Tvorba, říjen-prosinec 1958 (XXIII/40-52)
1958-10-02 / No. 40
SLOVNÍČEK EDOUARD DALADIER — původně historik; kariérista, který »vyrostl« v jednoho z čelných reprezentantů francouzské radikálně socialistické strany, předseda vlády a ministr obrany od dubna 1933 do března 1940. Přesněji řečeno: předsedou vlády byl celkem čtyřikrát a ministrem jedenáctkrát. Smutně proslulý rozbíječ jednoty dělnické třídy, pravičácký reformista a jeden z hlavních likvidátorů francouzské Lidové fronty před 2. světovou válkou. »Vyznamenal se« mimo jiné tím, že v květnu 1938 uznal italskou okupaci Habeše a že v uzavřel blokádou španělskou hranici. Daladier je vedle Chamberlaina ústřední postavou Mnichova, je spolutvůrcem a signatářem mnichovské dohody. Po válce se sta! znovu poslancem francouzské radikálně socialistické strany. Dr. ERNST EISENLOHR — vyslanec nacistického Německa v Praze v letech 1936 až 1939, který se účinně staral o legalizaci Henleinovy strany i o vydávání nacistické literatury (zejména Hitlerova spisu »Mein Kampf«) v ČSR. Tento hitlerovský agent byl v přímém styku s Beranem. Preissem a Hodžou, s nimiž pěstoval politiku »dobrého poměru k Říši« a nenávistí k Sovětskému svazu. Zmínění č^ští politikové mu ochotně vyzrazovali i ta r.ejdůvěrnějši státní tajemství. Eisenlohr se pilně £ stýkal i s presidentem Benešem, který ho např.JP 16. února 1938 ujistil, že považuje spojenecký svazek se SSSR za »produkt zašlé epochy, i když jej nemůže jen tak hodit do koše na papír«. Eisenl lchrova činnost v ČSR byla systematickým úsilím o zabezpečení mnichovské kapitulace. ERNST KUNDT — poslanec Henleinovy Sudetoněmecké strany v čs. parlamentě a předseda jejího parlamentního klubu, jeden z jejích nejvlivnějších demagogů a štváčů, který umel obratně využívat všech chyb vládnoucích buržoazních stran v tehdejší ČSR k tomu, aby urychlil vzrůst henleioovskélio hnutí. V období Runcimanovy mise byl několikrát v přímém kontaktu s presidentem Benešem, s nímž tajně domlouval možnosti dohody mezi čs. vládou a SdP. Vcelku* došlo mezi oběma k dorozumění. Beneš například Kundtovi řekl, že souhlasí s tím, aby Sudetoněmecká strana veřejně oznámila, že osm karlovarských požadavků SdP bude splněno. Lord Runciman považoval Kundta za mnohem vlivnějšího člověka, než byl sécn Henlein. Kundt měl rovněž spojení s klíčovými politickými kruhy Francie, například s ministry Delbosem a Bonnetem. Pro velezrádnou činnost by! v únoru 1947 odsouzen československým soudem k trestu smrti a popraven. KARL HERMANN FRANK — původním povoláním karlovarský knihkupec, drzý a brutální hitlerč'k. poslanec Sudetoněmecké strany a od roku 1937 přímý zástupce K. Henleina. Už před Mnichovem byl ve spojení s Hodžou, Beranem a Černým, s nimiž připravoval půdu k rozbití republiky. V tragických letech okupace měl funkci Hitlerova státního ministra, SS-Gruppenfiihrera a generála policie. S jeho jménem je spojeno beštiálni vyhlazení Lidic a Ležáků, i krvavý teror po Heydrichově smrti. Po osvobození byl tento odporný vrah našeho národa postaven před soud lidu a popraven. JUDr EMIL HÄCHA — president Nejvyššího správního soudu od roku 1925, president tzv. »druhé republiky« od 30. listopadu 1938 do 15. března 1939, poté tzv. státní president »Protektorátu Čechy a Morava«. Už v měsících