Obrana Lidu, červenec-prosinec 1968 (XXVII/27-52)

1968-07-06 / No. 27

Na propustkovou knížku za 50 % Od 1. červenou t. r. vstupuje v plat nőst dyhoda MND s CSU jakož i s pod niky ČSAD o poskytován? padesát pro centni s evy jízdného při cestách po že leznini i autobusy ČSAD všem vojákům v základní i náhrad ní stužbě a žákům f posluchačům I vojenských škol. pokud nejsou vojáky z povolání. Tato sleva se vztahuje na nes v při urié r.ní volna k opuštěni prs fíky a výjimečně při zvláš ní dmo ené kdy si voiók hradí jízdné ze svélio. 'n a tedy nebude při­znávána při ops' h na iíďn u a z.íášt­­ní do'. oíenru p i ?i chž hrad» j zdné vo­jenská sp á a Dok a drn 1 ■ p znaní této s'nvv jízd ného je p; ■ - kc a 'uč ka p řená příslušným z. r em o udě « oí volna k opustení p x; clky nebo o zv.ašípi do­volene. Sie1 a ve v'-,; pdovinv jízdné­ho se nř znává ve 2. vozové třídě osob niiiu i spěšn h ? v'.-ku nebo r clťíku ze zvolené nástupní d? zvolené cílové sta­nice. Obdobné sn poskytuje sleva i pro cvolený spoj v př ípravě auti busy ČSAD. Organy ČSD i ČSAD maii právo při pochybnosti o to*ožnosti žádat vojáka o předložení osobnho průkazu. Sleva se neposkytn e vojákům v záloze na cvi­čení. Na úhradu této slew poskytuje MNO dopravcům přiměřenou náhradu. Prvního výraznějšího zlepšení pro vo­jáky základní služby bylo tedy dosa­ženo v poměrně krátkém čase. Musíme výsledek dohody mezi MNO a minis terstvem dopravy uvítat a oběma minis trům upřímně poděkovat. Náš dík patří také poslanci Kopeckému a všem. kdož se na prosazení této slevy podíleli. Nu • my můžeme udělat definitivní tečku za ..interpelací“, kterou jsme řešení to­hoto problému v únoru zahajovali. ./ .4 Já n f ft K p níš t i i irt pa Nezvyklá horka, kte­rá ut v tomto týdnu ovládla středoevrop­ský prostor, jsou předzvěsti pokraěO‘ vání dalšího horkého léta. /ak jsme již z chodu slunečních vlivů v jarních měsících — s podobným vývojem jako loni — usuzovali, má mít letní období plně vyhrocené podmínky pro extrémní poměry: nezvyklá horka a sucha. Z naší oblasti je jimi postite no zvláště těl Slovensko, kde je vývoj počasí tentokrát plně kontinentální. Po­čet tropických dni. který tam jit nyní — ač léto není ještě ani v polovině — dosáhl celoročních normálních úhrnů, se během příštího týdne dále zvýSí. I v západní polovině státu zůstane vý­voj počasí plně odpovídající vrcholným letním poměrům. Částečný zásah vlhčí­ho vzduchu od Atlantiku přinese jen nakrátko ze začátku a snad teStě upro­střed týdne zmírnění veder a po bouř kách krátkodobou deštivost. Celkově pěkný vývoj léta potrvá dále. 8 7. — před 553 lety byl upálen mistr lan Hus — před 6(1 lety se narodil Gabriel Vágner, hudební skladatel — před 55 lety se narodil režisér a překladatel Ota Ornest 7. 7. — Mezinárodní družstevní den — před 75 lety se narodil jugn slávský básník Miroslav Krleža 10. 7. — před 130 lety se narodila spiso vatelka Rážena Svobodová — před 80 lety se narodil italský malíř Giorgio de Chirico 11 11. 7. — Státní svátek Mongolské lidové republiky — před 55 lety se narodil režisér Karel Paloui Z ČERNÉ KRONIKY V NEDELI 23. éervna vojín Karel M. zacházel neopatrně se zbraní při střelbé z malorážní pistole a střelil se do nohy. Lehce se zranil. V PONOSU 24. ěervna v časných ran nich hodinách havarovalo na silnici Rožnov—Val. Meziříčí vozidlo Sovětské armády. Nikdo nebyl zraněn. TÉHOŽ DNE osádka obrněného trans­portéru, která se vracela do kasáren, naložila neoprávněně na vozidlo 3 vo jáky a občana L. C. Při setkáni s proti­jedoucím automobilem sjel obrněný transportér do přikopu. Občan L. C. spadl a těžce se zranil — má zlomeninu pán ve Viníky jsou: velitel OT ppor. z. sl. T. H. a řidič vojín J. D. V ÚTERÝ 25. června se srazil na ne chráněném železničním přejezdu moto­cyklista Vvojín z. sl B. s motorovým via kem. ftidlč byl zraněn těžce, spolujezdec rtn. H. lehce. Pftl NEDOVOLENÉM POKUSU o přechod státnf hranice byli zadrženi: Dne 23. fi. do NSR pět občanů NDR a jeden Polák, do Rakouska dva čs. příslušnici. Dne 24. 