Hospodářské Noviny, červenec-prosinec 1966 (X/26-52)
1966-09-16 / No. 37
11 1111 I p I hKl i ( 1 M k i 1 1 k M UÉÉBB EHHMttMHHHttHHBBRHAAfiBw mb EKONOMICKÝ TÝDENÍK ÚV KSČ Praha ■ 16. září 1966 ■ Kčs 1,50 DŮCHOD a prodlužování pracovní aktivity MICHAL ŠTANCL, předseda Státního úřadu sociálního zabezpečeni Nedostatek pracovních sil na některých úsecích národního hospodářství vyvolává snahu udržet co nejdéle v pracovní činnosti i ty pracovníky, kteří již mají nárok na starobní důchod. Někteří hospodářští činitelé proto doporučují, aby bylo zavedeno vyplácení bud plného starobního důchodu, nebo jeho části vedle výdělku. Objevily se též návrhy na zvýšení věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Při posuzování těchto požadavků a návrhů je nutno přihlížet k řadě okolností: Stanovené nároky z důchodového zabezpečení mají konkrétní vliv na počínáni ob•čanů nejen v době, kdy pobírají důchod nea bo w období těsně před přiznáním důchodu, iž mnoho let před tím. již pracující shedniho věku přizpůsobují velmi často celý svůj životní program, resp. život celé své rodiny [například otázku vzdělání dětí, náročnějších investic a nákupů, spoření apod.) se zřetelem k výši svého důchodu, zejména pak k věkové hranici, kdy mají důchod získat. Z tohoto hlediska má stabilita těchto nároků svůj hluboký politický význam, protože pro pracující je důležité, aby věděli, s čím mohou ve svém sociálním zabezpečení, zvláště pak ve stáří počítat. Proto také změny těchto nároků, pokud je omezují, hluboce zasahují do života pracujících a každý návrh na novou úpravu v tomto smyslu je i politicky velmi citlivým problémem. Neméně důležité pro posouzení celé problematiky je hledisko potřeb ekonomického rozvoje, resp. potřeb pracovních sil v národním hospodářství. Přitom musíme vycházet ze skutečnosti, že dosavadní vývoj národního hospodářství se projevoval extenzitou i ve využívání pracovních sil, kdy při jejich nedostatku docházelo v některých oblastech a odvětvích nebo oborech k přezaměstnanosti. Nová soustava řízení má přinést nové rysy i do hospodaření s pracovními silami a vést k jejich racionálnímu využití. Dá se předpokládat, že tím dojde k určitému snížení napětí na trhu práce, k jistému uvolnění pracovních sil v některých závodech a k postupnému převodu takto uvolněných pracovních sil na úseky, kde potřeby společnosti z hlediska pracovních sil nebylo možno dosud uspokojivě krýt. Potřeba zvyšovat zdroje pracovních sil v národním hospodářství není tedy jen v kvantitě, nýbrž i v kvalitě rozmístění. Za těchto okolností by nebylo účelné provádět v soustavě důchodového zabezpečení všeobecná opatření, k nimž patří i zvýšení věkové hranice pro nárok na starobní důchod nebo úplné uvolnění možnosti pobírat důchod vedle výdělku. Takovými vše-' obecnými opatřeními by došlo k zvýšení zdrojů pracovníků na úsecích, kde dosavadní analýzy poukazují na relativní přebytky pracovních sil. Proti plnému uvolnění možnosti pobírat starobní důchod vedle výdělku svědčí ovšem i to, že by bylo v rozporu se základním posláním tohoto důchodu, který má nahrazovat ušlý výdělek. Dalším důvodem proti úplnému uvolnění možnosti pobírat starobní důchod vedle výdělku je vývoj výdajů na důchodové zabezpečeni. Je známo, že tyto výdaje rychle vzrůstají hlavně v důsledku stále se zvyšujícího počtu občanů získávajících nárok na důchod a v důsledku vzrůstajícího podílu starších osob v celkové skladbě obyvatelstva. Při omezenosti daných prostředků společenské spotřeby se další zvyšování těchto výdajů úplným uvolněním možnosti pobírat důchod vedle výdělku nejeví jako účelné a vůbec možné. O důchod by totiž nepochybně požádali i ti pracující, kteří o něj za dnešních podmínek nežádají, ačkoliv splňují všechny podmínky pro jeho přiznán! a důchod se jim nevyplácí jen proto, že dále pracují. Počet pracujících, kteří pokračují v pracovní činnosti za těchto podmínek, přesahuje dnes 40 000. Často je důvodem tohoto jejich postupu správná snaha dosáhnout vyššího důchodu po odchodu z