Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1966 (X/26-52)

1966-09-16 / No. 37

11 1111 I p I hKl i ( 1 M k i 1 1 k M UÉÉBB EHHMttMHHHttHHBBRHAAfiBw mb EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha ■ 16. září 1966 ■ Kčs 1,50 DŮCHOD a prodlužování pracovní aktivity MICHAL ŠTANCL, předseda Státního úřadu sociálního zabezpečeni Nedostatek pracovních sil na některých úsecích národního hospodářství vyvolává snahu udržet co nejdéle v pracovní činnosti i ty pracovníky, kteří již mají nárok na starobní důchod. Někteří hospodářští čini­telé proto doporučují, aby bylo zavedeno vy­plácení bud plného starobního důchodu, ne­bo jeho části vedle výdělku. Objevily se též návrhy na zvýšení věkové hranice pro ná­rok na starobní důchod. Při posuzování těchto požadavků a ná­vrhů je nutno přihlížet k řadě okolností: Stanovené nároky z důchodového zabez­pečení mají konkrétní vliv na počínáni ob­­•čanů nejen v době, kdy pobírají důchod ne­a bo w období těsně před přiznáním důchodu, iž mnoho let před tím. již pracující shedniho věku přizpůsobují velmi často ce­lý svůj životní program, resp. život celé své rodiny [například otázku vzdělání dětí, ná­ročnějších investic a nákupů, spoření apod.) se zřetelem k výši svého důchodu, zejména pak k věkové hranici, kdy mají důchod zís­kat. Z tohoto hlediska má stabilita těchto nároků svůj hluboký politický význam, pro­tože pro pracující je důležité, aby věděli, s čím mohou ve svém sociálním zabezpeče­ní, zvláště pak ve stáří počítat. Proto také změny těchto nároků, pokud je omezují, hlu­boce zasahují do života pracujících a kaž­dý návrh na novou úpravu v tomto smyslu je i politicky velmi citlivým problémem. Neméně důležité pro posouzení celé pro­blematiky je hledisko potřeb ekonomického rozvoje, resp. potřeb pracovních sil v národ­ním hospodářství. Přitom musíme vycházet ze skutečnosti, že dosavadní vývoj národ­ního hospodářství se projevoval extenzitou i ve využívání pracovních sil, kdy při jejich nedostatku docházelo v některých oblastech a odvětvích nebo oborech k přezaměstna­­nosti. Nová soustava řízení má přinést nové ry­sy i do hospodaření s pracovními silami a vést k jejich racionálnímu využití. Dá se předpokládat, že tím dojde k určitému sní­žení napětí na trhu práce, k jistému uvol­nění pracovních sil v některých závodech a k postupnému převodu takto uvolněných pracovních sil na úseky, kde potřeby spo­lečnosti z hlediska pracovních sil nebylo možno dosud uspokojivě krýt. Potřeba zvyšovat zdroje pracovních sil v národním hospodářství není tedy jen v kvantitě, nýbrž i v kvalitě rozmístění. Za těchto okolností by nebylo účelné pro­vádět v soustavě důchodového zabezpečení všeobecná opatření, k nimž patří i zvýšení věkové hranice pro nárok na starobní dů­chod nebo úplné uvolnění možnosti pobí­rat důchod vedle výdělku. Takovými vše-' obecnými opatřeními by došlo k zvýšení zdrojů pracovníků na úsecích, kde dosavad­ní analýzy poukazují na relativní přebyt­ky pracovních sil. Proti plnému uvolnění možnosti pobírat starobní důchod vedle výdělku svědčí ovšem i to, že by bylo v rozporu se základním posláním tohoto důchodu, který má nahra­zovat ušlý výdělek. Dalším důvodem proti úplnému uvolnění možnosti pobírat starob­ní důchod vedle výdělku je vývoj výdajů na důchodové zabezpečeni. Je známo, že tyto výdaje rychle vzrůstají hlavně v důsledku stále se zvyšujícího počtu občanů získáva­jících nárok na důchod a v důsledku vzrůs­tajícího podílu starších osob v celkové skladbě obyvatelstva. Při omezenosti daných prostředků společenské spotřeby se další zvyšování těchto výdajů úplným uvolněním možnosti pobírat důchod vedle výdělku ne­jeví jako účelné a vůbec možné. O důchod by totiž nepochybně požádali i ti pracující, kteří o něj za dnešních podmínek nežádají, ačkoliv splňují všechny podmínky pro je­ho přiznán! a důchod se jim nevyplácí jen proto, že dále pracují. Počet pracujících, kteří pokračují v pracovní činnosti za těch­to podmínek, přesahuje dnes 40 000. Často je důvodem tohoto jejich postupu správná snaha dosáhnout vyššího důchodu po