Tvorba, říjen-prosinec 1987 (LII/40-52)

1987-10-07 / No. 40

TÝDENÍK PRO POLITIKU/VĚDU A KULTURU cen<,2,50Kčs PROČ? (o novém filmu Karla Smyczka čtěte uvnitř listu) ' Snímek Josef Řezáč Vývoj naší kinematografie v po­sledních dvou letech určovaly přede­vším závěry XXVII. sjezdu KSSS a XVII. sjezdu KSČ, které vedení Čs. fil­mu vzápětí rozpracovalo na naše podmínky do oblasti tvorby celove­černích i krátkometrážních filmů, domácí distribuce i zahraničních styků, kádrové a personální práce, řízení a přestavby ekonomiky, mate­riálně technického zajištění a inves­tičního rozvoje. Vývoj naší kinematografie ovlivnil také 5. sjezd Svazu filmových pra­covníků SSSR, který se zásadně vy­slovil pro přestavbu a určil cesty dalšího rozvoje sovětské kinemato­grafie. První ohlasy na tento sjezd u nás nebyly jednoznačné, mimo jiné proto, že nebyly dostatečně známy veškeré podklady. Podrobné sezná­mení s průběhem sjezdu ukázalo, že základní směr jednání a závěry 5. sjezdu sovětských filmařů byly v souladu s generální linií přestavby, vytyčenou KSSS a v tomto směru činnost svazu ve spolupráci s Goski­­no pokračuje. Vývoj v sovětské kine­matografii v uplynulém roce jsme po­zorně sledovali a udělali jsme qpatře­­ní, aby se příslušný okruh filmových pracovníků mohl se základními do­kumenty 5. sjezdu seznámit. Je ne­sporné, že pozitivní kvas, který při­cházel ze Sovětského svazu, v různé míře ovlivňoval i naše filmové pra­covníky podle toho, nakolik byli schopni a ochotni tyto myšlenky pro­mítat do vlastní práce. Bylo to v období, kdy jsme přistupovali k prvnímu hodnocení plnění závěrů XVII. sjezdu naší strany a vstupovali do období příprav sjezdů našicli ideově uměleckých svazů. Podle mé­ho názoru měly sjezdy našich dra­matických umělců pozitivní prů­běh. Kritický přístup delegátů již při přípravě českého siezdu. při hod­noceni práce dosavadního vedení fil­mové sekce a při volbě delegátů se ukázal správným. Přitom není možné si zastírat, že kritická vystoupení ně­kterých delegátů filmové sekce k čin­nosti (lépe řečeno nečinnostiI ieiích dřívějších vedoucích představitelů a požadavky na vyvození programo­vých a kádrových důsledků vyvolá­valy z počátku odpor. Vedení Čs. filmu obratem navázalo konstruktivní pracovní kontakty s nově zvolenými orgány svazů. Do­hodli jsme se, že spolupráce a podíl Svazu dramatických umělců na dal­ším rozvoji tvorby a ostatních čin­ností kinematografie se budou co nejšířeji rozvíjet za daleko aktivnější spoluúčasti jeho představitelů. K to­mu se nyní činí potřebná opatření. I v roce 1986 byla ve středu naší pozornosti filmová tvorba a realizace úkolů stanovených v rozpracování závěrů XVII. sjezdu KSČ. Byly dosa­ženy některé pozitivní výsledky, vznikla řada filmů, které nám dělají radost a které oprávněně zaujmou místo ve zlatém fondu naší kinema­tografie. Minulé období nebylo prosto ani neúspěchů a zklamání. Stav fil­mové tvorby v roce 1986 však nema­žeme hodnotit izolovaně a vytržen? ze souvislosti. Je nutno stále vidět historické, společenské, vnitropolitic­ké 1 mezinárodně politické vlivy, kte­ré na ni působí. V roce 1986 bylo natočeno celkem 42 celovečerních hraných filmfi, z toho 31 v českých studiích. Umě­lecké hodnocení, úspěchy našicih fil­mů v domácí distribuci i na zahra­ničních festivalech a výsledky filmo­vého exportu opravňují ke konstato­vání, že celková bilance je v podstatě pozitivní. Mezi velmi dobré filmy, které byly v roce 1986 zařazeny do I. umělecké skupiny, je třeba uvést snímky Anto nyho šance Víta Olmera, Bloudění orientačního běžce Julia Matuly. Pěstí ve tmě Jaroslava Soukupa. Smrt krásných srnců Karla Kachyni, Vlčí bouda Věry Chytilové. Pavučina Zdenka Zaorala. Outsider Zdeňka Sírového, Krajina s nábytkem Karla Smyczka. LěYITtiilou nrtvou JarortT!t3~ Jireše, Paipilio Jiřího Svobody i Dobré světlo Karla Kachyni. Myslím lě každý, kdo nezaujatě a spravedlivě hodnotí vývoj kinematografie neje­nom u nás, může souhlasit s tím, že už jen vyjmenované filmy nás oprav­ňují Ik tomu, abychom uplynulý rok i při vědomí konstatovaných nedo­statků a problémů hodnotili pozitiv­ně. Otázkou zůstává, nakolik se po­dařilo v uplynulém roce plnit náš zá­měr stanovený v rozpracování závěrů XVII. sjezdu KSČ: aby filmová tvorba byla orientována na nejzávažnější současnou problematiku a aby došlo ke zkvalitnění úrovně tzv. průměrné skupiny natáčených filmů. Ukazuje se, že v tomto směru do budoucna zůstává ještě mnoho práce. I když jde o tvůrčí proces, který nikdy ne­končí, nemůžeme se s daným stavem věcí spokojovat. Základní úkol zvyšovat úroveň fil­mové tvorby a v maximální míře usi­lovat o co mejvyšší ideově uměleckou kvalitu každého jednotlivého díla je trvalý. Tomu také odpovídají všechna Pokračování na str. 3 ČESKOSLOVENSKÝ FILM v období přestavby JIŘÍ PURŠ i

Next