Československý Architekt, 1977 (XXIII/1-26)
1977-01-17 / No. 1
interview PO DRÁTĚ NA TÉMA VŠEDNÍHO DNE Tentokrát jsme zavolali Krajský projektový ústav Praha a žádali jsme k telefonu ing. arch. Svatopluka Zemana. Mohl být v té době právě tak na Strahově nebo snad v Lounech, avšak měli jsme štěstí: V telefonu se nám ozval jeho klidný hlas. Vy patříte k té generaci architektů, kteří se už tolik nemusejí přizpůsobovat materiálům a navíc mají daleko širší tvůrčí možnosti, než tomu bylo ještě v poválečných letech. Ano. Dá se to tak říci. Je mi šestatřicet. Ze školy jste hned rovnýma nohama skočil do praxe? Po vystudování jsem začínal přímo na fakultě, na katedře teorie a vývoje architektury. Po dvou letech jsem nastoupil do Krajského projektového ústavu, záhy jsem dostával samostatné úkoly. Ve Středočeském kraji? I mimo. Nejdříve, to bylo v pětašedesátém, mi přidělili Vlašim, která byla později řešena v jiném ateliéru. Potom v rámci výpomoci Severočeskému kraji jsme společně s architektem Petrem Kutnarem zpracovávali Louny a lounskou aglomeraci. Ještě tam oba dojíždíme, projekty se totiž realizují. Louny si takovou péči zaslouží. Jaké hlavní novinky přinesla vaše činnost? A jak se vám tam pracovalo? Spolupráce s národními výbory — městským i okresním, byla dobrá, jistě zejména díky architektu Čermákovi z odboru výstavby ONV. A hlavní novinky ... snad v prvé řadě Západní okrsek, který se staví podle našich návrhů na asanovaném území. Té staré čtvrti není co litovat. Loni se tu začal stavět i kulturní dům. Město Louny může být hrdé na svůj archív — vzpomínám na ty kouzelné chvíle,které mi tam kdysi připravil zanícený archivář dr. Lůžek — ale důstojný Stánek soudobé kultury dosud chybí. Kulturní dům může tuto mezeru nepochybně vyplnit. Je situován na vysoký pravý břeh Ohře nedaleko Rynečku — který také ustupuje nové a důležité výstavbě — a je odtamtud nádherný pohled na Rannou, Oblík, na celý obrys Středohoří. V jedno až třípodlažním objektu bude okresní knihovna, OOR, dva společenské sály — jeden pro 700 a druhý pro 200 diváků, dále restaurace a kavárna s vyhlídkovou terasou. A ještě jinde jste se podepsal na projektech? Kromě Loun? Je to například sedmadvacetitřídní škola v Mělníku podle projektu kolektivu Liberský—Kutnar—Zeman, ta už je v provozu, staví se další sedmadvacetitřídka ve Zruči nad Sázavou, to byl společný projekt s kolegou Kutnarem. Hodně pracujete s architektem Kutnarem ... Jsme taková dvojice, už od školy. Spolužáci. Všechny naše plány v Středočeské kraji však nyní přerušila přestavba strahovského areálu. Na tento úkol byla v KPÚ vytvořena zvláštní skupina, kterou s Petrem Kutnarem vedeme. Dokončují se prováděcí projekty, ale Inženýrské a průmyslové stavby už rozjely stavbu. Přestavba se musí stihnout do zahájení mistrovství Evropy a do roku sedmdesát osm není tak daleko. Jak tomu bude se stadiónem Rošického? Mám na mysli počet míst a tribuny. Říkal jste také, že se to musí stihnout do mistrovství! Je to vládou sledovaná akce a proto — i s ohledem na zájem všech pracovníků — se časově všechno nepochybně stihne. Pokud jde o počet míst, ten se z padesáti tisíc podstatně nemění, ale výrazně vzrůstá počet míst k sezení. Všechny tribuny pro sedící diváky jsou zastřešené. Hlavní nosná konstrukce je ocelová, opláštění z fealu, nebo se používají hliníkové lamely ze Žiaru nad Hronom. Proběhly i modelové zkoušky ve větrném tunelu. Na Strahově to někdy pěkně fouká. Ale pak ten pocit... Vite, myslím až potom milióny televizních diváků z celého kontinentu budou nejen sledovat sportovce, ale také kriticky hodnotit vaše dílo. Takže se Strahov stane jednou z vizitek československé architektury. Děkuji za rozhovor. JIŘÍ BRABENEC Hovoř! ing. arch. Svatopluk Zeman z KPÚ Praha 2 ČVTS, AK ČSAV a další organizace připravují ve dnech 4.