Výtvarná Práce, 1962 (X/1-26)
1962-01-25 / No. 1
sr \ '\,'JÍ ■ : . Berlínská výstava v společném boji ’ V Pavilónu uměni na známé berlínské třídě Unter den Linden byla 1. prosince 1961 otevřena výstava fotomontáží a politických kreseb nazvaná jednoznačně Im Kampf vereint. Sešli se na nl Němec, Rus, Polák a Čechoslovák. Snaha vyzvědět o ní něco bližšího usměrnila naše kroky na pražskou Akademii výtvarných umění za prof. Antonínem Pelcem, který je tlm čtvrtým vystavujícím. A tu Jsme se dozvěděli, že ... Výstava byla uspořádána k 70. narozeninám Johna Heartfielda, člena Německé akademie umění v Berlíně, nositele národní ceny za uměn{ a literaturu z r. 1957, Německé mírové medaile (v r. 1961) atd. Výstavu uspořádala Akademie a Heartfield k spoluúčasti na ní vyzval tři umělce ze zemí socialistického tábora, které osobně zná a kteří po léta bojují svým uměním za stejnou věc Jako on — totiž proti válce a bezpráví. Heartfield sám o sobě je zajímavý jako člověk 1 umělec. Narodil se v Berlíně 19. června 1891 a vlastně se jmenuje Herzfeld. Školil se původně jako malíř a kreslíř ve Wiesbadenu, Mnichově a Berlíně, byl vojákem v I. světové válce. A právě tehdy — Jako protest proti německému šovinismu, proti rozšířenému heslu »Gott straffe England« zvolil si anglicky znějící umělecké jméno Heartfield, které vlastně není ničím jiným než anglickým překladem rodného jména. ješt-j z ĺ I. světové války založil se svým bratrem spisovatelem Wlelandem Herzfeldem nakladatelství »Neue Jugend« a po Jeho zákazu v r. 1917 »Malik Verlag«, nakladatelství, které v letech 1933—1939 pracovalo i v Československu, kde qba žili v emigraci, ještě na sklonku I. světové války patří Heartfield ke skupině berlínských dadaistů. V r. 1918 vstupuje do Komunistické strany Německa. Jeho bratr Wieland objevil vlastně Georga Grosze — a všichni tří — přjtelé nejen umělečtí — vydávali v letech 1919—1933 satirické časopisy »jedermann sein eigener Fussball« a »Die Pleite«. Heartfield spolupracoval ještě s dalšími satirickými časopisy, byl filmovým režisérem, modelovaly loutky pro politickosatirický kabaret, navrhoval jevištní výpravy, plakáty aj. Prostě dělal a dělá mnoho věcí. Ale především Je znám jako mistr fotomontáže, bojující, jasně politicky zaměřené fotomontáže. A jako takový je znám v celém světě. V r. 1931 vznikla fotomontáž s podtitulem »Ob weiss, ob schwarz lm Kampf vereint gegen des Friedens Feind«, reprodukovaná v AIZ (Arbeiter Illustrierte Zeitung), která svým způsobem dala i titul současné výstavě — společné výstavě čtyř umělců v NDR. Do r. 1933 boj proti nastupujícímu fašismu v Německu, pak šest let emigrace v Československu, do r. 1950 pobyt v Anglii, pak návrat domů, do NDR. Heartfield nikde »nezahálel«. Je ostatně nabit vitalitou. V době emigrace v Československu jsme společně pracovali v časopise Simplicus, za války v Anglii Heartfield spolupracoval s malým magazínem Liliput. Po návratu do Berlína sešel se opět — mimo jiné -r- k spolupráci s B. Brechtem. Berlínská výstava k 70. narozeninám Heartfieldovým je uspořádána s velkým nákladem. Po skončení v Berlíně bud? instalována v různých městech NDR a uvažuje se o jejím převezení do Brna. Heartfield na ní shromáždil své nejlepší práce, ostře vyhraněné politické fotomontáže z různých časových údobí. Je skutečným mistrem v tomto oboru. Svým způsobem i zakladatelem tohoto nového uměleckého odvětví, které vzniklo ve 20. století a také mu svými prostředky plně patří. Z přesně vyhraněných prvků vytváří novou uměleckou skutečnost, o jejímž obsahu a poslání nikdo nemůže pochybovat. Další dva — Alexandr Žitomirskij (nar. 1907 v Roštově) a Mieczyslaw Berman (nar. 1903 ve Varšavě) — vystavují rovněž politické fotomontáže. Jsou vlastně Heartfieldovým! »žáky«. Ne ovšem ve vlastním slova smyslu. Heartfield byl pro ně Impulsem, ukázal jim cestu. Po nl již jde každý samostatně. Heartfield, Žitomirskij a Berman tedy vystavují politické fotomontáže — já politické karikatury. Heartfield sl je sám vybral. Jsou to práce z různých časových údobí, z doby nástupu fašismu, práce, které vznikly během poslední války v emigraci, 1 novější kresby (po r. 1945), politické karikatury, které