Obrana Lidu, červenec-prosinec 1968 (XXVII/27-52)
1968-07-06 / No. 27
Na propustkovou knížku za 50 % Od 1. červenou t. r. vstupuje v plat nőst dyhoda MND s CSU jakož i s pod niky ČSAD o poskytován? padesát pro centni s evy jízdného při cestách po že leznini i autobusy ČSAD všem vojákům v základní i náhrad ní stužbě a žákům f posluchačům I vojenských škol. pokud nejsou vojáky z povolání. Tato sleva se vztahuje na nes v při urié r.ní volna k opuštěni prs fíky a výjimečně při zvláš ní dmo ené kdy si voiók hradí jízdné ze svélio. 'n a tedy nebude přiznávána při ops' h na iíďn u a z.íáštní do'. oíenru p i ?i chž hrad» j zdné vojenská sp á a Dok a drn 1 ■ p znaní této s'nvv jízd ného je p; ■ - kc a 'uč ka p řená příslušným z. r em o udě « oí volna k opustení p x; clky nebo o zv.ašípi dovolene. Sie1 a ve v'-,; pdovinv jízdného se nř znává ve 2. vozové třídě osob niiiu i spěšn h ? v'.-ku nebo r clťíku ze zvolené nástupní d? zvolené cílové stanice. Obdobné sn poskytuje sleva i pro cvolený spoj v př ípravě auti busy ČSAD. Organy ČSD i ČSAD maii právo při pochybnosti o to*ožnosti žádat vojáka o předložení osobnho průkazu. Sleva se neposkytn e vojákům v záloze na cvičení. Na úhradu této slew poskytuje MNO dopravcům přiměřenou náhradu. Prvního výraznějšího zlepšení pro vojáky základní služby bylo tedy dosaženo v poměrně krátkém čase. Musíme výsledek dohody mezi MNO a minis terstvem dopravy uvítat a oběma minis trům upřímně poděkovat. Náš dík patří také poslanci Kopeckému a všem. kdož se na prosazení této slevy podíleli. Nu • my můžeme udělat definitivní tečku za ..interpelací“, kterou jsme řešení tohoto problému v únoru zahajovali. ./ .4 Já n f ft K p níš t i i irt pa Nezvyklá horka, která ut v tomto týdnu ovládla středoevropský prostor, jsou předzvěsti pokraěO‘ vání dalšího horkého léta. /ak jsme již z chodu slunečních vlivů v jarních měsících — s podobným vývojem jako loni — usuzovali, má mít letní období plně vyhrocené podmínky pro extrémní poměry: nezvyklá horka a sucha. Z naší oblasti je jimi postite no zvláště těl Slovensko, kde je vývoj počasí tentokrát plně kontinentální. Počet tropických dni. který tam jit nyní — ač léto není ještě ani v polovině — dosáhl celoročních normálních úhrnů, se během příštího týdne dále zvýSí. I v západní polovině státu zůstane vývoj počasí plně odpovídající vrcholným letním poměrům. Částečný zásah vlhčího vzduchu od Atlantiku přinese jen nakrátko ze začátku a snad teStě uprostřed týdne zmírnění veder a po bouř kách krátkodobou deštivost. Celkově pěkný vývoj léta potrvá dále. 8 7. — před 553 lety byl upálen mistr lan Hus — před 6(1 lety se narodil Gabriel Vágner, hudební skladatel — před 55 lety se narodil režisér a překladatel Ota Ornest 7. 7. — Mezinárodní družstevní den — před 75 lety se narodil jugn slávský básník Miroslav Krleža 10. 7. — před 130 lety se narodila spiso vatelka Rážena Svobodová — před 80 lety se narodil italský malíř Giorgio de Chirico 11 11. 7. — Státní svátek Mongolské lidové republiky — před 55 lety se narodil režisér Karel Paloui Z ČERNÉ KRONIKY V NEDELI 23. éervna vojín Karel M. zacházel neopatrně se zbraní při střelbé z malorážní pistole a střelil se do nohy. Lehce se zranil. V PONOSU 24. ěervna v časných ran nich hodinách havarovalo na silnici Rožnov—Val. Meziříčí vozidlo Sovětské armády. Nikdo nebyl zraněn. TÉHOŽ DNE osádka obrněného transportéru, která se vracela do kasáren, naložila neoprávněně na vozidlo 3 vo jáky a občana L. C. Při setkáni s protijedoucím automobilem sjel obrněný transportér do přikopu. Občan L. C. spadl a těžce se zranil — má zlomeninu pán ve Viníky jsou: velitel OT ppor. z. sl. T. H. a řidič vojín J. D. V ÚTERÝ 25. června se srazil na ne chráněném železničním přejezdu motocyklista Vvojín z. sl B. s motorovým via kem. ftidlč byl zraněn těžce, spolujezdec rtn. H. lehce. Pftl NEDOVOLENÉM POKUSU o přechod státnf hranice byli zadrženi: Dne 23. fi. do NSR pět občanů NDR a jeden Polák, do Rakouska dva čs. příslušnici. Dne 24. 