aktivity, nebo je pro ně výše jejich výdělku dostatečným podnětem, aby pokračovali v pracovní činnosti. Po zvážení všech těchto aspektů a souvislostí jeví se jako nejúčinnější takové řešení, které uplatňuje další hmotné podněty k prodlužováni pracovní aktivity starších občanů podle konkrétní, objektivně prokazatelné potřeby pracovních sil a které tedy respektuje jak zájmy společnosti, tak i zájmy jednotlivců a spojuje hledisko ekonomické i sociálně politické. Cestu vytyčuje usnesení XIII. sjezdu, které stanoví, že je třeba rozvíjet podněty k dobrovolnému prodlužování pracovní aktivity občanů při zachování dosavadních zákonných nároků obyvatelstva v soustavě důchodového zabezpečení. Tuto linii realizuje nedávno vydaná vyhláška č. 60. Sb o poskytování důchodu některým pracujícím důchodcům, zejména v těchto směrech: 1. ■ prohlubuje dosavadní podněty k prodlil žování pracovní aktivity (například při nižším důchodu a nižším výdělku) a zavádí některé nové formy těchto podnětů (tzv. pozvolný přechod do neaktivity), a to pro všechny úseky národního hospodářství; 2. ■ zavádí, popřípadě rozšiřuje zvláštní výhody pro občany s nárokem na starobní ní důchod, kteří pracují na úsecích, kde potřeby společnosti nebyly dosud uspokojivě kryty v pracovních silách, tj. především v zemědělství a ve službách; 3. ■ rozšiřuje výhody pro občany s nárokem na starobní důchod, kteří se účastni krátkodobých prací v cukrovarské kampani a ve stavebnictví. Je třeba připomenout, že jakkoliv výhodná úprava podmínek v rámci důchodové soustavy nemůže sama o sobě otázku prodlužování pracovní aktivity občanů, kteří již získali nárok na starobní důchod, vyřešit, neboť na rozhodnutí starších pracovníků, zda budou pokračovat v pracovní činnosti, působí řada podmínek a okolností, které nejsou z hlediska sociálního zabezpečení ovlivnitelné, jsou to jednak okolnosti, které vyplývají z osobních potřeb a možností starších pracovníků (jejich zdravotní stavu, rodinných a sociálních poměrů, vzdálenosti bydliště od pracoviště atd.J, jednak podmínky, které souvisejí s úrovní hospodaření s pracovními silami uvnitř jednotlivých organizací a celé společnosti. Zkušenosti ukazují, že správné usměrnění těchto podmínek k širšímu pracovnímu zapojování starších občanů spočívá plně v rukou hospodářských pracovníků. Tam, kde organizace vytvářejí pracovníkům podmínky odpovídající jejich věku, jak jim to ukládají příslušná vládní usnesení, jsou tito pracovníci schopni a ochotni ještě dlouho pokračovat v práci. Některé organizace však dosud příliš často raději oželí zkušenosti starého pracovníka, než by mu vyšly vstříc vytvářením vhodných podmínek pro jeho další činnost. Správný požadavek plynulé výměny starých pracovníků mladými a vytváření možností pro uplatnění mladých realizují mnohé hospodářské organizace často příliš zjednodušeně. Na místa starých pracovníků, kteří by se ještě dobře uplatnili, přijímají mladé pracovníky, jejichž nedostatek se pak projevuje na jiných úsecích hospodářství. Organizace též málo využívají možnosti vhodného přemístění starších pracovníků nebo možnosti přidělit jim práci, která by vyhovovala jejich fyzickým a duševním schopnostem a která by současně umožňovala dále využívat jejich nahromaděných zkušeností. Takový postoj organizací je v rozporu s celkovými zájmy společnosti. Proto vystupuje do popředí povinnost důsledného plnění úkolů vyplývajících ze zásad schválených vládou v minulých letech a zavazujících všechny organizace zejména k tomu, aby v souladu s potřebami plnění svých úkolů určovaly pracovníkům, kteří již splnili podmínky nároku na starobní důchod, úkoly uzpůsobené jejich pracovním schopnostem, upravovaly pro ně pracoviště a pracovní podmínky a přispěly ke zlepšení vztahu mladších pracovníků ke starším pracovníkům. 