Svět Hospodářství, 1971 (XII/1-78)

1971-01-26 / No. 11

I I ZPRAVODAJSTVÍ PRO PRŮMYSL, ZEMĚDĚLSTVÍ, FINANCE A OBCHOD E“ hospodářství K regulaci pohybu pracovních sil Vývoj a rozmístění pracovních sil v ČSR ovlivňovaly v letech 4. pětiletého plánu klesající přírůstky obyvatelstva v produktivním věku. ještě v roce 1965 představoval tento přírůstek více než 32 tisíc osob, v roce 1967 se snížil na 74 % tohoto počtu a v roce 1969 na pouhých 35 %. Takový vývoj do značné míry omezoval možnosti rozšiřování výroby a služeb zvyšováním počtu pra­covních sil. Růst produkce mohl být proto za­jišťován především účelnějším pře­rozdělením pracovních sil a zvyšová­ním produktivity práce, což platí pro rozvoj našeho hospodářství i v bu­doucích letech. Strukturální změny, které proběhly v odvětvovém rozlože­ni pracovních sil v letech uplynulé pětiletky, lze všeobecně charakteri­zovat jako pozvolné posilování nevý­robní sféry a snižování váhy odvětví sféry výrobní. Podíl výrobních od­větví na celkovém počtu pracujících v národním hospodářství (bez JZD) poklesl od' roku 1965 do roku 1969 ze 78,2 % na 76,5 %. Podíl nevýrobních odvětví se naproti tomu odpovídají­cím způsobem zvýšil (z 21,8 °/b na 23,5 °/o). Z výrobních odvětví zaznamenalo největší pokles váhy odvětví průmys­lu, jehož podíl na celkovém počtu pracujících se snížil ze 47,7 % na 45,6 proč. při zvýšení absolutního počtu pracovníků o 1,9 %. Poklesl rovněž podíl zemědělství (bez JZD) a les­nictví. Zvýšil se naproti tomu podíl stavebnictví (z 8,6% na 9,0%), ná­kladní dopravy a obchodu a veřej­ného stravování. Z nevýrobních odvětví se zvýšil především podíl vědy a výzkumu (ze 2,9 % na 3,3 %) a zdravotnictví a so­ciální péče (ze 3,6% na 4,0%) a dá­le též osobní dopravy, komunálních služeb, bytového hospodářství a škol­ství a kultury. Z odvětví nevýrobní sféry se v tomto období snížil pouze podíl odvětví správy a soudnictví (z 1,7 % na 1,6 %), v němž se abso­lutní počet pracovníků udržel na úrovni roku 1965. V průběhu roku 1970 uvedené ten­dence vývoje pracovních sil v pod­statě pokračovaly. Ve srovnání s ro­kem 1969 klesl nebo stagnoval počet pracovníků v hlavních výrobních od­větvích a dále se posilovala odvětví terciární sféry, jako je automobilová doprava, spoje, maloobchod, veřejné stravování, školství a zdravotnictví. Vzrostl též počet pracujících v hos­podářství národních výborů. V průmyslu se snížil počet pracov­níků (podle předběžných údajů) na 99,1 % průměrného stavu z roku 1969, ačkoliv zde byl plánován mírný vze­stup, a to o 0,4 %. Při celkovém po­klesu pokračovala uvnitř průmyslu redistribuce pracovních sil mezi jed­notlivými odvětvími. Proti roku 1969 se zvýšil počet pracovníků v těžbě a úpravě rud (o 1,5%), ve zdravotnic­ké výrobě (o 1,4%), v průmyslu sta­vebních hmot (o 0,9%), v gumáren­­sko-osinkovém průmyslu (o 0,6%), v hutnictví neželezných kovů (o 0,5 proč.) a v průmyslu skla, porcelánu a keramiky (o 0,3%). Pod úrovní ro­ku 1969 zůstal naopak průměrný po­čet pracovníků v průmyslu celulózy a papíru (98,3%), v hutnictví železa, (98,2%), v potravinářském průmyslu v působnosti ministerstva zemědělství a výživy (98,9%), v oděvním prů­myslu (98,5%), ve strojírenství (98,6 proč.), v chemii a zpracování ropy (98,9%) a v menší" míře též v těžbě a zušlechťování uhlí, ve výrobě tep­la a elektřiny, ve