Noviny Vnitřního Obchodu, 1969 (XVI/1-26)
1969-01-10 / No. 1
Z OBLAHU: Rozmazlenci z tropů Pedagog za pultem Automat s výborným nosem Jen v potravinách? S myšlenkou dětské vesničky Raději dvakrát měř... Naše křížovka Zdroje a čile současné svazové politiky I7n *7 (1 Irt rl r, Z n _ 1 — . _ í. i r • «« • Ve dnech 7.-9. ledna jednal ve Sjezdovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze první český sjezd Odborového svazu pracovnlkfi státního obchodu. Přes S70 delegátů a 10D hostů přivítalo srdečným potleskem delegaci Gv KSČ. vedenou s. Ladislavem Adamcem, delegaci České národní rady, vedenou jejím místopředsedou a předsedou výboru pro obchod a spoje s. Josefem Lochnerem, delegaci ORO, vedenou tajemníkem s. Aloisem Pokorným i delegaci ministerstva vnitřního obchodu s prvním náméstkem ministra s. Ivanem Lonkotkon v čele. Srdečné byli pozdravováni i zástupci Slovenského odborového svazu státního obchodu, veřejného stravování a hotelů, zástupci českých odborových svazů spotřebních družstev, pohostinství a zahraničního obchodu. Mezi milými hosty byl rovněž nový ministr vnitřního obchodn s. Miloslav Kohoutek. Písní práce a volbou členů jednotlivých komisí byl zahájen první pracovní den sjezdu. Z hlavního referátu, který následoval, jsme pro vás připravili stručný výtah. Celý sjezd, jehož hlavními úkoly bylo schválit svazový program, stanovy svazu a zvolit nový ústřední výbor, probíhal v činorodé pracovní atmosféře. Jak vyplynulo z většiny diskusních příspěvků, pracovníkům státního obchodu velmi záleží na tom, aby jejich odvětví bylo plně rehabilitováno a zaujalo takové místo v národním hospodářství, jaké mu právem náleží. Pracovníci obchodních podniků tím nesledují prestižní zájmy, ale dosažení plné možnosti v odpovídajících podmínkách všestranně zabezpečit oprávněné požadavky občanů na služby obchodu. Slova ujištění o této snaze i dobré vůli, jakož i vyjádření jednoznačné podpory polednové politice obsahuje též rezoluce, rozeslaná ze sjezdového jednáni příslušným orgánům a institucím. Se složením nového ústředního výboru, nejzajímavějšlmi diskusními příspěvky a dalšími sjezdovými dokumenty vás seznámíme v příštím čísle. Hlavní referát nejprve hodnotil výsledky dosažené za uplynulé dva roky, tj. od 4. sjezdu Odborového svazu pracovníků obchodu. Rezoluce a usnesení tohoto sjezdu byly zaměřeny k nejpalčivějším problémům: ke změně ekonomických nástrojů a lepším mzdovým, pracovně právním, sociálním a pracovním podmínkám. Je však třeba říci, že přijaté dokumenty a jejich realizace byly přece jen poplatné politickému ovzduší a hospodářskému řízení před lednem 1968. Teprve nová soustava řízení a demokratizační proces vytvořily příznivější podmínky pro účinnější práci odborů jako celku a daly možnost našemu ÓV OS důsledněji prosazovat oprávněné požadavky členů. Proto bylo možno již začátkem dubna vypracovat návrh programu činnosti, který přijaly základní organizace kladně. Nejen proto, že obsahoval připomínky a požadavky z více než 600 došlých rezolucí, ale také proto, že dával předpoklady k rehabilitaci celého obchodu. ÚV OS spolu s ministerstvem vnitřního obchodu prosadil v letech 1967 a 1968 řadu důležitých požadavků. Např. snížení odvodu z hrubého důchodu ze 30 na 18 %, zrušení druhé části stabilizačního odvodu z přírůstku pracovníků či zvýšení finančních částek na investice. Současně se podařilo