Tvorba, říjen-prosinec 1958 (XXIII/40-52)

1958-10-02 / No. 40

SLOVNÍČEK EDOUARD DALADIER — původně historik; karié­rista, který »vyrostl« v jednoho z čelných repre­zentantů francouzské radikálně socialistické stra­ny, předseda vlády a ministr obrany od dubna 1933 do března 1940. Přesněji řečeno: předsedou vlády byl celkem čtyřikrát a ministrem jede­náctkrát. Smutně proslulý rozbíječ jednoty dělnic­ké třídy, pravičácký reformista a jeden z hlavních likvidátorů francouzské Lidové fronty před 2. svě­tovou válkou. »Vyznamenal se« mimo jiné tím, že v květnu 1938 uznal italskou okupaci Habeše a že v uzavřel blokádou španělskou hranici. Daladier je vedle Chamberlaina ústřední postavou Mnichova, je spolutvůrcem a signatářem mnichovské dohody. Po válce se sta! znovu poslancem francouzské ra­dikálně socialistické strany. Dr. ERNST EISENLOHR — vyslanec nacistického Německa v Praze v letech 1936 až 1939, který se účinně staral o legalizaci Henleinovy strany i o vy­dávání nacistické literatury (zejména Hitlerova spisu »Mein Kampf«) v ČSR. Tento hitlerovský agent byl v přímém styku s Beranem. Preissem a Hodžou, s nimiž pěstoval politiku »dobrého pomě­ru k Říši« a nenávistí k Sovětskému svazu. Zmí­nění č^ští politikové mu ochotně vyzrazovali i ta r.ejdůvěrnějši státní tajemství. Eisenlohr se pilně £ stýkal i s presidentem Benešem, který ho např.JP 16. února 1938 ujistil, že považuje spojenecký sva­zek se SSSR za »produkt zašlé epochy, i když jej nemůže jen tak hodit do koše na papír«. Eisenl lchrova činnost v ČSR byla systematickým úsilím o zabezpečení mnichovské kapitulace. ERNST KUNDT — poslanec Henleinovy Sudeto­­německé strany v čs. parlamentě a předseda jejího parlamentního klubu, jeden z jejích nejvlivnějších demagogů a štváčů, který umel obratně využívat všech chyb vládnoucích buržoazních stran v teh­dejší ČSR k tomu, aby urychlil vzrůst henleioov­­skélio hnutí. V období Runcimanovy mise byl ně­kolikrát v přímém kontaktu s presidentem Bene­šem, s nímž tajně domlouval možnosti dohody mezi čs. vládou a SdP. Vcelku* došlo mezi oběma k dorozumění. Beneš například Kundtovi řekl, že souhlasí s tím, aby Sudetoněmecká strana veřej­ně oznámila, že osm karlovarských požadavků SdP bude splněno. Lord Runciman považoval Kundta za mnohem vlivnějšího člověka, než byl sécn Henlein. Kundt měl rovněž spojení s klíčo­vými politickými kruhy Francie, například s mi­nistry Delbosem a Bonnetem. Pro velezrádnou činnost by! v únoru 1947 odsouzen českosloven­ským soudem k trestu smrti a popraven. KARL HERMANN FRANK — původním povolá­ním karlovarský knihkupec, drzý a brutální hitler­­č'k. poslanec Sudetoněmecké strany a od roku 1937 přímý zástupce K. Henleina. Už před Mni­chovem byl ve spojení s Hodžou, Beranem a Čer­ným, s nimiž připravoval půdu k rozbití republiky. V tragických letech okupace měl funkci Hitlero­va státního ministra, SS-Gruppenfiihrera a gene­rála policie. S jeho jménem je spojeno beštiálni vyhlazení Lidic a Ležáků, i krvavý teror po Heydri­­chově smrti. Po osvobození byl tento odporný vrah našeho národa postaven před soud lidu a po­praven. JUDr EMIL HÄCHA — president Nejvyššího správního soudu od roku 1925, president tzv. »druhé republiky« od 30. listopadu 1938 do 15. března 1939, poté tzv. státní president »Protekto­rátu Čechy a Morava«. Už v měsících