dřevozpracujícím průmyslu, textilním průmyslu, kože­dělném a obuvnickém průmyslu a v polygrafii. Za této situace byl přírůstek výro­by (7,3%) kryt plně růstem produk­tivity práce, která vzrostla o 8,2 %. Tento výsledek je nesporně význam­ným úspěchem českého průmyslu. Přesto však nedostatek pracovních sil působil již ve většině průmyslových odvětví vážné potíže, a to především ■ve strojírenství, spotřebním průmys­lu a v hornictví. Citelně se projevo­val zvlášť nedostatek 'odborných pro­fesí. S obtížemi byl zajišťován nábor pro některá preferovaná odvětví, ze­jména hornictví. Hospodářsky nepříz­nivé důsledky může mít skutečnost, že se nepodařilo zajistit dostatečný počet pracovních sil pro některé no­vé závody, uváděné v roce 1970 do provozu. Jde přitom o závody vybave­né moderní technikou, které by byly schopny vyrábět s vysokou efektiv­ností. Ve stavebnictví, rovněž podle před­běžných údajů, byl zaznamenán mír­ný vzestup počtu pracovníků, a to o 0,4 %. Absolutně to představuje zvý­šení asi o 2000 osob. Plánovaného počtu však nebylo ani zdaleka dosa­ženo, neboť plán počítal s rychlejším posílením tohoto odvětví pracovními silami (plánovaný růst o 1,7%). — Zvlášť nepříznivý byl po této strán ce vývoj v okresních stavebních pod nicích, kde počet pracovníků proti r 1969 dokonce poklesl, a to na 98,6 % Tím byly oslabeny stavební kapací ty určené především na stavební /Pokračování na straně 2) Devalvace dináru V sobotu 29. ledna bylo uveřejně­no rozhodnutí svazové výkoné rady SFRJ o devalvací dináru o 20%; směnný kurs byl stanoven na 15 di­nárů za jeden dolar místo dosavad­ních 12,5 din. jak sdělil jugoslávský svazový sekretariát pro informace, byl o devalvaci informován Meziná­rodní měnový fond a nejvýznamnější obchodní partneři Jugoslávie. V televizním projevu uvedl předse­da jugoslávské vlády M. Ribičič, že devalvací se má snížit deficit ob­chodní bilance Jugoslávie, který či­nil koncem minulého roku 1,17 mld dolarů. Dále bylo oznámeno, že ceny zá­kladních potravin a nájemného — které byly zmrazený v říjnu m. r. — zůstávají i v příštích měsících pod kontrolou, s výjimkou cen elektrické energie, železniční přepravy, poštov­ních poplatků a ropy. Během letošní­ho roku se má však přikročit k libe­ralizaci cen, a to pro všechny druhy zboží, jejichž dovoz je liberalizován. Podle slov jugoslávského premiéra bylo rozhodnuto zvýšit dolní hranici nejnižších příjmů a v nejbližšl době se má vypracovat daňová reforma tak, aby byla ještě letos zavedena. Ekonomičtí odborníci soudí, že v důsledku devalvace se během letoš­ního roku ceny na domácím trhu zvý­ší o 5 %; celkem se ceny letos nemají zvýšit o více než 12 %, což je asi po­lovina vzestupu v roce 1970. Od nyní provedené devalvace si ju­goslávská vláda slibuje zvýšení pří­jmů z turistiky, dopravy a dalších služeb. Současně by nová parita di­náru měla také zvýšit zájem zahra­ničních firem o vytvoření smíšenýc i společností a společné investice s ju­goslávskými podniky. S platností od 24. ledna byla také zrušena dovozní depozita. Poslední devalvace jugoslávského dináru, a to o 66 %, byla provedena v roce 1965. Spolupráce se Sovětským svazem Sovětský tisk uveřejnil informaci o zasedání me­zivládní československo­­sovětské komise pro hos­podářskou a vědecko­technickou spolupráci ve dnech 19.