upravit ukazatel růstu průměrných mezd. Celková průměrná mzda v organizacích vnitřního obchodu vzrostla od r. 1965 o 264 Kčs měsíčně. Absolutní výše průměrné mzdy v maloobchodě přesáhla v pěti oborech 1500 Kčs: v Obchodu ovocem a zeleninou, Obchodu průmyslovým zbožím, Obchodu textilem, v Klenotech a Nábytku. Zdůraznilo se, že výše průměrné mzdy byla ovlivňována strukturou obratu, provozoven i dosaženou kvalifikací jednotlivých pracovníků. Uvedené údaje zahrnují výplatu podílů za r. 1967 a příplatky za práci o dvou volných sobotách před zavedením pětidenního pracovního týdne. Postupné uplatňování denivelizace v odměňování přispělo k příznivějšímu a rychlejšímu vývoji průměrné mzdy u všech kategorií pracovníků, zejména pak u obchodně provozních zaměstnanců. Také průměrné mzdy technickohospodářských pracovníků stouply zhruba o 144 Kčs měsíčně. Tento poměrně příznivý vývoj přivedl do našich řad další zaměstnance, zejména v maloobchodě. Největší přírůstek zaznamenal loni Obchod průmyslovým zbožím, a to 1252 zaměstnanců. V prosazování zásady, aby průměrné mzdy v obchodě rostly úměrně se mzdami v průmyslu, bylo docíleno výrazných výsledků. Do konce prvého pololetí 1968 výše průměrné mzdy v obchodě činila 91,2 % platu v průmyslu a předpokládáme, že za celý mihulý rok dosáhne 96 až 97 °/o. V roce 1965 bylo toto procenta k průměrné mzdě v průmyslu pouze 77,7 °/o. Hmotná odpovědnost a pracovní doba — věc podniku Dále se projednalo a experimentálně ověřilo ve vybraných organizacích zrušení kvalifikované hmotné odpovědnosti. Je tedy nyní jen záležitostí podniků, aby po dohodě s odborovými organizacemi rozhodly, zda budou socialistické vlastnictví zajišťovat uzavíráním smluv o hmotné odpovědnosti nebo pracovníky hmotně zainteresovávat na minimálních inventarizačních rozdílech. Jsme toho názoru, že odborové organizace by měly zrušení hmotné odpovědnosti podporovat. Zkušenosti ovšem ukazují, že v podnicích se stabilizovanými kádry se hmotná odpovědnost ruší snadněji než tam, kde jsou do pracovních kolektivů zařazováni stále noví jednotlivci. Velmi mnoho úsilí a námahy věnoval svaz organizačnímu a finančnímu zajištění nejprve dvou volných dnů za měsíc a později pětidennímu pracovnímu týdnu. Šlo o klíčovou otázku, která měla dát odpověd na to, zda bude obchodu přisouzen stejný význam Jako jiným odvětvím národního hospodářství. Přes různé názory a stanoviska národních výborů a dalších společenských organizací považujeme zavedení pětidenního pracovního týdne v obchodě za správné. Je na odborových organizacích a na hospodářském vedení, aby pětidenní pracovní týcaa ze šeatidsnní prodejní dobou uplatňovaly pouze tam, kde Je to ekonomicky odůvodněno. Velmi obtížné bylo také jednání o úhradě finančních prostředků na krytí odměn za sobotní a nedělní Dokončeni na str. 2. Jihočeská olympiádo kvality Úspěšný nástup do roku vzorné jakosti Potraviny České Budějovice uspořádaly loni ve spolupráci s výrobními podniky soutěž o nejlepšf potravinářský výrobek Jihočeského kraje roku 1968. Olympiády kvality se účastnilo devět podniků, z nichž každý ji obeslal třemi vzorky. Protože se o prvenství neházely značně různorodé věci, nebylo rozhodnuti odborné komise snadné. Před smyslovým hodnocením proto přišly ke slovu laboratorní rozbory a n některých výrobků také mikrobiologické zkoušky v KHES České Budějovicp. , , ■ j Soutěž chtěla