Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)

1970-01-07 / No. 1

****,.. IIŘÍ MAREK: OTEC 60RI0IIE ZÁBĚHLIC «S2IX pro každého 9 i svěťpřace V PRAZE DNE 7. LEDNA 1970 ROČNÍK III. (VII.) CENA VÝTISKU 1,50 Kčs POLETÍ ” LIMA 16? SONDA K MĚSÍCI ZÁHADY KOUM KUKSU PAMATCE ODBIJI DVANACT ZMÝLILA SE PŘÍROUA?.. NA 1 MRTVÉHO 2 ŽIVI ČLOVĚK " VOLÁ ČLOVĚKA POKRAČOVANÍ ANKETY SVĚTA PRÁCE RUDOLF PACOVSKÝ, predsede Česko rady odborových svazů TAKOVÝ, JAKÝM JEJ UDĚLÁME Bývá zvykem na počátku nového roku popřát svým nejbližším, přátelům a známým to nejlepší v nastávajících měsících nového letopočtu. Proto i já využívám rád příležitosti, abych všem členům ROH a čtenářům Světa práce přál v tomto roce dobrou pohodu, hodně zdraví, spokojeností v práci i osobním životě. Vím dobře, že jenom přání nestačí, že ani štěstí, ani peníze nikomu nespadnou zadarmo do klína, že také od přání ke splnění toužebných cílů vede obvykle strastiplná cesta. Avšak spojí-li se síly ke společné věci, pak není překážky, kterou by nešlo zdolat. Vstupujeme do roku, kdy komunistická strana, vláda a samozřejmě i odbory usilují energicky o konsolidaci národního hospodářství, o vytvoření atmosféry klidu pro tvůrčí práci a vytvoření podmínek pro další zvyšování životní úrovně. Nebude to rok lehký, ale není důvodů k beznaději nebot řada opatření vlády z konce minulého roku i plán rozvoje národního hospodářství na rok 1970 jsou pevnými kameny, na nichž se v tomto i příštích letech bude stavět socialistická společnost, jejímž cílem je blaho člověka. Uplynulá dvě léta byla velmi tvrdou školou pro všechny lidi v našem státě bez rozdílu. Na jedné straně vleklá politická krize a současně rozpad řídícího systému. Ve stranických, státních, odborových i jiných institucích docházelo k výměně vedoucích funkcionářů a pracovníků a současně v ekonomice docházelo k nekontrolovatelnému chaosu, který se projevoval na trhu nedostatkem zboží. Příjmy obyvatelstva rostly, avšak současně bez kontroly zvyšovaly podniky ceny, často zcela bezdůvodně V této atmosféře se dařilo kalit vody různým pochybným živlům. Stačí připomenout alespoň některé věci, které v uplynulých dvou letech byly trnem v oku různých skupin a skupinek, s nimiž poctiví občané našeho státu neměli nic společného. Hlavním cílem různých živlů bylo sejít ze socialistické cesty. Jenže to nikdy navenek neprohlašovali. Proto také začali hovořit o tom, jaký so cialismus budovat, kolik politických stran má ve státě být, zda je správné, aby jediná strana to je komunistická, měla ve s átě vedoucí postavení Otočilo se proti výsledkům dvacetileté práce dílnikň techniků a ostatních pracujících, jako by se za ta léta nic dotréhn neudělalo. To však neby’T to nejhor'í Vedle hospodářský :h nedostatků vznikly velké morální škody, které se budou delší dobu napravovat. V lidech se pěstovaly iluze podobné pohádkám o kouzelném proutku, kterým stačí mávnout a všechna přání se ihned vyplní. Jenže reálná skutečnost není pohádková, jakmile lidé poznali, že velká slova jsou pouze velké bubliny, byli právem trpce zklamáni. A není divu, že i dnes mají i k upřímným slovům ještě určitou nedůvěru, jenom slov se nikdy nikdo nenajedl ani se do nich nemohl obléci. Lidé znovu uvěří, jakmile uvidí, že se poměry lepší, že v obchodech bude více zboží atd. Ani v odborech jsme v minulém roce nebyli ušetřeni různých omylů, chyb a nesprávných stanovisek. Někteří lidé si začali myslet, že odbory v socialistickém státě jsou od toho, aby pouze natahovaly dlaň. Je pravda, že odb iry ani za socialismu se nemohou v dát své funkce obhajoby zájmů pra ujicích. Právě proto, že v minulosti byla tato funkce oslabena a v určité i období zcela vyřazena, byla často odborová organizace kritizována s< ?mi členy. A přece je to tak