6. do NSR jeden občan NDR a 25. 6. do Rakouska dva z NDR a dva občané CSSR, do NSR dva příslušnici NDR. SLOVENSKO -In dus tria lizace REPUBLIKA - EugeniTLOBLOVI kladl otázky Miroslav SUCHÁNEK /Dokončeni z 1. str.j U nás jsme se dívoli na národnostní otázku pod vlivem stalinské zjednodu­šené koncepce jako na problém prag­matické povahy: využít touhy národů po samostatnosti pro revoluční cíle. Pravda, podobně postupovala i kontra revoluce, která touhu národů po svo­bodě zneužívala pro své cíle. Abychom si rozuměli zcela: musíme se rozhod­nout, jestli přistoupíme k národnostní otázce tak, že si řekneme: máme cíl, revoluci o socialismus. Jak využijeme národnostní problém pro realizaci na šich záměrů. Ale můžeme postupovat i takto: naším nejvlastnějším cílem je splnit touhy národa a tím každého je­ho člena, aby se mohl plně, svobodně a tvořivě vyžit. To je podle mého ná­hledu zásadní otázka a myslím, že v ní je vnitřní logika věcí — že pokrokový záměr se dá uskutečnit jedině pokro­kovými metodami a pokrokovou společ­ností. Tu docházíme k jádru věci. My jsme vytvořili sice socialistickou společnost a tím jednoznačně určili pokrokový směr vývoje u nás, pravdo, pokud jde o zá­měr. Ale je otázka, zda jsme volili i po­krokové cesty a metody, které by odpo vídaly progresivním ideálům, jež jsme chtěli uskutečnit. Čirý fakt, že národnostní otázka u nás patří k nejpalčivějším problémům A Bezvřetenová" příze slev! úspěchy V tkalcovně Tiba Lánov zhotovili prv­ních 20 tisíc metrů režných tkanin, při lejtchž výrobě bylo poprvé použito osnovnf 1 útkové příze' z bezvfetenové přádelny v Ostf nad Orlici. Výsledky jsou obdivuhodné. Na tkalcovských sta­vech se zvýšil výkon, v průběhu dvou hodin se prý na sledovaných stavech nepřetrhla nit. Tkanina je vynikající, čistá, má pěkný omak. Vše tedy mluví pro bezvřetenové předení — doufejme, že z čs. vynálezu bude mít tedy pro spěch 1 čs. textilní průmysl a že nebu­deme vynikající stroje BD 200 jen vy vážet. (kp| nasvědčuje, že jsme nevolili správné cesty a správné metody. Nad tím se musíme zamyslet. Když se to hodilo, mluvili jsme o právu sebeurčení, dekla rovali jsme dokonce i federatívni vztah; když se to nehodilo, byly tyto myšlenky odsouzeny jako reakční buržoázni na­cionalismus. Nevycházeli jsme důsledně ze skutečných potřeb národa a mysleli jsme, že je možné manipulovat s náro dem, s jeho touhami čistě podle sub­jektivních politických predstav a prag matických aspektů. To je podle mého názoru odpověď na otázku, proč došlo k tomuto stavu, pravda pokud se díváme na věci v je jich obecné rovině. Slyšel jsem nedávno otázku poněkud rozpačitě vyslovovanou: Je zprůmyslně­­ni Slovenska možné a vůbec žádoucí? Nejde o izolovaný slovenský zájem? Dejme tomu, že jde o izolovaný slo­venský zájem. To by znamenalo, že Slo­váci chtějí být národem, který se plně zapojil do vědeckotechnické revoluce. Má národ právo určit si, zda chce ne­bo nechce být zapojen do této velké revoluce? Jestli má zájem, potom mu nikdo nemá bránit tento zájem reali­zovat:- Vždyť od čeho ie takovýto zájem izolovaný? Národ představuje dost širo­ký