Tvorba, říjen-prosinec 1970 (XXXV/40-52)

1970-11-25 / No. 47

Síla Anny Seghersové Otázka, co dělá člověka spisovate­lem, se zdá být v případě Anny Seg­hersové zbytečná. Její životní zkuše­nosti, hloubka vzdělání, stejně jako doba, do které se narodila a jejíž zvraty a vývoj prožívala nejen jako přímý svědek, ale často i jako účast­ník, z ní činí člověka nadmíru po­volaného nazývat věci pravým jmé­nem. Čtenář zná především její světo­známá díla Sedmý kříž (napsaný v předvečer vypuknutí války a vy­daný až roku 1942 v Mexiku), Mrtví nestárnou (román o událostech v Ně­mecku v letech 1918—1945) i nove­lu Vzbouření rybářů, kterou vstou­pila do literatury. Román Transit, evokující pesimismus a připomínající vzdáleně Noc v Lisabonu, je jedním z jejích nejvýznamnějších válečných děl. Českému čtenáři nejsou nezná­my ani další spisovatelčiny knihy — Druhové, Odměna, Zachránění, Cesta únorem nebo sbírka povídek s mí­rovou tematikou První krok. Méně známé, ale svým způsobem stejně účinné jsou Seghersové eseje 0 literární teorii a o úloze uměni, literárně a umělecky mistrovsky zpra­cované. Vzdělání (autorka studovala v Heidelbergu filologii a dějiny umě­ní) jí dovoluje poznávat věci do hloubky, umožňuje jí širší rozhled bez rizika náhodných chyb. »Kdybych byla měla dost sil, byla bych svým přátelům vyprávěla ještě mnoho příběhů ...,« říká v roce 1950 v předmluvě k českému vydání ro mánu Transit. Anně Seghersové je teď sedmdesát let. Věříme za všechny její čtenáře, že má ještě mnoho sil, aby vyprá­věla. -jal- Zdravotnické samozřejmosti? V Praze na Bulovce zkrátili labora­torní a rentgenologická vyšetření pa­cientů časově na minimum. Uvědomili si, že realizace záměru je závislá té­měř bezezbytku na pracovnících am­bulancí a laboratoří. Že na rozdíl od jiných pracovišť nejsou závislí na včasných dodávkách materiálů — su­rovin, ale především na dobré organi­­laci pracovních postupů a na tom, mít v dostatečném množství vyvařené in­jekční jehly, stříkačky a připravené ostatní nezbytné nástroje. Namítnete možná, že jde o napros­tou samozřejmost. Jistě. Ovšem zvaž­te jen, kolik závažných věcí v minu­losti pokulhávalo a neváhám říci ztros­kotalo na obdobných samozřejmos­tech! Toto zdánlivě málo významné opatřeni přechází v řetěz výsledků nezanedbatelného významu. Urychluje stanovení přesné diagnózy, postup léčby ambulantních i hospitalizova­ných pacientů, přispívá k účelnému hospodaření státními finančními pro­středky, zdravotními pracovními sila­mi, nemocničními lůžky (obojích je trvalý nedostatek), hospodárně na­kládá s časem obou zúčastněných stran a v nemenší míře zbavuje če­kárny planých nervozit. V souvislosti s opatřením Bulovky se vnucují myšlenky: jde-li to tady. proč to nejde jinde. Už proto, že pod­mínky potřebné k tomuto opatřeni jsou ve všech zdravotních zařízeních stejné a zdravotnictví hraje, přede­vším nyní, jednu z rozhodujících úloh v konsolidaci hospodářské situace na­šeho státu. Otevřených problémů je ve zdra votnictví mnoho a je na pováženou, zda neochota většiny zdravotních pracovníků vůči pacientům není do jisté míry odrazem stále ještě nedo­statečné pozornosti státních orgánů vůči problémům ve zdravotnictví a je­jich pracovníkům. Pochopení pro lid­skou snahu po brzkém uzdravení, po­chopení pro všechny ostatní lidské vztahy není nikdy dost a mělo by se stát samozřejmostí ve všech zdravot­nických zařízeních i v ostatních kaž­dodennostech v naší společnosti. MILENA VESELÁ (Inven)túra zákazníků Kdo má oči a dobrou vůli, potvrdí nebo uzná, íe tolik zboží a v takové pestrosti