Beseda Naši Vesnice, červenec-září 1970 (I/25-37)
1970-07-10 / No. 26
beseda 26 HAŠÍ VESNICE • TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU DRUŽSTEVNÍCH R01NÍKÚ • PRAHA 10. 7. 1470 • CENA 2 Kil Potká v úzké uličce kůň malého a povídá mu: „Malý koni, vyhni sel“ „Nevyhnu,“ řekne malý kůň, „vyhni se týl" „Co bych se vyhýbal, vyhni se ty!“ A tak ■ to pokračuje až. do úplného otupění posluchačů, načež malý kůň prohlásí: „Já 9e nemůžu vyhnout, jsem houpací.“ Tato' anekdota se řadí mezi „koňské vtipy“. Není z nich zdaleka nejlepší- zato jediná, kterou si pamatuji. Pro. mne kůň patří mezi zvířata, kterých se bojím. A vlastně ani nevím proč. Fakt je, že se jich bojím, ale na druhé straně mě nesmírně vábí. Pozorovat je, ‘ ovšem hezky zdálky, to je moje... Kdybý mi však někdo dal do ruky kartáč a řekl, ted nám koně pěkně vyhřebelcuješ, asi bych to nepřežila. V kanceláři ředitele učiliště zemědělské odborné školy, obor vychovatel koní, jsem si yyposlechla, co všechno musí člověk zvládnout, aby se z něho stal kvalifikovaný vychovatel koní. Vlastně jsem si od té doby představovala, že stačí, když se člověk koně nebojí a jinak mu dá občas nažrat a napít. Tím, že je věc vyřízena. Tedy především: Od nikoho jsem v Kladrubech neslyšela pnó téměř vulgární slovo „nažrat“.- Koně se krmí a napájejí. A žécf se to učí v předmětu, který se nazývá ošetřování a krmení koní. Ale tím to zdaleka nekončí, je to chov plemenných hřebců a připouštění, odchov chovných klisen, porodnictví, odchov hříbat jednoletých, dvouletých a tříletých, výcvik koní ve voze a pod sedlem, výcvik v zápřežích a vícespřežích, podkovářství a sedlářství, péče o krmiva, chovatelská technika, krmná technika, ekonomie, teorie jízdy na koní, základy rostlině výroby a strojírenství. I jízda na koni. jeden z nejdůležitějších a současně nejoblíbenějších předmětů. To je docela logické. Aby žáci mohli, samozřejmě pod odborným dohledem, koně cvi. čit, nejdříve se na nich musí naučit jezdit. Také by se mi to líbilo, pohupovat se v sedle, ale někdo by mi musel předem písemně zaručit, že mě můj kůň neshodí. Takováto potvrzení se v učilišti nevydávají ... A přece je jízda na koni nejmilejším vábítkem, které učilišti pomáhá splnit nábor. Pozastavila jsem se nad tím slovem „nábor“, když jsem viděla učňovskou žhavost a nadšení. Ale opravdu. Učiliště dělá nábor, ne že by absolventi devítiletek neměli zájem, ale spíš je nesnadné najít podniky, které s nimi uzavírají předběžné smlouvy a pak hradí všechny náklady spojené s pobytem žáka v učilišti. Zvláště pro děvčata le to obtížné, ačkoliv se dobře uplatňují při odchovu hříbat. Někdo si TUožná řekne, že ve věku civilizace už nemá kůň ten význam co měl. Ale ono to tak vůbec není. Naopak, význam koně stoupá, i když dřinu za něho už dávno převážně převzaly stroje. Zato je čím dál větší zájem o jezdecké koně a jejich ceny se na mezinárodním trhu platí v tisícovkách dolarů. S chovem koní se tedy vyplácí i výchova odborníků. Přesto je v učilišti pro příští rok ještě deset míst v prvním ročníku volných. To máme jeden problém. Cítím povinnost říci i několik slov o samotných Kladrubech, přesně řečeno, Kladrubech nad Labem, protože jak jsem o dodatečně zjistila, celkem 12 obcí v Československu nese tento název. Kladruby nad Labem leží v krásné, výnosné a bohaté krajině a když by vás nezajímal chov koní, našli byste tu také. chov skotu, chov norků, pěstování žampionů ve velkém, líheň pro bažanty a dokonce bohatý revír. Přesto si troufnu na