6. do NSR jeden občan NDR a 25. 6. do Rakouska dva z NDR a dva občané CSSR, do NSR dva příslušnici NDR. SLOVENSKO -In dus tria lizace REPUBLIKA - EugeniTLOBLOVI kladl otázky Miroslav SUCHÁNEK /Dokončeni z 1. str.j U nás jsme se dívoli na národnostní otázku pod vlivem stalinské zjednodušené koncepce jako na problém pragmatické povahy: využít touhy národů po samostatnosti pro revoluční cíle. Pravda, podobně postupovala i kontra revoluce, která touhu národů po svobodě zneužívala pro své cíle. Abychom si rozuměli zcela: musíme se rozhodnout, jestli přistoupíme k národnostní otázce tak, že si řekneme: máme cíl, revoluci o socialismus. Jak využijeme národnostní problém pro realizaci na šich záměrů. Ale můžeme postupovat i takto: naším nejvlastnějším cílem je splnit touhy národa a tím každého jeho člena, aby se mohl plně, svobodně a tvořivě vyžit. To je podle mého náhledu zásadní otázka a myslím, že v ní je vnitřní logika věcí — že pokrokový záměr se dá uskutečnit jedině pokrokovými metodami a pokrokovou společností. Tu docházíme k jádru věci. My jsme vytvořili sice socialistickou společnost a tím jednoznačně určili pokrokový směr vývoje u nás, pravdo, pokud jde o záměr. Ale je otázka, zda jsme volili i pokrokové cesty a metody, které by odpo vídaly progresivním ideálům, jež jsme chtěli uskutečnit. Čirý fakt, že národnostní otázka u nás patří k nejpalčivějším problémům A Bezvřetenová" příze slev! úspěchy V tkalcovně Tiba Lánov zhotovili prvních 20 tisíc metrů režných tkanin, při lejtchž výrobě bylo poprvé použito osnovnf 1 útkové příze' z bezvfetenové přádelny v Ostf nad Orlici. Výsledky jsou obdivuhodné. Na tkalcovských stavech se zvýšil výkon, v průběhu dvou hodin se prý na sledovaných stavech nepřetrhla nit. Tkanina je vynikající, čistá, má pěkný omak. Vše tedy mluví pro bezvřetenové předení — doufejme, že z čs. vynálezu bude mít tedy pro spěch 1 čs. textilní průmysl a že nebudeme vynikající stroje BD 200 jen vy vážet. (kp| nasvědčuje, že jsme nevolili správné cesty a správné metody. Nad tím se musíme zamyslet. Když se to hodilo, mluvili jsme o právu sebeurčení, dekla rovali jsme dokonce i federatívni vztah; když se to nehodilo, byly tyto myšlenky odsouzeny jako reakční buržoázni nacionalismus. Nevycházeli jsme důsledně ze skutečných potřeb národa a mysleli jsme, že je možné manipulovat s náro dem, s jeho touhami čistě podle subjektivních politických predstav a prag matických aspektů. To je podle mého názoru odpověď na otázku, proč došlo k tomuto stavu, pravda pokud se díváme na věci v je jich obecné rovině. Slyšel jsem nedávno otázku poněkud rozpačitě vyslovovanou: Je zprůmyslněni Slovenska možné a vůbec žádoucí? Nejde o izolovaný slovenský zájem? Dejme tomu, že jde o izolovaný slovenský zájem. To by znamenalo, že Slováci chtějí být národem, který se plně zapojil do vědeckotechnické revoluce. Má národ právo určit si, zda chce nebo nechce být zapojen do této velké revoluce? Jestli má zájem, potom mu nikdo nemá bránit tento zájem realizovat:- Vždyť od čeho ie takovýto zájem izolovaný? Národ představuje dost