jako je nyní — od potravin přes oblečení a obutí až po zařízení domácnosti — ještě v našich obcho­dech nebylo. A je-li něčeho okamži­tý nedostatek (jednou knedlíky v prášku, podruhé konvertory, potře­tí vata atd.), že se v čase co nej­­kratšim zjednává náprava Jiná věc je, že co je mimořádně pěkné, anebo jde »s dobou«, tam jdou »s dobou« 1 ceny Ale jak se ukazuje u nábytku, jehož výroba se má podle závazného slibu už v příštích měsících oriento­vat víc než dosud na levnější, 1 když moderní druhy, i tady se prosazuje tlak spotřebitelů. A pokud jde o běž­nou potřebu, výrazné zlevnění dám­ských punčoch by mohlo být tou vlaštovkou, která u výrobků masové zmechanizované výroby nakonec pře­ce jen' jaro udělá. Všeobecně se zlepšil i způsob prodeje a služeb. A přece má zákazník do spokojenosti stále ještě daleko. Proč? U teplometu se porouchá spirála, bratru za Šest korun. Náhradní sou-Částka vSak už městce není ke kou­pi. Chcete-lt mít miminko v teple, musíte sl koupit z a 150 korun novů teplomet... V nástavce vysavače se poškodí ochrannú okraj, mále stát pár haléřů Nechcete-ll roztrhat vy­strčenými Sroubky koberec, musíte koupit místo ochranného okraje hned celý nový nástavec za tisícinásobnou cenu... Do zavařovacího hrnce po­třebujete teploměr. V Praze jej podle oficiálního sdělení prodává jediný ob­chod — drogérie na Karlově náměstí. Podle výkladní skříně tam vedou spe dální zboží a mají o Praze monopolní postavení. A přesto lim jejích nadří­zený orgán povolí jnebo přikážeI měsíc trvající inventuru, ještě že jsou tak poctiví a napíší si to na dveře. To Tesla v Soukenické ulici nebo lé­kárna v Palackého ulici pouze vyvěsí obávanou tabulku Inventura — a Smytec. liný podnik s monopolním prodejem, Letecký modelář v Pařížské ulici, sice sdělí, že tam příštích 14 dnů nemusíte chodit, protože budou mít zavřeno, ale až z výkladní skří­ně, když tam později přijdete, vám oznámí, že tam už nemusíte chodit vůbec: přesídlili mezitím do Žitné . . . Ze to není len pražská záležitost, 0 tom zná každý příkladů bezpočet. jistě se budou brzy bilancovat prv­ní zkušeností s prodlouženým večer­ním a sobotním prodejem — kde je ho zapotřebí, kde se osvědčil a kde je zbytečný. Ale ze všeho nejdříve by se měl zavést pořádek do nehos­podárnych, chaotických a na zákaz­níka kašlajících inventur. -sh- Architektonické památky SSSR Vikárka na Pražském hradě je sa­ma pěknou ukázkou rekonstrukčního a modernizačního umu našich archi­tektů. Zvláště v části zvané »salón­ky«. Tam se sešli minulý patek s no­vináři sovětští architekti, kteří při­jeli na zahájení výstavy Architekto­nické památky Sovětského svazu. Vý­stava sama byla otevřena téhož dne ve Schodišťovém sále Pražského hra­du. Její pořadatelé (odbočka Svazu československo-sovětského přátelství Kanceláře presidenta republiky Státní ústav pro rekonstrukci památ­a kových měst a objektů) se tak po­starali o její zvlášť důstojné umís­tění. Výstava ukazuje, že (jako i náš stát) Sovětský svaz přebral plnou tíhu odpovědnosti za zvelebování a udržování kulturního odkazu minu­losti. V současné době je na území Sovětského svazu registrováno více než 12 000 architektonických a 30 000 historických památek. A péče o je­jich zachování je jedním z předních úkolů státní kulturní politiky. Vždyť mnohé z nich vstaly doslova z pope­le a ruin po Velké vlastenecké vál­ce, v níž nacističtí vetřelci způsobi­li nedozírné škody právě na kultur­ním dědictví země. Stojí za pozornost, že například vypálený exteriér Petrodvorce byl ob­noven už v roce 1950, stejně jako So fijský chrám v