Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)
1970-06-03 / No. 22
týdenik PSYCHOLOGOVÉ 0 TOXIKOMÁNII - DROGY U NÁS? pro každého V PRAZE DNE 3. ČERVNA 1970 ROČNÍK III. (VII.) CENA VÝTISKU 1,50 Kčs VLASTNOST KRÁLŮ STR. 11 NA SLOVÍČKO S J. MARVANEM TRŽIŠTĚ SENZACÍ KOLEM DÄNIKENA CO NA TOM, ŽE JE V ARESTE SNĚŽNÝ MUŽ VE SKALISTÝCH HORÁCH INDIÁNI HO ZNAJÍ STR. 9 SAMÁ VODA A ZASE BY MĚLO ZAPRŠET ■ VIDĚT DO ČLOVĚKA ■ FOTBAL PŘES PRO! CO VÁS ZAJÍMÁ 0 CENÁCH ■ POŘÁDEK DO PRACOVNÍ KÁZNĚ ■ POKUSY VAZ ■ OSAMĚLÁ MATKA A JEJÍ DÍTĚ ■ TIP NA VÍKEND: BENEŠOVSKO GRAND PRIX RRNO 1970 Za volantem žena! Neviděl jsem sice zkrvavené ruce Christiny Beckersové, o kterých psala v předvečer brněnského závodu Lidová demokracie, ale musím přiznat, že klid a bezpečná zručnost, s Jakou ovládá volant tato mladá sympatická Belgičanka, jsou obdivuhodné. Na automobilovém okruhu Népliget v Budapešti, kde se začátkem června Jel jeden ze závodů Mistrovství Evropy cestovních vozů 1970, jsem nebyl, takže jsem se o pravdivosti informace brněnských novin nemohl přesvědčit: tam si totiž tato bývalá studentka novinářské fakulty ty ruce měla rozedřít... Od volantu! Tak prý byl namáhavý 5300 metrů dlouhý budapešťský okruh. Obtížný Jistě byl — jako ostatně všechny dráhy evropského mistrovství: italská Monza, dlouhá 10 100 m, západtměmecký Nůrburgring — 22 835 metrů, Spa-Francorchamps v Belgii — 14100 m, rakouský Salzburgring — 4300 m, španělská Jarama — 3432 metry, Zandvoort v Holandsku — 4193 m, francouzský Dijon — 3400 m, který se letos nepojede, neboť mezinárodní organizace neschválila jeho trať, takže nejbllžší kolo se pojede v červnu na anglickém Sllverstonu dlouhém 4709 m. Nicméně o předposlední květnové neděli, kdy se jel čtvrtý závod letošního mistrovství, Velká cena Brna, nic zvláštního jsem na rukou Christiny Beckersové nespatřil. Leda to, že se ani nezachvěly, když po polovině závodu pouštěla za volant druhého jezdce, J. C. Franka, aby ji vystřídal. Stála pak v depu klidná, uprostřed továrních mechaniků, jako by předtím neabsolvovala ani jediné kolo dobře upravené, avšak nikterak snadné dráhy — připravena kdykoli se k volantu vrátit. Dokonce svým klubovním druhům poskytovala služby, když si zajížděli do boxů pro pomoc: bez vyzvání jim hbitě, jak to dovolovaly vteřiny, ostřikovala a otírala přední sklo — v bílé silonové kombinéze, s dlouhými splývajícími blond vlasy, staženými na stužku, drobná, nenápadná, usměvavá, jako řadová „servírka“ od Shella. Po budapešťském závodě byla v celkové klasifikaci kategorie, v níž jezdí, na čtvrtém místě a nyní, v Brně, se svým partnerem obsadila — s číslem 60 na červené kapotě — opět cenné čtvrté místo. Co rozhodlo o riskantní závodní kariéře této automobilistky, která přerušila studia a ze školních škamen přesedlala rovnou do zvlášť pro ni tvarovaného sedadla speciálního cesťáku Alfa Romeo GTV 1750, aby krotila několik desítek jeho nepokojných koní? Neptali jsme se jí na důvody, ale jistě by byly z téže řady příčin, které přivedly za volant — a láska k motorismu je mezi nimi určitě na místě jednom z nepřednějších — už před víc než čtyřiceti lety jinou ženu, jíž se zase můžeme chlubit my, Češi — Elišku Junkovou. Ta — například — v dubnu 1927 udivila pořadatele pověstného sicilského „závodu smrti“ na okruhu Targa Florio, dlouhém 198 km s 1400 zatáčkami, když se po prvním kole vyřítila se svou „bugattkou“ na špici před ostřílenými „esy“ a dosahovala nejrychlejšího hodinového průměru, dokonce většího, než jaký měl konečný slavný vítěz, Materassl (E. Junková musela bohužel závod přerušit pro zlomené řízení). Téhož roku zvítězila táž Eliška Junková v kategorii vozů do tří litrů při Velké ceně Německa na známém norimberském okruhu. Kousek historie . Jestliže jsme už vzpomněli dvou historických dat, kdy se ještě na brněnském okruhu nezávodllo, připomeňme si, jaké značky tehdy reprezentovaly závodní „bouráky“ — byly to Bugatti, Maserati, Salmson, Fiat, Peugeot, Diatto, Amilcar, Steyer aj. Už tehdy dosahovaly úctyhodné rychlosti: při Velké ceně Evropy na autodromu v Monze dosáhl v r. 1928 Chiron — který ještě loni, už jako