od­chodu z aktivity, nebo je pro ně výše je­jich výdělku dostatečným podnětem, aby pokračovali v pracovní činnosti. Po zvážení všech těchto aspektů a sou­vislostí jeví se jako nejúčinnější takové ře­šení, které uplatňuje další hmotné podněty k prodlužováni pracovní aktivity starších občanů podle konkrétní, objektivně proka­zatelné potřeby pracovních sil a které tedy respektuje jak zájmy společnosti, tak i zá­jmy jednotlivců a spojuje hledisko ekono­mické i sociálně politické. Cestu vytyčuje usnesení XIII. sjezdu, které stanoví, že je třeba rozvíjet podněty k dobrovolnému pro­dlužování pracovní aktivity občanů při za­chování dosavadních zákonných nároků oby­vatelstva v soustavě důchodového zabezpe­čení. Tuto linii realizuje nedávno vydaná vy­hláška č. 60. Sb o poskytování důchodu ně­kterým pracujícím důchodcům, zejména v těchto směrech: 1. ■ prohlubuje dosavadní podněty k prodlil žování pracovní aktivity (například při nižším důchodu a nižším výdělku) a za­vádí některé nové formy těchto podně­tů (tzv. pozvolný přechod do neaktivity), a to pro všechny úseky národního hos­podářství; 2. ■ zavádí, popřípadě rozšiřuje zvláštní výho­dy pro občany s nárokem na starobní ní důchod, kteří pracují na úsecích, kde potřeby společnosti nebyly dosud uspo­kojivě kryty v pracovních silách, tj. pře­devším v zemědělství a ve službách; 3. ■ rozšiřuje výhody pro občany s nárokem na starobní důchod, kteří se účastni krátkodobých prací v cukrovarské kam­pani a ve stavebnictví. Je třeba připomenout, že jakkoliv výhod­ná úprava podmínek v rámci důchodové soustavy nemůže sama o sobě otázku pro­dlužování pracovní aktivity občanů, kteří již získali nárok na starobní důchod, vyře­šit, neboť na rozhodnutí starších pracovní­ků, zda budou pokračovat v pracovní čin­nosti, působí řada podmínek a okolností, které nejsou z hlediska sociálního zabez­pečení ovlivnitelné, jsou to jednak okol­nosti, které vyplývají z osobních potřeb a možností starších pracovníků (jejich zdra­votní stavu, rodinných a sociálních pomě­rů, vzdálenosti bydliště od pracoviště atd.J, jednak podmínky, které souvisejí s úrovní hospodaření s pracovními silami uvnitř jed­notlivých organizací a celé společnosti. Zku­šenosti ukazují, že správné usměrnění těch­to podmínek k širšímu pracovnímu zapojo­vání starších občanů spočívá plně v rukou hospodářských pracovníků. Tam, kde organizace vytvářejí pracovní­kům podmínky odpovídající jejich věku, jak jim to ukládají příslušná vládní usnesení, jsou tito pracovníci schopni a ochotni ještě dlou­ho pokračovat v práci. Některé organizace však dosud příliš často raději oželí zkuše­nosti starého pracovníka, než by mu vyšly vstříc vytvářením vhodných podmínek pro jeho další činnost. Správný požadavek plynulé výměny sta­rých pracovníků mladými a vytváření mož­ností pro uplatnění mladých realizují mno­hé hospodářské organizace často příliš zjed­nodušeně. Na místa starých pracovníků, kteří by se ještě dobře uplatnili, přijímají mladé pracovníky, jejichž nedostatek se pak projevuje na jiných úsecích hospodářství. Organizace též málo využívají možnosti vhodného přemístění starších pracovníků nebo možnosti přidělit jim práci, která by vyhovovala jejich fyzickým a duševním schopnostem a která by současně umožňo­vala dále využívat jejich nahromaděných zkušeností. Takový postoj organizací je v rozporu s celkovými zájmy společnosti. Proto vystu­puje do popředí povinnost důsledného plně­ní úkolů vyplývajících ze zásad schvále­ných vládou v minulých letech a zavazují­cích všechny organizace zejména k tomu, aby v souladu s potřebami plnění svých úkolů určovaly pracovníkům, kteří již spl­nili podmínky nároku na starobní důchod, úkoly uzpůsobené jejich pracovním schop­nostem, upravovaly pro ně pracoviště a pracovní podmínky a přispěly ke zlepše­ní vztahu mladších pracovníků ke starším pracovníkům. 