květnu a červnu 1938 se Hácha významně podílel na jednání Hodžovy vlády s hcnlelnovcí o »národnostní statut«, který byl neslýchaným porušením československé suverenity. Tento reakční a kosmopolitní rakušácký byrokrat byl zvolen presidentem všemi hlasy buržoazních a reformistických poslanců a senátorů. V noci ze 14. na 15. března 1939 podepsal Hácha spolu s vyslancem Chvalkovským protiústavní a nezákonný hitlerovský dokument o okupaci celého území Čech a Moravy. Poté se plně podřizoval nacistickému kursu koloniální degradace českého národa* zaměřenému k jeho postupné fyzické likvidaci. Tento zrádce našeho lidu a servilní kolaborant, který stával v pozoru před protektory i K. H. Frankem, je odpuzujícím zjevem maloměšťáka bez vlasti a cti. Msgre dr. JOZEF TISO — předseda Hlinkový klérofašistické ludové strany, ku 1938 ministerský předseda od prosince roslovenské autonomní vlády, 14. března 1939 po osobní dohodě s Hitlerem vyhlásil tzv. »slovenský štát« a stal se jeho presidentem. Luďácká strana, jejímž vůdcem byl katolický kněz Tiso, se už řadu let před Mnichovem orientovala na hitlerovské Německo, beckovské Polsko a horthyovské Maďarsko. Pomohla rozbíjet republiku ruku v ruce s henleinovci. Tiso žehnal krvavému potlačení Slovenského národního povstání i masakrování slovenských vlastenců pohotovostními oddíly Hlinkový gardy. Tento velezrádce a hitlerovský zaprodanec se dočkal krachu svého fašistického »štátu« i spravedlivého trestu. RUDOLF BECHYNĚ •— pravicový soe. dem. politik, ministr železnic v Hodžově vládě, na jejíž mimořádné schůzi 21. září 1933 zvedl ruku pro přijetí francouzsko-anglického plánu na odstoupení pohraničního území Německu — a pak dne 30. zářKpro mnichovský diktát. Jak potvrzují dokumenty^^lSíchyně dva dny před Mnichovem hlasóvaj^ťovněž^fcrotl svolání Národndio shromáždění, prpfože — podí&Jeho slov — »nelze připustit agitáační řeči v parlďknontu«. Chtěl zamezit vystoupení ý komunistů, straifouf j$ž které\ nenávistně nazýval »válečnou chcq válku, protože ji snad chce Ru^koft. Na zasediní vlády koncem září 1938 bylo or^t^nlavní Bechwíovou starostí, zda bude možno >)jic^zet kdmunis£y«. Tento ješitný protikomunistický/a p^otisověteký štváč, kapitulant a revizionisticKý~í>risIuhof£ač buržoazie přežil okupaci na Západě. Po osvobození se vrátil do ČSR, kde až do -své smrtf provozoval protikomunistické pletichy. FERDINAND PEROUTKA — zarytý protisovětský a protikomunistický žurnalista, v současné době zrádný utečenec v dolarovém žoldu, který bezostyšně nahrává západoněmeckým revanšistům typu Lodgmarba yon- Auen-, Seebohma apod. Za předmnichovské republiky byl čelným redaktorem měsťáckých Lidových novin a Přítomnosti, kde systematicky obluzqval zejména intelektuálske kruhy. Peroutkovo »Budování státu« je souhrn jeho představ o protilidové panské republice, ve které by byly »méněcenné« masy pracujících dobré jen k tomu, aby tupě dřely pro blaho kosmopolitní buržoazie. Po Mnichově chtěl přesvědčit náš lid, že se má přizpůsobit a dodnes prostřednictvím »Svobodné Evropy« pěstuje mnichovanskou ideologii." JIŘÍ STŘÍBRNÝ — ultrareakční národně socialistický politik, který v roce 1927 založil fašistickou stranu, zvanou později »Národní liga« — a .v roce 1935 »Národní sjednocení«. Jeho ideologií byl od poloviny