Novgorodu a Pskov­­ský kreml. Připočítat musíme ale 1 Kyjev, Rigu, Tallin. Pro názornost — vždyť jen na území RSFSR bylo podrobeno rekonstrukci celkem 700 architektonických památek. Kvalifi­kované kádry se soustřeďují v mno­ha speciálních dílnách jak v Moskvě, tak v Leningradu, Novgorodu, Vladi­míru, Tallinu, Tbilisi, Jerevanu v dalších místech. Je to nezbytné, o neboť většina památek má skutečně jedinečnou hodnotu a mnohdy svě­tový význam. Výstava, přes omezené prostorové možnosti, seznamuje ná­vštěvníka s nejdůležitějšími z nich. 348 miliónů ... •i V takovém úctyhodném počtu vý tisků vyšla v sovětských nakladatel­stvích díla Vladimíra Iljiče Lenina, přeložená celkem do stovky jazyků. Podle statistiky UNESCO patří Leni­novy práce v celosvětovém měřítku k nejpřekládanějším titulům. Vybrali jsme pouze jeden z úda­jů, s kterými se seznamují návštěv­níci na výstavě »Sovětská kniha« otevřené ve výstavní síni ÜLUV v Praze na Národní třídě. Expozici připravilo ministerstvo kultury ČSR ve spolupráci s Výborem pro tisk při radě ministrů SSSR a věnovalo jako příspěvek k oslavám stého vý­jl ročí narození V. I. Lenina. Osobnost vůdce světového proletariátu nám připomínají nejen citáty z básní Ma­jakovského, faksimile některých do­s kumentů k Říjnu nebo řada plakátů leninskou tematikou — najdeme zde především souborné vydání Le­ninova díla v pětapadesáti svazcích i jednotlivé výbory a publikace. Naše návštěvníky jistě potěší i ma­lý výběr překladů z české literatu­ry. Haškův Švejk s neodmyslitelným doprovodem Josefa Lady, knížky Ma­jerové, Čapkovy, trilogie Marie Puj­­manové a pro ty nejmenší ilustro­vané pohádky. Výstava »Sovětská kniha« nás sice seznamuje jenom s nepatrným zlomkem obrovské pro­dukce, ale i ze zastoupených uká­zek můžeme vyčíst její jednotící cha­rakter — výrazné barevné a grafic­ké členění podtrhuje především ape­latívni a společenskou funkci litera­tury. Sovětská nakladatelství tak na­vazují na zkušenosti a tradice kniž­ní kultury dvacátých a třicátých let. -Alt- Chyby jsou drahé Uplynuly tři roky od doby, kdy byla ukončena výstavba elektrárny v Ledvicích. Počáteční velké plány a naděje se však velmi rychle rozply­nuly. Porucha stíhala poruchu a na­konec, letos v červnu, došlo k ha­várii parního kotle, který na půl roku vyřadil z provozu největší blok elektrárny. Nejdříve se zřítil strop kotle a pak se vlivem koroze poško­dil celý jeho trubkový systém. Bylo nutno udělat generálku. Naskýtá se otázka. Kdo je tím vi­nen — elektrárna nebo výrobce za­řízení? Myslím, že odpověď je jas­ná: nevydržel materiál, jenž byl vy­roben ve Vítkovických železárnách. Je sice pravda, že na začátku jistě byla dobrá vůle výrobce: chtěl do­dat zařízení, které by snášelo co nejvyšší teploty — a tím bylo mož­né snížit specifickou spotřebu v elektrárně. Bylo však správné ta­ké ověřit, jestli je jeho použití v energetické oblasti vhodné, a to se zřejmě nestalo. Dnes musí místo ledvické elektrár­ny »najíždět« jiné, daleko neefektiv­nější a zastaralé, jejichž' specifická spotřeba je 2krát až 3krát vyšší. Ne­hledě již na to, že v současné době se provádí rekonstrukce, která při­jde na 7,5 miliónu Kčs. Tato značná suma je jen nepa­trnou částí proti tomu, jak velké ztráty byly vlastně způsobeny nezod­povědnou výrobou a instalací. Stati­síce nedodaných megawatthodin ná­rodnímu hospodářství, množství ma­teriálu 1 práce, jíž by bylo možné využít jinde, to jsou hodnoty, které ani nelze vyčíslit. Nezbývá než dou­fat, že to, co se stalo v Ledvicích, bude vážným varováním pro budouc­nost. Vždyť chybami se nejen učíme, ale také je mnohdy velmi draho mu­síme zaplatit. 