Svět Hospodářství, 1971 (XII/1-78)
1971-01-26 / No. 11
I I ZPRAVODAJSTVÍ PRO PRŮMYSL, ZEMĚDĚLSTVÍ, FINANCE A OBCHOD E“ hospodářství K regulaci pohybu pracovních sil Vývoj a rozmístění pracovních sil v ČSR ovlivňovaly v letech 4. pětiletého plánu klesající přírůstky obyvatelstva v produktivním věku. ještě v roce 1965 představoval tento přírůstek více než 32 tisíc osob, v roce 1967 se snížil na 74 % tohoto počtu a v roce 1969 na pouhých 35 %. Takový vývoj do značné míry omezoval možnosti rozšiřování výroby a služeb zvyšováním počtu pracovních sil. Růst produkce mohl být proto zajišťován především účelnějším přerozdělením pracovních sil a zvyšováním produktivity práce, což platí pro rozvoj našeho hospodářství i v budoucích letech. Strukturální změny, které proběhly v odvětvovém rozloženi pracovních sil v letech uplynulé pětiletky, lze všeobecně charakterizovat jako pozvolné posilování nevýrobní sféry a snižování váhy odvětví sféry výrobní. Podíl výrobních odvětví na celkovém počtu pracujících v národním hospodářství (bez JZD) poklesl od' roku 1965 do roku 1969 ze 78,2 % na 76,5 %. Podíl nevýrobních odvětví se naproti tomu odpovídajícím způsobem zvýšil (z 21,8 °/b na 23,5 °/o). Z výrobních odvětví zaznamenalo největší pokles váhy odvětví průmyslu, jehož podíl na celkovém počtu pracujících se snížil ze 47,7 % na 45,6 proč. při zvýšení absolutního počtu pracovníků o 1,9 %. Poklesl rovněž podíl zemědělství (bez JZD) a lesnictví. Zvýšil se naproti tomu podíl stavebnictví (z 8,6% na 9,0%), nákladní dopravy a obchodu a veřejného stravování. Z nevýrobních odvětví se zvýšil především podíl vědy a výzkumu (ze 2,9 % na 3,3 %) a zdravotnictví a sociální péče (ze 3,6% na 4,0%) a dále též osobní dopravy, komunálních služeb, bytového hospodářství a školství a kultury. Z odvětví nevýrobní sféry se v tomto období snížil pouze podíl odvětví správy a soudnictví (z 1,7 % na 1,6 %), v němž se absolutní počet pracovníků udržel na úrovni roku 1965. V průběhu roku 1970 uvedené tendence vývoje pracovních sil v podstatě pokračovaly. Ve srovnání s rokem 1969 klesl nebo stagnoval počet pracovníků v hlavních výrobních odvětvích a dále se posilovala odvětví terciární sféry, jako je automobilová doprava, spoje, maloobchod, veřejné stravování, školství a zdravotnictví. Vzrostl též počet pracujících v hospodářství národních výborů. V průmyslu se snížil počet pracovníků (podle předběžných údajů) na 99,1 % průměrného stavu z roku 1969, ačkoliv zde byl plánován mírný vzestup, a to o 0,4 %. Při celkovém poklesu pokračovala uvnitř průmyslu redistribuce pracovních sil mezi jednotlivými odvětvími. Proti roku 1969 se zvýšil počet pracovníků v těžbě a úpravě rud (o 1,5%), ve zdravotnické výrobě (o 1,4%), v průmyslu stavebních hmot (o 0,9%), v gumárensko-osinkovém průmyslu (o 0,6%), v hutnictví neželezných kovů (o 0,5 proč.) a v průmyslu skla, porcelánu a keramiky (o 0,3%). Pod úrovní roku 1969 zůstal naopak průměrný počet pracovníků v průmyslu celulózy a papíru (98,3%), v hutnictví železa, (98,2%), v potravinářském průmyslu v působnosti ministerstva zemědělství a výživy (98,9%), v oděvním průmyslu (98,5%), ve strojírenství (98,6 proč.), v chemii a zpracování ropy (98,9%) a v menší" míře též v těžbě a zušlechťování uhlí, ve výrobě tepla a elektřiny, ve dřevozpracujícím průmyslu, textilním průmyslu, kožedělném a obuvnickém průmyslu a v polygrafii. Za této situace byl přírůstek výroby (7,3%) kryt plně růstem produktivity práce, která vzrostla o 8,2 %. Tento výsledek je