na stránkách různých časopisů bojovaly za stejný cíl jako fotomontáže Heartfieldovy, Žitomlrského a Bermana. (Zapsala lana Hofmetsterová) PRAŽSKÉ VÝSTAVY v prosinci a v lednu Výstava mladých bulharských umělců, uspořádaná koncem roku 1961 v síni ÚLUV na Národní třídě, byla nesporně záslužnou kulturně politickou akcí. Bulharští pořadatelé vystavili 70 obrazů od 56 malířů a přibližně ve stejném číselném poměru zastoupili i početně menší kolekci gra-fíky a plastiky — což znamená, že převážný počet autorů byl reprezentován jediným plátnem, grafickým listem nebo sochou. Výsledkem byla ovšem názorová všehochuť, nejednotnost, tříšť, která diváka spíše dezorientuje, než poučuje a přesvědčuje. Pokud bylo lze soudit z takto pojatého souboru, děje se v mladém bulharském výtvarnlctvl pro nás leccos zajímavého. Až na několik výjimek, které na výstavě byly vcelku v menšině, opustila většina autorů konvence plenérové impresionistické manýry, která byla v minulosti tak často nesprávně vydávána za Jedinou realistickou tvůrčí metodu. Podobně zmizela 1 neblaze proslulá divadelní aranžmá ve figurálních kompozicích se známými prázdnými, nabubřelými gesty a kašírovanými úsměvy, zatěžující donedávna nejedno z oficiálních pláten. Mieczyslaw Berman: Walhalla • Antonín Pele s J. Heartjieldem, M. Bermanem a A. Zito mirským na vernisáži berlínské výstavy František Burant: Tanečnice ze žebrácké opery Každé umělecké dílo vzniká z vnitřní potřeby svého tvůrce, jde-li opravdu o dílo umělecké U výstavy musí se jednat o zpracování myšlenky kolektivem výtvarníků, myšlenky, kterou tento kolektiv pochopí, zažije, přetvoří a ztvární. Vždy se jedná o řešení trojrozměrné, ať již exponáty výstavy jsou prostorové, anebo je exponátem text, fotografie, dokument, jak tomu bývá u výstav politických, historizujících a podobných, kde těmito prostředky bývá doložena idea. Proto nemůže nikdo jiný vést kolektiv tvůrců výstavy než architekt — ve smyslu umě leckého výrazu. Architekt má nejbližši vztah k členěni a zákonitostem prostoru, jeho opti reálnímu využití jak po stránce vyjádření myš lenky, tak po stránce jeho organizovanosti a provozu. Jemu především náleží úloha dbát na jednotu obsahu a formy a nesmí nechat převládnout formální dokonalost či obsahovou náplň. Je nezbytnou praxi, že podle požadavků architekta a podle jeho dispozic vznikají i ostatní výtvarné doplňky na výstavách, vytvářené grafiky, malíři, sochaři, fotografy, světelnými a technickými specialisty, modeláři a dalšími a dalšími pracovníky. Technická, filmová, kinetická, zvuková a různá jiná zařízení musí být citlivě volena tak, aby doplňovala, ale neza temňovala výtvarný záměr. Uspořádání textů a fotografii a jejich výběr a formátování podlé hájí rovněž schválení architekta. |e tedy práce architekta na výstavě nesmírně náročná, neboť má být nejen vůdčím tvůr čím duchem, ale v době vznikání výstavy i koordinátorem a inspirátorem všech ostatních zúčastněných uměleckých profesí. Dokonalost díla je do značné míry podmíněna dokonalostí podkladu, podle kterých toto dílo vzniká. Protože výstava je rozvíjena v prostoru, je nezbytně nutné znát všechny prostorové prvky, tj. v první řadě budoucí výstavní prostor sám a dále seznam a velikosti všech uvažovaných exponátů. Tyto podklady by byly ovšem nedostatečné, neboť na jejich základě by mohl vzniknout pouze neorganizovaně uspořádaný soubor různých předmětů. Musí proto architekt již na počátku své práce znát záměr, se kterým je výstava uspořádána, aby tomuto záměru mohl podřídit svou tvůrčí invenci. Toto je celkem jednoduché u výstav komerčních anebo výstav uměleckých děl, kde záměr je dán již názvem výstavy. Pro takové výstavy stačí seznam exponátů, jejich názvy a případně několik vysvětlujících textů. Shromáždit tyto podklady je jednoduchou organizační či dokumentační prací. Poněkud komplikovanější situace vzniká u výstav naučných, populárně vědeckých či politických, kde hmotných exponátů bývá minimálně a vlastním exponátem se stává zpravidla myšlenka — idea, vyjádřená textem, fotografiemi, filmem či jinými prostředky. U takovýchto výstav vznikl požadavek výstavního scénáře, který ve své podstatě není