0 Komenském Jan Mirovský ve Westminsterském paláci K vyvrcholení oslav výročí J. A. Komenského .uspořádal minulý týden také předseda britské Dolní sněmov­ny pan dr. Horace King slavnostní večeři, jíž se mimo jiné zúčastnila také dvoučlenná delegace poslanců Československého federálního shro­máždění — za Sněmovnu lidu po­slanec VI. Mináč a za Sněmovnu ná­rodů poslanec dr. J. Macura. V přípitku »na věčnou památku Jana Amose Komenského, otce mo­derní výuky,« řekl předseda britské Dolní sněmovny mimo jiné: »Komenský chtěl, aby všechny dě­ti na světě byly šťastné, školy aby byly zahradami potěšení a děti aby se učily vidět za slovy věci ... V Ev­ropě zpustošené třicetiletou válkou neztratil nikdy svou původní před­stavu a v tichosti se snažil vytvo­řit nový život pro děti celého svě­ta. I když byl dobrým Čechem, byl 1 dobrým lnternacionalistou a vrouc­ně si přál mír mezi národy ... V ro­ce 1641 přišel Komenský do Londýna jako host britského parlamentu. V této době uvažoval britský parla­ment o vytvoření vysoké školy me­zinárodního charakteru na základě Komenského schématu. Měla to být škola zaměřená na pokrok v oblastí vědy. To mohlo znamenat novou epo­chu v této oblasti. Na neštěstí se právě v té době schylovalo v Britá­nii k občanské válce a myšlenka za­nikla. Komenský, zklamaný, opustil Anglii . .« V závěru slavnostního přípitku na večeři, jíž se zúčastnili ministři brit­ské vlády, poslanci obou sněmoven a další představitelé veřejného živo­ta — celkem na třicet významných osobností, řekl předseda britské Dol­ní sněmovny pan dr. Horace King: »Jsem starým učitelem. Mnoho jsem se od Komenského naučil. Dnes ve­čer, zde na místě, které Komenský navštívil před 340 lety, mezi muži a ženami, kteří mají rádi děti, vzdá­vám čest i jeho krajanům, kteří jsou tu s námi přítomni.« Stanislav Patejdl 2 tvorba NÁMĚT NA REPORTÁŽ aneb Mluvit s předsedou Přijel jsem do toho města vlastně jen tak, na pár dní. Repor­táž jsem tedy nepsal. Na to jsem příliš málo věděl, a hlavně ■— málo st ověřil. Nikdo by ml nebyl vděčný, kdybych popsal věci ne takové, íaké jsou, ale takové, jaké by lidé rádi viděli. Ostat­ně — lidé... Každý rád vidí něco jiného. Někteří si přejí, aby třeba můj předseda závodní odborové organizace ztělesňoval zdravou autoritu (už se dostáváme k věci), jiní by chtěli, aby zůstal v povědomí celého okresu zachován tak, jak o něm psa­ly v 68. roce po zdech hanlivé nápisy. Jaký je opravdu? Náho­dou to vím. Znám ho dlouho. Ale to mi čtenář bez důkazů může věřit, nebo také nemusí. Nebudeme tedy jmenovat, označovat, krttizovat. Spíše uvažo­vat a klást si otázky. Tak tedy: v oné továrně bylo ohroženo splnění plánu. Něco se konstrukčně nezdařilo tak. Jak se před­pokládalo, potíž se přenesla do výroby, co teď? Starý recept: zvýšené úsilí, závazky, v případě nutnosti dokonce mimořádné směny. Selanka z dob, kdy titulní strany obrázkových časopi­sů zdobili místo dnešních lákavých slečen mužni úderníci, za­mračeně zahledění do lepší budoucnosti? Kdo by tomu věřil ve fabrice, v níž se změnilo vedení, vý­bor stranické i odborové organizace? Ve fabrice, o níž můžete na okrese zaslechnout, kolik prý nejlepších odborníků bylo vy­hozeno, a kdo prý nevstoupí do Socialistického svazu mláde­že, nesmí studovat večerní průmyslovku, a že odboráři svého předsedu ani nezdraví, když jde dílnami, a tak dále. Na to předseda: Politická situace je prý už lepši než v do­bě, kdy tyto pověstí vznikaly, a jak prý jsem k tomu vůbec přišel, on — předseda — to prý