Naše Hlasy, 1972 (XVIII/1-52)

1972-01-15 / No. 2

STRANA 2 STOLETÍ VELMOCENSKÉ BRUTALITY Dokončení se str. 1 úplnou duchovní převýchovu při­rozeně sobeckého člověka. Právě na západě mohou vidět, jak v čele nej­větších podniků, bank a politických i novinářských koncernů sedí ja­ko presidenti a místopresidenti ve­řejní či tajní marxisté s jediným cí­lem: úspěch a zisk za KAŽDOU ce­nu! Viděli jsme jen venku i v sou­kromí se šťastně usmívat, když na ně promluví, či vodku popije s ni­mi, Brežněv či jiný rudý hrdlořez z Kremlu, nebo z Pekingu a slíbí, ne svobodu národům, ale výnosný odběr strategického materiálu jemných instrumentů pro sériovou a výrobu v jejich militaristických vel­­kopodnicích. Marxismus v Rusku i na západě je jen ohlupováním děl­nictva a nezralých studentských mozků. Bylo to i nyní jen na rozkaz Brež­­něva, že i Československo sehrálo podle sovětského vzoru volební ko­medii na 99,8 procent ve prospěch okupantů. A hle, liberální a marxis­tičtí západní novináři nazývají ten­to podvod “volbami v Českosloven­sku”, ač dobře vědí, že tímto refe­rováním “o volbách” jen pomáhají diktaturám zastírat pravé smýšlení zotročeného lidu. Tentýž Brežněv je přijímán na západě s poctami, ač každý Čechoslovák ví, že je to nej­prolhanější sovětský politik, neres­pektující obsah smlouv. Nejen, že bandité z VARŠAVSKÉHO PAKTU vpadli do ČSR přes opačné ujišťo­vání Brežněva, ale jak prohlásil J. Smrkovský v interviewu s italským novinářem D. LAJOLO, obelhává Československo i dnes, po okupaci! Smrkovský, člen komunistického presidia v Praze v r. 1968, v inter­viewu v r. 1971 řekl: “V moskev­ském protokolu ze srpna 1968, kte­rý jsme podepsali po obsazení naší země, je článek, který mluví o tom, že nám NEBUDE bráněno pokra­čovat v polednové demokratisační POLITICE . . . ! ” Desetitisíce vy­hozené z práce, desetitisíce degrado­vané a vyhozené inteligence i dů­­stojnictva, těžké žaláře těch, kteří nesouhlasili se vpádem Brežněvo­­vých rudých banditů do “bratrské­ho socialistického Československa dokazují zač stojí i v novém roce 1972 slovo a podpis komunistických a marxistických podvodníků pod komandem a “ochranou” Brežněva a počestnost západních “humanistů” a těch “křesťanů”, kterým toto řá­dění nevadí. Nikoliv ochrana ne­vině trpících, ale obchodní zisky a “celibát” jsou předmětem úvah mnoha západních “idealistů”. Nejen v Československu, v Indo­­číně, v Egyptě atd., ale i v Indii vi­díme, jak pod taktovkou Brežněva, s jeho pomocí a ochranou, zaháji­la sociálně demokratická minister­ská předsedkyně krvavý útok proti Pakistanu, místo zasednutí k “zele­nému stolu” ve Spojených Náro­dech, které znovu dokázaly stranic­­kost a neschopnost. Těmito skuteč­nostmi je úplně vyvrácen rozšířený mylný názor o mírumilovnosti so­cialismu a “demokracie”, sdílený i zasloužilým dřívějším státním sekre­tářem, Robertem Lansingem, jak jej cituje v kritickém článku křes­ťanský list “Demokracie v Exilu”, vydávaný v Mnichově. Sekretář R. L. napsal: “Je zcela lhostejné, zda existuje smlouva k zajištění míru, či ne, já jsem rozhodnut spolehnout se na mírového DUCHA DEMO­KRACIE!” Nyní, po padesátiletých hrozných skutečnostech, snad po­chopí lid, že i demokracie” může bý­­ti jen taková, jako j>e počestnost či mravní OTRLOST LÍDU a je­ho tisku, skrytých za “demokratic­kými” oponami. Rovněž zarážející extrémní výky­vy v aktivitě americké i evropské studující mládeže nám jen