Československý Voják, 1971 (XX/1-26)
1971-05-08 / No. 10
S ara kasárna z režného zdivá se topí v ranním slunci, ale v místnosti podací stanice, studeném kamrlíku, jejž rozděluje stěna z drátěného pletiva tě vysoký dřevěný šaltr, vládne pološero. U okna šedi práporčík a zapisuje poštu. Když vejde služba s novinami, zvedne se od stolu a sáhne po Rudém právu. — Koukejme, řekne si a vyndá prostředni dvoulist. Potom jej nadvakrát přeloží, opatrně rozřízne a natáhne se po sešívačce. Chvíli hledá sponky a když je brožurka hotová, nařídí vojákovi: — V leninské místnosti sedí kluci z topky, a já dám krk na to, že až budou na svazku zitra soutěžit, že se najde v porotě někdo, kdo jím dá otázku z návrhu Směrnic čtrnáctého sjezdu KSČ k páté pětiletce. A kluci by nám ve finále mohli vyhořet... Noviny rozdělím sám, švihej za nima!... Pomocník pospíchá přes dvůr, kde čerstvě ostřiháni nováčci nacvičuji základní pořadové cviky. Slunce zahřívá šedivou vyasfaltovanou plochu a nahoře před štábem, z bílého vysokého podstavce, na němž matově zař! bronzová deska, se dívá na svůj útvar Ernst Thälmann. Německý komunista, jehož jménu českoslovenští motostřeci nikdy, ani nedávno v těžkých uplynulých dobách, nedělali hanbu. 2. Leninská místnost Socialistického svazu mládeže připomíná napjatou atmosférou maturitní potitko anebo chodbu před universitní posluchárnou, v niž právě probíhá jedna z náročných semestrálních zkoušek. Pomocník to vycifuje, vejde sem po špičkách a teprve když četař Havlík zvedne hlavu od psacího stroje, postaví se do pozoru a řekne: — Soudruhu četaři, tohle si máte ještě do rána proštudovat... — Že děkujeme, řekne četař, přelétne očima titul a pak se otočí k vojínu Slabému, který se u stolu v koutě místnosti téměř úplně ztrácí za hromadou knih, brožur a naučných slovníků. — Slabý, ke mně! — Hned, odpoví voják a vezme sebou hromádku popsaných listů. — Teď si prostuduješ tohle, podává mu četař práporčíkovu brožurku, — a uděláš z toho, řekněme, třístránkovej výtah. Ale to ti povídám, žádný zbytečný řeči okolo, jenom to nejdůležitějši, o co v páté pětiletce půjde ... — Jo, řekne vojín, — ale já ještě nemám hotovou otázku sedm a. Četař se podivů do svého seznamu. — Který sjezd schválil přijetí Nezávislé socialistické strany dělnické do KSČ, kdy a kde se konat? Čte nahlas, a pak se zeptá: — Máš už v odpovědi datum, program a tyhle věci? Ukaž! III. sjezd KSČ, čte četař z vojákova rukopisu, se konal 26.—28. ledna 1925 v Národním domě na Smíchově. 229 delegátů, z toho 107 s hlasem rozhodujícím a 122 s poradním. Sešel se poté, kdy strana byla otřesena bubnfkovskou krizí, dovršil porážku bubnikovských oportunistu a zdůraznil nutnost ideologického a organizačního zpevněni strany. Hosté ze zahraničí: Wilhelm Pieck — Komunistická strana Německa, Komunistická strana Francie a Komunistická strana Itálie po jednom zástupci. — S čím nejsi hotov? diví se četař. — S hostama. Co když se nás zeptají na jména těch dvou? A klidně by to mohli udělat, protože soutěžíme ve finále o první místo. — Do Příručního slovníku k Dějinám KSČ jsi koukal? — Tam to taky není, zavrtí hlavou vojín Slabý a potom navrhne: — Co kdybychom zavolali na štáb podplukovníka Syrového, aby nám poradil... — Má komisi okresního výboru, a já bych ho ani nechtěl otravovat. Vybrali jsme mu půl knihovny. Počitám, že paní musela znova drhnout parkety, jak jsme jim zašlapali obývák kanadama ... Velitel by to nevěděl? — Emerich, vzdychne si četař utrápeně, — dej už si, hergot, konečně říct. Soutěž za Rudým praporem dělají přece svazáci a ne štáb útvaru. Buď rád, že nám dal dneska volno, abychom se mohli na finále pořádně připravit... — Jenomže svobodnika Cachu nám neuvolnil! — Cacha má přece nováčky. A velitel, náhodou, udělal pro nás, co moh. Poslal mi po náčelníkovi klubu Protokol devátého sjezdu KSČ a Dějiny KSČ v obrazech. — Tady jsou, ozve se desátník Stojan, jenž za četaře zaskočil k psacímu stroji. — Možná, že jména hostů najdete pod nějakou fotografií. Vojín Slabý popadne knihu, chvíli v ní listuje a pak ji, otevřenou, vrací desátníkovi. — Je tu akorát celkový pohled do sálu, údaje, které už máme, a citát z referátu Josefa Hakena ... — Co naděláme, pokrči rameny desátník. — U spojovací čety by něco neměli? Soutěžili v útvarovém kole a desátník Gryc__ — Vždyť všechno, co měli, dali nám, připomene četař. — A Gryce, prosím tě, nech na pokoji! Velí četě. A víš, co je to za práci pro člověka, kterej nemá ani péešku, i když je to tak šikovnej a výbornej kluk jako Gryc? Navíc jsme ho zvolili do plukovního výboru a ve stranickým má toho teď, před sjezdem, taky požehnaně. 3. „Šikovnej kluk", o němž byla řeč na leninské místnosti, má se svou četou zaměstnání na učebně. Grycova četa náleží k velitelským jednotkám, jež mají jednu svazáckou základní organizaci. A tahle organizace si dala ke XIV. sjezdu KSČ závazek, jejž chce splnit. 9. května bude vyhodnocení, a tak spojaři, řidiči, mechanici a všichni specialisté, kolik se jich jen najde u takových velitelských jednotek, se perou s časem. A šetři doslova každou minutou. Dvanáct vojáků se zavázalo, že budou vzornými, pět prvních už závazek splnilo. Byli to komunisté, velitel spojovacího družstva a delegát krajské konference KSČ desátník Štefan Saryč a velitel spojovací čety desátník Dušan Gryc. Za nimi svazáci, vojíni Bejček, Garnek a desátník Petruška. Pět vojáků má závazek na zvýšení třidnosti a na ziskání druhé odbornosti. Řidiči se zavázali k jizdě bez nehod a k pětiprocentní úspoie pohonných hmot. ZVP major Horčička nás vede na učebnu. Děkujeme. Nechceme rušit — Tak se pojďte podívat do parku, navrhuje major Horčička. — Zrovna tam běží přechod na letni provoz a major Ostrčil, jinak také náš odborný pyrotechnik, který odpovídá za jeho průběh, tam dělá s řidiči a mechaniky na vozidlech. 2 JAN ČERVENÝ