-7. října 1977 ve Vysokých Tatrách 16. akustickou konferenci „HLUK A ŽIVOTNI PROSTŘEDÍ". Program je zaměřen na snižováni hluku — technickými prostředky u zdrojů hluku (strojů, dopravních prostředků apod.) — opatřeními v oblasti stavebních a architektonicko-akustických prostředků — organizačními opatřeními v dopravě a průmyslu při výstavbě měst a řešeni městských aglomeraci — prostředky a metodami hygienické služby a lékařské preventivní péče (tvorba kritérii, legislativa apod.). Podrobnější informace podává a přihlášky přijímá : DOM TECHNIKY SVTS sekretariát 16. akustické konference Skultétyho ul., 881 30 Bratislava Telefon: 672 451, 672 641 Telex: 09 35 49 dtvts c. „Je to výstava sice malá rozsahem, ale svým významem velká,'1 řekl při vernisáži výstavy Nová výstavba Kuby ve Fragnerově galerii v Praze předseda Svazu architektů ČSR ing. arch. Zdeněk Strnadel. „Je to první výstava kubánské architektury, kterou máme v naší zemi možnost shlédnout. Sídliště Alamar blízko Havany, kterému je tato výstava věnována, je pozoruhodným příkladem nejen tvůrčích snah a schopností kubánských architektů, ale také zajímavou ukázkou organizace výstavby pomocí svépomocných mikrobrigád pracujících." SA Na snímku Ivana Adamíka předseda ČSR ing. arch. Zdeněk Strnadel v rozhovoru s kulturní atašé velvyslanectví Kubánské republiky dr. A. Sanchez. -n- DOPIS ČTENÁŘE Pod heslem „zahuštění sídliště" První pražské sídliště — Antala Staška — prošlo při vzniku všemi dětskými nemocemi. Učili se projektanti, urbanisté i stavbaři. Když se už lidé nastěhovali do panelových domů, bolesti přetrvávaly. Občané to chápali. Byly to začátky. I když bez hádek se odstraňování skrytých i do nebe volajících závad jistě ne* obešlo. A přešla léta, sídliště dostalo svou hezkou podobu. Starost byla vystřídána radostí. A protože lidé žijí v podstatě spokojeně, tak si někteří projektanti vymysleli, že toto uzavřené sídliště „zahustí". To je termín, jímž jsme se obohatili na schůzi občanského výboru č. 88, který jednoznačně jakékoliv úvahy o eventuálním „zahuštění" odmítl. Obdobné stanovisko má i uliční organizace KSČ a poslankyně ONV soudružka M. Kočvarová. Je zarážející, že těsně po přijetí řady vládních dokumentů o životním prostředí, a objektivní potřebě rozšiřování „zelených plic" hlavního města republiky, se najde inteligentní skupina lidí, kteří navzdory logice urbanismu se rozhodnou postupovat proti. To znamená proti občanům, proti zdravému rozumu. Zamýšlená zástavba ohrozí už tak malý stav zelené plochy, zničí hrstku keřů a stromů, zlikviduje dětská hřiště, pískoviště i lavičky pro naše starší spoluobčany a dětem vezme možnost hrát si. To konstatuji proto, že takový postup jsme v blízkém okolí zažili v posledním desetiletí již několikrát. Bohužel ani ONV, který by měl být obhájcem zájmů občanů, nás zatím nepodpořil. Pod heslem „zahuštění sídliště" by mohlo dojít k dalšímu „urbanistickému zločinu". Najdou se moudří lidé, kteří těmto úvahám zabrání? František Huťka, Praha 4, Olbrachtova ul. 1042 ARCHITEKTI DRÁŽĎAN V OSTRAVĚ Koncem minulého roku navštívila Ostravu skupina architektů z družebního města Drážďan, vedená hlavním architektem kraje dr. ing. J. Heitmannem. Seznámila se s urbanistickou přípravou přestavby centra Ostravy, ostravských sídlišť a zároveň se němečtí architekti seznámili s výstavbou Frýdku—Místku a nového Jičína. S mimořádnou pozorností se setkala výstavba města Havířova, kterou je provázel gen. projektant města ing. arch. Zdeněk Špaček. Velmi prospěšná byla závěrečná výměna zkušeností o základních architektonických otázkách výstavby obou měst, při níž nechyběl ani hlavní architekt Ostravy ing. arch. Miloš Bartoň. Součástí pracovního setkání byla i návštěva