Zábĕr, 1977 (X/1-26)

1977-06-17 / No. 13

„Až dosud se stávalo velice zříd­ka - a film Paříž už hoří? je jed­nou z výjimek — že jsem mohl ve filmu ztělesňovat skutečně žijící postavy. Abych si mohl dopřát toto potěšení, získal jsem filmovací práva na román Povídka o policaj­tovi. Natočit tento film bylo pro mě ještě dalším potěšením: mohl jsem divákům poskytnout přesný obraz doby a pak — měl >sem pří­ležitost zahrát si s Trintignantem.“ Toto prohlásil francouzský herec Alain Delon na okraj tflniu Po vídka o policajtovi, jehož románo­vá předloha téhož jména je přes­nou rekonstrukcí skutečných udá lostí, k nimž došlo na konci čtyři­cátých let ve Francii. Román na­psal policejní komisař Roger Bor­­ntche. Zachytil v něm rozmanité fáze nebezpečného střetnutí se za­bijákem Emilem Bulssonem, který jednoho dnech uprchl z psychia trické kliniky. „Je to v podstatě velmi podrobně poDsaná historie honu na člověka, který trval tři roky,“ řekl o své knize komisař Borniche. „Napsal jsem knihu z velice prostého důvodu. Až do­sud to byli vždyckv zloč nci, jimž se dávalo slovo. Jeden jako druhý smolili ty své vzpomínky obdob­ným způsobeni, zdůrazňovali ne-spolutvůrcem díla.“ To je všechno jistě pravda, ale k tomu, aby se člověk stal producentem aby byl ochoten za poměrně nebezpečných okolnosti riskovat a aby riskoval i tehdy, jestliže k tomu není nucen vnějšími okolnostmi — k tomu je jako impuLsu zapotřebí něčeho víc než je tvůrčí zainteresovanost. K tomu je zapotřebí odvány a snad i touhy do dobrodružství. Alain Delon je neklidná dobro­družná povaha, jež mohla mladého ctižádostivého muže zavést daleko od tilmovýcn atelierů. A není vy­loučené, že za určitých okolností by se mohl dostat přesně do těch prostředí, která kreslí ve svých filmech, a že mohl loupit a střílet nikoli jen v ateliérech, ale v reálu. Jestliže ieho výbušná povaha na­lezla docela jiné ventily, pak se tak určitě stalo k prosněnhu De­­lona samého a k prospěchu fran­couzského filmu, který v něm zís­kal jednoho z největších součas­ných herců. Alain Delon prožíval mládí v do­úspěchu je otevřena — z Alaina Delona se stává hvězda. Přitom je stále zřeimější, že jeho úspěch vy­růstá z dobrých hereckých zákla­dů, že umělec v něm ořevažuje nad hereckým manekýnem, jímž by se slaběji fundovaný interpret jeho typu mohl snadno stát. K dů kazům jeho umělecké velikosti, která se projevovala v herecky protikladných kreacích, rozhodně patří filmy jako napříklaci Zatmě ní, Melodie podzemí, Sicilský klan, Samuraj, Borsalino, Dva muži ve městě a v posiední douě.i zmíněná Povídka o policajtovi. Gang a Ar­­magedon. Jestliže se Alain Delon vrhá i do obchodní činnosti — a nejen v ob­lasti filmové — jestliže vlastní do­stihové koně, aby na nich vydělá­val stejně jako na svých helikop­térách, jestliže organizuje a finan­cuje boxerská utkání a jestliže spekuluje jako sběratel starožitno­stí — pak to jen dosvědčuje a po­tvrzuje naše zjištění o jeho roman­tické povaze, které nestačí jen fík- Alain Delon ve filmu Sicilský klan TÝDEN HUMORU A SATIRY V GABROVĚ V Bulharsku je město, jehož obyva­telé mají pověst moc šetrných lidí — Gabrovo. A Gabrované si na této po­věsti zakládají a anekdoty o nich, podobně jako o skotském Aberdeenu, našem Kocourkově či gruzínském Ku­­tajsi jsou známy po celém světě. Koncem května se v Gabrově konal již XI. ročník festivalu humoru a sa­tiry, jehož součástí byla kromě tra­dičního karnevalu, mezinárodní sou­těže kresleného humoru, divadelního a estrádního festivalu i II. meziná­rodní přehlídka filmových komedií. Vavříny vítěze si letos odnesl mladý gruzínský režisér Kvirikadze za film Městečko Anara. Představitelka role matky v tomto filmu — herečka Ce­cilia Takaišviliová — získala cenu za nejlepší ženskou roli. Druhou cenu dosáhl bulharský film režisérky Bo­­risovové Lživé historky a madarský film Meč. Režisér Jiří Menzel získal za film Na samotě u lesa třetí ce­nu a herec Josef Kemr byl za roli dě­dy Komárka v tomto filmu oceněn za nejlepší mužskou roli. Přehlídky filmů se zúčastnily ještě filmy