občas zaslechne zase o jiném závodě, ale at prý přijdu do fabriky, promluvím si, s kým budu chtít, uvidím sám. To se ví, musím počítat s tím, že se mnou každý nebude mluvit a že ml pro změnu zase někdo vynadá, ale to už patří k věci; říkáš ostatně, že novináři jsou na to zvyklí. A tedy: předsedu na dílnách zdraví, proč ne? Zdravili ho léta a nemají důvod přestat. To se ví, bývalo to jiné. Nemluvím o celostátní situaci, to jste si vy »z centra« moc zvykli. Mluv­me o našem závodě. Bývalého ředitele odvolali. Byl to pravi­čák, popularitu st získával demagogií, návrhy všemožných re­forem, protěžováním lidí. To bývaly kariéryI A podívej: jeden z těch, kteří právě tu kariéru udělali, odešel pro pravicovou činnost ze strany. Rozhodil jsme, že nemůže pracovat na ve­doucím místě, aby neovlivňoval podřízené tak, jak nechceme Je to ale odborník. Umožnili jsme mu přejít na místo, kde ho potřebujeme my a kde on uplatní, co umí. Plat má o tři nebo čtyři stovky menší než na svém posledním místě; ale dokon­ce o dost větší, než předtím, než ho bývalý ředitel »vytáhl«. A že jsme »vyhazovali« lidi? A spousty? Zajdi si na osobní oddě­lení, mají tam seznamy za léta, přesvědčíš se jak to bylo. S ve­černí průmyslovkou jsme zatím nedělali vůbec nic. Studovat může, kdo chce a co chce, třeba archeologii, to je jeho věc, pracuje-ll dobře. Ale studijní podpory a úlevy budeme samo­zřejmě dávat jen tam, kde přáni studujícího je v souladu s po­třebou závodu Když perspektivně někde potřebujeme třeba tři absolventy průmyslovky, nemůžeme jich podporovat deset. To přece nemá s bráněním ve studiu nic společného. A co že jsi ještě slyšel? — Tak ti teď něco řeknu já: Udí mají k fabrice svůj vztah, a z toho je potřeba vycházet. Taky je potřeba pro ně něco uaělat. jen na okraj: už jsme zorganizovali víc zájez­dů a zahraničních rekreaci než předtím za léta. Ant takové vě­ci by ovšem nebyly nic platné, kdyby se dejme tomu nové ve­deni závodu neosvědčilo. Náš ředitel je nový člověk. Ale už ví o jabrice víc než ten starý. Lidé ho v dílnách znají, ten sta­rý se tam vlastně ani neukázal. A mohl bych povídat dál... Těm závazkům a tomu zvýšenému úsilí klidně věř ... Jak už jsem napsal, námět na reportáž. Na reportáž ne snad o plnění plánu ale o vývoji myšlení lidí v tomto závodě, zkrá ka o politické a hospodářské konsolidaci. »O zásadní správnos­ti přijatých opatření«, jak prý s oblibou říkáme »my z centra«. A.le také n obtížích i o tom, proč se ještě udržují všelijaké po­věsti. Nebo dokonce — i když si to sám nemyslím — o tom, že na těchto pověstech přece jen možná je něco pravdy. Reportér musí přesně vědět, než napíše. Proto ještě do toho měs­ta a do toho závodu zajedu. A do té doby budu uvažovat, proč mne dodneška nikdo nepředběhl. Psát o konsolidaci se »z cen­tra« také musí, ale všeho moc škodí. Život je bohatší a oprav­dové úspěchy cennější než ty z frází, třebaže ty druhé vypada­jí nabubřeleji. pd Nešli byste nám pomoci na řepu? Koláž LUBOMÍR matouSek TVORBA — týdeník pro politiku, vědu a kulturu. Šéfredaktor dr. Jiří Hájek. Zástupce šéfredaktora Vladimír Rašín. Grafická úprava Milui Vrbata. Adresa redakce: Praha 1, Na poHCI 30, telefon 24 75 51—3; Brati­slava. Smeralova 10, telefon 316 57, 330 00; Ostrava, Pucbma)erova L Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevraceli. Vydává Rudé právo. Rozšiřuje Poštovní novinová služba Cena 2 Kčs Objednávky a pred­platné vyřizuji pošty I doručovatelé, do zahraničí PNS. odd vývozu tisku Praha 1 Itndřlšská 14. Predplatné na Čtvrt roku 26 KCs. 25. listopadu 1370.

Next