zlepšit jakost a balení zboží, které přichází v kraji na trh, její součástí byla také anketa v Jihočeské pravdě. Olympiáda kvality vyvrcholila výstavkou, na níž nechyběly ani nejlepší vlastní lahůdkářské výrobky podniku. První místo a s ním zlatou visačku získal smetanový krém Lipének, výrobek Jihočeských mlékáren České Budějovice. Druhá, se stříbrnou visačkou, byla jihočeská kachna z Vodňan, »bronz« patří turistickému trvanlivému salámů ze Studené. Červené visačky, spolu s titulem nejlepší výrobek podniku, obdržely, závin s makovou náplní, sýr Lipno, táborská mozaika,'jihočeské kuře, džem v odlivkách š dekorem, rybí salát v majonéze, mrazené polévkové hovězí maso, uzená maréna a špagety. Udělení cen jednotlivým výrobcům zavazuje i do budoucna. Hlavním přínosem soutěže je fakt, že se jí podařilo mezi výrobci i pracovníky Státní obchodní inspekce a Státní inspekce jakosti potravinářských výrobků vzbudit zájem o podobné pravidelné měření sil. Což při vstupu do Československého roku jakosti dvojnásob potěšilo. Josef Kraus JAK SE ŠETŘÍ DEVIZAMI Navzdory komplikacím přepravila Československá plavba labsko-oderská, nositel Řádu práce a drittel několika Rudých praporu, za loňský rok úctyhodné množství zboží. Mohlo to být ještě vic, kapacity jsou. Například jen v přístavu Děčín-Loubl, který vidíte na snímku, je možno za směnu přeložit tisíc dvě stě tun substrátu. Nad labskou hladinou fičel vítr a padala mlha, ale v komfortní kajutě kapitána bylo útulno. Celý vnitřek lodi, krásně, účelně zařízený, vyhřátý elektřinou a vonici dřevem a čerstvým lakem, se zachvtval dusotem motorů. Báječnou chvtlt u kormidelniho kola vystřídal úlek, když se velitelská kajuta znenáhla začala kamsi propadat. Vysvětltll ml, že je teleskopická a při podjíždění nízkých mostů se může téměř celá ukrýt do nitra lodi. Všechno jednoduché, na stisknuti knoflíku. Dárek, který st Československá plavba labsko-oderská nadělila pod stromeček, ta krásná loď za šest miliónů, už skutečně stojí za to: uveze 905 tun nákladu, posádku mohou tvořit pouze tři lidé. lak je ovladatelná, předvedl na rozloučenou kapitán Říha. Pod jeho zkušenou, citlivou rukou se jednasedmdesáttmetrový kolos lehce jako manekýnka obrátil na jednom jediném místě na řece a zamířil dolů po proudu. Šťastnou plavbu! ★ -»Jak šfaslná byla celoroční plavba?« — to už s ptám na děčínském ředitelství soudruha Brůži, náměstka ředitele podniku, jenž každoročně převáži po vodě tisíce tun substrátu pro průmysl i vnitřní obchod. Soudruh náměstek byl strašně rozzlobený, přesto však vlídný a sdílný, řekl, abych si sedla a dala si kafe, protože co uslyším, vůbec není příjemné. Bylo to v době, kdy v říčních přístavech na na sem území čekalo na vyložení kolem dva četl lodí dálkově plavby, zboží pro export nebylo proto kam nakládat, největší náš nákladní přístav v Děčíně-Loubí byl železnicí pro další příjem vagůnů uzavřen. A na velkém modelu labského systému na pracovišti dispečerů miniaturní barevné makety signalizovaly vic než čtyřicet lodí, které se z Hamburku blížily k našemu území. Dalších dvacet tisíc tun nákladní Kam ho vyložit, když nejsou vagóny? Například v listopadu kryla železnice požadavky Plavby na 5B a půl procenta, takže nepřislaveno zůstalo 1129 vagónů. Ovšem pro zboží vyrobené na export pristavuje železnice vozy přednostně; ty tedy do přístavů přijíždějí, jenže kam náklad