Tribuna, červenec-prosinec 1979 (XI/27-52)

1979-07-04 / No. 27

'V < TAKOVÝ t BYL (21.6. - 28. 6.) ■ Na třiatřicátém zasedáni Rady vzájemné hospodářské po­moci v Moskvě projednaly de­legace členských a spolupracu­jících zemí stěžejní otázky dosa­vadních výsledků hospodářské spolupráce, perspektivy dalšího rozvoje s důrazem zejména na dlouhodobé cílové programy. Účastníci zasedání obdrželi po­selství soudruhů G. Husáka, L. I. Brežněva a dalších před­stavitelů socialistických států, •v nichž je vysoce vyzvednuta historická role RVHP pří rozvo­ji společenství jako celku a eko­nomik každého účastnického státu. Socialistické společenství je dnes mohutnou ekonomickou a politickou silou, která je dů­ležitým faktorem uvolňování napětí a míru ve světě. ■ Na tiskové konferenci v Moskvě vystoupil s obsáhlým prohlášením ke smlouvě SALT 2 soudruh A. Gromyko, který osvětlil jednotlivé stránky pode­­psané smlouvy, její význam, a odpověděl na četné dotazy so­větských a zahraničních noviná­řů. Představitel sovětské zahra­niční politiky mj. zdůraznil, že smlouva odpovídá ve stejné mí­ře jak zájmům Sovětského sva­zu, tak i Spojených států, a vy­jádřil přesvědčení, že lidstvo musí dospět k vyloučení jader­ných zbraní z arzenálů států. Dnes ještě taková situace není, a to proto, že si to v řadě zemí nepřejí především ti, kdo tam řídí politiku. H Vlády všech západoevrop­ských spojenců USA vyjádřily uspokojení nad vídeňským pod­pisem smlouvy SALT 2. Rovněž z japonského prohlášení vyplý­vá, že podporuje tento vývoj. Prezident Carter učinil z této skutečnosti velmi silný a důle­žitý argument v kongresovém projpvu ihned po návratu j. Víd­ně i při oficiálním . předání smlouvy k ratifikačnímu proce­su Senátu. Reprezentanti vojen­­skoprůmyslového komplexu v Se­nátu i mimo něj se i nadále, sna­ží argumentovat smyšlenkou a o zvýhodnění Sovětského svazu »sovětskou vojenskou hroz­bou«. Jedna z komor americké­ho parlamentu stojí bezpochyby před nejdůležitějším rozhodnu­tím své historie a její odpověd­nost je jí z celého světa v nej­různějších formách á podobách připomínána. ■ Jak vyplývá z prohlášení vietnamského náměstka ministra zahraničních věcí a vedoucího delegace na druhém kole jedná­ní v Pekingu Dinh-nho-Liema, situace na vietnamsko-čínských hranicích je nadále krajně ne­uspokojivá. Čína zde soustředi­la deset armádních sborů a po­kračuje ve vojenských provoka­cích při současném vyhrožování další »lekcí«. Čínské agresivní a hegemonistické cíle mají za­krýt bezbřehé pomluvy, jimiž agresor častuje země, které se nehodlají sklonit před diktátem maoistů. (na) NEMĚŘITELNÉ HODNOTY V každém místě, okrese, kraji v obou republikách přispěli lidé svou prací k dalšímu zlepšení ži­votního prostředí. Jen v Čechách a na Moravě v loňském roce občané vytvořili dílo dosahující šest miliard sedm set dvaatřicet miliónů korun. Jsou však další, neměřitelné hodnoty. Patří k nim zájem, iniciativa, uvědomělý podíl člověka na zvelebování měst a obcí. A příklady se na­bízejí na každém kroku —všude. Například: na Příbramsku v loň­ském roce vytvořili dílo dosahu­jící téměř sto miliónů korun, v okrese České Budějovice jen při směnách Národní fronty občané odpracovali více než je­den milión brigádnických hodin. Na Chomutovsku zase vydatně pomohli zemědělství: na polích, při sklizni úrody a dalších pra­cích odpracovali přes čtyři sta tisíc brigádnických hodin, usušili téměř třináct tisíc centů sena. Zkušenosti nejlepších národ-nich výborů v místech, okresech a krajích, kde při zlepšování ži­votního prostředí