dokazu­jí, že neuvědomněle i ona tuší, bludné a zločinné duchovní cesty, kterými je od narudlých liberálů v politice, ve školách a často i v náboženských naukách neodpověd­ně vedena. Cesta zpět u zabloudi­lých je dlouhá a řídká. Nadějnější budoucnost světa mů­žeme očekávat jen tehdy, když ale­spoň křesťanský svět, v hlavách i v údech, nezradí a i ve veřejném životě vyvodí neúprosně důsledky podle učení TOHO, KTERÝ světu i památku svého umučení ZANE­CHAL! Svět nemůže dnes očekávat nic od oportunistu, kteří se nedove­dou postavit ani k obraně nejstruč­nější a nejobsážnější modlitby, kte­rou ON SÁM své apoštoly naučil! “NASE HLASY“ CO IE OKTOBRIANA? Oktabriana byla anglické veřejno­sti poprvé představena v obrázko­vém magazínu časopisu Daily Tele­graph. Po dlouhém putování světem se jí panu Sydeckému a jeho mana­žerovi J. Jostenovi podařilo tedy prodat. - Měli ale smůlu. Už hned další týden tento čin strhal jak se patří jeden z největších světových deníků The Sunday Times v článku Williama Shawcro 7. 11. 1971. Stejně patřičně místo Oktobrianě vymezil už předtím v Německu Stern. Co je Oktabriana? Inu, je to smy­šlená malůvka, velmi málo obleče­ná dívčice (Comic-strip), kterou prý podzemní skupina zvaná P. P. P. (Progresivní Politická Pornografie) v Sovětském svazu “bojuje” proti zlořádům v komunismu. Hle, zdálo by se, že je tu nový námět pro Zvo­­nokosy. Jenomže celá věc se týká tak trochu (a spíše více než trochu) i nás v exilu. Spoluautor Oktobria­­ny pan Sádecký, který je dnes v exilu, má, řekli bychom, velmi pro­blematickou minulost. Na vojně sloužil u zvláštních zpravodajských jednotek. (Nezastřeně řečeno u špio náž-kontrašpionáž.) Ve své služební náplni také tlu­­močíval nějakému ruskému generá­lovi a večer o něm podával svým nadřízeným informace. Jinak volně cestovával asi po šest let po celém Sovětském svazu a dostal se i do výcvikového prostoru profesionál­ních sovětských hrdlořezů. (Zřejmě na milé soudružské popovídání.) Po tuloval se také sovětským podze­mím a spoluzakládal skupiny Pro­gresivní Politické Pornografie. Zde si všimněme, že tyto skupiny zaklá­dal na Ukrajině! Prostě roztomilé, bystré dítko socialismu. (Je mu teď 28 let.) A konečně už v roce 1967 dovezl na západ Oktobrianu, ale zde ji nechtěl nikdo koupit. Kupodivu. Vždyť sovětská Oktobriana vzala svoji dokonalou výtvarnou podobu teprve v pražských ateliérech! vy­nikajícího malíře Bohuslava Koneč­ného a světoznámého ilustrátora Zdeňka Buriana!-! Nebo právě proto?!! Nu nedivil byhc se. Ale neviňátko Oktobriana mimo svého lechtivého potenciálu má totiž zcela zřetelně ještě jiné nehezké ú­­lohy. Předně, je to kompromitace sovětského podzemí jako chásky o­­pilců, snílků, šprýmařů a sexuál­ních maniaků. Za druhé, degraduje všechny čestné snahy skutečného so větského podzemí, navozuje nedů­věru ve věruhodnost skutečně zá­važných materiálů a tak zvaných “samizdatů”, které byly v současné době na západ propašovány. Tyto její zbraně mohou působit navíc na obou frontách. Jak na vnitřní so­větské proti podzemí, tak zde ven­ku proti nám všem. A to je naším deklasováním v očích hostitelských zemí, tak i v SSSR a Českosloven­sku v propagandě typu: “Podívejte se čím se tam venku baví! Jak bo­jují za vaši svobodu!” Prostě, Oktobriana je výborné, mnohotvárné dítko. Navíc vábně ne oblečené, jaké sousto pro “prohnilý, senilní” západ. Jenomže - Tvůrci Oktobriany se poněkud přepočítali. Na