první místo dát právě koně. Už proto, že tu mají čtyřsetletou DOBRÝ DEN, MONGOLSKO LÉTO, DĚTI, TURISTIKA O MÓDĚ A DOMÁCNOSTI .. tradici a pěstitelé dali dokonce světu „kladrubáka“. Koně vynikajících vlastností, potomka tuzemských klisen, španělských i italských hřebců. V kladrubských stájích je v bílém provedení pod historickými jmény Generale, Generalisimus a Sacramoso a pokud byste ho chtěli vidět v Černé barvě, museli byste na Chrudimsko, kde se zbytky chovu dosud zachovaly. Mohu však prozradit, že i v samotných Kladrubech je zájem o regeneraci vraníka. Ovšem zapomněla jsem ještě vysvětlit jednu důležitou věc. Chovem koní se v Kladrubech nad Labem zabývá plemenářský podnik, nikoliv zemědělské učiliště. Lépe řečeno — plemenářský podnik chová koně — za vydatné pomoci žáků učiliště. Obě instituce jsou totiž v prostorách starého císařského zámku a plemenářský podnik vyčlenil pro učiliště 100 koní, o které se žáci kompletně starají. Kromě toho mají jednou za čtrnáct dní na starosti celý provoz hřebčína, když si zaměstnanci Plemenářského podniku vybírají náhradu za volné soboty. Problém druhý je když ... Zatímco zaměstnanci plemenářského podniku do zámku docházejí a žáci učiliště tam bydlí, jsou žákyně ubytovány ve vesnici, protože v zámku už pro ně nezbylo místo. A i kdyby zbylo, bydlení stejně nevyhovuje. A třetí hozená rukavice, pokud pomineme nedostatek kuchařek, jsou platy. Žáci po dvouletém pobytu v učilišti odcházejí do svých mateřských podniků, což jsou jednak plemenářské podniky pro zmíněné Kladruby, Tlumačov, Albertovec, Netolice — zemědělské sdružení — Blansko, Kroměříž, Hradec Králové. A konečně některé velkovýkrmny, vlastnící své jezdecké stáje — Mimoň, Dražkovice. S výjimkou plemenářských podniků nedosáhnou vyučení chovatelé koní vyššího hodnocení než šest. náct set korun za měsíc. A to opravdu ne. ní mnoho, uvážíme-li dřinu, která je čeká a o které jsem se měla možnost na vlastní oči přesvědčit. A už jsme za pasáží, nadepsanou „Problémy“. Ta další nese název „Klady“. Žáci se po nástupu do učiliště dostávají do dobrých rukou. Ředitel učiliště, vzorný učitel František Keprta, jeho zástupce Václav Kropáček, Miloslav Paulus, Jaro r v slav Hurdálek, Hana Kovářová í všichni ostatní jsou na slovo vzatí odborníci. Bezpočet diplomů je toho důkazem. I když jde o tak zodpovědné povolání, zatím nebyl v učilišti za celou dobu trvání, a to je od roku 1952, úraz, který by zanechal trvalé následky. A ačkoliv vám tu nikdo nezaručí, že nespadnete s koně, podaří-lí Se vám splnit podrobné závěrečné zkoušky, máte zaručeno, že jste pro své budoucí povolán! dobře připraveni. Žáci učiliště, na mou duši, nepatří k lidem, kteří nevědí, co s volným časem; Maji jej totiž málo, ale koně prý za to stojí. Snad je zákonité, že to minimum určené k rekreaci, věnují opět koním. Ne, že by ve volných chvílích vyváželi ze stájí hnůj. ale oni jezdí. Účastní se dorosteneckých dostihů, například soutěže o nejlepšího jezdce nazvané Zlatá podkova. Vůbec nejoblíbenější je snad podzimní Hubertova jízda, terénní soutěž spojená se skoky přes překážky, kterou pro své žáky připravuje vedení školy. A jinak? V místě je kino, kousek dál kterýsi klub občas pořádá koncerty pop music, a na další záliby je stejně mor: málo času. Trochu se to ostýchám říci, protože mla. dí lidé často chovají své city pod drsnou slupkou, ale v Kladrubech jsem se setkala na každém kroku s láskou. S láskou k živým tvorům, speciálně ke koním a podlehla jsem. Jaroslava KUBIŠTOVÁ