dosahují pozo­ruhodných výsledků, dokumentu­jí, že jim předcházela dobrá po­litická, organizátorská a vý­chovná činnost. Na Gottwaldov­­sku působení tři a půl tisíce agi­­tačních dvojic (vcházejí do rodin třikrát v roce) našlo odraz v účasti občanů na směnách Národní fronty. V loňském roce na ně přišlo téměř dvě stě tisíc lidí; odpracovali přes dva mi­lióny brigádnických hodin a vy­tvořili dílo za dvaatřicet miliónů korun. Na plnění úkolů voleb­ních programů a realizaci závěrů XV. sjezdu strany se podíleli občanské výbory, pracující ze závodů, družstev, podniků, čle­nové společenských organizací apod. Např. kolektiv brigádníků občanského výboru číslo 10 v Praze 5 odpracoval při výstav­bě předškolních zařízení a při údržbě zeleně v obvodě téměř osmnáct tisíc hodin, myslivci ze sdružení Šerák y Lipové—lázních na Šumpersku upravili loni tři tisíce metrů lesních čest, pose­kali a usušili (Ivě stě šedesát centů sena, vysadili více než pět tisíc stromků a opravili zdarma rekreační zařízení. Jsou vlastnosti, jež mají ne­smírnou cenu; patří k nim uvě­domělá práce a podíl občanů na zlepšování životního prostředí měst a obcí. V každodenním ži­votě se však setkáváme s hod­notami, jež nelze měřit penězi nebo počtem odpracovaných ho­din. Tvoří milníky na cestě vpřed. A mezi nejvýraznějšími jsou iniciativa lidí, jejich aktivi­ta, elán, zájem a politické pře­svědčení. |bí) I VE ŠKOLÁCH ... Počet neonacistických provo­kací vzrostl i na západoberlín­­ských školách. Senátor Rasch prohlásil v západoberlínském se­nátě, že jen v posledních dnech došlo k dalším devíti případům. Na druhé škole v Kreuzbergu byly rozšiřovány letáky opatřené hákovým křížem a nápisem Nenakupujte u židů. Žáci Marlenburgské školy ve Wilmersdorfu pomalovali nacis­tickými hesly pamětní knihu městské galérie. Nacistické ná­pisy se objevily i na Krkonošské škole v Schönebergu, na dvou školách v markské čtvrti Západ­ního Berlína, ve steglitzském gymnáziu a jinde. Další pří­pady ' ve Wedingu, Neuköllnu a Tempelhof fu byly sice již oznámeny školské správě, ale veřejnost o nich dosud nebyla Informována. Ostřednl orgán Odborového svazu pracovníku* ve ájkolství a vědě (GEW} nutrně prosazuje systematickou antifa­šistickou výchovu žáků. Přitom střešní organizace de­mokratických mládežnických svazů tvrdí, že tyto případy jsou jen »vyčnívajícím vrcholkem le­dovce«. Vedoucí oddělení ochra­ny státu SÍápadoberlínské policie Ganschow byl nucen přiznat, že bylo-li v roce 1975 zazname­náno 331 případů nacistických provokací, jednalo se v následu­jícím roce již o 391, v roce 1977 o 454 a v roce 1978 o 679. ZAJÍC v pytli (til) Nekupuj zajíce v pytli, radil mi můj děd, jemu?, stejnou zá­sadu vštěpoval jeho otec. Nevím, jak by se tito dva moudři mu­žové tvářili třeba nad konzervou tuňáka v oleji. Nedávno totiž spočinul můj zrak na chutně naservírovaných plátcích tuňáka, jeden plátek jako druhý, kousek cibulky, petr­žele, citrónu, rajského jablíčka. Nejsem žádný »rybí labužník«, proto si vždy beru na pomoc do­stupné informace, které nám dnes v hojném počtu, a to je chvályhodné, poskytují obaly po­travinářských výrobků. Na tom, který mi nabízel plátky tuňáka, jsem četl, že uvnitř naleznu vy­brané nejlepší vykostěné maso tuňáka ... Byl jsem však zklamán. To, co jsem nalezl místo plůtků, připo­mínalo spíše špatně namíchaný tatarský biftek s rozemletou houskou. Stát se to mé babičce, přinutil by ji děd, aby snědla, co navařila. Nemám možnost přinutit výrobce, Mrazírny, o. p. Praha, Rybný závod 230 — Velký Senov, aby snědl, co »uvařil*: Domnívám se však, že obsah by měl odpovídat tomu, co inzeruje obal. (val) Generální tajemník OV KSČ a prezident ČSSR Gustáv Husák přijal 29. června na Pražském hradě delegaci Nejvyššího sovětu SSSR. Na snímku ČTK se soudruh Husák zdraví s vedoucím delegace, kan­didátem politického byra OV KSSS a prvním náměstkem předsedy prezídia Nejvyššího sovětu SSSR Vasilijem Kuzněcovem. Ve dnech 26. a 28. června se v Moskvě konalo XXXIU. zasedání Ra­dy vzájemné hospodářské pomoci. Představitelé členských zemí si na něm připomněli třicáté výročí vzniku této organizace. Na snímku vedoucí čs. delegace předseda federální vlády soudruh Lubomír Štrougal podepisuje závěrečné .dokumenty zasedání. Foto ČTK B^vycIiázíTnakletaKT fSvoboda L.— Miroslav Stříteský: Zásady efek­tivního řízení pro hospodářskou praxi Kniha se zabývá základními problémy efektivního řízení, dá­vá praktické návody vedoucím hospodářským pracovníkům, jak řídit, aby veškerá hospodářská finnöst probíhala vysoce efek­tivně. Edice Členská knižnice. 272 stran, váž. 36 Kčs Svět 1978. Ročenka Ročenka zpracovává hlavní světové problémy daného roku a shrnuje fakta o vývoji jednotli­vých států. Edice Členská kniž­nice. 392 stran, váz. 40 Kčs NA ZÁKLADĚ VÝSLEDKŮ i Rtuť teploměru vystoupila nahoru.? Lidé vyhledávají vadu, stín, odjíždějí do přírody. )e to přirozené: jaro s létem jsou časem slunce, koupáni a pobytu na čer­stvém vzduchu. Už méně bývá obvyklét aby se stoupající teplotou se zvyšovala intenzita politické práce. A přece: dny a týdny před dovolenými jsou ve straně naplněny úsilím všech komunistů. Dokončují se přípravy na vý­měnu stranických legitimací; v základních organizacích hodnotí uplynulou činnost, hledají optimální cesty k je­jímu dalšímu zkvalitnění. A zároveň roste aktivita, upev­ňuje se revoluční charakter strany, zvyšuje význam i vážnost členství. Výsledkem je rostoucí odpovědnost kumunistii na všech úsecích za splnění sjezdové linie, přijatých usnesen* a závěrů. V předcházejícím období okresní výbory podrobně analyzovaly situaci; vyhodnotily, co se povedlo, »zma­­puvaly« slabiny a »bílá místa«. A na základě poznání stanovily další směry činnosti. Z poznatků aktivistů, pracovníků aparátu, výborů základních organizací vzešlo resumé — stanovisko OV KSČ k práci organizace: jde o významný politický dokument, který bude sloužit jako východisko pro pohovory se členy strany. Během června jej projednali komunisté na členských schůzích a již nyní jeho kritický duch přispívá k zvýšení aktivity čle­nů i dalšímn růstu akceschopnosti každé organizace a celé strany. Už z toho je zřejmé, že první půlrok, v němž pro­bíhala intenzívní příprava na výměnu členských legi­timací KSČ, znamenal vyšší kvalitu činnosti základního článku strany, kde se v praktických podmínkách rea­lizuje politická linie XV. sjezdu. Vznikla jednoduchá úměra: větší a složitější úkoly je možné zvládnout pou­ze vyšší angažovaností každého komunisty. A tento vý­voj pokračuje. »Pro další postup je. však nezbytné promítnout revo­luční charakter stanovisek do každodenní činnosti zá­kladních organizací« — zdůraznil v (éto souvislosti ta­jemník OV KSČ v Hodoníně Oldřich' Pospíšil, — Ano. V práci jsou stále rezervy. Například: na Táborskú vět­šina (téměř devadesát procent organizací KSČ) zpra­covává včas usnesení, přijímá adresná opatření. Ve zbý­vajících jsou však problémy: výbory reagují opožděně, usnesení jsou málo konkrétní. Výsledkem je často for­mální práce, nízká autorita a malá akceschopnost stra­nické organizace i jejích členů. Strana, to