tom “mizerném” západě se teď právě vede zcela oficiální boj proti pornografii. To jednak a jednak na­še exilové snažení je diametrálně odlišné od snah pánů politických pornografů. My nepotřebujeme la­ciné formy a vtípky. Naše úsilí má hluboký morální základ a pokud to někdo přehlédl, je to jeho škoda. Londýn, prosinec 1971. Ing. B. Kobliha AMCHITKA DO NEKONEČNA? Torontský denník Star, který po zániku Telegramu se domnívá, že má monopol na rozum, znovu se zabývá odbytou záležitostí Amchit­­ky. Sobotní příloha Stáru “The Canadian Magazin” přináší k No­vému roku reportáž z lodi “Green­peace” a ovšem i obrázky “civiliso­­vaných” tváří zdejších hipistů, kte­ří se protestu proti Spojeným stá­tům zúčastnili. Stáru nezáleží na tom, že Sovětský svaz bez pro­testů provedl za minulý rok dvanáct atomových výbuchů a ru­dá Čína, že zamořila radioaktivi­tou půl světa. Rádi bychom věděli, kdo zaplatil Stáru za tuto propagandu proti Spojeným rudou stá­tům a jak dlouho ještě budou kalit vodu v Kanadě! ZÍSKÁ KOMUNISMUS SUPERIORITU? Dokončeni se strany 1. bojuje, zda je nutný nebo není na výdaje pro obranné prostředky. Kromě koalice asi 100 různých kon­gresmanů a senátorů, kteří to snad myslí s tím odzbrojením upřímně ve své naivitě a neznalosti komu­nismu, musí vláda překonat daleko větší překážku, než ten požadovaný a velmi nutný dolar si vybojuje. Je to celá armáda rafinovaně komu­nisty přímo nebo nepřímo organi­­sovaných velkých skupin “pacifis­tů a odpůrců” všeho vojenského, kteří čím primitivnější a čím méně si uvědomují katastrofální důsled­ky své podvratné činnosti, tím ve­hementněji bojují na všech frontách boj o citelné oslabení posic Spoje­ných Států ve světě. Neuvědomují si, že v případě vítězství komunis­mu v jejich zemi, oni jako řemesl­ní štváči a rebelové by byli mezi prvními, které by komunistická moc uvěznila v zájmu “zajištění pokojné, ho budování socialismu” v zemi. Tak tomu bylo se všemi trochu výz­načnějšími socialistickými vedoucí­mi a “pokrokovými” stoupenci ve všech středoevropských zemích po nástupu komunismu. V těch totiž tehdy komunismus v důsledku vli­vu na masy k demonstraci odhod­laných lidí viděl své úhlavní nepří­tele, proto museli zmizet v koncen­trácích společně se všemi “třídními nepřáteli.” Vietnamská účast Spojených Stá­tů se stává den ze dne menší. V současnosti rozpočet vydání na ty­to účely byl redukován na polovi­nu. Snižuje se tak rychle, jak již­ní Vietnamci přebírají břemeno té­to války na sebe. V polovině toho roku se dá očekávat, že rozsah vy­dání USA na podporu boje Vietnam­ců proti komunistické infiltraci bu­de činit asi 1 třetinu celkového nej­­vyššího vydání. Početní stavy vojsk se snižují a konečná fáze bude pou­ze několik desetitisíců expertů, po­radců a nezbytného personálu z původního nejvyššího stavu přes 600.000. Najvyšší roční příspěvek na tuto vojnu činil v USA více než 22 bilio­ny dolarů, nyní se pohybuje kolem 9 bilionů a v konečné fázi bude sní­žen asi na 6-8 bilionů. A opět nastane podobný boj o ty­to biliony, tak jako tomu bylo v minulosti. Biliony se vybojovaly pro účely vietnamské války a expense komunismu do oblasti Vietnamu, Laosu a Kambodie byla prozatím zastavena. Současná vietnamisace této války je velkým risikem pro jiné formy. Sovětské posice ve stře­domoří na Blízkém Východě, sou­časné zesílení vlivu komunistů v indickém subkontinentu, pronikání Sovětů do zemí latinské