široký kolektiv, aby si sám určil, jakou cestou chce jít a bude vytvářet svou budoucnost. Ale položme si otázku jinak: má český národ zájem na zprůmyslnění Slovenska? A jděme ještě o krok dále. Jestliže by český národ konal výlučně z hlediska svého vlastního zájmu — postavil by se pro zprůmyslnění, nebo proti němu? Hovořil jsem o tom, že dochází k integraci hospodářsky vyspělých států západní Evropy, byť jde o státy, které byly od nepamětí samostatné. Význačnou črtou tohoto integračního procesu a dokonce jeho předpokladem je, že úroveň výroby v těchto státech je na přibližně stejné výši. Nemohlo by tedy existovat ani československé integrova né hospodářství, kdyby kterákoli jeho část zaostávala. Tu by netrpěla jen za ostávající část, ale důsledky by dopadaly bez roz dílu na obě strany, neboť v XX. století představuje hospodářství úst rojný celek. Je zájmem celé republiky a v důsledku toho právě tak českého a slovenského národa, aby celá výroba se pohybovala na úrovni aplikace vědy, neboť to je základ bohatství naši doby. My musíme aplikovat vědu právě tak v zemědělství jako v průmyslu, neboť vývoi jednoho závisí od vvvoie druhého a navzájem se pnďmiňuií. Tam, kde má Slovensko možnost wuzťt bohatství půdy, výhodného klimatu. musí pomocí vědy dostat zemědělství na evropskou úroveň. Přínos pak bude spočívat hlavně v omezení dovozu zemědělských výrobků, za které platíme hlavně vývozem strojů. Ty bychom však mohli dobře použít ve vlastním hospo dářstvi. Ale na druhé straně, když má me na Slovensku pracovní síly, I dvě třeti ny přírůstku obyvatelstva v produktivním věku), dále, když má Slovensko suroví novou základnu a leží na dopravní tepně — z SSSR, Rumunska, Maďar ska, bylo by více jak nehospodárné tyto faktory ekonomického bohatství a růstu nevyužít. Je ovšem dobře možné že lokálpatriotmi zájmy některého města na Západě (i při dodržení všech ekonomických faktorů, o nichž jsem hovořil) mohou být v rozporu se zájmy města na východě republiky, kde by se investovalo. Ovšem z hlediska československého hospodářství bude předností zcela nespornou, když se i n vest i ce uskuteční tam, kde je to nejvýhodnější. Jinými slovy: je třeba zjistit, které investice s ohledem na geografickou polohu, přírodní bohatství a práceschopné obyvatelstvo, jsou výhodné — a potom budou investice na Slovensku výhodné pro celé národní hospodářství. Zeptám se nyní takto: Investiční politika a pravomoc slovenských národ nich orgánů. Je současný systém racionální z hlediska slovenského i z celostátních zájmů? Považuji dnešní praxi za neracionální, jak z hlediska slovenských, tak celostátních zájmů. Nynější praxe se v podstatě vyznačuje tím,, že se pozornost soustřeďuje na to, kolik se k a m investuje. Nechci říci, že otázka rentability se vyděluje, ale rozhodně mohu říci, že tato otázka . nesehrává takovou dominantní úlohu, jakou by měla sehrát. Řešení by při tom bylo velmi jednoduché. Kdyby se vyčlenil určitý globální obnos pro Slovensko a kdyby tímto obnosem disponovaly slovenské národní orgány, potom by při rozhodování o umístění investice nehrála roli jen otázka kam, ale — jaká. Efektivnost, rentabilita a kvalita investice by dominovaly. A to potřebujeme. /Dokončení v příštím čísle/ Jk V Praxe se špatná dýýhé. Podle názoru odborníků |e vysoká prašnost ovzduší mj. příčinou toho. že v hlavním městě )e největší počet onemocněni dýchacího ústroji na tište obyvatel ze všech krajů republiky. V Praze připadá na 1000 obyvatel 412 onemocnění, celo státní průměr je 367. Nejsou to jen