kolektiv, aby si sám určil, jakou cestou chce jít a bude vytvářet svou budoucnost. Ale položme si otázku jinak: má český národ zájem na zprůmyslnění Slo­venska? A jděme ještě o krok dále. Jestliže by český národ konal výlučně z hlediska svého vlastního zájmu — postavil by se pro zprůmyslnění, nebo proti němu? Hovořil jsem o tom, že dochází k in­tegraci hospodářsky vyspělých států západní Evropy, byť jde o státy, které byly od nepamětí samostatné. Význač­nou črtou tohoto integračního procesu a dokonce jeho předpokladem je, že úroveň výroby v těchto státech je na přibližně stejné výši. Nemohlo by tedy existovat ani československé integrova né hospodářství, kdyby kterákoli jeho část zaostávala. Tu by netrpěla jen za ostávající část, ale důsled­ky by dopadaly bez roz dílu na obě strany, neboť v XX. století představuje hospodářství úst rojný ce­lek. Je zájmem celé re­publiky a v důsledku toho právě tak českého a slo­venského národa, aby ce­lá výroba se pohybovala na úrovni aplikace vědy, neboť to je základ bohat­ství naši doby. My musí­me aplikovat vědu právě tak v zemědělství jako v průmyslu, neboť vývoi jednoho závisí od vvvoie druhého a navzájem se pnďmiňuií. Tam, kde má Slovensko možnost wuzťt bohatství půdy, výhodného klimatu. musí pomocí vědy dostat zemědělství na evropskou úroveň. Přínos pak bude spočívat hlavně v omezení dovozu ze­mědělských výrobků, za které platíme hlavně vývozem strojů. Ty bychom však mohli dobře použít ve vlastním hospo dářstvi. Ale na druhé straně, když má me na Slovensku pracovní síly, I dvě třeti ny přírůstku obyvatelstva v produktivním věku), dále, když má Slovensko suroví novou základnu a leží na dopravní tepně — z SSSR, Rumunska, Maďar ska, bylo by více jak nehospodárné tyto faktory ekonomického bohatství a růstu nevyužít. Je ovšem dobře možné že lokálpatriotmi zájmy některého měs­ta na Západě (i při dodržení všech ekonomických faktorů, o nichž jsem hovořil) mohou být v rozporu se zájmy města na východě republiky, kde by se investovalo. Ovšem z hlediska česko­slovenského hospodářství bude před­ností zcela nespornou, když se i n vest i ce uskuteční tam, kde je to nejvýhod­nější. Jinými slovy: je třeba zjistit, kte­ré investice s ohledem na geografickou polohu, přírodní bohatství a práce­schopné obyvatelstvo, jsou výhodné — a potom budou investice na Slovensku výhodné pro celé národní hospodářství. Zeptám se nyní takto: Investiční po­litika a pravomoc slovenských národ nich orgánů. Je současný systém racio­nální z hlediska slovenského i z celo­státních zájmů? Považuji dnešní praxi za neracionál­­ní, jak z hlediska slovenských, tak celo­státních zájmů. Nynější praxe se v podstatě vyzna­čuje tím,, že se pozornost soustřeďuje na to, kolik se k a m investuje. Nechci říci, že otázka rentability se vyděluje, ale rozhodně mohu říci, že tato otázka . nesehrává takovou dominantní úlohu, jakou by měla sehrát. Řešení by při tom bylo velmi jednoduché. Kdyby se vyčlenil určitý globální obnos pro Slo­vensko a kdyby tímto obnosem dispo­novaly slovenské národní orgány, po­tom by při rozhodování o umístění in­vestice nehrála roli jen otázka kam, ale — jaká. Efektivnost, rentabilita a kvalita investice by dominovaly. A to potřebujeme. /Dokončení v příštím čísle/ Jk V Praxe se špatná dýýhé. Podle ná­zoru odborníků |e vysoká prašnost ovzduší mj. příčinou toho. že v hlav­ním městě )e největší počet onemocněni dýchacího ústroji na tište obyvatel ze všech krajů republiky. V Praze připadá na 1000 obyvatel 412 onemocnění, celo státní průměr je 367. Nejsou to jen vý­topny, parní