Pochodeň, duben-červen 1971 (LX/77-153)

1971-06-10 / No. 136

Naie poznámka Máme piva dost! Na stole zazvonil telefon. „Ho­loubek, závod Potraviny Hradec. Dobrý den. Měl bych pro vás zprávu. Dnes, v pondělí ve 14 hodin, nastupuje deset admini­strativních pracovníků našeho závodu do pivovaru, kde pomo­hou při stáčeni piva. Výsledky směny vám zavolám. Zítra." Ráno jsem zvedl telefon a vo­lám do Potravin. Ředitel závodu, soudruh Josef Havelka, mi ochot­ně řekl, že vzpomínaných 10 bri­gádníků nastoupilo na odpoled­ni směnu a stočilo přes 43 ti­síc lahví piva, které se hned rozvážely do obchodní sítě. „Je to východisko z nouze. Stáli jsme pod kritikou veřejnosti, že některé nápoje chybí. My však za to nemůžeme, protože jsme závislí na pivovaru. Na po­krytí poptávky kapccita je a ta­ké piva je dostatek. Chybějí jen lidé. Když bude pochopení, lze i tento letitý problém částečně řešit. Uvažujeme, že i příští pon­dělí pošleme další brigádu. Pro nás 43 tisíc lahví piva znamená mnoho. Máme i potíže s dodáv­kami prázdných kleci na pivo. Ale když bude pochopení, i to se podaří zvládnout." Nás však také zajímalo, jak tuto pomoc oceňují v hradeckém pivovaru. Na to nám odpověděl podnikový ředitel, soudruh Ladi­­siav Parízek: „Velice vítáme je­jich pomoc a snažíme se jim vy­jit vstříc především po stránce obchodní. Pro nás se stalo již nepsaným pravidlem, že pokud to okolnosti dovolí, vypomáhají v odpoledni směně při stáčení také naši administrativní zaměst­nanci. Nepříznivou situaci spo­lečně řešíme i s KNV, který nám všemožně pomáhá." Pivo, jak je vidět, je. A když bude pochopení... (chý) zápisník VB PRI JÍZDĚ usnul 401etý řidič z Brna. Před prodejnou potravin v Opatové na Svitavsku vjel do sku­piny dětí, z nichž tři zranil. Dvě děvčata utrpěla zlomení stehenní kosti a jedno tržné rány na hlavě a otřes mozku. Hmotná škoda asi 4000 korun. K POŽÁRU NÁKLADNÍHO AUTA došlo na silnici u Jablonného n. Orl. následkem tření prasklé pneu­matiky o vozovku. Nikdo nebyl zraněn, škoda na vozidle a nákla­du je zhruba 75 000 korun. POŽÁR CUKROVARU ve Slatlňa­­nech způsobil škodu 200 000 Kčs V objektu se demolovalo zařízení za použití autogenního řezáku. Příčina se vyšetřuje. JEDOVATÉ HOUBY nalezla v par­ku 701etá důchodkyně a připra­vila sl je k obědu. Asi za dvě ho­diny se jí udělalo nevolno. Ani v nemocnící jí už nikdo nemohl za­chránit. 24 DOPRAVNÍCH NEHOD hlásili občané ve Východočeském kraji v úterý. Při nich jedna osoba při­šla o život, pět bylo těžce zraně­no, jedenáct lehce. Mezt příčina­mi havárií zaujímá opět první mís­to nepřiměřená rychlost. Hmotná škoda činí 18Ü 400 korun. TRI VAGÓNY se vyšinuly ve sta­nici Česká Třebová. Stalo se tak prudkým nárazem na stojící vagó­ny. Škoda se odhaduje na 94 000 korun. CESTA NA MANINY S rew^luční písní Opice byla odjakživa městem textilních továren. Fabrikanti v nich za první republiky za­městnávali mnoho dělníků, kte­ří dřeli na jejich přepychový život. A dělníci kolikrát ne­mohli svým dětem dopřát ani kousek suchého chleba a pros­té podkrkonošské kyselo. Opic­­ká dělnická mládež tehdy dob­ře poznala, co je nezaměstna­nost, žebračenky — co je hlad a bída. Když si staří dělníci začali uvědomovat své postavení a bo-jovat za svá práva, mladší ne­zůstali stranou a začali se ta­ké scházet. V roce 1921 se roz­hodli, že se zúčastní Spartaki­ády v Praze na Maninách. Teh­dy patnáctiletá Bedřiška Kul­tová se na pražskou spartakiá­du spolu s úpickýmí děvčaty dostala, a dodnes na ni ráda vzpomíná: „Když jsme chtěly na Mani­ny jet, musely jsme se pečlivě připravovat. Tělocvičnu jsme samozřejmě