přeložit, jsou-Ii lodi plné? Tento gordický uzel občas železnice »rozetne« tím, že přístav — přesněji řečeno překladiště — uzavře. Z žádné železniční stanice v republice nesmí být do uzavřeného přístavu disponován jediný vagón. Co to znamená? Těžko představitelné komplikace, dělení zásilek — jejichž část je už v přístavu a další tam nesmi být dopravena — chaos a pro podnik i národní hospodářství tristní bilanci: »umrtvené« lodi v přístavech, »umrtvené« vagóny na přístavních vlečkách. Zboží je tu — a vlastně není. Obavy o osud nákladu. A značný únik valut, protože substrát se pak přepravuje po železnici a za každý cizí pronajatý vagón platíme na našem území poplatky. Za vagóny ze socialistických zemí v rublech, za vagóny ze Západu ve švýcarských francích. Tarify jsou vysoké. Voda »jede« za koruny, přitom v průměru asi o pětinu levněji než železnice. Přesto například v říjnu, kdy šlo drahou několik tisíc tun nákladu, schopného přepravy loďmi, se vracelo z Hamburku k nám šedesát prázdných plavidel. »Proč se neprepravuje víc zboží po vodě?« ptám se náměstka ředitele Cechofrachtu, soudruha Zárybnického. — »Viděla jste ty plné lodi v přístavu?« odpověděl rovněž otázkou. Chápu, mají závazky vůči zákazníkům a nemohou riskovat, že pro nepřistavené vagóny zboží uvázne, jak se to koncem roku 1967 stalo i někte rým dodávkám na vánoční trh. je ovšem pravda, že by se po vodě dalo vozit daleko víc. Je to levnější a řada druhů zboží tento transport dobře snáší. Dřív se tak přepravovala i káva, některé ovoce, kompoty, většina druhů konzerv. Jenže za současné situace, kdy nejsou vagóny na překládku, je to riskantní. Před očima mám dosud skvěle obratný lodní manévr kapitána Říhy, v uších mi zní vyprávění soudruha Matyáše, který má pověst kapitána-stíhače: o předloňských vánocích vyjeli z Hamburku na Štědrý den a jeli bez oddechu ve dne v noci, jen aby dorazili včas. V Ostí zakotvili na Silvestra přesně ve dvanáct hodin. Za tehdejšího stavu vody projeli traf v rekordním čase. Takových lidi má Plavba vic, lidí schopných, pevné vůle, kteří dokáži vést lodi nebezpečnými mělčinami řeky za noci, za mlhy, v nejtěžších podmínkách. A lidi v posádkách, na přístavních jeřábech, v „překladištích. Řešení? Ne snadné a rozhodně vyžadující spojení sil. Ledasco napovědí dva výroky: Náměstek s. Brůža z Plavby: »Ministerstvo dopravy by konečně už mělo přestat být ministerstvem železnic a dopravu skutečně řídit a koordinovat výlučně podle národohospodářské efektivnosti.« Náměstek s. Zárybnický z Čechofracbtu: »Koordinace dopravy jako celku je nezbytná. Ovšem dříve byla situace lepši i proto, že zboží se v zahraničí nakupovalo nikoliv nárazově, ale dlouho dopředu a stejně tak mohla být perspektivně a plynule zorganizována I jeho přeprava.« Celkem třicet nových, stejné krásných a velkých lodi jako ta, již jsme v úvodu reportáže navštívili, bude mít Československá plavba labsko-oderská do roku 1970. Tlm přesáhne počet plavidel, jimiž disponuje, čtyři sta. Budou mít všechny tyto lodDstále co vcw zit? Nebo nám budou i tudy dál unikat peníze a valuty doslova mezt prsty.-..?, w •• 'S. , aneb MY na TO máme Všichni společně by chtěli a mohli udělat ještě větší kus práce, kdyby ... »Máme pochopení pro problémy železnice,« říká náměstek Brůža, »bohužel tento stav v nepřistavování vagónů trvá v různých obměnách léta, a to nejen v labských přístavech.« X j