dvacátých let fašismus křížený českým nacionalismem. Když nastoupil Hitler, patřil Stříbrný k politikům, snažícím se vytvořit zfašizovaný buržoázni blok, který by mohl být »rovnocenným« partnerem nacismu. Celou svou činností pomáhal tento prodejný a bezpáteřný demagog připravovat půdu k mnichovské kapitulaci. Přežil hitlerovskou okupaci a v roce 1945 byl odsouzenjí kolaborantství a zradu. ^JjrPETR ZENKL — čelný přejfotflyjfpl rřf\Uď"ž národně socialistické strany, bývalý ředitel Ústřední sociální pojišťovny, pražský primátor a ředitel Ústředního sociálního úřadu hlavního města Prahy, V době Mnichpva pak byl ministrem Syrového vlády, nástroje politiky kapitulantů. Patřil nu*/.i ty předáky nár. soc. strany, kteří se v listopadu 1938 dohodli s nejreakcnějš.ími politiky agrárníků ostatních buržoazních stran na vytvoření jednotné a fašistické strany »Národní jednoty«, prohlašované za »hnutí činorodého nacionalismu«. V kolaborantsRé Beranově vládě se Zenkl ujal funkce ministra sociální péče a organizátora pracovních táborů, plánovaných podle hitlerovského vzoru. Po kyětňově revolucí by! předsedou nár. soc. strany, s jehož kariérou bylo definitivně skoncováno v únoru 1948. Dnes žije Zenkl v ÜSA ve službách imperialistů, jejichž agentem byl u? dlouhá léta předtím/ 2. ŘÍJNA Den rumunské armády. r. 1941 začátek bitvy u Moskvy. 3. ŘÍJNA r. 1873 narodil se v Tverské gubernii Vjačeslav Jakovlevič Šiškov, ruský spisovatel. r. 1945 založena v Paříži Světová odborová federace. 4. ŘÍJNA r. 1853 narodil se v Polné Karel Knittl, hudební pedagog a dirigent. Zemřel v Praze r. 1907. r. 1934 vypuklo povstání španělského lidu proti reakční vládě. 5. ŘÍJNA r. 1713 narodil se v Langres Denis Diderot, francouzský spisovatel. Zemřel v Paříži r. 1784. r. 1919 na historické schůzi zastupitelstva Československé sociálně demokratické strany dělnické vystoupila levice se samostatným programovým prohlášením. r. 1952 zahájen v Moskvě XIX. sjezd KSSS: Trval do 14. října. 6. ŘÍJNA Den československé armády. r. 1944 vstoupil I. československý armádní sbor po boku Sovětské armády u Dukly na území Slovenska. 7. ŘÍJNA Státní svátek Německé demokratické republiky. r. 1949 byla vyhlášena Německá demokratická republika. r. 1953 zemřel v Praze prof. Emil Fila, český akademický malíř a sochař. Narodil se v Chropyni r. 1882. 8. ŘÍJNA r. 1838 narodil se v Oubyslavicích u Nové Páky univ. prof. Jan Gebauer, významný filolog, autor Historické mluvnice jazyka českého. Zemřel v Praze r. 1907. r. 1848 narodil se v Gentu Peter Dcgeyter, autor Internacionály. Zemřeí v Saint Denis u Paříže r. 1907. r. 1924 byl v Trenčíně při stávce textilních dělníků zastřelen jeden dělník a osm těžce raněno. TVORBA — TÝDENÍK PRO POLITIKU, KULTURU A HOSPODÁŘSTVÍ HLAVNÍ REDAKTOR VOJTĚCH DOLEJŠÍ. SEKRETÁŘ’ REDAKCE KAREL KOTRBATÝ. REDAKČNÍ KRUH: D. BÁRTA, J. DRDA, M. GOTTLIEB, K. HOFFMANN, V. JANKŮ, J. KONRÁD, J. KOŤÁTKO, L. LINHART, V. PELÍŠEK, J. ŘEZNÍČEK, O ŘÍHA, Č. ŠIMÁNĚ, L. ŠTOLL, J. TÄUFER, S. ZÍBAR. Vydává Rudé právo, vydavatelství ÜV KSČ, Praha 3, Na poříčí 30. Telefon 24 75 51, 24 98 51. Tiskne Rudé právo. TVORBA vychází každý čtvrtek. Rozšiřuje Poštovní novinová s’uiba Objednávky přijímá každý poštovní úřad í doručovatel. Cena jednotlivého výtisku Kčs 1,20. A-267163