neměly, ale presto jsme pilně cvičily. Scházely jsme se v přírodě na plácku, kde byla kdysi cihelna. Cvi­čení se nám dařilo, ale chyběly nám prostředky na kroje. Byla jsem zaměstnaná první rok a za odpracovanou hodinu mi fabrikant platil jednu korunu. Kroj stál 75 korun, a to bylo tenkrát hodně peněz. Tehdy se o nás starala soudružka Uhlí­řová a ta sl vždycky hned vě­děla rady. Zahrály jsme hezkou pohádku a z výtěžku dvou úspěšných představení jsme si zakoupily kroje. S radostí jsme se vydaly na dlouhou cestu do Prahy. V ubytovně se sice spa­lo na slámě, ale my jsme by­ly mladé, plné elánu, a tak nám to ani trochu nevadilo. Odpoledne jsme se toulaly Pra­hou, na kterou jsme se tolik tě­šily. Druhý den jsme šly do slavnostního průvodu a zúčast­nily se hlavního cvičení. Večer jsme se vracely velmi unave­né. Nohy jsme měly černé jako uhel, protože jsme cvičili' bosé, ale měly jsme radost, že se na­še vystoupení líbilo. Čtvrtý den jsme odjížděly zpět do Opice. Celou cestu jsme zpívaly re­voluční písně a doma bylo pl­no povídáni, protože jsme zá­žitků měly víc než dost.“ (ůu) Jar. Brát z kolektiva rysovačů soudruhu Munzara z mechanické dílny ZVO Hradec Králové pri proměřování části pračky pro Sovětsktj svaz. Foto: Vladimír Moravec JEŠTĚ K PARTE ZLODĚJŮ AUT Veřejnost schvaluje rozsudek Dne 1. června jsme zveřejnili rozsudek, který vynesl okresní soud v Hradci Králové. Jednalo se o skupinu mladých pa­chatelů — Markvart a spot., kteří se zabývali zcizováním mo­torových vozidel a rozkrádáním socialistického majetku. K trestné činnosti zmíněnou partu zavedla prý romantika, snad i jejich individuální zvláštní psychické rysy. Mladí­ci Markvart, Doležal, Šlenc, Polman a mladistvý se velmi dobře znali, scházeli se v ho­telu Paříž, kde se vždy společ­ně dohodli a vydávali se za „akcí“. Dokázali během dvou hodin „udělat“ až 28 garáží, kde si vybírali auta. Speciali­zovali se hlavně na embéčka. S odcizenými auty jezdili mi­mo hlavní trasy a vykrádali prodejny socialistických orga­nizací. Orgánům Bezpečnosti se po­dařilo v poměrně krátké době skupinu dopadnout. Prokuratu­ra zpracovala precizně v krát­ké době spoustu materiálů. Oproti roku 1968/ kdy byly pří­mo vytvářeny podmínky k růz­né trestné činnosti, se nyní upevnila autorita státních or­gánů a případ byl úspěšně uzavřen. Tresty, které vynesl okresní soud, jsou i podle názorů ve­řejnosti přiměřené, vždyť na­příklad v cbci Libníkovice se na výstavbě prodejny podíleli všichni občané v akci Z a dva dny po jejím otevření byla vy­kradena. Na MNV jsme se do­zvěděli, že někteří občané rá­no před prodejnou i plakali, vždyť na výstavbě pracovali i lidé 70 — 831etí a během jed­né noci byl výsledek jejich sna­žení vandalsky poničen. Zástup­ci státních orgánů navrhují městskému národnímu výboru, aby se radikálně zabýval stav­bou bezpečných garáží takové­ho typu, jako jsou například Novákovy garáže v Hradci Krá­lové. Dosavadní řešení — kom­plexy přízemních garáží — není nejvhodnějši jak po stránce urbanistické, tak nevyhovují ani po strance bezpečnostní. ■ ■ A odsouzení? Záleží na nich. Cesta do dalšího řádného živo­ta nebude pro ně po odpyká­ní trestu uzavřená ... 