Filmový Přehled, červenec-prosinec 1972 (28-52)
1972-12-15 / No. 48
Původní název: Dodes’ka-den. Výrobce. Joitki no Kai, Toho. Rok výroby: 1970. Majitel monopolu: Ústřední půjčovna filmů Praha — do 21. VIII. 1977. Promítání povoleno: 4. xl. 1971. Premiéra: FFP — leden 73. Mluveno: japonsky. Podtitulky: české. Distribuci filmu provádějí krajské podniky pro film, koncerty a estrády. Distribuční číslo filmu: 644 7301, kategorie B. Heslo pro plakát: O lidech, kteří živoří na dně společnosti. Seznam reklamního materiálu: plakát Al, A3, textový plakátek, série fotosek, diapozitiv. AUTOŘI: Námět: podle románu Šúgoró Jamamota. Scénář: A. Kurosawa, Hideo Oguni, Šinobu Hašlmoto. Režie: Akira Kurosawa. Kamera: Takao Saito, Jasumiči Fukuzawa. Hudba: Toru Takemicu. Architekti: ]oširo Muraki, Šinobu Muraki České titulky: Martin Vačkář. HERCI: Jošitaka Zuši (Roku), Noboru Mitani (žebrák), Hirojuki Kawase (jeho syn), Džunzaburó Ban (Šima), Kjóko Tange (jeho žena), Tomoko Jamazaki (Macuko), Tacuo Macumura (strýc Kjota), Kunie Tanaka, Džicuko Jošimura (manželský pár), Hisaši Igawa, Hideko Okijama (manželský pár), Akemi Negiši (prostitutka), Hiroši Akutagawa (utrápený muž), Tomoko Naraoka (jeho žena), Sinsuke Minami (Ryó), Júko Kusunoki, Mičlo Hino, Keidži Kojama, Tachuhei Šimokawa, Imari Cudži, Masahiko Kameja, Hideaki Ezumi, Minoru Takašima, Kazuo Kato, Mičiko Araki. OBSAH: Na periférii japonského města žiji chudí lidé. Bydlí v nuzných bytech, vlastnoručně postavených chatrčích z nejrůznějšího odpadového materiálu, ve vyřazených vozech a podobně. Tt z nich, kteří jsou zdrav! a mají pravidelnou práci, jsou králi v tomto království chudých. Setkáváme se s chudou laponský barevný film Dodes’ka-den fe dílem významného režiséra Akiry Kurosawy, natočeným podle románu spisovatele Šúgoró [amamoty Město bez ročních období. Není filmovým dramatem v pravém smyslu tohoto slova. Nelíčí jednotný uzavřený příběh. Je spise pásmem obrazů ze života chudáků, živořících na okraji japonského města. Všechny příběhy se pohybují na hranici tragikomédie. Některé z nich jsou laděny spíše komicky (dvojice opilců, kteří si vymění manželky), jiné ústí do tragédie /smrt dítěte po otravě zkaženou rybou). Prostředím i způsobem líčení připomíná film po literární stránce některá díla Maxima Gorkého, po filmové stránce pak Itala Zavattiniho. Zvláštní titul filmu je vytvořen z onomatopoického slova, napodobujícího zvuk jedoucí tramvaje, které ustavičně skandováno šíleným chlapcem, představujícím si, že je řidičem tramvaje, je smutným leitmotivem tohoto umělecky silného filmu. Film byl zařazen do programu Filmového festivalu pracujících — leden 73. nemocnou ženou, jejíž jediný syn trpí chorobnou představou, že je řidičem tramvaje, a celé dny pobíhá mezi chatrčemi, řídí pomyslnou tramvaj a skanduje do rytmu nárazu kol na kolejnice: Dokes’ka-den, dodes’ka-den... Ráno a večer se modlí k Buddhovi za nemocnou matku. Jinak je celý jeho životní zájem upřen k pomyslné tramvaji, k počtu denních „jízď\ k její údržbě. Děti na něj pokřikují: „Tramvajový blázen!” Roku — tak se mladík jmenuje — je však přesvědčen, že skutečně pracuje a pomáhá své matce. V sousedství žijí dva manželské páry: Masuda se svou ženou Tácu a Kawaguči s manželkou Jošio. Muži pracují jako nádeníci, avšak většinu těžce vydělaných peněz hned propijí. Zeny se na ně proto zlobí a jejich život je nepřetržitou řadou hádek. Muži nejsou spokojeni a jednou si v opilosti prostě manželky promění. Lidé z okolí jsou tím pohoršeni, ale jinak to nikomu nevadí. Po barevný Japonsko sociálni nepřístupný 1971 3830 m 1973 2 hod. 16 min. rok schválení 5 dílů rok 16 mm: 1532 m země původu mládeži premiéry dlouhý film šíře 35 mm zvukový DODES'KA-DEN Filmový přehled č. 48 (15. XII. 1972)