku našeho týdeníku SVĚT PRACE? Pošlete vyplněný objednací lístek na tuto adresu; Administrace SVĚTA PRÁCE, Václavské nám. 17, Praha 1. Objednáni lístek Doporučujte na uvedenou, adresu týdeník SVĚT PRÁCE v před­placení. Adresa (uveďte přesně): Dne 13B9. podpis opakujícího se opojení z velkých úspěchů mezi hvězdami. Ke slovu se dostává vážná vědecká práce i kolutoě finančních částek, problémy vysoce kvalifikovaných pracovnfch sil a úva­hy o dalších ciiech kosmonautiky po Městci. PAVEL TOUFAR Nebezpečná šetrnost Zrovna minulý týden jsem potkal chirurga a nebýt to dobře známý, nevěřil bych, že to je vůbec možné, jak známo, úrazy bývají všelijaké a když třeba někdo spadne z lešení, pak nezbý­vá než ho prostě dát do původního stavu. Polámané kosti i jiné pohmožděniny putřebují lékaře, aby svými znalostmi rozhodl jak nejrychleji a nejlépe napravit, co úraz způsobil. Ale některé pohmožděniny kustí se musí doslova sešroubovat. A představte si, že pro nedostatek speciálních šroubů se musí odkládat po­třebné operace. Měli velmi nutnou operaci a protože můj známý má v jiné nemocnici dobrého známého, půjčil si od něj šruuby a operaci nemuseli udkládat. Ale co kdyby nebylo dobrého známého a osud člověka by závisel na tom, že někdo šetřil nebo špatně naplánoval potřebné šrouby? Vzpomněl jsem si na smutnou statistiku, podle níž je denně vyřazena z práce 14 000 pracovníků prn pracovní úraz a že třeba mezi nimi jsou lidé, kteří potřebují nutnou lékařskou pomoc, chirurgický zásah a mohli by přijít do nemocnice, kde jim však chybí to či ono. Vzhledem k vážné hospodářské situaci se hodně mluví o hos podárnosti. Začíná se právem šetřit na nejrůznějších místech, jsou však věci, kde by se šetřit nemělo, a to je všude, kde se jedná o lidské zdraví a životy Nemělo by se šetřit na opatře­ních, která chráni zdraví a životy lidí na pracovištích, na cestě do práce a z práce, zkrátka tam, kde novodobá technika může ohrožovat pracujícího člověka. Známe totiž z minulosti období, kdy právě úsporné opatření v oblasti ochrany zdraví lidí nepřinesla nic pro státní pokladnu. Naopak, omezováni investic na sociální a bezpečnostní opatření se bezprostředně projevila v růstu nemocnosti a úrazovosti, což vedlo k daišfm nesmírným národohospodářským ztrátám. Nelze prostě šetřit „ať to stojí, co to stojí“. To by opravdu byla velmi nebezpečná šetrnost. (cy) Po letech znova Před třiceti léty nárudní umělec Jiří Kroha, tehdy profesor na katedře architektury Vysoké školy technické v Brně, několika počiny, které měly ohlas doma i v zahraničí, zdůraznil význam spolupráce architekta yp sociologem. Svým průkopnickým a do­dnes platným „Sociologickým fragmentem bydlení“ otevřel socio­logii u nás naplilo brány do svatostánku architektury. Moderní architekt poznal, že účelově a zároveň esteticky stavět pro spo­lečnost, která se nejen značně rozrostla, ale zároveň prožila i první technickou revoluci a stanula na prahu druhé, nemůže už tvořit, aniž by znal sociální složení obyvatelstva, jeho poža­davky a názory na současné město a bydlení, jeho středověký a konečně i renesanční a barokní kolega měl úkol značně jedno­duchý. Vždyf stavěl jenom pro šlechtu, církev a měšťanstvo. Okruh jeho zákazníků byl tedy poměrně úzký. Lidové masy se svými problémy, požadavky a tužbami mu byly ještě cizí. Nebylo tehdy nesnadné získat přehled o struktuře společenské vrstvy, 0 formách jejího života i o představách životního prostředí. Přesto, že se mezi dvěma světovými válkami zdálo, že myšlen­ka sociologie v architektuře se jako samozřejmost prosadila, záhy se architekt opět uzavírá ve svém „domě“, a dokonce se obešel i bez spolupráce výtvarnéhu umělce. Stavěla se „podle oka“. Ale také podle nenáročných požadavků investnra. Nedosta­tek bytů a rozvoj průmyslu si vynutil stavební ruch, který měl překotně plnit úkoly, aniž se ohlížel na zásady urbanismu. Zdá se, že nyní opět nastala duba, kdy architekt nejen volá sociologa ke spolupráci, ale i proto, že ji už nemůže postrádat, je to tlak problémů ekonomických, sociálních, kulturních, zdra­votních a jiných. Architekt musí přesně vědět proč a pro koho 1 kde staví. Musí znát ale také názory lidi, kteří budou pracovat a bydlet v jeho domech a stavbách. Z toho taká vychází první so­ciologický výzkum v Praze, který provedl Ctvar hlavního archi­tekta města, a to ve dvou nových sídlištích: Na Petřinách a v Hloubětíně. Z průzkumu, který měl reprezentační íRarakter, vyplynuly zajímavé poznatky, lépe řečeno, hierarchie hodnot ži­votního prostředí a bydlení, kteruu vlastně stanovili sami oby­vatelé uvedených sídlišť i dotázaní z centra hlavního města. Lidem, kteří měli příležitost se vyslovit o kvalitách životního prostředí v Praze, ani tak nevadí vzdálenost od středu města, jako na prvním místě požadují čistotu ovzduší, oddáienost, od prů­myslových objektů, dostatek rekreačních možností a tiché pro­středí. Kritizují malou plochu bytů, Stalý počet místnosti, dosa­vadní typ kuchyní jež neumožůují řadu domácích prací, nedo­statečné koupelny a odkládací prostory, touží po bydlení v ro­dinných domcích i po bytech, v nichž by byio možné soužití dvou generací, po zeleni a přírodě, po rekreační ploše apod. Požadavků je a není mnoho. Pražský sociologický výzkum při­nesl mnoha užitečného. Sice potvrdil celkem známé věci, ale do­kreslil argumentaci, jelin výsledky se však mohou projevit až po delší době. Leckterá závada se může odstranit, ale mnohá niko­liv. Jsou to například ony „mini-byty“, v nichž se tísni mnoha­­členné rodiny. Plný užitek z výzkumu budou mít sídliště, která se mají teprve stavět, i satelitní města, jež jednou vyrostou v okolí Prahy. Jde totiž n to, aby se dohře využilo všech poznatků lidí, kteří pocítili na své kůži co je tn bydlet ve stísněném prostoru. „Mini-byty“ a podobné typy se často odůvodňují eko­­nnmieky i nutností rychle postavit co nejvíce bytovek. Myslím však, že je to do budoucna nerentabilní a drahé — a konečně onen někdy, tak velkoryse plánovaný počet bytů se přece nikdy neuskutečnil. A tak na bedrech naši generace leží nejen nesplně­ný úkol v bytové výstavbě, ale ještě po desítky tet budou naši ne­mohoucnost připomínal kumbálky, jimž nyní říkáme byt, a nad nimiž se naši potomci pousmějí asi tak jako my jsme se vysmívali stavbám z doby vlády Marie Terezie a Josefa II. (ovšem z jiné příčiny). (dvk) Rozhlásek (SUBJEKTIVNÍ) Lidstvo pořád vynalézá. Pilka, zátka, rašple, fréza, radar, sifón, autobusy, korzet, šilonky a džúsy, ledničky, jež hrají Brahmse, šampon, kterým polévám se, fotáky, co fotí za roh, z velrybího mléka tvaroh, z tvarohu pak dveřní klika, dětská ultrazvuční dýka, příze vyvedená z bláta, z mořských řas, hle, cukrlata, stáda raket, které již ne — náležejí k mrtvé hmotě, ale k říši živočišné. — Synu, ty když míří do tě, vidí, cítí, čenichají, až tě najdou, hloupá ovce, kdyby skryl ses, láry fáry, pod xem nebe do almary, do sna, do tmy, do ledovce Když o tobě řeknou: zahyň, budeš brzy, na mou věru, na placku a na maděru, na prášek, a ještě na míň. Jásá si duch lidský: lezu z vynálezu k vynálezu! Nemám hrante! Nemám meze! Lezu, lezu po železeI Čím jsem byl, tím byl jsem rád. Básník, dělník, hlídač stád. Měl jsem prachy, měl jsem dales. Život sen byl, byl t smyčka. Co však svědomí ml hýčká je to, že jsem od malička jaktěživ nic nevynalez'... JOSEF KAINAR mm Nechceme být nějakou