2 >9 “OCHODEŇ • Čtvrtek 10. června 1971 Pionýři z Plotišť a jejich 5x na výbornou Pionýři ze ZDŠ v Plotištích-se­­ver se zúčastnili hry Pětkrát na výbornou. Soutěž byla pořádá­na k 50. výročí vzniku KSČ. Již od začátku byla velmi oblíbená. Uspořádali též besedu s dlouho­letým členem KSČ, soudruhem J. Hrubým o ilegální činnosti v době protektorátu. Na další besedu si pozvali soudruha J. Sustra, který jim pověděl mno­ho zajímavosti o lese. NEPODCENENÁ PROPAGACE Splněné a překračované plány výroby a rozmach pracovní iniciativy v letošním jubilejním roce ukázaly nejen pochopení naší politiky, ale především širokou podporu vyjádřenou činy. Ty vyvrcholily v nedávných dnech XIV. sjezdu KSČ. Došlo k vlně — lépe snad lavině — čestných hlášení a k zpevňování závazků, kdy strohé údaje představovaly tisíce tun surovin i kvanta no­vých výrobků. Zvýšila se produktivita práce a snížily vlastní náklady. Nelze vše vyjmenovat ani ihned vyčíslit, ovšem lze říci, že XIV. sjezd KSČ byl těmito výsledky společného úsilí a obecného prospěchu podpořen nejlépe. V obrovské vlně miliónů a statisíců figurovaly průmyslové i zemědělské podniky a závody, organizace i složky, připojila se mládež a téměř všichni. Kaž­dý přiložil svůj „kamének do mozaiky“, která zazářila a do­kladovala dobrou práci. Pod­nik, ten či onen, vyrobil za pět miliónů zboží v nadplánu ... Bylo ušetřeno 800 tisíc na vlast­ních nákladech... Odpracova­lo se 10 000 brigádnických ho­din atp. Každý milión či tisíc se sklá­dá z jednotek — výsledek cel­ku tvoří jedinci. Nebude pro­to nemístné ani tvrzení, že kdy­by spolu s ostatními řádně ne­pracoval občan Karel Novák či pradlena Marie Novotná, ne­splnil by plán a závazek ani provoz, závod či podnik. — Dnes ale můžeme říci, že přes pochyby nevěřících duší obča­né socialistického Českosloven­ska řádně a iniciativně praco­vali, a proto se udělalo a spl­nilo. Proto podniky zaslaly čestná hlášení výsledků a z těchto konkrétních a hmatatel­ných důvodů budeme všichni žít o něco lépe. ■ ■ Vzájemná vazba konečného efektu s prací každého jednot­livce je železnou nutností, ale dosavadní anonymita druhé části této podmínky rozhodně ne. Na sjezdu KSČ nelze sice dokládat, že na výsledcích řek­něme Tepny Náchod se podí­leli pracovníci počínaje Ale­nou Adamovou a .konče Zde­nou Zvoníčkovou — ovšem v rámci podniku, záyodu a díl­ny je toto rčení potřebné a nutné! Čím blíže k lidem, tím konkrétněji bez přemrštěností a teatrálnosti. Nedělat pózy, ale solidně a důstojně propa­govat nejlepší pracovníky v každém místě. Leckde již máme dobré pří­klady, které pomaličku přibý­vají. Namátkově připomeňme ZVŰ Hradec Králové, Priaionu, Teslu; pěknou propagaci nej­lepších mají na bráně v Gumo­kovu a celkovou úroveň ná­zorné agitace zvýšili v Elek­­tropraze Hlinsko. Leckde ani nepotřebují podnikového foto­grafa, protože řemeslo černo­bílého kumštu dělá ledaskdo a dobře. Spíš schází více pozor­nosti a dobré vůle. S jednorázovou propagací dobrých pracovníků a galerie­mi na významných místech podniku ovšem nevystačíme, protože výroba je živá, soutěž se hodnotí a lidé dosahují kaž­dý měsíc jiných výsledků. Mů­že zkrátka vyhrát po každé jiný — dnes vynikne ten, po druhé překoná rekordní výkon člověk dosavadního průměru. Kdosi řekl, že vše se hýbe a stejně tak musí 1 názorná agi­­taee. Nejde jistě o žádné slo­žitosti ani úpravy železných konstrukcí. Obrázky se prostě vymění, náklady jsou minimál­ní, podnik se nezruinuje a lidé vidí, že jejich práce někoho í apma. a a V té nejprostší a nejúčinněj­­ší části názorné agitace i pro­pagace přímo na pracovištích jsme zatím nejvíc dlužni. V ně­kterých dílnách dosud domi­nují krasotvaré sexbomby s ga­lerií pěvců pop-music a vedle nich se tvoří hodnoty trvalého charakteru často doslova v pol­ních podmínkách a za veli­kých potíží. Je proto nejvyššf čas udělat i v této opomíjené sféře, co se sluší a patří, i když na tom pl­nění plánu přímo závislé ne­ní. Ovšem musíme sl znovu u­­vědomit, že i to největší dílo celého