Beseda Naši Vesnice, červenec-září 1970 (I/25-37)

1970-07-10 / No. 26

beseda 26 HAŠÍ VESNICE • TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU DRUŽSTEVNÍCH R01NÍKÚ • PRAHA 10. 7. 1470 • CENA 2 Kil Potká v úzké uličce kůň malého a po­vídá mu: „Malý koni, vyhni sel“ „Ne­vyhnu,“ řekne malý kůň, „vyhni se týl" „Co bych se vyhýbal, vyhni se ty!“ A tak ■ to pokračuje až. do úplného otupění po­sluchačů, načež malý kůň prohlásí: „Já 9e nemůžu vyhnout, jsem houpací.“ Tato' anekdota se řadí mezi „koňské vtipy“. Ne­ní z nich zdaleka nejlepší- zato jediná, kterou si pamatuji. Pro. mne kůň patří mezi zvířata, kterých se bojím. A vlastně ani nevím proč. Fakt je, že se jich bojím, ale na druhé straně mě nesmírně vábí. Pozorovat je, ‘ ovšem hezky zdálky, to je moje... Kdybý mi však někdo dal do ruky kartáč a řekl, ted nám koně pěkně vyhřebelcuješ, asi bych to nepřežila. V kanceláři ředitele učiliště zemědělské odborné školy, obor vychovatel koní, jsem si yyposlechla, co všechno musí člověk zvládnout, aby se z něho stal kvalifikova­ný vychovatel koní. Vlastně jsem si od té doby představovala, že stačí, když se člo­věk koně nebojí a jinak mu dá občas nažrat a napít. Tím, že je věc vyřízena. Tedy především: Od nikoho jsem v Kla­drubech neslyšela pnó téměř vulgární slo­vo „nažrat“.- Koně se krmí a napájejí. A žécf se to učí v předmětu, který se na­zývá ošetřování a krmení koní. Ale tím to zdaleka nekončí, je to chov plemenných hřebců a připouštění, odchov chovných klisen, porodnictví, odchov hříbat jedno­letých, dvouletých a tříletých, výcvik koní ve voze a pod sedlem, výcvik v zápřežích a vícespřežích, podkovářství a sedlářství, péče o krmiva, chovatelská technika, krm­ná technika, ekonomie, teorie jízdy na ko­ní, základy rostlině výroby a strojírenství. I jízda na koni. jeden z nejdůležitějších a současně nejoblíbenějších předmětů. To je docela logické. Aby žáci mohli, samo­zřejmě pod odborným dohledem, koně cvi. čit, nejdříve se na nich musí naučit jez­dit. Také by se mi to líbilo, pohupovat se v sedle, ale někdo by mi musel předem písemně zaručit, že mě můj kůň neshodí. Takováto potvrzení se v učilišti nevydáva­jí ... A přece je jízda na koni nejmilejším vábítkem, které učilišti pomáhá splnit ná­bor. Pozastavila jsem se nad tím slovem „nábor“, když jsem viděla učňovskou žha­­vost a nadšení. Ale opravdu. Učiliště dělá nábor, ne že by absolventi devítiletek ne­měli zájem, ale spíš je nesnadné najít podniky, které s nimi uzavírají předběžné smlouvy a pak hradí všechny náklady spo­jené s pobytem žáka v učilišti. Zvláště pro děvčata le to obtížné, ačkoliv se dobře uplatňují při odchovu hříbat. Někdo si TUožná řekne, že ve věku civilizace už ne­má kůň ten význam co měl. Ale ono to tak vůbec není. Naopak, význam koně stoupá, i když dřinu za něho už dávno převážně převzaly stroje. Zato je čím dál větší zájem o jezdecké koně a jejich ce­ny se na mezinárodním trhu platí v tisí­covkách dolarů. S chovem koní se tedy vyplácí i výchova odborníků. Přesto je v učilišti pro příští rok ještě deset míst v prvním ročníku volných. To máme jeden problém. Cítím povinnost říci i několik slov o sa­motných Kladrubech, přesně řečeno, Kladrubech nad Labem, protože jak jsem o dodatečně zjistila, celkem 12 obcí v Čes­koslovensku nese tento název. Kladruby nad Labem leží v krásné, výnosné a boha­­té krajině a když by vás nezajímal chov koní, našli byste tu také. chov skotu, chov norků, pěstování žampionů ve velkém, lí­heň pro bažanty a dokonce bohatý revír. Přesto si troufnu na