Ameri­ky, jakož i Afriky s cílem oblíčit a konečně zardousit anglosaský svět jako poslední baštu civilisace, to vše se stává politickou výzvou ko­munismu vůči svobodnému světu. Plánovaný předstih komunistů na poli raketové techniky nenechává nikoho na pochybách, že to myslí vážně se svými cíli hegemonie nad světem. Připustí občané všech zemí svo­bodného světa, hlavně Spojených Států, aby i v budoucnu pokračova­lo systematické oslabování branné moci svobodných národů. Vydrže­­la-li ekonomie USA finanční nápor v době vietnamské války, může vy­držet tento nápor i v současnosti. Nutné finanční prostředky na b'1 listický obranný systém musí být nalezeny, chce-li si svobodný svět zachovat svou nezávislost a ubránit se zotročením komunismem. Stou­penci komunistického vyzbrojování za účelem vytvoření rovnováhy za­strašovacích prostředků jako nut­ného předpokladu zachování celo­světového míru, by měli tentokrát změnit své stanovisko, je-li tato rovnováha porušena v neprospěc'­­USA a usilovat o udržení jejich za­strašovacích obranných prostředků na takové výši, aby potencionální útočník nenašel odvahu zaútočit ze strachu před všeničící odplatou. Toho se však zřejmě nedočkáme, protože poplatnost těchto sil mezi­národního komunismu je příliš vel­ká a proto vzplane opět “zuřivý” boj o každý dolar, který musí být vydán na obranné účely USA. Proto, aby komunisté skutečně ne­dosáhli očekávané priority. ATOMOVÝ VÝBUCH Komunistická Čína provedla v největší tichosti další atomový vý­buch. Žádné protestující masy ni­kde na světě. Nejlepší důkaz kdo vlastně financuje veškeré protesty proti US pokusům. ZAJÍMAVOSTI Ministerský předseda Britanie Heath odjede 22. ledna podepsat smlouvu o přistoupení Britanie do Evropského Hospodářského Spole­čenství, čímž otázka sjednocení ce­lé nekomunistické Evropy dosáhne rozhodujícího stadia - k nemalé ra­dosti komunistů. Francouzi se rozhodli postavit pro svého zesnulého presidenta De Gau­­lle-a za jeho zásluhy o Francii VYKLIZENÍ ZÁKLADEN Libya nařídila Britanii, aby vy­klidila vojenskou základnu na je­jím území. Vyhlášení vyšlo součas­ně, kdy také na Maltě socialistic­ká vláda požádala Britanii, áby její vojenské jednotky opustily ten­to strategický, důležitý ostrov. Když tato socialistická vláda se ujala mo­cí, tak původně požadovala zvýšení nájmu za používání území základ­ny v tajné naději, žP jí nebude vy­hověno. Britská vláda však při­stoupila na podmínky zvýšení náj­mu. Protože však ministerský ořed­­seda kromě zájmům Malty slouží také jiným pánům, nezbylo mu nic jiného, než odkrýt své karty a sáh­nout k tomuto radikálnímu řešení. Tak ztrácí Západ poslední klíčový uzel, ze kterého mohl kontrolovat celou střední část Středomoří. Ny­ní zbývá jenom základna na rozbo”­­řeném Cynru a problematické zá­kladny v Řeoku. kde komunisté vy­nakládají nesmírné úsilí, aby i to­to území dostali do své sférv. Krok za krokem se oblast vyprodává Sovětům díkv Středomoří různvm revolučním a pokrokovým politikům na úkor bezpečnosti a nezávislosti všech národů středomořké oblasti. Zatím se ruská komunistická flo­tila opírá o své posice v Egyptě. pomník skoro 45 metrů vvsoký v jeho pařížském sídle Colombev - les-deux-Eglises, jež má být vidi­telný do vzdálenosti téměř 15 km. President Nixon ujistil N°rni=>cVou Spolkovou republiku, že USA ne­sníží své vojenské sílv které pomáhají vvtvořit v Evroně. stabilitu Západní Evropy vůči komunistic­kým