Vlasta, červenec-prosinec 1955 (IX/27-52)

1955-07-07 / No. 27

Z NEZAPOMENUTELNÝCH DNŮ Perem, štětcem, fotografickou kamerou S Prahou žila v radosti minulých dnů celá naše vlast. Cožpak bylo místo, odkud by nikdo nejel na spartakiádu? Cožpak bylo člověka, který by si v poledne či večer nevyiadii na přijimači Prahu a aspoň neodposlouchával všechnu krásu, tlumočenou slovy ze Strahova? A co všichni shromážděni u obrazovek televisorů? Obraz desítkami barev rozkvetlé a neustále se měnící strahovské pláně se rozběhl do všech koutů republiky - i za hranice. A všude se mu podivovali. Lidé však nejen s nadšením spartakiádě přihlíželi, ale mnozí spěchali aby ji, dalo by se říci osobním dárkem uctili. O.- tom mohou vyprávět poštovní zaměstnanci ze Strahova. Nejen o bezpočtu telegramů, které docházely po každém cvičeni a v nichž soudruzi ze závodů děkovali „svým“ cvičencům, že je tak dobře v Praze representovali. Ale vyprávěli by i o prostých balíčcích, které měly jednoduchou adresu: I. celostátní spartakiádě, Praha-Strahov. Bližší uvedeno nebylo. Ale i tak jsi věděl, že jsou to dárky z lásky, jeden takový baliček došel z bruntálského okresu od výboru žen z Majůvky. Bylo v něm přes deset kilo čerstvých vajec. Pro koho? Spartakiádě! Od Mělníka poslali družstevnici maso - a zase stejnému adresátovi. Ne, že by měli ty maminky a tatínkové starost, že chlapci a děvčata hladoví. Ale chtěli spartakiádě prokázat pozornost dárkem, který sami připravili. Mnoho maminek posílalo své děti do Prahy ne tak docela bez starosti. To víte, děti jsou děti! Což kdyby onemocněly? Ale k chvále našich děti budiž řečeno, že ve dnech mládeže lékaři na Strahově mnoho práce neměli. A když Jarmilku Bendovou z Hodonína přece jen začalo pobolívat v krku, pro všechny případy ji hned poslali do nemocnice. Doma o tom dostali vzápětí zprávu. A tatínek Benda napsal: „Děkujeme vám, soudružko vedoucí, jsme klidni a věříme, že se Jarka brzy uzdrav!.“ A opravdu: za pár dnů už Jarka cvičila s ostatními na stadionu. A celý stadion jim bouřlivě zatleskal... Radost, nadšeni i sila rozeznlvaiy po celou dobu spartakiády nejen stadion, ale i pražské ulice. Hlavně dravé mládl, školáci, dorostenky ROH, chlapci a děvčata z vesnických jednot Sokola, učni a učnice ze Státních pracovních záloh (kteří to svým cvičením na Strahově vyhráli), s bezprostřední dychtivosti a zvědavosti si nenechali ujit jedinou pražskou památku, museum, vyhlídky, loďky na Vltavě, okružní lety nad hlavním městem. A Pražané se jim každou chvíli stávali rádci i průvodci ve spleti ulic. Ti mladí byli okouzleni Prahou, ale stejně se dá říci, že Praha byla okouzlena jimi. Právě v den, kdy spartakiáda mládeže vrcholila, ve Vraném u Prahy v papírnách Vladislava Vančury spouštěli nový stroj na výrobu jemných technických papírů. Vzácný stroj. Přemýšleli, jak ho pojmenovat. Až našli jméno: „První celostátní spartakiáda“. Kola tohoto stroje se budou točit, i když už se účastníci spartakiády rozjedou do svých domovů. Protože naše spartakiáda byla něco vlc než jen úchvatná, na světě jedinečná podívaná. To celý náš lid promluvil o své sile, o své kráse i o své vůli pracovat i radovat se ve slunci mírových dnů. ZDENĚK LAVIČKA SPARTAKIÁDA OČIMA OLYMPIJSKÉ VÍTĚZKY Museí jsem za ní do tělocvičny Tyržava ústavu. Olympiáda se totiž bílil - o tak olympijská vítězka maďarská gymnastka Keletiová I jako host nati spartakiády v Praze pilně trenuje. I čekat jsem musei. Orion, nudné to čekán! ani trošku nebylo. Díval jsem se na její