podniku vytváří kolek­tivy zatím bezejmenných jedin­ců, kterým v místě jejich pra covlště musíme vzdát skrom­nou poctu a vyzvednout jejich práci. Často je plná obětavos­ti i vůle a nejlepším dokla­dem podpory socialistické po­litiky a státu. Je příkladem, který je živý a tím nejvíce schopný k následování... (kč) Ideová jednota a jak ji zajišťovat Rezoluce k aktuálním otázkám jednoty strany, kterou schválilo prosincové plénum ústředního výboru KSČ a v plném rozsahu potvrdil XIV. sjezd, po.dtrhúje mimg jiné význam ideové jednoty, založené na třídním přístupu, dů­sledném a tvořivém uplatnění zásad marxismu-leninismti. Zdůrazňuje se tak skutečnost, že rozhodující a sjednocu­jící silou socialismu je objektivní jednota zájmů a cílu, vzájemná solidarita a internacionalismus. Marxistickoáe­­ninská ideologie je skutečně jediná schopná sjednocovat všechny pokrokové síly společnosti. Proto na prosincovém plénu ÚV a ve sjezdových doku­mentech znovu byla a je zdůrazněna povinnost každého komunisty osvojovat si marxismus a leninské učení, zvy­šovat svou ideovou úroveň a rozhodně bojovat proti všem projevům buržoázni a maloburžoazní ideologie i různým přežitkům minulosti. Socialistická revoluce i výstavba socialismu jsou kvali­tativním skokem k přeměně společností, jsou tím vytvoře­ny předpoklady pro uvědomělou tvorbu dějin. Před led­nem 1968, ale zejména po lednu byl v módě nihilismus a snaha negovat všechny historické hodnoty bojů a zápasů dělnické třídy a její strany. Dnes jde o důslednou nápravu chyb i nepřátelských záměrů antikomunistických sil. Ze­jména v útvarech vzdělávání komunistů je příležitost, mož­nost, ale i povinnost tuto nápravu zajistit! Od podzimu minulého roku se základní organizace snaží o to, aby úroveň vzdělávání byla co nejúčinnější. Jsou znatelné vý­sledky, je viditelné zlepšení především v upevňování názo­rové jednoty a organizačního sjednocení i praktického postupu komunistů. Nicméně, nelze nevidět i nedostatky v politicko-výchovné a ideologické činnosti. Mnohé strahické organizace zaostávají za celkovými potřebami. Podceňování ideologického působení v minulých letech se nám vymstilo a bylo nutné v poslední době mnohé napravovat. Jistě je chvályhodné, že jsou organizace, které udělaly více než bylo požadováno ve směrnicích pro vzdělávání komunistů. Je řada příkladů o tom, jak se v útvarech komunisté se­známili s dokumenty prosincového pléna ústředního výbo­ru. Také v řadě stranických organizací reagovali na téze k 50. výročí založení KSČ a formou semináře nebo besedy se posluchači seznámili s půlstoletím bojů za zájmy dělnic­ké třídy a národů Československa. Je však nutné souhlasit s názory řady lektorů a mnoha posluchačů, že to vše je pouze dobrý začátek trvalého systému politicko-výchovné práce ve straně, protože to je důležitá součást závěrů, které přijal XIV. sjezd KSČ. S postupujícím rozvojem socialismu se zvyšuje význam ideové jednoty komunistů a tím rostou požadavky na ide­ologickou práci celé strany a každého komunisty. Stranic­kému vzděláváni, závěru letošního ročníku i přípravě na rok následující, musíme ve všech organizacích věnovat zvýšenou pozornost, protože půjde o to zvládnout teorii marxismu-leninismu í jeho tvůrčí aplikaci na naše pod­mínky. (lc) XIV. sjezd KSČ a bezpartijní Jakkoli sem tam někoho rozsáhlá, podrobná informace o průběhu a závěrech sjezdu snad otravuje,' připadá mu jako okázalá pompa, velké většině našich lidí' neunikl pravý smysl tohoto postupu. Bylo řečeno nejednou, že komurtišté se nepovažují za nějakou uzavřenou sektu, která si potaj­mu zařizuje pohodlný