silám. Maurice Chevalier, nejoooulárněi­­ší francouzský zpěvák a herec zem­řel ve věku 83 let. Více než půl sto­letí bavil Francii a svět. Význam jeho osobnosti přesáhl jeho genera­ci, což nejlépe charakterisovalv ti­síce telegramů do nemocnice během jeho nemoci a masová účast při je­ho phřbu v čele s význačnými osob­nostmi francouzského veřejného ži­vota. Ani kilo zlata za korunu napro­­dáte, jestli o tom neřeknete lidem. T. Baťa January 15, 1972 BOHOSLUŽBY V RODNÉM JAZYCE SE KONAJÍ KAŽDOU NEDĚLI o 11 hod. dopoledne v Čs. baptis­tickém kostele na 1624 Queen St. West, Toronto 156, Ontario. Zpívá pěvecký sbor. Každý je srdečně zván. HAMILTON, KITCHENER A OKOLÍ Česká mše svátá se koná každou poslední neděli v měsíci o 4. hod. odpol. u sv. Cyrila a Meth., 204 Park Street N. v Hamiltonu a kaž­dou druhou neděli v měsíci v 1 h. odpoled. v Sacred Heart Church, 66 Shanleý Street v Kitcheneru^ Mše se koná za trpící vlast a jste srdečně zváni k účasti. Česká misie sv. Vojtěcha v Ha­miltonu - Josef Šach, kněz. Marxismus na postupu Allende contra Congress Marxistický president Chile se dostal do konfliktu s demokraticky voleným Kongresem - a zatím vy hrál. Jmenoval totiž muže jménem Jose Toha - svou pravou rukou - ministrem obrany, přestože Kon­gres se postavil proti zamyšlenému rozhodnutí presidenta. Čím vlastně začal konflikt? Jose Toha jako ministr vnitra si vytvořil komunistické závodní mi­lice - ozbrojené jednotky spolehli­vých stoupenců - podobně jako to­mu bylo před únorem 1948 v Čes­koslovensku. Tyto jednotky dokon­ce minulý měsíc byly nasazeny na potlačení protestní demonstrance Chilanú proti Allendeho vládě a tuto demonstraci znemožnily. To způsobilo rozhořčení řádně demo­kraticky volených poslanců, kteří z toho důvodu odhlasovali požadavek odstoupení Tohy jako ministra vnit­ra pro zneužití své moci. Marxis* Allende toto hlasování ignoroval aby dokázal svou všeimohoucnost odvolal Tohu z funkce ministra vnit­ra a postavil ho do čela armády. Mi­lice zřejmě již zapustily řádné ko­řeny a nyní je třeba zbolševisovat armádu, než se začne s pučem dle evropského vzoru. Drzost tohoto marxistického presidenta jde tak da­leko, že dokonce prohlásil, že v Chile je presidentský systém a že hlasování v Kongresu porušilo ústavu republiky. Poměr hlasování Kongresu byl 80:59 pro odvolání To­hy a jeho stíhání. Křesťanští demokraté _ nejsilněj­ší politická strana v zemi - s jejichž pomocí se stal marxista Allende presidentem, dostali první lekci a varování, aby jednali dokud ještě je čas a zbavili se toho zdánlivě ne­škodného marxisty, který téměř 15 let systematický bojoval o svou po­litickou moc zneužívaje slabin de­mokracie v zemi, formoval demago­gicky masy pracujících do boje pro­ti všemu, aby nakonec, až se stane presidentem, je o všechna práva při­pravil a nastolil komunstickou dik­taturu. Y.S. VOLBY V ROCE 1972? Funkční období kanadské fede­rální vlády končí v roce 1972 a bu­de tedy její svátou povinností, aby vypsala nové federální volby - ov­šem, neuchýlí-li se liberálové k tri­ku z Československa. Příklady táh­nou dvakrát. Zdá se, že si na fede­rální volby počkáme až do nejzaz­­šího konce roku. Pan Trudeau se jich bojí jako čert svěcené vody a bude hledět prodloužit svoji otře­senou existenci co nejdéle. Je na rozumných občanech, aby se pusti­li do práce již nyní a neodkladali. Zásada, že čert nikdy nespí, musí zde platit dvojnásob.

Next