Zábĕr, 1972 (V/1-26)
1972-12-07 / No. 25
Taber ČASOPIS FILM0VÉK3 DIVÁKA ROČNÍK V ČÍSLO 25 7. XII. 1972 Kčs 1,20 DNES V ČÍSLE: ■ ZA GÉRARDEM PHILIPEN ■ REPORTÁŽ Z NATÁČENÍ FILMU KDYŽ NĚCO KONČÍ, TAK NĚCO ZAČÍNÁ ■ DVA HERCI A JEDEN REŽISÉR Prosinec je pro všechny malé i velké děti tak trochu měsícem kouzel ných pohádek, očekávaných dárků, pohádkových kntlek. Také stříbrně filmové plátno dalo mnoha genera cím filmových diváků krásné a nezapomenutelné pohádkové zátitky. Bohužel, v poslední době je na plátnech našich kin málo pohádek. Ale jedna přece přichází z Francie, jejím tvůrcem je jedenačtyřicetiletý režisér Jacques Demy, od něhož jsme u nás viděli v šedesátých letech poetickou hudební komedii se zpívanými dialogy Paraplíčka ze Cherbourgu, která získala Velkou cenu v Cannes. Diváky pobavila i další hudební komedie Slečinky z Rochejortu se sesterskou dvojicí Catherine Deneuvovou Frangoise Dorléacovou. Jacques Demy a se podílel i. na kolektivním protestním filmu francouzských filmařů proti válce ve Vietnamu, který se jmenoval Daleko od Vietnamu. Poznáme i jeho film Fotomodelka, který natočil v Hollywoodu. A nyní v prosincovém filmovém programu jde do kin jeho film z roku 1970 — Oslí kůže, příběh z pohádkového světa, v němž hraje Jean Marais a Catherine Deneuvová. Jacques Demy nemá špatný vkus — o tom svědčí jeho filmy. Jako literární podklad svého filmu si vybral pohádku z díla nejznámějšího francouzského pohádkáře. je to spisovatel Charles Perrault, který žil V letech 1628 až 1703 a za svého života bojoval za pokrok v umění a těžil zásadně z lidové slovesnosti, jeho Pohádky, které vyšly v roce 1697, jsou ve světě známé. Jacques Demy, který měl rád Cocteaua, dal ve svém pohádkovém filmu příležitost i herci, který býval na počátku své kariéry sekretářem Jeana Cocteaua. Je /ím Jean Marais, dnes už slavný francouzský herec, který býval původně fotografem, učitelem golfu. Francouzský básník jean Cocteau, který byl zároveň i malířem, dramatikem, filmovým scenáristou a režisérem, měl na svého sekretáře, později asistenta i herce velký vliv. Pamatujete se ještě na filmy Kráska a zvíře nebo Orfeus? To jsou právě díla, která natočil Jean Cocteau, a v nichž hrál t Jean Marais. Přišly k nám až po druhé světové válce. To byla také doba, kdy Jean Marais v anketách diváků i v anketách vedoucích kin byl po mnoho let vítězem. Jeho ročník je 1913 a bude tedy příští rok už oslavovat šedesátku. Ale filmový divák si ho pamatuje jako věčně mladého a stále přitažlivého sugestivního herce. Když se objevil na jednom' moskevském filmovém festivalu, bylo skutečným překvapením, jakou obrovskou popularitu má u mladých sovětských diváků. V hotelu Moskva bylo pro něho těžké, aby unikl mladým ctitelkám, které chtěly podpis. Během své neobyčejně bohaté filmové kariéry se stal dokonce legendárním „mužem sta tváří", jak se o něm často psalo. Uměl měnit převleky tak temperamentně a pohotově, že se mu na plátně dlouho nikdo nevyrovnal, lean Marais se u svého učitele Cocteaua učil i malovat a tento koníček mu zřejmě zůstal až do současné doby. Mnozí jeho filmoví přátelé mají jeho obrázek, který obvykle zachycuje kouzlo léta. Zůstal sportovcem a dovede v jezdectví, plavání i lyžování zastínit i ’ mnohem mladší kolegy. Skutečným objevitelem herce Jeana Maraise byl však režisér Jean Delannoy, který v roce 1943 natočil za umělecké spolupráce Jeana Cocteaua film Věčný návrat na motiv známé tristanovské legendy. Jean Marais, který se sice ve filmu objevil už v roce 1936, se teprve filmem Věčný návrat stal známým, úspěšným a téměř rázem slavným a populárním. Tentýž režisér vytvořil v roce 1948 filmový románek lásky pilota a letušky Očima vzpomínek, v němž hrál Jean Marais s Morganovou. Byl to jeden z nejúspěšnějších filmů po stránce ryze komerční. A byl to Jean Delannoy, který před jedenácti lety natočil výpravný kostýmní film Kněžna de Clěves, věrně zachycující dobovou atmosféru románové předlohy Madame de La Fayettové, v němž Jean Marais představoval knížete de Clěves. Jak sám doznal, byla to jeho nejmilejší role. Když Jean Marais poznal, že se bude muset přehrát na charakterní