lokomotivy a domácí tope niště. které se podílejí na zamořování ovzduší — chodníky a ulice se čistí velmi nedokonale a pravidelné omýváni asfaltu ve středu metropole je stále jen snem. „Trápím se tím, Že nevím, kdo z nás dvou je vlast­ně šašek!" Kresba: Miro VOSÁTKA Foto: lurnj SUGAR akci provinilce. Jestliže hříšník kajícně pobledne, fc dopisu profesoru GOLDSTÜCKEROVI ANTILIDÉ ,,Oni bn znovu sami ukřtlovali letISe Krista,“ říkávala maminka o pobožnůst­kářích, kteřt neměli s jeho vírou nic spo'ečného. Vzpomněl isem si na její slova, když jsem četl výhružný dopis anonymů profesoru Eduardu Goldstücke­­rovi, prosáklý rasovou nenávisti. Skloňu­jí komunismus ve všech pádech, buší se do svých, prý dělnických prsou, ale s tím „židákem Marxem“ by s chutí za­točili, kdyby se znovu objevil. Vtdyt v době, kdy dělnická třída žila v‘e strašných sociálních poměrech Ipod­statně horších než za první republiky/, si tento hýčkaný synáček zámožných ro­dičů studoval na universitě a jeho nej­větším životním problémem bylo, zda má psát divadelní hry, věnovat se filo­sofii nebo se oženit se šlechtickou dcer­­kou. Vzal si ji a věnoval se ekonomii, vypracoval teorii společenských forrnact a snil o společenském řádu, který by byl nejhumánnější ze všech dosud exis­tujících, o socialismu. S nim a po něm bojovaly za tento řád celé generace revolucionářů, nám se podařilo dostat se v této zemi na jeho práh. A najednou s hrůzou zjlštujeme, že mezi stoupenci Marxova učení Jsou lidé, kteří k smrti nenávidí druhého člo­věka. protože je žid. Kteří litují, že ne­byl oběšen spolu s ostatními nevinně odsouzenými. Kteří vyhrožuji, že tento „omyl“ dodatečně napraví a doporučují mu, aby napsal závět. lak k tomu mohlo dojit, že jsou tito potencionální vrahové mezi námi a do­volávají se našeho hnuti? Není možné bez strašných následků jedněmi ústy vyhlašovat humánní myš­lenky socialismu a současně mluvit o „vetezrádcich židovského původu“, které posíláme na smrt. Není možné při­jímat zákon o potíráni rasistické propa­gandy a současně z rasových důvodů vy­hazovat lidi ze zaměstnáni. Není možné nosit věnce na terezínské hroby a sou­časně zorganisovat celou jednu složku bezpečnosti na potírání „sionistického nebezpečí". Vzpomínáme na Masaryka a jeho zá­sah do hilsneriády. Ale kolik článku jsme četli o tom, proč proces se Slán­ským a spol. byl rasově zaměřen? Kolik článků bylo vůbec v posledních letech napsáno o škodlivosti antisemitismu? A copak jsme neviděli, jak toto ošklivé podhoubí u nás roste? Vím konečně, že by profesora Gold­­stückera nechali na pokojí, kdyby měl méně pokrokové názory, dokonce by by­li ochotni zapomenout na jeho původ, kdyby byl obhájcem staré politiky. Vždyf on není sám, komu anonymové vyhrožu­jí. Ale právě na tomto případě je jasně vidět z jakých i fašizujícich elementů se rekrutuji stoupenci minulé nouotnooské politiky. Zaráží mne však ještě jedno. Určití lidé ze Státní bezpečností dokázali ješ­tě před několika měsíci vyvinout ne­smírnou energii kolem člověka, který po třech pivech hovořil o A. Novotném stejně upřímně, jako se ve Švejkovi za stejné situace mluvilo o císaři pánu. A nyní jsou bezmocní, když mají odhalit původce letákových akci vybízejících k odporu proti novému vedení strany a státu. Isou bezradní, když mají vy­pátrat autory rasistických pamfletu, kte­ré jsou evidentně protizákonné. Víme, že ve Státní bezpečnosti jsou také poctiví, čestní a pokrokoví sou­druzi, kteří vědí, co je jejich povin­ností. Bylo by dobré vědět jací jsou to živočichové, kteří se vydávají za lidi a dokonce i za komunisty. E. BÉLÁK A B-expres, zpravodajství Bavlnářského průmyslu v Hradci Králové, přináší zprávy o úpěšfch rezortu. Patři k nim například první kontrakt s USA, kam Tiba Zálahí dodává několik set tlstc čtverečních metrů tištěných tkanin s květinovými motivy. Zakázka se vyho­tovuje na novém filmovém tiskacím au­tomatu Zimmer. § Automobilista uháněl k domovu, kdyl tu náhle spatřil před sebou kmitavé světlo. Sešlápl prudce pedál brzdy. Světlo uskočilo. .Co tady šaškujete!’ vykřikl automo­bilista do tmy, poněvadž pojízdný člověk musí ui z důvodu společenské nadřaze­nosti pokládat pěšího člověka za šaška. Automo­bilista měl však navíc logickou omluvu, byla noc a on nevěděl, ie světlo dríí v ruce orgán bez­pečnosti. Policista Ondřej poiádal o průkaz. Majitel vozu odevzdal papíry a čekal. Do napjaté atmosféry vstoupil faktor času. Prodlužované čekání, o je­hož přičíně nemá občan nejmenšl potuchy, vy­tvoří zejména v nervově labilních lidech dojem, jako by se něčím provinili. Neklid přerůstá v oba­vy a nervózní člověk nakonec vystoupí z vozu a jde se zeptat: „iCo jsem to vlastně udělal?" Už tím občan jaksi doznává, že se dopustil ne­kalého činu, ovšem ještě přesně nezná charakter přestupku. Zkušený policista ví, že v tomto oka­mžiku nesmí vyjevit zřejmost, poněvadž výstup by neměl dokonalý spád. Proto orgán v této fázi dramatu jenom podbarví situaci slovně: „O to se nestarejte." Jekne komisním tónem. Po milé odpovědi sleduje policejní orgán re­je možno jeho trápení příslušně zkrátit, jestliže však silniční ničema vztekle zabouchne dvířka, pak je nutno hru vystupňovat eskalací času. V pří­padě našeho automobollsty nastala bohužel okol­nost druhá, horší, ba tragická. Káraný jezdec prudce zabouchl dvířka státní volhy a odešel do svého vozu. „Však ty se vrátíš," řekne si zkušený policista a listuje zcela klidně v dokladech delikventa. Vypadá to, jako by v průkazu hledal nějakou taj­nou šifru o státní a politické nespolehlivosti jezdce. Každé gesto orgána bezpečnosti má mno­honásobně větší účinek než třeba fantastický he­recký výkon Orsona Wellse. Kupříkladu podmračené čelo orgána bezpeč­nosti vnukne automobilistovi naprostou jistotu -o jsem padouch, dopustil jsem se činu, jehož ná­sledky budou nepředstavitelné, jezdec ovšem zdaleka ještě neví, jaký zločin vykonal, nepři­pouští však už žádnou jinou možnost než zločin. Ve fázi, kdy člověk nabude přesvědčení o své zločinnosti , začne jednat zbrkle. Tím vlastně končí přípravné stadium výchovy, nebot faktor času již rozhlodal nitro silničního piráta. Zkuše­ný praktik v potírání silniční zločinnosti ví docela přesně, co teď nastane — nyní přijde majitel auta a dopustí se provokace. Přesně tak. Policista Ondřej opoutal zrak od dokumentů — před dveřmi služební volhy stanula černá silueta vychovávaného jezdce. Otevřel dvíř­ka a řekl: „Zavřete mě hned, pane inspektor, nebo do­volíte, abych ještě dneska odjel domů?" Text není zvukový a proto podotýkám, že celá shora uvedená věta zněla ironicky. Policista Ondřej vyskočil z vozu a dovršil pedagogický akt ďábelským výkřikem: „Kdo u tebe šaškuje, chuligáne, já ti dám třís­kat mně tady dveřma!" Ve tmě mlaskl poliček. Tím byla ukončena vý­chova zločinného jezdce. Zranění si vyžádalo tý­den pracovního klidu. Vojenský soud pečlivě rozbíral tuto pedagogic­kou poemu a nakonec zklamal očekávání poli­cisty Ondřeje — nepokládal jezdcovo chování za drzou provokaci, seznal výchovný zákrok obvině­ného policisty přebytečným a odsoudil orgána k osmi měsícům odnětí svobody podmíněně na dva roky. - Bk I

Next