první místo dát prá­vě koně. Už proto, že tu mají čtyřsetletou DOBRÝ DEN, MONGOLSKO LÉTO, DĚTI, TURISTIKA O MÓDĚ A DOMÁCNOSTI .. tradici a pěstitelé dali dokonce světu „kladrubáka“. Koně vynikajících vlastností, potomka tuzemských klisen, španělských i italských hřebců. V kladrubských stájích je v bílém provedení pod historickými jmény Generale, Generalisimus a Sacramo­­so a pokud byste ho chtěli vidět v Černé barvě, museli byste na Chrudimsko, kde se zbytky chovu dosud zachovaly. Mohu však prozradit, že i v samotných Kladru­bech je zájem o regeneraci vraníka. Ovšem zapomněla jsem ještě vysvětlit jednu důle­­žitou věc. Chovem koní se v Kladrubech nad Labem zabývá plemenářský podnik, nikoliv zemědělské učiliště. Lépe řečeno — plemenářský podnik chová koně — za vydatné pomoci žáků učiliště. Obě institu­ce jsou totiž v prostorách starého císař­ského zámku a plemenářský podnik vy­členil pro učiliště 100 koní, o které se žá­ci kompletně starají. Kromě toho mají jed­nou za čtrnáct dní na starosti celý provoz hřebčína, když si zaměstnanci Plemenář­ského podniku vybírají náhradu za volné soboty. Problém druhý je když ... Zatímco zaměstnanci plemenářského pod­niku do zámku docházejí a žáci učiliště tam bydlí, jsou žákyně ubytovány ve vesnici, protože v zámku už pro ně nezbylo místo. A i kdyby zbylo, bydlení stejně nevyhovuje. A třetí hozená rukavice, pokud pomine­me nedostatek kuchařek, jsou platy. Žáci po dvouletém pobytu v učilišti odcházejí do svých mateřských podniků, což jsou jednak plemenářské podniky pro zmíněné Kladruby, Tlumačov, Albertovec, Netolice — zemědělské sdružení — Blansko, Kro­měříž, Hradec Králové. A konečně někte­ré velkovýkrmny, vlastnící své jezdecké stáje — Mimoň, Dražkovice. S výjimkou plemenářských podniků nedosáhnou vyučení chovatelé koní vyššího hodnocení než šest. náct set korun za měsíc. A to opravdu ne. ní mnoho, uvážíme-li dřinu, která je čeká a o které jsem se měla možnost na vlastní oči přesvědčit. A už jsme za pasáží, nade­psanou „Problémy“. Ta další nese název „Klady“. Žáci se po nástupu do učiliště dostávají do dobrých rukou. Ředitel učiliště, vzor­ný učitel František Keprta, jeho zástupce Václav Kropáček, Miloslav Paulus, Jaro­ r v slav Hurdálek, Hana Kovářová í všichni ostatní jsou na slovo vzatí odborníci. Bez­počet diplomů je toho důkazem. I když jde o tak zodpovědné povolání, zatím ne­byl v učilišti za celou dobu trvání, a to je od roku 1952, úraz, který by zanechal trvalé následky. A ačkoliv vám tu nikdo nezaručí, že nespadnete s koně, podaří-lí Se vám splnit podrobné závěrečné zkouš­ky, máte zaručeno, že jste pro své budou­cí povolán! dobře připraveni. Žáci učiliště, na mou duši, nepatří k li­dem, kteří nevědí, co s volným časem; Maji jej totiž málo, ale koně prý za to stojí. Snad je zákonité, že to minimum určené k rekreaci, věnují opět koním. Ne, že by ve volných chvílích vyváželi ze stájí hnůj. ale oni jezdí. Účastní se dorostenec­kých dostihů, například soutěže o nejlep­šího jezdce nazvané Zlatá podkova. Vůbec nejoblíbenější je snad podzimní Hubertova jízda, terénní soutěž spojená se skoky přes překážky, kterou pro své žáky připra­vuje vedení školy. A jinak? V místě je ki­no, kousek dál kterýsi klub občas pořádá koncerty pop music, a na další záliby je stejně mor: málo času. Trochu se to ostýchám říci, protože mla. dí lidé často chovají své city pod drsnou slupkou, ale v Kladrubech jsem se setkala na každém kroku s láskou. S láskou k ži­vým tvorům, speciálně ke koním a pod­lehla jsem. Jaroslava KUBIŠTOVÁ

Next