život, dokonce snad na úkor jiných, ale naopak, že se před tváří celé veřejnosti zamýšlejí nad zkušenostmi včerejška, oceňují současný stav a možnosti společnosti a hledají poctivě reálná východiska k dalšímu rozkvětu jejího života. Svá rozhodnutí, vtělená do sjezdo­vých usnesení, berou pak na sebe jako náročný závazek. Celý tento proces včetně svých rozhodnutí a předsevzetí, která se kromě jiného opírají právě o rozsáhlou podporu pracujících v uplynulých měsících, před nikým netají a dávají tím najevo, že věc, do které se dávají, je věcí všeho československého lidu, a proto s ní má být také zevrubně seznámen, aby se na ní mohl i nadále a ještě důkladněji a uvědoměleji podílet. Tím, že jednání i rozhodování XIV. sjezdu strany o vě­cech společnosti bylo od počátku veřejnou záležitostí, je dána odpověcf na častou otázku těch; kteří nejsou členy komunistické strany: „A co my?“ Zveřejnění sjezdovýoh referátů, diskuse i dokumentů je v soudadu s prohlášením rezoluce sjezdu, v níž se praví: „Počítáme s každým obča­nem našeho socialistického státu, který se chce upřímně podílet na našem společném úsilí. Týká se to i těch, kteří nedostali stranickou legitimaci a chtějí prací napravit své chyby.“ A na jiném místě: „Každý socialismu oddaný ’ ob­čan má v naší zemi všechny možnosti k osobnímu a spo­lečenskému uplatnění podle svých schopností, výsledků práce a politické angažovanosti.“ Nebo jak to řekl na sjez­dové diskusi Vasil Bilak: „Každý, kdo napomáhá naplňovat tyto ušlechtilé cíle bez ohledu, je-li to Petr nebo Pavel, má možnost bez jakýchkoli zábran uplatnit všechny své tvořivé síly, um a iniciativu. Takovým lidem naše strana a socialistická společnost pomáhají, o takové se opírají a s nimi také tvoří svoji budoucnost.“ Soudruh Husák shrnul tyto myšlenky před rozchodem sjezdu v prosté' větě: „Bu­deme trpělivě získávat pro věc socialismu každého čestné­ho člověka.“ Rozhodnutí postupovat tímto způsobem, získávat k dal­šímu rozvoji socialistické společnosti v duchu sjezdové linie všechny mozky a ruce této země, není jakousi ozdůb­­kou sjezdového jednání, ale závazným úkolem pro všechny členy strany. V rezoluci sjezdu se jednoznačně říká, že schopnost politicky pracovat s lidmi a získávat je pro po­litiku strany považuje sjezd za jeden z rozhodujících před­pokladů řídící práce. Sjezd výslovně zdůraznil, že „strana nestrpí jakékoli projevy povýšenectví, přezíravého vztahu k lidem, byrokratického administrování, neodpovědnosti a ne­­zásadovosti“. A v této souvislostí dodal, že „ve funkcích nemohou setrvávat ti, kteří neprokazují potřebnou politic­kou zralost a nestačí na úkoly“. Nikomu tedy není cesta uzavřena, nikomu, kdo se chce upřímně na rozvoji socialismu podílet. V nastávajícím ob­dobí, v němž konsolidace strany a společnosti umožňuje, abychom věnovali všechny síly dalšímu upevňování a roz­víjení socialistické společnosti — jak říká sjezdová rezo­luce — je naopak každý poctivý přínos ke společnému dílu vítaný a žádoucí. Stanovisko sjezdu v těchto otázkách je našimi lidmi většinou přijímáno se zadostiučiněním a upřímně. Nesvěd­čí o tom jen četná ústní a písemná prohlášení, ale i prak­tické činy a jejich výsledky. Máme mezi sebou Ovšem i duše, které by si chtěly věci vykládat po svém a také postoj sjezdu k uvedeným otázkám naoko přijímají, ne však bezelstně. Neměli by přehlédnout, lže na jejich adresu řekl sjezd také své a rozhodně:„S těmi, kteří stojí poli­ticky na druhém břehu, povedeme dál rozhodný boj“. A „nepřipustíme žádné pokusy rozvratné činnosti, která by poškozovala rozvoj naší společnosti“.

Next