jsem motýl (Polsko), Doktor (Jugoslávie| a rumunský film Podzim Kachňátek. Zvláštní cenu poroty získal kolektiv autorů a režisérů satirického měsíč­níku sovětského filmu Fitěl. Je ško­da, že na přehlídce tentokrát nebyla zastoupena naše animovaná tvorba, která by měla v poměrně slabé kon­kurenci oprávněnou naději na úspěch. Ceny si odnesli tvůrci maďarského kresleného seriálu Příhody pana Gu­stava a bulharští filmaři za snímky Hudební strom a Tři hlupáci. Další ročník gabrovského festivalu humoru a satiry se bude konat za dva roky a máme tedy možnost dob­ře se připravit k obeslání soutěžit filmových veseloher a animované tvorby, která se má stát od roku 1979 již Mezinárodním filmovým festiva­lem humoru a satiry. Pohostinné pro­středí bulharského Gabrova, jehož obyvatelé navzdor pověsti vynikají dobrosrdečností a upřímností, silná mezinárodní účast 1 rodící se tradice nového filmového festivalu totiž stoh za dobrou přípravu. ih MILIÓN DIVÁKŮ FILMU OSVOBOZENÍ PRAHY V právě uplynulých dnech překro­čil počet diváků, kteří navštívili před­staveni filmu Osvobozeni Prahy, je­den milión. Velký návštěvnický zá­jem určený tomuto významnému fil­mu, který byl vytvořen početným me­zinárodním kolektivem uměleckých a technických pracovníků vedených ná­rodním umělcem Otakarem Vávrou, svědčí o uměleckých a společenských hodnotách díla věnovaného velkému historickému mezníku našich novodo­bých dějin, jakým bylo konečné ví­tězství československého lidu nad fa­šismem, vybojované společně se So­větským svazem. To, že tolik diváků film vidělo vlastně za necelý měsíc nd celostátního nasazení kopií fil­mu Osvobozaní Prahy do kin, je na­víc také důkazem dobré práce všech organizací naší filmové distribuce., bř DOBRODRUH NEJEN FILMOVÉHO PLATNÁ snáze své profese a zveřejňovali hrůzy svého věznění, jestliže jsem se ujal slova, pak nikoli proto, abych obhajoval policii, ale abych trochu osvětlil činnost lidí, které nemá nikdo rád a bez nichž se přece společnost neobejde.“ Alain Delon t.edy koupil filmo­vací práva na Bornichovu knihu a ve filmu Povídka o policajtovi si sám Borniche zahrál jak to? Což má ve Francii herec tak velkou moc? Jistě nikoli, jenže Alain De­lon už dávno není jen hercem. Od roku 1968 vlastní svou produkční firmu Ad.elfilm a tato firma také natočila snímek Povídka r. policaj tovi. Nepochybně se vyskytne otáz­ka, proč Alain Delon nezůstal věr­ný své původní profesi, která mu zajišťovala jak dostatek práce, tak dostatek peněz, a proč se odvážil na poměrně tenký led obchodního podnikání v oblasti filmu. Delon sám říká, že byl prvním francouz­ským hercem, který se stal produ­centem a že se jím sta! proto, aby se mohl podílet na tvůrčí práci l^j:p nejv.ětší šíři. Jistě tu hrála svou rolí 1 nespokojenost herce, který si nemohl sám volit role a režiséra, jistě i důvody hmotné. A zajisté nemáme důvod nevěřit Delonovi, když říká: „Co mě na producentské činnosti neivíc fasci­nuje, to je možnost zabývat se fil­mem od samého začátku až do konce a podílet se na práci v kaž­dém vývojovém stadiu. Moje kon­­rence nráce se v tomto směru ve­lice blíží americkému poietí pro­ducenta, který se zdaleka nespo­kojuje pouze tím, že do podniku vloží peníze, že si obstará distri­butora a zajistí prodej do zahra­ničí, ale podílí se doslova na všech výrobních fázích svého filmu a je bě, která převracela hodnoty na ruby a které smazávala hranice mezi dobrem a ziem. Máme na mysli dobu druhé světové války, dobu okupace Francie. Jeho oteč byl nájemcem kina a na dítě měl od samého začátku film stejně sil­ný vliv jako zmíněná doba. Touha po romantice a dobrodružství ved­ly Delona k námořnictvu a do cizinecké legie a posléze i do ex­pediční armády v někdei*; Indočí­­ně, kde se účastnil smutně proslu­­dého tažení, končícího vojenským a morálním fiaskem. Nemohl-li realizovat své sny ve vojenském sukně, rozhodl se pro jinou cestu nahoru. Toužil stát se zpěvákem, ale osud mu přihrál docela jinou příležitost, pro krasavce jeho typu výhodnější: film. A tak v toče 1957 — tehdy je Delonovi teprve