—21. ledna t. r. v Moskvě. Konstatoval, že komise projednala zprá­vy ministerstev o dalším rozvoji spolupráce a o prohlubování specializa­ce a kooperace výroby mezi některými obory strojírenského a chemic­kého průmyslu. Zástupci obou zemí do­hodli konkrétní opatření, která výzkumným orga­nizacím umožní řešit pro­blémy vědeckotechnické­ho pokroku. Plánovací orgány podaly informace o koordinaci národohos­podářských plánů ČSSR a SSSR na období 1971 až 1975. Zasedání projedna­lo rovněž praktické otáz­ky kooperace ve výrobě nejnovějších typů tech­nologického zařízení a rozvoje dopravy mezi oběma zeměmi. Podle listu Izvěstija poukázali účastníci za­sedání na významnou úlohu koordinace náro­dohospodářských plánů pro další rozvíjení hos­podářské spolupráce. Ko­ordinace přispěla k to­mu, že bylo možno uvést v soulad základní směry spolupráce v nové pěti­letce a připravit návrhy na řešení řady velkých ná­rodohospodářských pro­blémů. Z rozhodnutí mezivlád­ní komise byly mezi mi­nisterstvem chemického průmyslu SSSR a mini­sterstvem hutnictví a strojírenství ČSSR pode­­psány dohody, předpo­kládající spolupráci na vývoji některých nových technologií a nejnověj­ších typů zařízení pro chemický průmysl. Pro vodní elěktrárnu Solina — na snímku — na řece San v Polské lidové republice dodal podnik zahraničního obchodu Skodaexport zařízení, vyrobené v ČKD Blansko; vedle klasických turbín o výkonu po 48 MW se tu uplatňují i reverzní turbíny po 21 MW, které slouží k přečerpávání vody zpět nad pře­hradní hráz. Foto F. Přeučil Dlouhodobá dohoda ČSSR Maďarsko Na závěr maďarsko-československých jednáni, která probíhala ve dnech 7.—22. ledna, podepsal v Budapešti ministr zahraničního obchodu MLR dr. József Biró dlouhodobou obchodní dohodu mezi oběma státy na léta 1971—1975. Dohoda předpokládá obrat zboží v hodnotě přibližně 2 mld rublů, což je o 62 % víc než bylo stanoveno v předchozím pětiletém období. Obě strany projevily snahu dále upevňo­vat hospodářské styky ve smyslu zá­sad přijatých na 23. a 24. zasedání RVHP. Velký význam se přisuzuje zejména kooperaci ve výrobě polovo­dičů v elektrotechnickém průmyslu. Předpokládá se, že během pěti let dojde k vzájemným dodávkám polovo­dičů a televizních obrazovek v hod­notě 57 mil. rublů. INa úseku silnič­ních dopravních prostředků se ko­operace zaměří na řešení těžkostí v zásobování jednotlivými díly a sou­částkami. Čs. podniky se budou i nadále po­dílet na elektrifikaci maďarských železnic. Rozhodující roli v růsHi obratu zboží má zvýšení vzájemných dodávek strojů a zařízení. V maďarském exportu se předpo­kládá značné zvýšení výrobků slabo­­proudého a silnoproudého průmyslu; vývoz přístrojů a jemné mechaniky se na konci pětiletého období zdvoj­násobí, značně vzroste export obrábě­cích strojů, průmyslových osvětlova­cích těles a zařízení pro velkokuchy­­ně. V našem vývozu roste objem slaboiproudých výrobků, zvedacích a dopravních zařízení, stavebních a sil­ničních strojů. Velmi hledané jsou v Maďarsku výrobky čs. automobilo­vého průmyslu. Podle dohody během pěti let dodáme MLR nákladní auto­mobily v hodnotě 25 mil. rublů, mo­tocykly za 22 mil. rublů a 33 000 osobních automobilů. Roste rovněž podíl kompletních za­řízení, resp. strojů investičního cha­rakteru, což odpovídá cílům průmys­lového rozvoje obou zemí. ČSSR do­veze z MLR kompletní