nesporně významným úspěchem českého průmyslu. Přesto však nedostatek pracovních sil působil již ve většině průmyslových odvětví vážné potíže, a to především ■ve strojírenství, spotřebním průmyslu a v hornictví. Citelně se projevoval zvlášť nedostatek 'odborných profesí. S obtížemi byl zajišťován nábor pro některá preferovaná odvětví, zejména hornictví. Hospodářsky nepříznivé důsledky může mít skutečnost, že se nepodařilo zajistit dostatečný počet pracovních sil pro některé nové závody, uváděné v roce 1970 do provozu. Jde přitom o závody vybavené moderní technikou, které by byly schopny vyrábět s vysokou efektivností. Ve stavebnictví, rovněž podle předběžných údajů, byl zaznamenán mírný vzestup počtu pracovníků, a to o 0,4 %. Absolutně to představuje zvýšení asi o 2000 osob. Plánovaného počtu však nebylo ani zdaleka dosaženo, neboť plán počítal s rychlejším posílením tohoto odvětví pracovními silami (plánovaný růst o 1,7%). — Zvlášť nepříznivý byl po této strán ce vývoj v okresních stavebních pod nicích, kde počet pracovníků proti r 1969 dokonce poklesl, a to na 98,6 % Tím byly oslabeny stavební kapací ty určené především na stavební /Pokračování na straně 2) Devalvace dináru V sobotu 29. ledna bylo uveřejněno rozhodnutí svazové výkoné rady SFRJ o devalvací dináru o 20%; směnný kurs byl stanoven na 15 dinárů za jeden dolar místo dosavadních 12,5 din. jak sdělil jugoslávský svazový sekretariát pro informace, byl o devalvaci informován Mezinárodní měnový fond a nejvýznamnější obchodní partneři Jugoslávie. V televizním projevu uvedl předseda jugoslávské vlády M. Ribičič, že devalvací se má snížit deficit obchodní bilance Jugoslávie, který činil koncem minulého roku 1,17 mld dolarů. Dále bylo oznámeno, že ceny základních potravin a nájemného — které byly zmrazený v říjnu m. r. — zůstávají i v příštích měsících pod kontrolou, s výjimkou cen elektrické energie, železniční přepravy, poštovních poplatků a ropy. Během letošního roku se má však přikročit k liberalizaci cen, a to pro všechny druhy zboží, jejichž dovoz je liberalizován. Podle slov jugoslávského premiéra bylo rozhodnuto zvýšit dolní hranici nejnižších příjmů a v nejbližšl době se má vypracovat daňová reforma tak, aby byla ještě letos zavedena. Ekonomičtí odborníci soudí, že v důsledku devalvace se během letošního roku ceny na domácím trhu zvýší o 5 %; celkem se ceny letos nemají zvýšit o více než 12 %, což je asi polovina vzestupu v roce 1970. Od nyní provedené devalvace si jugoslávská vláda slibuje zvýšení příjmů z turistiky, dopravy a dalších služeb. Současně by nová parita dináru měla také zvýšit zájem zahraničních firem o vytvoření smíšenýc i společností a společné investice s jugoslávskými podniky. S platností od 24. ledna byla také zrušena dovozní depozita. Poslední devalvace jugoslávského dináru, a to o 66 %, byla provedena v roce 1965. Spolupráce se Sovětským svazem Sovětský tisk uveřejnil informaci o zasedání mezivládní československosovětské komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci ve dnech 19.