2 1. ZÁŘÍ OSLAVÍME DEN TISKU. Mezi těmi, kteří toho dne na tisk vzpomenou, nebudou jistě chybět hospodářští pra­covnici: jedni, aby zanaříkali na nedostatečnou kapacitu, pohotovost a kvalitu výroby naší polygrafie při výrobě obalů a propa­gačních materiálů, jiní, aby pozitivně nebo negativně zhodnotili práci našich redaktorů při popularizaci výsledků práce jejich podniků či úřadů. Málo bude asi těch, kteří sami sobě položí otázku »čím přispěli k vyšší úrovni čs. tisku?«, a odpovědí si: »Po­mohu zvýšit vývoz, abychom mohli dovézt stroje pro naše tiskárny«, nebo »nebudu zkresleně informovat tisk, protože to od ji­ných také nesnáším.« A právě to by si pracovníci tisku ke svému svátku přáli. Na obr. jeden z nejnovějších strojů, kterých bychom potřebovali Víc — hlubotisková rotačka Frankenthal v n. p. Svoboda u Praze-s výkonem 20 tisíc obratů za hodinu j40 000 výtisků časopisu, jako je např. Stadión). Foto VI. Slajchrt m V minulých dnech byla úspěšně uzavřena jedna akce, na jejímž včasném a kvalitním splnění záviselo urychlené zavedení nové soustavy řízení, urychlená mobilizace poten­ciálních zdrojů v národním hospodářství, zkrátka záviselo víc, než si mnohý z našich hospodářských vedoucích tehdy při jejím zahájení myslel. Šlo, jak jste většinou poznali, o přestavbu cen, respektive o výpočty cenové úrovně, které jsou prvním a nezbytným předpokla­dem celé přestavby. Není třeba široce roz­vádět, kolik úsilí a obětavosti museli vyna­ložit pracovníci v podnicích, ve výpočetních střediscích, průmyslových ministerstvech i na SPK, aby tato akce mohla být skonče­na v termínu, který byl opravdu »šibeniční«. Stačí si uvědomit, že první pokyny k přestav­bě cen vyšly v našem listě 25. února a že je pracovníci cenového odboru SPK připravi­li pro tisk během 14 dnů. Stejně rychle a dobře pracovali ekonomič­tí pracovníci v podnicích a oborových ředi­telstvích. 25 144 indexů změn cen u 92 obo­rů, indexů, kterých se použilo k přecenění skupin výrobků a tarifů v dopravě — to představuje tisíce hodin, jež museli tito pra­covníci vynaložit. A slouží jim ke cti, že v té záplavě výpočtů a čísel činil počet chyb tak mizivé množství, že i největší optimisté zů­stali za svými neodvážnějšími předpoklady. Pečlivě a spolehlivě probíhaly práce i v odboru cen SPK. Zde nešlo jen o kon­trolu dat z podniků a nějakou jejich sumari­zaci, nýbrž o desítky problémů, které bylo třeba řešit — a to okamžitě — nikoliv podle logického časového harmonogramu, nýbrž podle aktuální potřeby. Podívejme se třeba jen na takovýto případ: aby podniky mohly propočítávat indexy změn cen výrobků po­dle přesně určené nomenklatury, bylo třeba tyto nomenklaturní skupiny vybrat. Ovšem, stejně potřebné bylo zpracovat a vydat k to­mu metodické pokyny, vyřešit zpracování dat, jež docházela z podniků, atd. atd. Pro­tože šlo o metodu, poprvé vůbec kdekoliv použitou, jeden problém rodil druhý. Připoč­­teme-li k tomu ještě tu nepředstavitelně krátkou lhůžu a známe-li dnes již výsled­ky, můžeme tvrdit, že všem, kteří se na této akci podíleli, patří plné absolutorium. Výpočty úrovně velkoobchodních cen by­ly tedy dokončeny. Přestavba cen — nezbyt­ný předpoklad urychleného zavedení nové soustavy řízení — vstoupí od 1. 1. 1967 v platnost. Ale nová metoda přestavby má ještě další použití, jehož výsledky se ukáží nejen v oblasti cen, nýbrž i v oblasti výro­by. Jinak řečeno — nová metoda bude slou­žit plánování cen i strukturálním bilancím. Jak? Dejme tomu, že na světových trzích stoupne cena mědi. Protože my měď dováží­me, jsme na těchto trzích závislí. A tady nám nová metoda, použitá při přestavbě, po­může propočítat, jak se zvýšení cen mědi projeví v cenách např. strojů, k jejichž vý­robě je třeba měděných součástí a jak toto zvýšení cen ovlivní cenu např. textilu nebo léků, na takových strojích vyráběných. Ma­tematické metody, použití počítacích strojů a využití všech dat, která jsme při přestav­bě cen získali, nám dovolí rozhodnout, zda se v nových pomínkách vyplatí původní stro­je vůbec vyrábět, zda by nebylo účelné hle­dat jiný materiál či dokonce výrobu těchto strojů vůbec zastavit a vyrábět něco jiného. To všechno nám tedy umožní nový způsob přestavby cen, který svou rychlostí a přes­ností zpracování nemá — a to nejen u nás — obdoby. FRANTIŠEK NAGY

Next