2 1. ZÁŘÍ OSLAVÍME DEN TISKU. Mezi těmi, kteří toho dne na tisk vzpomenou, nebudou jistě chybět hospodářští pracovnici: jedni, aby zanaříkali na nedostatečnou kapacitu, pohotovost a kvalitu výroby naší polygrafie při výrobě obalů a propagačních materiálů, jiní, aby pozitivně nebo negativně zhodnotili práci našich redaktorů při popularizaci výsledků práce jejich podniků či úřadů. Málo bude asi těch, kteří sami sobě položí otázku »čím přispěli k vyšší úrovni čs. tisku?«, a odpovědí si: »Pomohu zvýšit vývoz, abychom mohli dovézt stroje pro naše tiskárny«, nebo »nebudu zkresleně informovat tisk, protože to od jiných také nesnáším.« A právě to by si pracovníci tisku ke svému svátku přáli. Na obr. jeden z nejnovějších strojů, kterých bychom potřebovali Víc — hlubotisková rotačka Frankenthal v n. p. Svoboda u Praze-s výkonem 20 tisíc obratů za hodinu j40 000 výtisků časopisu, jako je např. Stadión). Foto VI. Slajchrt m V minulých dnech byla úspěšně uzavřena jedna akce, na jejímž včasném a kvalitním splnění záviselo urychlené zavedení nové soustavy řízení, urychlená mobilizace potenciálních zdrojů v národním hospodářství, zkrátka záviselo víc, než si mnohý z našich hospodářských vedoucích tehdy při jejím zahájení myslel. Šlo, jak jste většinou poznali, o přestavbu cen, respektive o výpočty cenové úrovně, které jsou prvním a nezbytným předpokladem celé přestavby. Není třeba široce rozvádět, kolik úsilí a obětavosti museli vynaložit pracovníci v podnicích, ve výpočetních střediscích, průmyslových ministerstvech i na SPK, aby tato akce mohla být skončena v termínu, který byl opravdu »šibeniční«. Stačí si uvědomit, že první pokyny k přestavbě cen vyšly v našem listě 25. února a že je pracovníci cenového odboru SPK připravili pro tisk během 14 dnů. Stejně rychle a dobře pracovali ekonomičtí pracovníci v podnicích a oborových ředitelstvích. 25 144 indexů změn cen u 92 oborů, indexů, kterých se použilo k přecenění skupin výrobků a tarifů v dopravě — to představuje tisíce hodin, jež museli tito pracovníci vynaložit. A slouží jim ke cti, že v té záplavě výpočtů a čísel činil počet chyb tak mizivé množství, že i největší optimisté zůstali za svými neodvážnějšími předpoklady. Pečlivě a spolehlivě probíhaly práce i v odboru cen SPK. Zde nešlo jen o kontrolu dat z podniků a nějakou jejich sumarizaci, nýbrž o desítky problémů, které bylo třeba řešit — a to okamžitě — nikoliv podle logického časového harmonogramu, nýbrž podle aktuální potřeby. Podívejme se třeba jen na takovýto případ: aby podniky mohly propočítávat indexy změn cen výrobků podle přesně určené nomenklatury, bylo třeba tyto nomenklaturní skupiny vybrat. Ovšem, stejně potřebné bylo zpracovat a vydat k tomu metodické pokyny, vyřešit zpracování dat, jež docházela z podniků, atd. atd. Protože šlo o metodu, poprvé vůbec kdekoliv použitou, jeden problém rodil druhý. Připočteme-li k tomu ještě tu nepředstavitelně krátkou lhůžu a známe-li dnes již výsledky, můžeme tvrdit, že všem, kteří se na této akci podíleli, patří plné absolutorium. Výpočty úrovně velkoobchodních cen byly tedy dokončeny. Přestavba cen — nezbytný předpoklad urychleného zavedení nové soustavy řízení — vstoupí od 1. 1. 1967 v platnost. Ale nová metoda přestavby má ještě další použití, jehož výsledky se ukáží nejen v oblasti cen, nýbrž i v oblasti výroby. Jinak řečeno — nová metoda bude sloužit plánování cen i strukturálním bilancím. Jak? Dejme tomu, že na světových trzích stoupne cena mědi. Protože my měď dovážíme, jsme na těchto trzích závislí. A tady nám nová metoda, použitá při přestavbě, pomůže propočítat, jak se zvýšení cen mědi projeví v cenách např. strojů, k jejichž výrobě je třeba měděných součástí a jak toto zvýšení cen ovlivní cenu např. textilu nebo léků, na takových strojích vyráběných. Matematické metody, použití počítacích strojů a využití všech dat, která jsme při přestavbě cen získali, nám dovolí rozhodnout, zda se v nových pomínkách vyplatí původní stroje vůbec vyrábět, zda by nebylo účelné hledat jiný materiál či dokonce výrobu těchto strojů vůbec zastavit a vyrábět něco jiného. To všechno nám tedy umožní nový způsob přestavby cen, který svou rychlostí a přesností zpracování nemá — a to nejen u nás — obdoby. FRANTIŠEK NAGY