Dějepis a Zeměpis ve Škole, 1965-1966 (VIII/1-10)
1966-01-01 / No. 5
Přesto však patři partyzánský bo] к cenným rysům historie českého národné osvobozeneckého zápasu proti nacistické okupaci. Partyzáni způsobili nacistům vážné starosti a škody. Kolem tři set útoků na vlaky a několik tisíc jiných akci nebyly maličkostí. Mimo to partyzánské hnuti vázalo v českých zemích přibližně 20 000 mužů nacistické armády. České partyzánstvl přineslo i jistý vklad do organizace a taktikv partyzánského boje, neboť nalezlo formy pro boj v podmínkách, jež neumožňovaly uplatnit jeho „klasickou“ rozvinutou podobu. Lze mluvit o svérázném typu českého partyzánského oddílu, který byl převážně založen (až do povstání) na principu rozptýleni, působil decentralizované a kombinoval ukryti v lese s ukrytím mezi obyvatelstvem (při čemž druhý prvek hrál rozhodujíc! úlohu). Partyzánská brigáda bývala zpravidla kombinaci lesního jádra (štáb s ochranou, resp. další oddíl) několika místních oddílů v jednotlivých obcích a široké sítě podporovatelů (oboje z legálně žijících obyvatel), členěné do několika vzájemně odděleních základen. Zvláště- cenné jsou politické a morální kvality, které s sebou české partyzánství přineslo. Partyzáni patřili к radikální levici českého odboje; hlásili se většinou ke komunistickým idejím a svůj boj proti fašismu spojovali se zápasem za sociální přeměnu naší společnosti. Byli to lidé, kteří vykonali čin, jenž byl v našem odboji zvlášt potřebný: Dokázali více než kdo jiný rozbíjet pasivitu malověrných, dokázali, že není třeba zůstat jen u statečného snášeni ran zasazovaných národu, u obětavého mučednictví, ale že lze na ránu odpovídat ranou. Idea aktivního nebojácného zápasu za přeměnu společnosti — to je tradice, která je v českém odboji zvláště cenná, která má co říci dnešku i dnešní mládeži při jejím hledáni postoje к životu. Vlani uplynulo 150 rokov od narodenia a v tomto mesiaci spomíname 110 rokov od smrti Ľudovíta Štúra, jednej z najväčších postáv slovenských dejín. Narodil sa 29. októbra 1815 v slovenskej obci Zay-Uhrovci v rodine chudobného učiteľa, kde žil do svojho dvanásteho roku. Pre syna nešľachtica nebolo skoro inej možnosti sociálneho vzostupu, ako štúdium teológie. Aj to sa mohlo uskutočniť len za cenu veľkého odriekania sa celej rodiny a zabezpečovania si živobytia vlastnou prácou. A tak už v realizácii štúdia formovali sa typické črty Štúrovej povahy: húževnatosť, vytrvalosť plebejca, ktorý si v úzkej spojitosti s poddaným ľudom osvojoval aj životný štýl pracujúceho človeka. Samuel Štúr pripravil svojich štyroch synov na latinské školy, ktoré otvárali cestu k vyššiemu vzdelaniu. Nižšie gymnázium absolvoval Štúr v Rábe, kde mal naňho veľký vplyv profesor Pec. Upozornil ho na význam Šafárikových, Kollárových a Dobrovského spisov a predvídavo poukazoval na veľkú budúcnosť slovanského sveta. S týmito devízami Ľudovít Štúr vstúpil roku 1829 na ev. a. v. lýceum v Bratislave, postupne aj do života študentskej Spoločnosti česko-slovanskej na lýceu. Bratislava vplývala na Štúra vo viacerých smeroch. Z profesorov mal naňho najväčší vplyv ušľachtilý Nemec Gottfried Schrôer, ktorého anonymný spis tak kriticky osvetlil pomery v uhorskom školstve, až vydesil vládnúcu triedu. Štúr už v prvých rokoch štúdia na lýceu sa neuspokojoval so základmi vied, ako ich podávali profesori, ale sám sa vzdelával. S oduševnením čítaval rímskych klasikov a zaujímali ho najmä dejiny umenia. Sledovaním búrlivých slovných zápasov politikov na uhorskom stavovskom sneme v Bratislave, prenikal Štúr do tajov politického vzdelania a rečníckeho umenia, ale vzdelával sa aj štúdiom politickej literatúry, ktorá tajne prenikala do Bratislavy, napriek opatreniam metternichovského policajného režimu. Na Štúra a ostatnú študujúci mládež vplývali diela francúzských osvietencov — encyklopedistov, Voltaira I Rousseaua, historický Ján Hučko 148