ostravského muzea, kde odborníci z Drážďan s uznáním ocenili architektonické a ideové pojetí instalace, i péči, kterou věnují městské, stranické a státní orgány této problematice. —mkb— SETKÁNÍ SE STUDENTY Ve velké zasedací síni Domu architektů v Praze proběhla v závěru roku první z besed představitelů Svazu architektů ČSR se studenty architektury. Tentokrát přišli — většinou poprvé v životě — na půdu Svazu posluchači pátého ročníku. Beseda je pro tento druh setkání tím pravým označením. I když všechno pochopitelně začalo trochu oficiálně, brzy zmizel ostych a rozproudila se živá a skutečně neformální diskuse. Místopředseda SA ČSR ing. arch. Zdeněk Šaman a vedoucí tajemník ing. arch. Josef Lang se dostali do palby otázek týkajících se činnosti Svazu, přijímání nových členů, ale i obecných problémů architektonické tvorby. Hovořilo se o současném postavení architekta ve společnosti, o jeho právech i povinnostech, o nutnosti posílení odpovědných orgánů národních výborů kvalifikovanými kádry, ale třeba i o severojižní magistrále nebo uvažované výstavbě téměř dvousetmetrového komína v Praze—Holešovicích. Diskutovalo se také o obou našich časopisech — nás může těšit, že Čs. architekt se dočkal mnohem více ocenění než kritiky. Stížnosti se týkaly spíše opožděného vycházení Architektury ČSR nebo potíží, které má zájemce s objednáním časopisu u Poštovní novinové služby. Největší optimisté předpokládali, že beseda skončí po dvou hodinách. Nakonec se diskutovalo víc jak čtyři . .. A jak se všichni shodli, určitě ne naposledy. —ný— Výrazně barevná glazura podtrhující jednoduchost a elegantnost tvaru je vlastní celoživotnímu dílu zasloužilé umělkyně Julie Horové, jak jsme se mohli nedávno přesvědčit na výstavě u příležitosti jejích sedmdesátin. Tuto pečeť vtiskla keramice již během svých studií na Uměleckoprůmyslové škole a prohlubovala ji pak především ve Francii, kde se v muzeích a sbírkách seznamuje s čínskou a perskou keramikou. -o- Účastníky a zájemce o podrobné výsledky a hodnocení poroty mezinárodní soutěže na řešení čtvrtě vládních budov ve Vídni upozorňujeme, že v oddělení propagace FSA ČSSR (s. Astlová) je materiál k dispozici k prostudování. Vatikánský městský stát (Status Civitatis Vaticanae) hýři v kontrastu k svým miniaturním rozměrům velkorysým řešením zelených ploch a volných prostranství. Dokazují to i méně známé záběry z Vatikánských zahrad u věže sv. Jana, fontány Nejvyšší svátosti, i z Via delle Fondamenta a nádvoří před Apoštolským palácem, které vatinkánská poštovní správa zvolila za námět své nejnovější série známek, zasvěcené urbanismu a architektuře. jč KOMPLEXNÍ BYTOVÁ VÝSTAVBA V ŠESTÉ PĚTILETCE I když program bytové výstavby v letech 1976—1930 si udržuje tempo dosažené v páté pětiletce, objevují se některé problémy při jeho realizaci. Především v zajištění inženýrských sítí a dostatečného rozsahu občanské vybavenosti. V páté pětiletce byl sice překročen plánovaný počet bytů, ale občanská vybavenost svým rozsahem nemohla zajistit uspokojení základních potřeb obyvatel nových sídlišť. K tomu přispěla především nedostatečně rozvinutá výrobní základna, která vyvolávala individuální projektování, často vysokou pracnost a tím i dlouhé lhůty výstavby. V současné době se proto tato situace urychleně řeší: — dokončují se typové podklady objektů základní občanské vybavenosti sídlišť, které vytvoří podmínky pro použití montovaných konstrukčních systémů s nižší pracností při výstavbě, pro opakovatelnost těchto objektů a tím i pro uplatnění proudových provozů při jejich výstavbě, — připravuje se opatření, která stanoví používání souhrnných cen při výstavbě objektů (pro výstavbu bytů byly zavedeny od 1. 7. 