Svět v Obrazech, leden-červen 1976 (XXXII/1-26)

1976-05-14 / No. 20

slovo — čtenářů Tři muži na řece SVO č. 16 Při četbě této reportáže mne napadlo, že byste se možná mohli v reportážích častěji věnovat práci na­šich lidí v zahraničí. Celá řada československých spe­cialistů přece pracuje v nej­­rúznějšich zemích snad ce­lého světa, A jejich práce je všude velmi vysoko ce­něna. Z. B„ Hradec Králové V království koni SVO č. 17 Udělali jste mi velkou ra­dost reportáží „V králov­ství koní". Ten spodní vel­ký snímek přes obě stránky je skutečně skvělý. A ten vztah mladých lidi ke koním je příkladný. Vaše reportáž ukazuje mladé lidi v pěkném světle . . . H. J., Jihlava Kam jde Egypt? SVO č. 17 Je to skutečně nepochopi­telné ten zvrat v politice prezidenta Sadata. Cožpak je politicky tak slepý, že nevidí — najednou — co všechno Sovětský svaz a ostatní socialistické státy oro Egvpt udělaly? A jeho současná orientace na kapi­talistické monopoly a Cínu? F. B„ Plzeň Svět na 4 kolech Se zájmem sleduji vaši motoristickou mikrorubrič­­ku. Měl bych k ní ale jednu připomínku, snad je to i návrh pro vás. — Na na­šich silnicích jezdí stále více řidičů, kteří sice mají řidičský průkaz, ale vozu rozumí skutečně minimálně. Možná, že by stálo za to, kdybyste občas otiskli prak­tické rady pro takové řidiče přiznávám, že jsem jedním z nich. Třeba — jak vyčistit trysky, karburátor, jak opra­vit nefungující stěrače, co dělat, když se najednou vůz .na silnici zastaví a ne­chce se mu jet dál. Ne­smělo by to ale být psané moc odborné, jako třeba v knižních příručkách, ale pěkně jeden úkon za dru­hým, kde je jaká matka, kudy je k Čemu přistup, prostě — praktické rady ■355 pro laiky. Myslím, že by vám za to bylo moc řidičů velmi vděčných. K. Z., Č. Budějovice Sledujte plukovníka X SVO č. 15 Upřímně se přiznám, že nejsem vášnivým vyznava­čem takzvaného čtení na pokračování v časopisech. Přesto jsem se začetl do zahajovací části vašeho no­vého seriálu „Sledujte plu­kovníka X . . ." Tentokrát si myslím, že asi budu dost netrpělivě čekat na každé další číslo Světa, pokud se autorovi podaři udržet vy­právění v té poloze, v níž začal . . . Slunečný den SVO č. 15 V. M., Ostrava S opravdovým zájmem jsem si přečetla ty čtyři stránky, které se jmenovaly „Slu­nečný den“ a které jste vě­novali předsjezdové národ­ní směně. Na snímcích i v krátkých textech se vám velmi dobře podařilo za­chytit pracovni atmosféru té první dubnové soboty. Dalo vám to asi dost prá­ce, ale — jak říkali staří latiníci — „finis coronat opus". K. L., Brno Mile mne překvapila obál­ka Světa v obrazech čísla 15. Ten barevný detail Pe­cový mozaiky je skutečně graficky velmi zajímavý. Na­víc koresponduje titulní sni­mek se článkem o Josefu Pecoví na straně 19, kde jste čtenářům dali možnost nahlédnout do tvůrčí dílny významného umělce. — Nechci vám samozřejmě nic vnucovat, jen si myslím, že byste naše umělce z nej­­rúznějších oborů měli před­stavovat častěji. Nešlo by mi ani tak o to, má-li ten který herec, muzikant, spi­sovatel, malíř, sochař chalupu či nějakého zvlášt­ního koníčka, raději bych se dověděla přímo od něj něco o jeho názorech na umění, život, morálku . . . Snad mi rozumíte, co mám na mysli. Proměny pod Pálavou SVO č. 14 K. J., Plzeň Byla to skutečně velmi po­učná reportáž o tom, jak náš socialistický stát pe­čuje o přírodu. Jen jedna „maličkost" mi na ní vadila a myslím si, že celé věci i trochu uškodila. Na té druhé dvoustraně vám nějak nevyšly barevné snímky. Je to škoda, protože zejména mapa malíře V. Kubašty je jinak moc milá. Mimocho­dem museli jste jí umístit do časopisu přes hřbet? Ten lom jí totiž také po­škodil. F. B., Hradec Králové Jezero motýlů SVO č. 14 Ta reportáž z mexické Mo­rel ie a z ostrova Pátzcuaro byla velmi zajímavá. Auto­rovi se skutečně podařilo přiblížit nám obyčejný ži­vot prostých lidi v tak vzdá­lené zemí. Také snímky jsou výmluvné. — Při této pří­ležitosti mi dovolte postesk­nout si. že ne každé _čislo Světa v obrazech vychází barevně, je to opravdu ško­da, zejména pokud jsou v nebarevném čísle zahra­niční reportáže. Soudničky Útržky K. P„ Olomouc Vyřiďte, prosím, poděkováni Adolfu Ginterovi za ty jeho zajímavé a svěže psané pří­běhy ze soudní síně. V kaž­dém novém čísle Světa v obrazech začínám číst právě na straně, kde je soudnička. Víte, člověk se někdy až diví, jakou si dají lidé práci a co