motoristický veterán, odstartoval brněnský okruh — se svou- bugattkou průměrné rychlosti téměř 196 km za hod. Při tomto závodu tragicky zahynul Materassi, který při havárii zabil ještě 19 diváků a 23 jich těžce zranil. Ale byly už rychlosti ještě větší: při „Grand Príx 1100 ccm“ roku 1927, při níž závodily ještě i motocykly, překonal Divo na Talbotu traťový rekord na jedno kolo rychlostí téměř 232 km/hod. Okolo Brna jede Kudrna? Ale vraťme se k Brnu! Jeho letošní závod byl zvlášť významný, jubilejní: uplynulo 40 let od doby, kdy se tam prvně závodilo. Charakter závodu se několikrát změnil, některé ročníky se nejely, byla válka, hledaly se nové možnosti. Také trať se zkracovala: původní okruh měřil takřka 30 km, r. 1949 mu bylo ubráno 12 km, konečně v roce 1964 mu byla dána dnešní podoba v rozsahu 13,9 km — takže z deseti okruhů, na nichž se poslední ročníky evropského mistrovství jezdí, je, pokud jde o délku, na třetím místě. (PokraCouänl na 3. straně) SALZRÜV MERCEDES, GRAND PRIX 1914 CHRISTINA BECKEROVA JESTÉ KONTROLUJE SVÉHO ODJÍŽDĚJÍCÍHO PARTNERA GENA ČASU Den má 24 hodin, což je 1440 minut. Je to vlastně časový fond každého člověka, se kterým hospodaří. Některé činnosti jsou nutné a obdobné u každého průměrného občana. Práce v zaměstnání, spánek, jídlo a péče o vlastní osobu. V rodině je také nutno se starat o vlastní domácnost, nakupovat, pečovat o děti. Statistický úřad provedl šetření v hlavních společenských skupinách u mužů a žen, jaká -je struktura využití denního časového fondu. Dělníci, zaměstnanci i členové JZD věnují ve všední den práci a dopravě do práce přibližně stejně 39 až 40 % časového fondu. Ženy zaměstnané ve stejných povoláních vesměs méně. Členky JZD jen 29 %, dělnice 33 °/o a zaměstnankyně nejvíce 3B %. Doprava do zaměstnání je u pracovníků JZD o polovinu kratší než v jiných povoláních. Čas věnovaný spánku, jídlu, péči o vlastní osobu včetně lékařské péče, se rovněž neliší v jednotlivých skupinách. Pohybuje se přibližně ve stejné rovině jako čas práce — od 39 do 41 %. U žen je mírně nižší než u muži. V práci pro domácnost nejsou podstatné rozdíly mezi společenskými skupinami. ale značné mezi mužem a ženou. Muži věnují této činnosti 7—9 % svého časového fondu, ženy ve skupině zaměstnankyně 18 %, dělnice 20 % a členky JZD 26 %. Žena v domácnosti se pochopitelně věnuje této činnosti nejvíce (téměř 44 %). I údržbě domu a bytu musejí ženy věnovat více času než muži. Zejména muži v JZD se touto prací málo zaměstnávají. Nákup a pochůzky jsou rovněž větším dílem záležitost žen, věnují jim 2,5 °/o času, muži kolem 1 %. Další skupinou činností je volný čas. Z něho nejvíce odčerpává poslech rozhlasu a televize. Vedou muži (od 4,4 °/o u členů JZD do 5 % u dělníků), zatímco ženy poslouchají zhruba o 2 % kratší dobu. Čtení novin a časopisů i dalšímu studiu věnují zaměstnanci 4,6 °/o času, zemědělci jen 2 °/o. Ženy ve všech skupinách asi o polovinu méně. Veřejné činnosti na schůzích a ve funkcích věnují zaměstnanci 1,2 % času, nejméně dělníci 0,6 %. Ženy této činnosti dávají kolem 0,3 % (s mírnou převahou u družstevnic). Také kultuře, zábavě a sportu věnuji muži více času než ženy. Muži zamést nanci 1,5 %, dělníci 1,4 % a družstevníci 0,4 o/o. Průzkum časové struktury dne podle složitosti práce přináší některé zajíma vé poznatky. Do skupiny nejjednodušších prací jsou zařazena povolání bez nároku na jakoukoli kvalifikaci. Další stupně složitosti postupují ve 4 skupinách, až do práce nejsložitější, kam jsou zařaze ny práce tvůrčí, které zpravidla předpo kládají vysokoškolské vzdělání. Procento času věnované práci se ve skupinách příliš neliší, jak by se asi zdálo. Zvyšuje se mírně v prostředních skupinách, ale v krajních skupinách, totiž u práce nejjednodušší a nejsložitější, jsou procenta nejnižší. Podstatné rozdíly nastávají až ve využití volného času. Pracovníci vyš ších kvalifikačních skupin ho mají proti očekávání více než ti ve skupině jed noduchých povolání. Složitostí práce však roste procento věnované sebevzdě lávání a veřejné činnosti a mírně klesá čas u televize i v kultuře, sportu a re kreaci. FRANTIŠEK POSPÍŠIL