potravinářský závod (ipro konzervárnu v Sládkovičo­­vě), průmyslové haly, zařízení pro lehký průmysl a výrobu umělých hmot. V našem exportu významnou položku představuje zařízení pro kon­tinuální lití oceli, jemná Válcovací trať, energetické a průmyslové kot­le pro výstavbu elektráren. Dohoda zajišťuje vzájemné dodáv­ky pro obě země velice důležitých surovin a produktů. V maďarském exportu se bude pokračovať v tra­dičních dodávkách bauxitu, kysliční­ku hlinitého, hliníku a také masa a masných výrobků, ČSSR vyveze ze­jména koksovatelné kamenné uhlí, koks a válcovaný materiál. Ke zlepšení zásobování obyvatelstva v obou zemích mají přispět vzájem­né dodávkv spotřebního zboží. Zvý­ší se například čs. imiport pleteného zboží, kožené obuvi, konfekce, psa­cích potřeb, kovového a kempingo­vého nábytku. V našem vývozu znač­ně vzrostou dodávky elektrických spotřebičů, koberců, dřevěného ná­bytku, kožené galanterie a chat. Koordinace plánu s Mongolském Na, závěr jednání stáních plánovacích komisí ČSSR a Mongolska o koordi­naci národohospodářských plánů obou zemí na období 1971—75, která se konala v Praze ve dnech 19.—21. ledna byl podepsán protokol. Při jed­nání byly posouzeny zejména otázky technickoekonomické pomoci ČSSR při výstavbě a modernizaci kožeděl­ných obuvnických podniků, tepelné elektrárny a dokončení výstavby ce­mentárny v Mongolsku. ČSSR bude v Mongolsku provádět také geologic­­koprůzkumné práce. V rámci koordinace plánů byly ta­ké odsouhlaseny vzájemné dodávky základních druhů zboží na období té­to pětiletky. ČSSR bude do Mongolska dodávat stroje a 'zařízení, některé druhy spotřebního zboží, náhradní dí­ly a materiály pro zabezpečení pro­vozu závodů postavených v Mongol­sku s čs. pomoci. Mongolsko bude naopak do naší republiky exportovat maso, srsti, další druhy zboží živo­čišného původu a rovněž hotové ko­žené a kožešinové výrobky. Kořeny ekonomického revizionismu v ČSSR Odborná sekce ekonomie ÜV České socialistické akademie pořádá 4. a 5. února 1971 ve Zvíkovském Podhradí seminář „Projevy revizionismu v teorii a hospodářské praxi při prosazování hospodářské reformy v ČSSR“. Požádali jsme o krátký rozhovor k tomuto tématu oba hlavní referenty chystaného semináře doc. ing. J. Reizera, CSc. a doc. ing. O. Truhláře, CSc. z VŠE v Pra­ze. Dnes na naše otázky odpovídá doc. ing. Oldřich Truhlář, CSc. O politickém oportunismu, který ta!: spontánně ovládl náš společenský ži­vot v letech 1968—1969, bylo již mno­ho řečeno a napsáno. Totéž však ne­lze říci o ekonomickém revizionis­mu To rozhodně nelze. Tomuto problé­mu skutečně nebyla dosud — až na výjimky — věnována dostatečná po­zornost ani ze strany ekonomické teoretické fronty a ani hospodářská praxe se k němu dosud seriózně ne­vyjádřila. Je to ke škodě věci, proto­že analýza ekonomického revizionis­mu u nás by rozhodně dala v mnoha směrech odpověď na příčiny hlubo­kých krizových jevů v našem hospo­dářském i politickém životě minulých let. Ekonomický revizionismus sestál živnou půdou pro vznik politiky pra­vicového oportutismu v ČSSR a roz­hodně ovlivnil, její další vývoj. Pojem ekonomický revizionismus zde neuvádím nahodile a formálně, ale jako přesný výraz pro určitou soustavu teoretických názorů s proti­socialistickým obsahem a ideologic­kým zaměřením. Co do svého třídní­ho původu je spojen