květnu a červnu 1938 se Hácha významně podílel na jed­nání Hodžovy vlády s hcnlelnovcí o »národnostní statut«, který byl neslýchaným porušením česko­slovenské suverenity. Tento reakční a kosmopolitní rakušácký byrokrat byl zvolen presidentem všemi hlasy buržoazních a reformistických poslanců a senátorů. V noci ze 14. na 15. března 1939 pode­­psal Hácha spolu s vyslancem Chvalkovským proti­ústavní a nezákonný hitlerovský dokument o oku­paci celého území Čech a Moravy. Poté se plně podřizoval nacistickému kursu koloniální degra­dace českého národa* zaměřenému k jeho postup­né fyzické likvidaci. Tento zrádce našeho lidu a servilní kolaborant, který stával v pozoru před protektory i K. H. Frankem, je odpuzujícím zje­vem maloměšťáka bez vlasti a cti. Msgre dr. JOZEF TISO — předseda Hlinkový klérofašistické ludové strany, ku 1938 ministerský předseda od prosince ro­slovenské auto­nomní vlády, 14. března 1939 po osobní dohodě s Hitlerem vyhlásil tzv. »slovenský štát« a stal se jeho presidentem. Luďácká strana, jejímž vůd­cem byl katolický kněz Tiso, se už řadu let před Mnichovem orientovala na hitlerovské Německo, beckovské Polsko a horthyovské Maďarsko. Po­mohla rozbíjet republiku ruku v ruce s henlei­­novci. Tiso žehnal krvavému potlačení Slovenského národního povstání i masakrování slovenských vlastenců pohotovostními oddíly Hlinkový gardy. Tento velezrádce a hitlerovský zaprodanec se dočkal krachu svého fašistického »štátu« i spra­vedlivého trestu. RUDOLF BECHYNĚ •— pravicový soe. dem. po­litik, ministr železnic v Hodžově vládě, na jejíž mimořádné schůzi 21. září 1933 zvedl ruku pro přijetí francouzsko-anglického plánu na odstou­pení pohraničního území Německu — a pak dne 30. zářKpro mnichovský diktát. Jak potvrzují do­­kumenty^^lSíchyně dva dny před Mnichovem hla­­sóvaj^ťovněž^fcrotl svolání Národndio shromáždění, prpfože — podí&Jeho slov — »nelze připustit agi­­táační řeči v parlďknontu«. Chtěl zamezit vystoupení ý komunistů, straifouf j$ž které\ nenávistně nazýval »válečnou chcq válku, protože ji snad chce Ru^koft. Na zasediní vlády koncem září 1938 bylo or^t^nlavní Bechwíovou starostí, zda bude možno >)jic^zet kdmunis£y«. Tento ješitný protikomunistic­ký/a p^otisověteký štváč, kapitulant a revizionis­­ticKý~í>risIuhof£ač buržoazie přežil okupaci na Zá­padě. Po osvobození se vrátil do ČSR, kde až do -své smrtf provozoval protikomunistické pletichy. FERDINAND PEROUTKA — zarytý protisovětský a protikomunistický žurnalista, v současné době zrádný utečenec v dolarovém žoldu, který bez­ostyšně nahrává západoněmeckým revanšistům typu Lodgmarba yon- Auen-, Seebohma apod. Za předmnichovské republiky byl čelným redaktorem měsťáckých Lidových novin a Přítomnosti, kde systematicky obluzqval zejména intelektuálske kru­hy. Peroutkovo »Budování státu« je souhrn jeho představ o protilidové panské republice, ve které by byly »méněcenné« masy pracujících dobré jen k tomu, aby tupě dřely pro blaho kosmopolitní buržoazie. Po Mnichově chtěl přesvědčit náš lid, že se má přizpůsobit a dodnes prostřednictvím »Svo­bodné Evropy« pěstuje mnichovanskou ideologii." JIŘÍ STŘÍBRNÝ — ultrareakční národně socia­listický politik, který v roce 1927 založil fašistic­kou stranu, zvanou později »Národní liga« — a .v roce 1935 »Národní sjednocení«. Jeho ideologií byl od poloviny