odvážné salto, vzápětí rozpor, jeden složitý cvik za druhým. Seděla vedle mne žena, která Vynikající maďarská Keletiovou sledovala stejně zaujati, tělocvikářka, olympij- Později jsem poznal, že je to thanočská vítězka Keletiovd. nice. To už před námi stála sama mistryně. Z obličeje si stírala pot, ale oči jí jen jiskřily: „Pro dnešek dost." (Měla v té chvíli již za sebou tři hodiny plného tréningu, což je její „pražská norma". Krátké představení - a člověk od novin dostává najednou trocho trému, zvláStě když olympijská vítězka sama bourá plán připravených otázek: „Kdepak, moje gymnastika teď trochu počká! Mám srdce plné něčeho jiného, co jsem ještě nikdy v životě nevtáSe." A jedna z nejvýznačnějSIch maďarských sportovkyň se nadšeně rozhovoří o nalf spartakiádě. „Víte, nesmírně miluji spon. Hlavně takový, který patří všem lidem, který je dělá šťastnějšími, který člověka zároveň vychovává. Sama jsem si už od malička zamilovala gymnastiku. A stále jsem snila o tom, jak by to bylo pěkné, kdyby statisíce lidi cvičilo. Kdyby všichni měli urostlá těla, kdyby všechny ženy byly pružné, okouzlující ladnými, půvabnými pohyby. A najednou jsem viděla splnění tohoto snu tady u vás, v Československu, jsem tolik nadšena val! spartakiádou! Máte tisíce krásných, zdravých Udí. Nikdy nezapomenu na vaši mládež, učně, studenty i ty malé ške.kJky, kterým tleskaly tribuny obrovského strahovského štadióna. Viděla jsem už přehlídku sportovců v Moskvě - a to-je úchvatná pod hraná! Ale v takovém gigantickém měřítku uskutečnit masová rystet&ettí, to se nevidí na celém svědí, jen v Československu." A najednou se mi zdá, Jako bych rozuměl i bez tlumočnice každému slovu Keletíové. jí, která patří mezi světovou elitu tělocvikářů, planou oči, mluví celým tělem, jakmile se v rozhovoru octneme na Strahově. jen těžko se podaří odvést ji od spartakiády k její vlasmi práci. Tu jsou její odpovědi skoro stenograficky stručné. „Od kdy cvičiteľ' * „Od malička." „Kde nyní pracujete ?“ „Na katedře gymnastiky v budapešťském Institutu tělesné výchovy." „Jak trenujeteľ' „Každý den čtyři až pět hodin." ,Jt nakonec - kolik Je vám, prosím fetľ' f Zvedla očí - a chvilku se na mne zadívala, jako by chtěla říci - bože, ti muži jsou všichni stejní! — ale pak s úsměvem povídá: „Třicet čtyři," potom ještě dodala, že ale jen podle křestního listu. Srdečně se rozesmála: „člověk může být dlouho svěží, když zůstane věren sportu. A to nezapomeňte vyřídit vašim čtenářkám. Já se nebojím čtyřicítky, ani těch dalších let. A věřím, že ani vaše čtenářky, československé ženy, se jich nemusí bát. Viděla jsem jich mnoho šťastných, spokojených, mezi cvlčenkami. Ař jdou dále touto cestou!" FRANTIŠEK VALACH Děvčata ze Státních pracovních záloh blahopřejí a děkují autorce svého úspěšného vystoupení soudružce Rejhonovi. Tribuny stadionu se rozléhaly jásavým potleskem, když se po cvičební ploSe roztočila kola a zavlnily stuhy s těl chlapců a děvčat Pracovních záloh. V tradičních krojích svých krajů zdraví účastníci spartakiádního nedělního průvodu Prahu. Cvičenci byli ve slavných dnech středem pozorností zahraničních novinářů. Na snímku děvčata a chlapci po cvičení v rozhovoru s dopisovatelem Trudu P. I. Proninem a s dopisovatelem TASS S. ŠiSkovem. Spartakiády se zúčastnila i početná delegace sportovců z bratrské Čínské lidové republiky. Společně se sportovci sovětskými, maďarskými. i s delegacemi z jiných zemí byli středem upřímné pozornosti Pražanů. FOTO ČTK. RICHTER • KRESBY OTAKARA ŠTEmERT