je živý organismus, který má svoji zvláštni kvalitu: jedinec obohacuje celek a obráceně — orga­nizace vytváří podmínky pro naplnění potřeby člověka projevit svůj vztah ke společnosti, dát najevo zaujetí pro pokrok. Kromě toho: strana odpovídá za jednání i činy svých členů. Má tedy právo i povinnost volat je k odpovědnosti. A výměna stranických legitimací? Je příležitostí k hlubokému zamyšlení nad dosavadním vý­vojem a prací každého z téměř půldruhého miliónu členů a kandidátů KSČ. V zásadě jde o to, aby každý dal zce­la přesnou a přesvědčivou odpověď na otázku, jaký je dosud a hlavně jaký bude jeho příští podíl na realizaci politiky stanovené závěry XV. sjezdu KSČ a zasedáními ústředního výboru. A to je důležité! Totiž: politická linie vzniká z teo­retické analýzy společenských vztahů a z hodnocení praxe strany. V ní mají nezastupitelné místo všichni komunisté i kandidáti. Navíc: realizuje se v základním článku — v místech, závodech, v okruhu působnosti organizace nebo orgánu strany. A je příznačné, že si organizace uvědomují, že ani v procesu příprav na vý­měnu členských legitimací nelze všeobecný souhlas s politickou linií strany oddělovat od plnění konkrét­ních úkolů a řešení každodenních problémů. Už z to­hoto přístupu je zřejmé, že budou každého hodnotit podle výsledků na pracovišti, podle míry zapojení do politické práce, na základě kvality výchovného působení v okolí i podle jeho vztahu k plnění úkolů, jimiž byl jako komunista pověřen. V praxi se potvrzuje, že každá základní organizace je tak akceschopná, jak jsou iniciativní její členové; oni v čele s výbory proměňují politickou Unii v kon­krétní činy na pracovištích, v místě bydliště, společen­ských organizacích NF, národních výborech — všude. K tomu strana vytváří podmínky. A současná situace? Odpovídá potřebám a požadavkům: naprostá většina ko­munistů se aktivně zapojuje do činnosti a přispívá svým dílem k plnění sjezdových závěrů, každodenními činy realizuje úkoly stanovené jednotlivými zasedáními ústředního výboru strany. Například: na členských schůzích strany na západním Slovensku vystoupilo loni v diskusi se svými připomín­kami, náměty i zkušenostmi kolem dvou set tisíc ko­munistů — tedy každý pátý. Na Povážskobystricku je letos průměrná účast na členských schůzích třiadeva­desát procent. Organizace strany v okrese konají v prů­měru dvě až tři veřejné schůze. Jejich prostřednictvím vysvětlují široké veřejnosti své záměry, získávají obča­ny pro aktivní účast při plnění linie XV. sjezdu KSČ. Ošili našlo odraz také v zájmu především mladých lidí, stát se členy strany; v uplynulých sedmi letech přijali více než dva tisíce šest set kandidátů. Podobných pří­kladů rostoucí aktivity je bezpočet. Hledají se však také nové a nové přístupy. Například: v okrese Nitra se vži­lo, že komunisté skládají pravidelně na člen­ských schůzích účty ze své práce. Ale: středem zájmu je člověk — komunista. Má autoritu a vážnost všude tam, kde se jeho slova nerozcházejí s činy. A v orga­nizacích strany si uvědomují, že cestou k dalšímu zvý­šení aktivity každého jednotlivce je ukládání konkrét­ních úkolů. Tato forma se dále prohloubí při pohovo­rech se členy strany. Na 11. zasedání ÚV KSČ soudruh Gustáv Husák zdů­raznil, že naše cesta je složitý zápas. Nic si nezleh­čujeme a zejména od komunistů mnoho vyžadujeme. —- Ano, je tomu tak: nároky se zvyšují; na každého zvlášť a na všechny dohromady. Komunisté pro napl­nění tohoto požadavku vytvářejí podmínky. Uplynulý půlrok je toho dokladem. OLDŘICH BÍLOVSKÝ

Next