jednoduché jako v domácnosti. Utratit net > rozdělit se může pouze to, co rod ta vydělá. Proto ani odbory nemo ou vyžadovat víc, než je schopna s mléčnost dát. Nemohou se zříci a i funkce obhájců pracujících, ale ani spoluodpovědnosti za tvorbu zdi )jů, za rozvoj výroby a efektivnost národního hospodářství. Mnoho p ictivých lidí postřehlo ša lehnou hru v níž prostí občané měli hrát úlohi statistů. Mnoho se nechalo „opil rohlíkem“. Nyní nastává vystřízlivět i. I v odborech byl nastoupen ri ilný kurs nápravy chyb, Byli bychom špatnou odborovou orga nizací, kdybychom chtěli omlouvat vlastní chyby, stejně tak kdybychom byli shovívaví k chybám hospodářských orgánů nebo byli neteční k vě,em, jež poškozují pracující. Právě na počátku roku je třeba otevřeně říci, že víme, kolik problémů lidem ztrpčuje život, jsme si vědomi, že je to především napjatá situace na vnitřním trhu. Zejména naše ženy se bohužel na vlastních zkušenostech přesvědčují, kolik zla způsobuje shánění nedostatkových druhů zboží či obstarávání některých služeb. Nedostatek zboží na trhu je příčinou dalších nešvarů. Začíná se rozmáhat korupce a šmelina. Je nemálo případů, že někteří pracovníci výro(PokraĎouůnl na 4. straněj Do sedmé dekády FRANTIŠEK DVOŘÁK Prvního ledna jsme překročili práh sedmé dekády dvacátého stoleti, v němž se člověk zmocnil tajemství atomu a využil jej k činům, které ještě před sto lety žily pouze ve Vernově fantazii. Stanul na Měsíci a jde vstříc dalším objevům v kosmických prostorech. To jsou prozatím jedny z největších kladů naší epochy na sklonku druhého milénia. Ale lidé dvacátého století už také prožili dvě světové války. A to není radostné. To je dvojí nadílka druhé technické revoluce. Dala sice lidstvu přebohaté zdroje živots, ale také prostředky jež nesnášenlivost proměňuje v nástroje smrti. Tyto ničivé síly budou působit tak dlouho, dokud ve světě nezvítězí myšlenka míru. A tak historie není prozatím jen zápisem dobrých vztahů mezi národy a státy, ale také dramatickým obrazem válek a zániku hodnot. A nám všem musí jít o to, aby z politického slovníku navždy zmizelo slovo válka. Aby ten, kdo ji vyvolá, byl zatracen na věčné časy. Není lhostejné, na čí straně stojíme. V současném světě neklidu a napětí by se malý národ ztratil jako nepatrné zrnko písku v poušti. Po zkušenostech z období mezi dvěma světovými válkami jsme se přihlásili v roce 1945 k socialismu, ke komunistickému táboru. Bylo to přiznání spontánní. Vyplývalo z politické reality, která se nezměnila do dnešních dnů. Míru nestačí pouze fandit. Je nutno svůj postoj vyjádřit i činy. Bez okřídlených slov — prací. Prosperujícím hospodářstvím a dobrou sociální strukturou země. Vytvořit si klima mírové tvůrčí práce. Překlenout nesnáze, do nichž se dostala společnost v padesátých letech a jež se ani letům šedesátým nepodařilo překonat. Nebude jen tak snadné navrátit naši ekonomiku do normálních kolejí, vyhnout se krizovým výkyvům. Znovu jsme si to uvědomili, když jsme naslouchali novoročnímu projevu presidenta republiky Ludvíka Svobody a když otevřeně řekl: „Máme před sebou na prahu nového roku práce až nad hlavu.“ A když zároveň ještě zdůraznil: „Budeme žít jen z takových hodnot, jaké svou prací vytvoříme.“ Ovšem to předpokládá, že dáme do kupy všechen svůj um a fortel, liknavost nahradíme nadšením, váhání poctivou prací. A také si znovu musíme připomenout zásadu Antonína Zápotockého, který v době, kdy se renovovalo poválečné hospodářství, nám říkal, že každý je hospodářem na svém pracovišti. Ano, na pracovištích — kde jinde — se rozhoduje o budoucnosti naší země. Ale od toho je také ne oddělitelná ona skutečnost, že síly míru mohou růst jenom výsledky naší práce, našimi úspěchy. A věřme že v tomto znamení proběhne tť sedmá dekáda.