se napře­­mýšlejí nad tím, aby dru­hého okradli, ošidili, pod­vedli. Kdyby tak tuhle ini­ciativu věnovali pořádné práci . . . T. L., České Budějovice Ještě jsem vám nikdy ne­psala, ale tentokrát mi to nedá. Čtu samozřejmě ve Světě v obrazech téměř vše, kupuji si tento časopis už přes deset let. Stabilně nejzajímavéjši je pro mne poslední dvoustrana „Útrž­ky ze světa". Je to vždycky pěkná hromádka zajímavých obrázků a informaci tak tro­chu ze světového zákulisí, která mnohdy přiblíží člo­věku život lidí víc než ob­sáhlý článek. Zejména v le­tošním ročníku jsou útržky velmi pestré. S. H„ Hradec Králové 1»^ Vaším objektivem Při fotografování v zahraničí jistě jste pořídili zajímavé snímky. Pošlete nám je. SVÉT OBJEKTIVEM ČTENAňO JE SOUTĚŽNÍ TRIBUNA! Uveřejněné snímky honorujeme a na­víc je redakční porota jednou měsíč­ně zhodnotí a vybraný záběr odmění prémií. Na každý snímek napište, odkud pochází a případné jednořádko­vý podpisek, který něco zajímavého dodává k fotografii. Snímky musí být lesklé, nejmenší formát 13krát 18 cm. Neopomiňte uvést své jméno a adresu. Hana Seinerová (Ústí nad Labem) Moře a umění na Alexander Platzu — NDR. DOLE: Stanislav Reich (Duchcov): Moře a rybáři — Jugoslávie r* 22'23 NA FILMOVÝCH PLÁÍNECH DOKUD SRDCE BIJE je ná­zev sovětského filmu, který na sebe upoutává pozornost již tím, že jeho tvůrcem je Daniil Chrabrovickij, jehož Zkrocení ohně bylo na me­zinárodním karlovarském festivalu poctěno Velkou cenou. Jeno nový film vy­práví příběh slavného lé­kaře. Který se ve svém pozdním věku nečekaně setkává s láskou. Zpočátku se domnívá, že pacientka, která v jeho nemocnici pod­stoupila operaci srdce, mu věnuje své city jen z vděč­nosti a obdivu k jeho práci, brzo však její láska probu­dí odezvu i u něho. Ne­všední citový příběh s dra­maticky ztvárněným závaž­ným etickým problémem bu­de do našich kin uveden na počátku druhé poloviny ro­ku. CINÉREVUE je jeden z mála populárních obrázkových fil­mových časopisů, které dnes vycházejí v západní Evropě. A jak se na po­dobnou revui sluší, pořádá i francouzská Cinérevue čtenářské ankety. Vítězi té poslední jsou Alain Delon (na snímku v novém filmu Cikán), za kterým následuji Romy Schneiderová, Jean- Paul Belmondo a Annie Gi­­rardotová. VIDEOANIMATION se jmenu­je nový americký systém, který dovoluje kombinovat techniku kresleného filmu s živým hereckým projevem. V Hollywoodu s ním chtějí nyní natočit slavné Swifto­­vy Gulliverovy cesty, při kterých by se jistě jeho možností dalo bohatě vy­užit. Připomeňme si při této příležitosti, že jako první převedl toto dílo do filmové podoby slavný průkopník Méliěs, dodnes v dobré pa­měti je však především fil­mový přepis významného sovětského tvůrce Alexandra Ptuška, který kombinoval ži­vého herce s loutkami. SLON JE ZVÍŘE, KTERÉ STRAŠLIVĚ TROUBÍ— pod tímto názvem se chystá no­vý francouzský film, z jehož hlavních představitelů jme­nujeme alespoň Jeana Ro­­cheforta a Clauda Brasseu­­ra. Jak již název napovídá, bude to komedie o „velkém trápení“, které na tomto světě mají muži s ženami — ať již vlastními, či těmi ostatními. ALBERTO SORDI patří mezi nejoblíbenějši italské herce a na podrobný výčet jeho rolí by nám asi nestačila celá naše rubrika. Znovu ho uvidíme ve filmu Můj bratr Anastasia, kde hraje italského venkovského fa­ráře, který přijede do New Yorku navštívit svého bra­tra. Velmi je potěšen z toho, jak si ho italští krajané váží a jak každé jeho skromně vyslovené přání je okamžitě splněno — a pochopitelně neví nic o tom, že jeho bratr je nejen úspěšný podnikatel, ale i obávaný král man­­hattanského podsvětí. se jmenuje jeden z nejslav­nějších Chaplinových filmů, který byl v Praze již uve­den a v létě bude mít pre­miéru i v dalších místech naší republiky. Film, ve kte­rém Charles Chaplin vytvá­ří i titulní roli, ukazuje v sa­tirickém pohledu některé nechvalné stránky americ­kého způsobu života. MILOSTNÝ PfilBĚH BEZ ŠŤASTNÉHO KONCE — tak je označen bulharský film Nesnadná láska, který uvidíme i u nás. Jeho hlavní hrdinové, Káťa a Ivan chtějí čestně vyřešit svízelné okolnosti, které stojí v cestě společnému životu. Poznali se náhodou a nyní se upřímně a opravdově milují. Káťa se rozvede se svým manželem, Ivan slibuje, že také požádá o rozvod — nastanou však problémy, které není v jejich silách překonat. Film natočil re­žisér I. Andonov. KRAL V NEW YORKU, tak

Next