—21. ledna t. r. v Moskvě. Konstatoval, že komise projednala zprávy ministerstev o dalším rozvoji spolupráce a o prohlubování specializace a kooperace výroby mezi některými obory strojírenského a chemického průmyslu. Zástupci obou zemí dohodli konkrétní opatření, která výzkumným organizacím umožní řešit problémy vědeckotechnického pokroku. Plánovací orgány podaly informace o koordinaci národohospodářských plánů ČSSR a SSSR na období 1971 až 1975. Zasedání projednalo rovněž praktické otázky kooperace ve výrobě nejnovějších typů technologického zařízení a rozvoje dopravy mezi oběma zeměmi. Podle listu Izvěstija poukázali účastníci zasedání na významnou úlohu koordinace národohospodářských plánů pro další rozvíjení hospodářské spolupráce. Koordinace přispěla k tomu, že bylo možno uvést v soulad základní směry spolupráce v nové pětiletce a připravit návrhy na řešení řady velkých národohospodářských problémů. Z rozhodnutí mezivládní komise byly mezi ministerstvem chemického průmyslu SSSR a ministerstvem hutnictví a strojírenství ČSSR podepsány dohody, předpokládající spolupráci na vývoji některých nových technologií a nejnovějších typů zařízení pro chemický průmysl. Pro vodní elěktrárnu Solina — na snímku — na řece San v Polské lidové republice dodal podnik zahraničního obchodu Skodaexport zařízení, vyrobené v ČKD Blansko; vedle klasických turbín o výkonu po 48 MW se tu uplatňují i reverzní turbíny po 21 MW, které slouží k přečerpávání vody zpět nad přehradní hráz. Foto F. Přeučil Dlouhodobá dohoda ČSSR Maďarsko Na závěr maďarsko-československých jednáni, která probíhala ve dnech 7.—22. ledna, podepsal v Budapešti ministr zahraničního obchodu MLR dr. József Biró dlouhodobou obchodní dohodu mezi oběma státy na léta 1971—1975. Dohoda předpokládá obrat zboží v hodnotě přibližně 2 mld rublů, což je o 62 % víc než bylo stanoveno v předchozím pětiletém období. Obě strany projevily snahu dále upevňovat hospodářské styky ve smyslu zásad přijatých na 23. a 24. zasedání RVHP. Velký význam se přisuzuje zejména kooperaci ve výrobě polovodičů v elektrotechnickém průmyslu. Předpokládá se, že během pěti let dojde k vzájemným dodávkám polovodičů a televizních obrazovek v hodnotě 57 mil. rublů. INa úseku silničních dopravních prostředků se kooperace zaměří na řešení těžkostí v zásobování jednotlivými díly a součástkami. Čs. podniky se budou i nadále podílet na elektrifikaci maďarských železnic. Rozhodující roli v růsHi obratu zboží má zvýšení vzájemných dodávek strojů a zařízení. V maďarském exportu se předpokládá značné zvýšení výrobků slaboproudého a silnoproudého průmyslu; vývoz přístrojů a jemné mechaniky se na konci pětiletého období zdvojnásobí, značně vzroste export obráběcích strojů, průmyslových osvětlovacích těles a zařízení pro velkokuchyně. V našem vývozu roste objem slaboiproudých výrobků, zvedacích a dopravních zařízení, stavebních a silničních strojů. Velmi hledané jsou v Maďarsku výrobky čs. automobilového průmyslu. Podle dohody během pěti let dodáme MLR nákladní automobily v hodnotě 25 mil. rublů, motocykly za 22 mil. rublů a 33 000 osobních automobilů. Roste rovněž podíl kompletních zařízení, resp. strojů investičního charakteru, což odpovídá cílům průmyslového rozvoje obou zemí. ČSSR doveze z MLR kompletní potravinářský závod (ipro konzervárnu v Sládkovičově), průmyslové haly, zařízení pro lehký průmysl a výrobu umělých hmot. V našem exportu významnou položku představuje zařízení pro kontinuální lití oceli, jemná Válcovací trať, energetické a průmyslové kotle pro výstavbu elektráren. Dohoda zajišťuje vzájemné dodávky pro obě země velice důležitých surovin a produktů. V maďarském exportu se bude pokračovať v tradičních dodávkách bauxitu, kysličníku hlinitého, hliníku a také masa a masných výrobků, ČSSR vyveze zejména koksovatelné kamenné uhlí, koks a válcovaný materiál. Ke zlepšení zásobování obyvatelstva v obou zemích mají přispět vzájemné dodávkv spotřebního zboží. Zvýší se například čs. imiport pleteného zboží, kožené obuvi, konfekce, psacích potřeb, kovového a kempingového nábytku. V našem vývozu značně vzrostou dodávky elektrických spotřebičů, koberců, dřevěného nábytku, kožené galanterie a chat. Koordinace plánu s Mongolském Na, závěr jednání stáních plánovacích komisí ČSSR a Mongolska o koordinaci národohospodářských plánů obou zemí na období 1971—75, která se konala v Praze ve dnech 19.