výtopny, parní lokomotivy a domácí tope niště. které se podílejí na zamořování ovzduší — chodníky a ulice se čistí velmi nedokonale a pravidelné omýváni asfaltu ve středu metropole je stále jen snem. „Trápím se tím, Že nevím, kdo z nás dvou je vlastně šašek!" Kresba: Miro VOSÁTKA Foto: lurnj SUGAR akci provinilce. Jestliže hříšník kajícně pobledne, fc dopisu profesoru GOLDSTÜCKEROVI ANTILIDÉ ,,Oni bn znovu sami ukřtlovali letISe Krista,“ říkávala maminka o pobožnůstkářích, kteřt neměli s jeho vírou nic spo'ečného. Vzpomněl isem si na její slova, když jsem četl výhružný dopis anonymů profesoru Eduardu Goldstückerovi, prosáklý rasovou nenávisti. Skloňují komunismus ve všech pádech, buší se do svých, prý dělnických prsou, ale s tím „židákem Marxem“ by s chutí zatočili, kdyby se znovu objevil. Vtdyt v době, kdy dělnická třída žila v‘e strašných sociálních poměrech Ipodstatně horších než za první republiky/, si tento hýčkaný synáček zámožných rodičů studoval na universitě a jeho největším životním problémem bylo, zda má psát divadelní hry, věnovat se filosofii nebo se oženit se šlechtickou dcerkou. Vzal si ji a věnoval se ekonomii, vypracoval teorii společenských forrnact a snil o společenském řádu, který by byl nejhumánnější ze všech dosud existujících, o socialismu. S nim a po něm bojovaly za tento řád celé generace revolucionářů, nám se podařilo dostat se v této zemi na jeho práh. A najednou s hrůzou zjlštujeme, že mezi stoupenci Marxova učení Jsou lidé, kteří k smrti nenávidí druhého člověka. protože je žid. Kteří litují, že nebyl oběšen spolu s ostatními nevinně odsouzenými. Kteří vyhrožuji, že tento „omyl“ dodatečně napraví a doporučují mu, aby napsal závět. lak k tomu mohlo dojit, že jsou tito potencionální vrahové mezi námi a dovolávají se našeho hnuti? Není možné bez strašných následků jedněmi ústy vyhlašovat humánní myšlenky socialismu a současně mluvit o „vetezrádcich židovského původu“, které posíláme na smrt. Není možné přijímat zákon o potíráni rasistické propagandy a současně z rasových důvodů vyhazovat lidi ze zaměstnáni. Není možné nosit věnce na terezínské hroby a současně zorganisovat celou jednu složku bezpečnosti na potírání „sionistického nebezpečí". Vzpomínáme na Masaryka a jeho zásah do hilsneriády. Ale kolik článku jsme četli o tom, proč proces se Slánským a spol. byl rasově zaměřen? Kolik článků bylo vůbec v posledních letech napsáno o škodlivosti antisemitismu? A copak jsme neviděli, jak toto ošklivé podhoubí u nás roste? Vím konečně, že by profesora Goldstückera nechali na pokojí, kdyby měl méně pokrokové názory, dokonce by byli ochotni zapomenout na jeho původ, kdyby byl obhájcem staré politiky. Vždyf on není sám, komu anonymové vyhrožují. Ale právě na tomto případě je jasně vidět z jakých i fašizujícich elementů se rekrutuji stoupenci minulé nouotnooské politiky. Zaráží mne však ještě jedno. Určití lidé ze Státní bezpečností dokázali ještě před několika měsíci vyvinout nesmírnou energii kolem člověka, který po třech pivech hovořil o A. Novotném stejně upřímně, jako se ve Švejkovi za stejné situace mluvilo o císaři pánu. A nyní jsou bezmocní, když mají odhalit původce letákových akci vybízejících k odporu proti novému vedení strany a státu. Isou bezradní, když mají vypátrat autory rasistických pamfletu, které jsou evidentně protizákonné. Víme, že ve Státní bezpečnosti jsou také poctiví, čestní a pokrokoví soudruzi, kteří vědí, co je jejich povinností. Bylo by dobré vědět jací jsou to živočichové, kteří se vydávají za lidi a dokonce i za komunisty. E. BÉLÁK A B-expres, zpravodajství Bavlnářského průmyslu v Hradci Králové, přináší zprávy o úpěšfch rezortu. Patři k nim například první kontrakt s USA, kam Tiba Zálahí dodává několik set tlstc čtverečních metrů tištěných tkanin s květinovými motivy. Zakázka se vyhotovuje na novém filmovém tiskacím automatu Zimmer. § Automobilista uháněl k domovu, kdyl tu náhle spatřil před sebou kmitavé světlo. Sešlápl prudce pedál brzdy. Světlo uskočilo. .Co tady šaškujete!’ vykřikl automobilista do tmy, poněvadž pojízdný člověk musí ui z důvodu společenské nadřazenosti pokládat pěšího člověka za šaška. Automobilista měl však navíc logickou omluvu, byla noc a on nevěděl, ie světlo dríí v ruce orgán bezpečnosti. Policista Ondřej poiádal o průkaz. Majitel vozu odevzdal papíry a čekal. Do napjaté atmosféry vstoupil faktor času. Prodlužované čekání, o jehož přičíně nemá občan nejmenšl potuchy, vytvoří zejména v nervově labilních lidech dojem, jako by se něčím provinili. Neklid přerůstá v obavy a nervózní člověk nakonec vystoupí z vozu a jde se zeptat: „iCo jsem to vlastně udělal?" Už tím občan jaksi doznává, že se dopustil nekalého činu, ovšem ještě přesně nezná charakter přestupku. Zkušený policista ví, že v tomto okamžiku nesmí vyjevit zřejmost, poněvadž výstup by neměl dokonalý spád. Proto orgán v této fázi dramatu jenom podbarví situaci slovně: „O to se nestarejte." Jekne komisním tónem. Po milé odpovědi sleduje policejní orgán reje možno jeho trápení příslušně zkrátit, jestliže však silniční ničema vztekle zabouchne dvířka, pak je nutno hru vystupňovat eskalací času. V případě našeho automobollsty nastala bohužel okolnost druhá, horší, ba tragická. Káraný jezdec prudce zabouchl dvířka státní volhy a odešel do svého vozu. „Však ty se vrátíš," řekne si zkušený policista a listuje zcela klidně v dokladech delikventa. Vypadá to, jako by v průkazu hledal nějakou tajnou šifru o státní a politické nespolehlivosti jezdce. Každé gesto orgána bezpečnosti má mnohonásobně větší účinek než třeba fantastický herecký výkon Orsona Wellse. Kupříkladu podmračené čelo orgána bezpečnosti vnukne automobilistovi naprostou jistotu -o jsem padouch, dopustil jsem se činu, jehož následky budou nepředstavitelné, jezdec ovšem zdaleka ještě neví, jaký zločin vykonal, nepřipouští však už žádnou jinou možnost než zločin. Ve fázi, kdy člověk nabude přesvědčení o své zločinnosti , začne jednat zbrkle. Tím vlastně končí přípravné stadium výchovy, nebot faktor času již rozhlodal nitro silničního piráta. Zkušený praktik v potírání silniční zločinnosti ví docela přesně, co teď nastane — nyní přijde majitel auta a dopustí se provokace. Přesně tak. Policista Ondřej opoutal zrak od dokumentů — před dveřmi služební volhy stanula černá silueta vychovávaného jezdce. Otevřel dvířka a řekl: „Zavřete mě hned, pane inspektor, nebo dovolíte, abych ještě dneska odjel domů?" Text není zvukový a proto podotýkám, že celá shora uvedená věta zněla ironicky. Policista Ondřej vyskočil z vozu a dovršil pedagogický akt ďábelským výkřikem: „Kdo u tebe šaškuje, chuligáne, já ti dám třískat mně tady dveřma!" Ve tmě mlaskl poliček. Tím byla ukončena výchova zločinného jezdce. Zranění si vyžádalo týden pracovního klidu. Vojenský soud pečlivě rozbíral tuto pedagogickou poemu a nakonec zklamal očekávání policisty Ondřeje — nepokládal jezdcovo chování za drzou provokaci, seznal výchovný zákrok obviněného policisty přebytečným a odsoudil orgána k osmi měsícům odnětí svobody podmíněně na dva roky. - Bk I