ničím jiným než seznamem exponátů, organicky členěným podle záměru výstavy, doloženým texty a jinými vysvětlujícími prostředky. Je otázkou velmi citlivého posouzení, kdy výstavní scénář přesahuje rámec práce odborně dokumentační a stává se uměleckým dílem Uveďme několik příkladů. Scénář připravované Světové výstavy poštovních známek a poštovnictví PRAGA 19B2 nese všechny známky scénáře uměleckého typu, neboť podrobně rozvádí záměr pořadatele výstavy, tvůrčím způsobem jej doplňuje, ba možno říci, dotváří a uceluje tento záměr v dokonalou jednotu. Je přinejmenším sporné, zda světová výstava poštovních známek, uskutečněná bez tohoto scénáře, by beze zbytku splnila i zcela jasně formulovaný záměr svých pořadatelů. Spíše by nastalo nebezpečí, že se stane torzem myšlenek, které ji mají být vyjádřeny, i když by si zachovala formální dokonalost. U mezinárodni výstavy keramiky, s jejímž uspořádáním se rovněž počítá v příštím roce, je situace rozdílná v tom smyslu, že na této výstavě bude k divákovi promlouvat především sám exponát. V každém případě je práce scenáristlcká prací vysoce odbornou a pracovníci zabývající se tímto oborem postrádají až dosud jakékoliv možnosti odborného systematického vzdělání. Jejich výběr byl dosud prováděn zcela náhodně, a to bud podle náklonnosti těchto pracovníků k výstavářskému oboru, anebo jsou tzv. scenáristé vyžadováni různými zadavateli pro svou vysokou odbornost. První druh scenáristů se zaměřil na tvorbu scénářů z hlediska výstavního, z hlediska přizpůsobení podkladů a exponátů maximálnímu účinku výstavy, a právě těmto scenáristům by měla být věnována veškerá péče a pamatováno na školení mladých kádrů v tomto směru. Nazývat odborníky scenáristy je jenom přenesením pojmu. Práce odborníků — i když nesporně velmi důležitá — spočívá ve shromáždění dostatečných podkladů, které výstavní scenárista připraví potom tak, aby celý elaborát byl východiskem ;pro práci architekta a dalších výtvarníků. ★ Již z těchto několika pohledů vynikne odlišnost problematiky tvorby výstavy jako uměleckého díla od ostatních tvůrčích profesí. Nemenším problémem je míra použití kinetických a filmových zařízení. Směr prosazovaný na několika posledních výstavácji Národního těch nického muzea nutí k zamyšlení nad oprávněností onoho typu výstav, které například M. Malík nazývá ve svých článcích ve VP »dynamické«. Technický vtip má své místo na výstavě jen jako exponát Používá-li se ho však jaku pomůcky ke zdůraznění exponátu, je nebezpečí, že bude působit dojmem právě opačným. Totéž platí o nemírném použití filmových projekcí, zvukových efektů a ostatních výstavních doplňků pohybového charakteru. Opatřeni výstavy technickými doplňky musí mít svou míru právě tak jako množství grafických doplňků a uměleckých děl, a zvláště musí být podřízeno celkové prostorové koncepci podle tvůrčího citu architekta. ★ Není divu, že v souvislosti s těmito a mnoha dalšími problémy se vytvářejí snahy o stanovení zásad nového druhu kritiky — kritiky výstav ; autoři zabývající se touto problematikou nejsou vždy dostatečně všestranně informováni a zaměřují se většinou pouze na některý z úseků výstavní činnosti. Pokusy o vytvoření nového druhu kritiky — kritiky výstav — trpí dále tím, že nejsou orientovány jednotným záměrem a vůdčí jednotící myšlenkou. Příčinou této nejednotnosti je v první řadě problematika výstavnictví, které samo o sobě zasluhuje, aby se stalo předmětem důkladného studia. Při povrchním pozorování docházejí různí autoři k různým závěrům, a to podle tendenci, které jsou výstavnictví podkládány, aniž jsou brány v úvahu předpoklady, které jsou dány ke splněni nejrůznějšich úkolů. Výstavní kritika, aby byla podnětná, měla by v první řadě zkoumat otázky výstav z hlediska ideově tvůrčího, a to z hlediska vhodnosti a účinku výstavy jak po stránce náplně, tak po stránce uměleckého zpracování, a dále by měla zkoumat výstavu z hlediska jednotlivých uměleckých profesí. Jen při postihnutí těchto kritérií a vyjádření jejich vzájemného poměru mohou mít závěry z takto provedeného kritického rozboru obecnou platnost. Gustav Rul I 0 VÝSTAVÁCH A VÝSTAVNÍ KRITICE 2 VÝTVARNÁ PRÁCE Cis. 1 Roč. X. I