role, vrh% se na filmy dobrodružné, romantické a získal opět sympatie svých diváků. Stal se představitelem filmů Ruy Bias, ale také hrabětem Monte Christo, kapitánem Fracassem a dokonce Fantomasem. Filmy měly pochopitelně velký obchodní úspěch. Jean Marais však přiznal, že nejraději vzpomíná na své začátky, když točil pod vedení Jeana Cocteaua. Režisér jacques Démy mu zřejmě chtěl tak trochu oživit vzpomínky na minulost, když ho jako hrdinu zavedl do pohádkového světa slavného francouzského pohádkáře ze 17. století a za partnerku mu vybral Catherinu Deneuvovou. Jean Marais nezapomínal nikdy na divadlo a stal se již v roce 1952 členem Comédie Frangaise. Kolem tohoto herce vzniklo mnoho časopiseckého vzruchu, když se objevil jeho syn Serge, kterému tehdy bylo už kolem dvacíti let. Když Jean Cocteau umíral v roce 1963, hrál se v kinech opět jeho film Kráska a zvíře z roku 1943 a Jean Marais vzpomínal na dobu svých začátků. Byla to doba, kdy točil s Jeanem Cocteauem nejen pohádkové příběhy, ale i filmové přepisy jeho divadelních her. Nyní se do pohádkového světa vrátil. hbs JEAN MARAIS A POHÁDKOVÝ svět Jean Marais jako Ruy Bias ve stejnojmenném filmu Pierra Bilióna Jean Marais ve filmu režiséra Andrého Hunebella Kapitán jean Marais ve filmové pohádce Jacquese Demyho Osli kůže KAREL EFFA, kterého znají návštěvnici Hudebního divadla i diváci filmu a televize. je velký přítel sportu. Rozhovor si přečtěte na str. 7 dnešního čísla Civilní snímek: František Bednář NEVYLÉČITELNĚ VĚRNÁ SOPHIA LORENOVÁ Jako každá filmová hvězda má i Sophia Lorenová nespočet ctitelů. Jsou dvojího druhu. Jedni, co sedí před plátnem a touží po ní prostřednictvím postav, které ztělesňuje, a druzí, kteří mají to štěstí, že se s ní stýkají v ateliérech a v soukromém životě. Naději na uskutečnění svých tajných přání nemají však ani ti, ani oni. „Jsem nevyléčitelně věrná,“ prohlásila nedávno herečka, pro niž existuje pouze jeden muž — manžel Carlo Ponti. Jejich láska budila kdysi pozornost světového tisku, neboť Ponti byl ženatý a Itálie rozvody nepovolovala. Mnozí se domnívali, že jde pouze o flirt, který jednoho dne skončí. Producent á herečka! Lze si představit banálnější spojení? Jenže v roce 1965 požádal italský producent Carlo Ponti 0 francouzské občanství. Sophia Lorenová rovněž. Důvod byl zcela jasný: chtěli se vzít. O šestnáct měsíců později si rozvedený Ponti vzal Lorenovou a 29. prosince 1968 se jim narodil syn Carlo. Po krátké přestávce začala Lorenová opět hrát a jedním z jejích posledních úspěchů je postava Dulcinei ve filmovém muzikálu Muž jménem La Mancha. Film natočil tvůrce amerického filmového bestselleru Love Story Arthur Hilfer a Lorenová v něm měla znamenitého patrnera v Peteru 0’Tooleovi, který ztělesnil Dona Quijota. Po tomto filmu se Sophia Lorenová opět nějaký čas bude ateliérům vyhýbat, neboť čeká druhé děcko. 1 když svým typem a řadou rolí, které vytvořila, navozuje Lorenová představy, nekryjící se s Ideálem věrné manželky a starostlivé matky, skutečnost ukazuje, že zde zdání přece jen klame. Hereťfta sama nedávno prohlásila: „Stane so, že některý z mých přátel se do mne zamiluje. Jenže já netoužím po lásce Jiného muže kromě Carla. Nikdy jsem nepocítila $huf flirtovat s nějakým mladíkem. Zamilovaná žena nemůže milovat zároveň víc mužů — existuje pro ni vždy jen jeden. A já jsem zamilovaná do manžela. Proč bych si měla něco začínat s někým jiným? Nejsem z těch, které potkávají opravdovou lásku příliš často, a tak nehodlám riskovat její ztrátu. Přála bych si, aby si ženy uvědomily, že lásku nedostávají darem — tu si musí vydobýt. Jsme s Carlem už dost dlouho a není to někdy tak lehké, jak by se mohlo na prvý pohled zdát. Ale pikdy nepřestávám bdít nad naší láskou, í ve chvílích, kdy mám hodně práce a kdy jsem unavena. Lidé mi často říkají: — Co na tom svém manželovi vidíte? Vidím v něm svou lásku, ušlechtilého druha a laskavého člověka. Rozumíme si, ať jsme v jakémkoli duševním rozpoložení. Je to nádherné vědět, že nic není důležitější než být spolu I“ cl Záběr z filmového muzikálu Muž jménem f a Manrba v němž Sophia Lorenová vytvořila postavu Dulciney