1976), — byly vydány projektové podklady pro výstavbu mateřských škol a jeslí, které vycházejí z některých bytových konstrukčních soustav, a tak umožní výstavbu těchto zařízení bez dalších nároků na specifickou výrobní základnu, — byly vydány projektové podklady pro možnost zřizování detašovaných oddělení jeslí v přízemích bytových domů, aby se tak kryly dočasné špičkové potřeby (nejsou však zatím při návrzích jednotlivých sídlišť dostatečně využívány) , — byly vydány projektové podklady pro výstavbu jeslí a mateřských škol, určené svou převážně tradiční technologií pro použití v rozptýlené výstavbě, zejména v akci „Z". Tato opatření mají zajistit vyrovnáni dnešního v průměru dvouletého skluzu v opožďování výstavby občanského vybavení za byty nových sídlištích. Nesmíme však zapomínat na to, že kromě dostatečné materiálně technické základny, k tomu přispěje i kvalita typových podkladů. -o- Rok ochrany evropských architektonických památek (kulturního dědictví) a jeho propagace na poštovních známkách podnítily podobnou akci i v Africe. Mezi její nejvzácnější klenoty patří díla arabských stavitelů v severní části kontinentu. Série právě vydaných tuniských známek zobrazuje na hodnotě 85 millimes hrobku tuniských bejů vystavěnou v letech 1651—1659 ve španělskomaurském slohu, na hodnotě 100 m mešitu v Kairawanu postavenou v sedmém století našeho letopočtu (její minaret je praotcem všech minaretů v muslimské Africe), na hodnotě 150 m středověkou pevnost Ribat, dnes muzeum náhrobků a uměleckých předmětů ze skla. Na nejvyšší hodnotě pak „Holičovu" mešitu v Kairawanu, kde je pochován Abi Zomaat El Belaoui, osobní lazebník Mohamedův a jeho věrný druh, i se svým posvátným talismanem — kusem vousu Prorokova . . . jč KONFERENCIA O OBLASTNOM ROZVOJI A PRIESTOROVOM USPORIADANÍ HOSPODÁRSTVA Keďže život spoločnosti, a teda aj ekonomické procesy, sa uskutočňujú nielen v čase, ale aj v priestore, ekonomická teória i prax riadenia kladú stále väčší dôraz na uplatňovanie priestorového aspektu ako významného faktoru intenzifikácie rozvoja. Desaťročné pôsobenie Výskumného ústavu oblastného plánovania dalo podnet k usporiadaniu konferencie o oblastnom rozvoji a o priestorovom usporiadaní hospodárstva, ktorá sa uskutočnila v Bratislave za účasti pracovníkov výskumu i praxe oblastného plánovania. Ústav vznikol v r. 1965 ako celoštátne špecializované výskumné pracovisko pre skúmanie teoretických i praktických otázok oblastnej problematiky a za uplynulé obdobie sa venoval rozvoju teórie i riešeniu vecných problémov v tejto sfére. Stále lepšie uspokojovanie rozvíjajúcich a meniacich sa potrieb spoločnosti si vyžaduje lepšie využívať prírodné i ekonomické zdroje celého územia štátu, zabezpečovať efektívne priestorové usporiadanie výrobných síl i nevýrobných zariadení a sociálnych procesov vo všetkých oblastiach, ako aj vytvárať účelné územno-výrobné komplexy. S rozvojom spoločnosti rastú nároky na priestor, a preto akákoľvek nekoordinovanosť vedie nielen k oblastným disproporciám, ale aj k poklesu efektívnosti odvetvia. Pre urbanistov a ostatných pracovníkov územného plánovania má priestorové usporiadanie hospodárstva a riešenie otázok oblastného rozvoja osobitný význam, pretože má poskytovať súhrnné vstupné údaje o ekonomike nielen pre potrebu prác na územnoplánovacej dokumentácii, ale aj pri umiestňovaní jednotlivých stavieb a rozhodovaní o podmienkach ich realizácie. Účasť viacerých odborníkov územného plánovania na tejto konferencii potvrdila potrebu úzkej vzájomnej spolupráce a koordinovaného postupu územného i oblastného plánovania. Konferencia prispela k prehĺbeniu vzájomnej informovanosti o problematike teórie i plánovacej a riadiacej praxe. Jej účastníci v referátoch i príspevkoch do zborníka priniesli užitočné námety metodologického i vecného rázu pre ďalší rozvoj