dva­advacet let — debutuje ve filmu Když se do toho zamíchá žena, v roce 1960 pak dokáže, že je s fil­mem svázán užším poutem, než je jeho půvabná tvář, a vytvoří neza­pomenutelnou postavu ve Viscon­­tiho filmu Rocco a jeho bratři. V roce 1962 si pronikavý úspěch zopakuje opět s Viscontim ve fil­mu Gepard. Cesta k hereckému Hollywoodská studia ovládli muži. V poslední době jen velmi málo žen - hereček vystoupilo na nejvyšší příčku popularity. Ovliv­ňují to především témata filmů, kde převládají drsné příběhy, thrillery, a kde se dobře napsané ženské postavy vyskytují jen spo­radický. A tak se mezi hvězdami tivní dobrodružství z filmových ateliérů, ale která se musí vyžívat ve finančních dobrodružstvích, k nimž nesporně v posledních le­tech patří i jeho producentská čin nost. G. FRANCI. mužského rodu objevují rok od roku stále nová jména herců, kteří získali popularitu a slávu díky jednomu dvěma filmům. Robert De Niro je jedním z nich. Za poslední tři a půl roku se velmi rychle dostal na špici, získal vážnost a úctu režisérů i svých kolegů. A proslavily ho pouze dva filmy: druhý díl Kmotra režiséra Francise Forda Coppoly, kde za roli mladého Vita Corleona získal v roce 1975 Oscará, a Taxikář re­žiséra Martina Scorseseho, jenž mu v následujícím roce vynes! označení Nej lepšího herce na Me­zinárodním filmovém festivalu v Cannes. Před těmito úspěchy se jen vel­mi těžko prosazoval. Sám o tom říká: „Když to nezkusíte, nebudete zklamáni. Ale já dávám přednost tomu, být hazardním hráčem. Když neprohrajete, nevíte, co to zname­ná. Byl isem dlouho nezaměstna­ný. stejně jako jsem ted přepraco­vaný.“ Vyrůstal ve specifické atmosféře umělecké rodiny v bohémské čtvr­ti Greenwich Village. Jeho rodiče byli výtvarníky. Toto klima jej po­znamenalo a usměrnilo jeho touhu stát se hercem. Navštěvoval různé divadelní školy, ale uměleckou dráhu nastoupil v divadlech „off Broadway“. Hrál na turné po ame­rických univerzitách v klasickém í současném repertoáru. Film si jej však nevšímal. Teprve na své ces­tě Evropou dostal malou roli v de­tektivce Marcela Carného Tři po­koje v Manhattanu. Ve svých dvaceti letech se se­známil s režisérem Brianem de Palmou, který mu dal prvou větší možnost předvést svůj talent ve filmu Svatební hostina. Tehdy si jej také všiml začínající režisér Martin Scorsese a nabídl mu roli v připravovaném filmu Špinavé ulice. A De Niro jt zahrál sku­tečně odpovědně: „Když dělám film, chci vědět všechno o charak­teru postavy, kterou mám hrát.“ Práce na tomto filmu mu zajistila další zajímavou roli ve filmu Fran­­ciss Forda Coppoly Kmotr II. Postava mladého Vita Corleona byla velmi náročná. De Niro dlou­ho sledoval herectví Marlona Bran­­da, učil se. Na několik týdnů od­jel do Palerma, aby tu studoval ja­zyk, zvyky a přizpůsobil svou představu o roli skutečnosti. Po­stupně získával zkušenosti od ostatních — od AI Pacina, Roberta Duvala, ale především od Lee Strasberga — zakladatele slavné­ho Actor’s Studia, klerý tu také hrál jednu z hlavních rolí. Náma­ha na Kmotrovi se De Nirovi vy­platila. Získal nejen Oscara, ale především neocenitelné zkuše­nosti. Rázem o něho měli zájem četní režiséři a producenti. Přijal však nabídku Martina Scorseseho, ten­tokrát na hlavní roli ve filmu Ta­xikář. „Při natáčení Taxikáře jsem dostal licenci a dvanáct hodin den­ně jsem jezdil po New Yorku.“ Tato role mu přinesla další oceně­ní a nové možnosti. V současné době De Niro pracuje na dalších filmech, ale také v divadle. Nyní má za sebou další dva úspěchy: v Bertolucciho filmu Dvacáté století vytvořil postavu bohatého statkáře a v Kazanově adaptaci Fitzgeraldova Posledního magnáta hraie hlavní roli- „Nechci být jen módním hercem,“ říká, „ale snažím se dělat svou práci opravdu dobře.“ mht PEČLIVÝ HEREC ROBERT DE NIRO Alain Delon v roli komisaře Borniche a jean Louis Trintignant jako zločinec Buisson ve filmu Jacutiese Deraye Povídka o policajtovi Snímky: archív Robert De Niro jako Travis Bickle — hlavni postava filmu režiséra Martina Scorseseho Taxikář Snímek: archív záběr5

Next