mocenskou sektou, jsme velká polt­­tická strána, která po dlouhém zápase dokázala získat důvěru obyvatelstva, dokázala za podpory Širokých pracu­jících vrstev zvítězit v únoru 1948 a přes zklamání a omyly musíme jít znovu po této cestě, znovu získávat lidi, tnovu je přesvědčovat, být velkým politickým hnutím a ne vlád­noucí byrokratickou špičkou. Dr. GUSTÁV HUSÁK Leden 1968 musel objektivně přijít. Myslíme, le měl přijít spíše dříve, nel přišel. Stal se výrazem snahy o překonání starých chyb a deformací, výrazem úsilí o vyřešení poli­tických, ekonomických, ideologických i národnostních pro­blémů. Kurs na realizaci pozitivního programu z ledna odpovídal a odpovídá životním zájmům národů Českoslo­venska a zájmům celého socialistického společenství. Ing. JOSEF KEMPNÝ, předseda vlády CSR Naše ekonomická situace poskytuje důkaz o tom, jak mylná je představa, že po porážce buržoazie se socialis­mus jako nový společenský řád vyvíjí automaticky na všech úsecích společenského života, tedy í v ekonomice, bez toho, že by jeho vývoj byl cílevědomě řízen a zabezpe­čován organizovanou aktivitou všech pracujících. Nedávný vývoj též ukázal, že t v oblasti ekonomiky mohou být v pro­cesu politického zápasu, vyvolaného protisocialistickými silami, uplatňovány koncepce a zásady, ohrožující samot­nou podstatu našeho společenského řádu. EVŽEN ERBAN, předseda Ov NF CSSR ČSSR dosáhla co do výše spotřeby masa úrovně, která není v relaci ani k současným daným zdrojům v zemědělství, ani možnostem národního hospodářství jako celku ... Tem­po přírůstku konzumu mezi r. 19É7 a 1968 o 5,5 kg na hlavu nemá ve světě obdoby. Do zvýšeného konzumu, který by bylo možno v tomto rozměru nazvat lidově „projídání", se promítají inflační trendy, kdy volná kupní síla se hlavně v nedostatku dlouhodobých konzumních artiklů na trhu převaluje na trh potravin... Krytí této poptávky budě proto v příštím období neobyčejně svízelné. Hospodářské noviny č. 45 Literatura právě tak jako každá jtná činnost je zařazěna do národního komplexu pracovního a hněte své materiály v rytmu a v obdobách ostatního díla. Hodnoty literární odpovídají hodnotám jiných řad a lze říci, že není disciplí­ny tak těsně přimknuté k osudům národní práce a národ­ního života, jako právě písemnictví. Národní umělec VLADISLAV VANČURA Umění je umělcům nutností, ale nikdy ne podnikatelstvím. Investovat šikovnost s naději na výnos náleží spekulantům. Umělec nasazuje vše, co je jeho, ale nikdy nespekuluje, jen frapující poutavou prostředností (i podprostřednostíj je možno s úspěchem spekulovat. JOSEF ČAPEK 7 když máme v Praze v pouličním osvětlení ještě leckde nedostatky, přesto město jako celek je už v tomto směru na průměrné světové úrovni. Na Václavském náměstí může člověk s dobrým zrakem číst večer i noviny. Dlouho do noci a někdy až do rána svítí t výlohy obchodů, jsou osvětleny pouliční stánky a někdy dá dOkoncě práci na­lézt v sadech kýžený stín. JIŘÍ BRABENEC (Eidová demokracie) Nedávný průzkum trhu ukázal, že ženy sice dávají před­nost muži pěstěnému, ale pokud jde o muže vlastního, ne­jsou nijak rozhazovačné. Reklama na pánskou kosmetiku se sice obrací k ženám jako vládkyním rodinného rozpočtu, ale áž na jedinou výjimku neměla příliš velký úspěch. Ta, co úspěch měla, zněla takto: „Muži dávají přednost parfé­mu Hattric, dejte mu jej dřív, než mu jej dá jiná.“ Der Spiegel V holandské tělevtzt byla soutěž mužů na nejpohotovější a nejvtipnějši odpověď na otázku: „Kam všude může jít žena bez.doprovodu muže?" Zvítězil muž, který okamžitě odpověděl: „Může jít všude, jenom ne k oltáři." Signál Předstírat se dá pouze činnost, nikoli výsledky. MILAN RCŽICKA (Nevhodná slova)

Next