priestorovej ekonomiky. C-I-) / sloupeb: Nová sídliště a města se utápějí v zeleni. Rostou nám před oöima zahradní čtvrtě. Jean Jacques Rousseau by měl možná radost. Dokázali jsme pozvat přírodu až pod naše okna. Nemusíme do ní utíkat ani si ji idealizovat. Protože tam, kde nové domy mají vyrůstat, jsou dnes zahrady, rozlehlé lesy a obory, ne-li přímo prales. Vymanili jsme se z kamenných hradeb center našich měst. Člověk až nabývá dojmu, že sem tam nějaký ten strom nebo keř můžeme s lehkým srdcem obětovat a ne za něj ještě vybírat pokutu! A co víc. Nejenže zeleň zpříjemňuje naše bydlení, pohlcuje prach a vytváří zvukovou clonu, ale zajímavě člení daný prostor. I paneláky dostávají příjemnější vzhled. Prostě radost pohledět! Ano, radost pohledět na urbanistické plány našich nových sídlišt a měst, kde o vhodné zakomponování a vtažení zeleně do jejich center není nouze. Nehledě na to, že je to právě jedno z hledisek, podle kterých urbanistické plány hodnotíme a čeho si na nich ceníme. Nechybí ani v jednom posudku. Ve skutečnosti však kupodivu území, na kterých mají nové městské celky vyrůstat, jsou fádní, terén rovinatý, sem tam sirotek strom a polosuchá remízka. Prales je nejblíž na Šumavě a les na Křivoklátsku. Pokud někde nějaké stromy a údolí jsou, pak většinou ještě při stavbě vezmou za své. A přitom víme, že než můžeme mluvit vůbec o stromu, uplyne od jeho vysazení pět, deset, někdy i patnáct let, domy rostou ve srovnání s nimi opravdu závratnou rychlostí. Proč tedy, když už dnes kde za deset, patnáct let budeme stavět a podle plánů v zeleni, nezačneme právě s ní. Aby jedním z městotvorných prvků nezůstávala jen ona zeleň imaginární. OLGA MYSLIVEČKOVA (nose poznámko) SPOLUPRÁCE je vždy vítaná, v některých případech dokonce zcela nezbytná, jde-li o spolupráci lidí, jimž je společná nejen profese, ale především myšlenka o nejvlastnějšim poslání jejich práce. A tak, položíme-li si otázku, co architekti a projektanti očekávají od dubnové konference Federálního svazu architektů ČSSR, mohou být odpovědi různé, ale jedna je jistě prvořadá: jK prohloubení vzájemné spoiup .e obou národních svazů. Ne, že by český a slovenský svaz nespolupracovaly — úspěšně se například řeší příslušné problémy na společných zasedáních odborných komisí, což platí zejména 0 komisích pro výstavbu zdravotnických zařízení, kde se na základě výměny zkušeností a názorů podařilo dosáhnout mnoho konkrétních, z hlediska celospolečenského velmi pozitivních výsledků. Ale dobrého není nikdy dost, i ve spolupráci českých a slovenských architektů, jejich svazů a svazových komisí a dalších orgánů existují ještě značné rezervy, a rezervy v této oblasti, stejně jako v ostatních sférách činnosti, jsou k tomu, aby byly systematicky vyhledávány a účelně se jich využilo. Náročné úkoly celé šesté pětiletky a letošního roku po takové spolupráci doslova volají. Existují společné problémy v praktické i teoretické rovině, ať již jde o výstavbu či přestavbu obytných souborů, o průmyslovou, sociální či jinou výstavbu, existují dobré zkušenosti i nedořešené otázky. Je úkolem tvůrčích svazů vytvářet optimálni podmínky pro soulad činností, přičemž určitá specifika v dílčích otázkách nejsou a ani nemohou být překážkou, spíše naopak, vytvářejí prostor pro diskusi, třeba 1 pro polemiku, která je na místě, je-li jejím cílem dojít k objektivně prospěšnému poznání. Federální svaz architektů ČSSR je právě onou nanejvýš povolanou institucí, kde je možno hledat a nacházet nové formy spolupráce národních svazů, prohlubovat dosavadní možnosti, přicházet s novými podněty a představami. Zájem na takové součinnosti je u všech tří svazů, je bezprostředně mezi architekty, zájem na ní má celá společnost. Dubnové zasedání ji určitě podnítí a posílí.