s maloměšťác­­tvím, s maloburžoazním přístupem ke společenskému vývoji. Proto také jeho konstrukce, ať již se jakkoli přizpů­sobuje dobovým podmínkám, nemůže nikdy překlenout maloburžoazní po­lovičatost a vyhýbání se zásadnímu řešení věci z třídních pozic. Teoretic­ký obsah ekonomického revizionismu, tak jak byl v ČSSR v poslední době interpretován a pokusy o jeho prak­tickou aplikaci v naší ekonomice, jsou klasickým projevem revize mar­xistické ekonomické teorie o socialis­mu a jeho výstavbě. Revizionismus, v ČSSR se vyvinul postupně v procesu řešení závažných společenskoekonomických otázek v še­desátých letech. Protože jednou ze základních otázek, které se v návr­zích na změny v plánování a řízení ekonomiky v ČSSR stavěly do popře­dí, bylo aktivnější využívání zbožně peněžních vztahů a s nimi spojených forem hmotné zainteresovanosti na rovině podniku, vytváří se pro revi­­zionistickou teorii tržního socialismu příhodné prostředí. Lze toto aktivnější využívání zbož­ně peněžních kategorií ztotožňovat s revizionistickou teorií tržního me­chanismu? Takové zjednodušení by bylo ne­správné. Na druhé straně je třeba podtrhnout, že mechanický přístup k zaktivizování úlohy trhu a katego­rii zbožni výroby za socialismu může být počátkem revizionistického řešeni otázky. Tento mechanický přístup spočívá v tom, že zbožní výroba se neposuzuje jako sociálně ekonomický jev s vlastním sociálním dopadem na společnost a jednotlivce, ani jako socialismu a jeho základní stavbě a společenské struktuře rozporný, proti­kladný faktor. Jde tu o to, že se zbož­ně peněžní vztahy, trh a zákon hod­noty považují jen za nástroje, které si socialistická ekonomika zavádí v zájmu, lepšího a ekonomičtějšího pohybu. Je to jakési technické pojetí problému, analogicky asi odpovídají­cí zavádění novějších zařízení či tech­nologických postupů do výroby apod. Těchto představ o problému zbožní výroby za socialismu, jež se běžně rozšiřovaly, využily revizionistické teorie tržního socialismu. Doplnily ji tím, že vyžadovaly jen některé struk­turální a institucionální úpravy stá­vajícího socialistického uspořádání. Tyto „jen úpravy“- ovšem tvořily to nejdůležitější, neboť šlo o takové změny, jako zrušení státního socia­listického vlastnictví a jeho nahra­ní podnikovým, vyřazeni socialistické­ho státu z význačné ekonomickopo­­litické pozice a instituce společenské­ho podnikání atd. Teorie tržního so­cialismu, jako odrůda revizionismu, je tedy pokusem nahradit socialistic­ký výrobní způsob a jeho sociálně ekonomické znaky cizí strukturou, korespondující soukromým zbožně pe­něžním podmínkám hospodaření. V čem podle vašeho názoru spočívá skutečnost, že se revizionistická kri­tika soustředila především na otázky státního socialistického vlastnictví a všechny hlavní momenty jeho ekono­mické realizace? Revizionistická knnčepce tržního socialismu má své základy v různo­­vlastnlckém rozdělení a monopolizací výrobních podmínek, které prezento­vala v ČSSR jako podnikové a socia­listické vlastnictví. Zbožní výroba a zákon hodnoty jako základní pohybo­vá síla ekonomického rozvoje potře­bují nezbytně sestavu nezávislých zbožních výrobků. Ty se musely vy­tvořit, a to zásadně zrušením státního (všeljdového) vlastnictví. Toto zespo­­lečenštění a jemu odpovídající formy lPokračování na straně 2)

Next