dvacátých let fašismus křížený českým nacionalismem. Když nastoupil Hitler, patřil Stříbrný k politikům, snažícím se vytvořit zfašizovaný buržoázni blok, který by mohl být »rovnocenným« partnerem nacismu. Celou svou činností pomáhal tento prodejný a bezpáteřný de­magog připravovat půdu k mnichovské kapitulaci. Přežil hitlerovskou okupaci a v roce 1945 byl od­­souzenjí kolaborantství a zradu. ^JjrPETR ZENKL — čelný přejfotflyjfpl rřf\Uď"ž národně socialistické strany, bývalý ředitel Ústřed­ní sociální pojišťovny, pražský primátor a ředitel Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy, V době Mnichpva pak byl ministrem Syrového vlá­dy, nástroje politiky kapitulantů. Patřil nu*/.i ty předáky nár. soc. strany, kteří se v listopadu 1938 dohodli s nejreakcnějš.ími politiky agrárníků ostatních buržoazních stran na vytvoření jednotné a fašistické strany »Národní jednoty«, prohlašované za »hnutí činorodého nacionalismu«. V kolaborant­­sRé Beranově vládě se Zenkl ujal funkce ministra sociální péče a organizátora pracovních táborů, plánovaných podle hitlerovského vzoru. Po kyět­­ňově revolucí by! předsedou nár. soc. strany, s je­hož kariérou bylo definitivně skoncováno v únoru 1948. Dnes žije Zenkl v ÜSA ve službách impe­rialistů, jejichž agentem byl u? dlouhá léta předtím/ 2. ŘÍJNA Den rumunské armády. r. 1941 začátek bitvy u Moskvy. 3. ŘÍJNA r. 1873 narodil se v Tverské gubernii Vja­­česlav Jakovlevič Šiškov, ruský spi­sovatel. r. 1945 založena v Paříži Světová odborová federace. 4. ŘÍJNA r. 1853 narodil se v Polné Karel Knittl, hudební pedagog a dirigent. Ze­mřel v Praze r. 1907. r. 1934 vypuklo povstání španělského lidu proti reakční vládě. 5. ŘÍJNA r. 1713 narodil se v Langres Denis Dide­rot, francouzský spisovatel. Zemřel v Paříži r. 1784. r. 1919 na historické schůzi zastupitelstva Československé sociálně demokra­tické strany dělnické vystoupila levice se samostatným programo­vým prohlášením. r. 1952 zahájen v Moskvě XIX. sjezd KSSS: Trval do 14. října. 6. ŘÍJNA Den československé armády. r. 1944 vstoupil I. československý armádní sbor po boku Sovětské armády u Dukly na území Slovenska. 7. ŘÍJNA Státní svátek Německé demokra­tické republiky. r. 1949 byla vyhlášena Německá demokra­tická republika. r. 1953 zemřel v Praze prof. Emil Fila, čes­ký akademický malíř a sochař. Na­rodil se v Chropyni r. 1882. 8. ŘÍJNA r. 1838 narodil se v Oubyslavicích u Nové Páky univ. prof. Jan Gebauer, vý­znamný filolog, autor Historické mluvnice jazyka českého. Zemřel v Praze r. 1907. r. 1848 narodil se v Gentu Peter Dcgey­­ter, autor Internacionály. Zemřeí v Saint Denis u Paříže r. 1907. r. 1924 byl v Trenčíně při stávce textil­ních dělníků zastřelen jeden děl­ník a osm těžce raněno. TVORBA — TÝDENÍK PRO POLITIKU, KULTURU A HOSPODÁŘSTVÍ HLAVNÍ REDAKTOR VOJTĚCH DOLEJŠÍ. SEKRETÁŘ’ REDAKCE KAREL KOTRBATÝ. REDAKČNÍ KRUH: D. BÁRTA, J. DRDA, M. GOTTLIEB, K. HOFFMANN, V. JANKŮ, J. KONRÁD, J. KOŤÁTKO, L. LINHART, V. PELÍŠEK, J. ŘEZNÍČEK, O ŘÍHA, Č. ŠIMÁNĚ, L. ŠTOLL, J. TÄUFER, S. ZÍBAR. Vydává Rudé právo, vydavatelství ÜV KSČ, Praha 3, Na poříčí 30. Telefon 24 75 51, 24 98 51. Tiskne Rudé právo. TVORBA vy­chází každý čtvrtek. Rozšiřuje Poštovní novinová s’uiba Objed­návky přijímá každý poštovní úřad í doru­čovatel. Cena jednotlivého výtisku Kčs 1,20. A-267163

Next