—21. ledna byl podepsán protokol. Při jednání byly posouzeny zejména otázky technickoekonomické pomoci ČSSR při výstavbě a modernizaci kožedělných obuvnických podniků, tepelné elektrárny a dokončení výstavby cementárny v Mongolsku. ČSSR bude v Mongolsku provádět také geologickoprůzkumné práce. V rámci koordinace plánů byly také odsouhlaseny vzájemné dodávky základních druhů zboží na období této pětiletky. ČSSR bude do Mongolska dodávat stroje a 'zařízení, některé druhy spotřebního zboží, náhradní díly a materiály pro zabezpečení provozu závodů postavených v Mongolsku s čs. pomoci. Mongolsko bude naopak do naší republiky exportovat maso, srsti, další druhy zboží živočišného původu a rovněž hotové kožené a kožešinové výrobky. Kořeny ekonomického revizionismu v ČSSR Odborná sekce ekonomie ÜV České socialistické akademie pořádá 4. a 5. února 1971 ve Zvíkovském Podhradí seminář „Projevy revizionismu v teorii a hospodářské praxi při prosazování hospodářské reformy v ČSSR“. Požádali jsme o krátký rozhovor k tomuto tématu oba hlavní referenty chystaného semináře doc. ing. J. Reizera, CSc. a doc. ing. O. Truhláře, CSc. z VŠE v Praze. Dnes na naše otázky odpovídá doc. ing. Oldřich Truhlář, CSc. O politickém oportunismu, který ta!: spontánně ovládl náš společenský život v letech 1968—1969, bylo již mnoho řečeno a napsáno. Totéž však nelze říci o ekonomickém revizionismu To rozhodně nelze. Tomuto problému skutečně nebyla dosud — až na výjimky — věnována dostatečná pozornost ani ze strany ekonomické teoretické fronty a ani hospodářská praxe se k němu dosud seriózně nevyjádřila. Je to ke škodě věci, protože analýza ekonomického revizionismu u nás by rozhodně dala v mnoha směrech odpověď na příčiny hlubokých krizových jevů v našem hospodářském i politickém životě minulých let. Ekonomický revizionismus sestál živnou půdou pro vznik politiky pravicového oportutismu v ČSSR a rozhodně ovlivnil, její další vývoj. Pojem ekonomický revizionismus zde neuvádím nahodile a formálně, ale jako přesný výraz pro určitou soustavu teoretických názorů s protisocialistickým obsahem a ideologickým zaměřením. Co do svého třídního původu je spojen s maloměšťáctvím, s maloburžoazním přístupem ke společenskému vývoji. Proto také jeho konstrukce, ať již se jakkoli přizpůsobuje dobovým podmínkám, nemůže nikdy překlenout maloburžoazní polovičatost a vyhýbání se zásadnímu řešení věci z třídních pozic. Teoretický obsah ekonomického revizionismu, tak jak byl v ČSSR v poslední době interpretován a pokusy o jeho praktickou aplikaci v naší ekonomice, jsou klasickým projevem revize marxistické ekonomické teorie o socialismu a jeho výstavbě. Revizionismus, v ČSSR se vyvinul postupně v procesu řešení závažných společenskoekonomických otázek v šedesátých letech. Protože jednou ze základních otázek, které se v návrzích na změny v plánování a řízení ekonomiky v ČSSR stavěly do popředí, bylo aktivnější využívání zbožně peněžních vztahů a s nimi spojených forem hmotné zainteresovanosti na rovině podniku, vytváří se pro revizionistickou teorii tržního socialismu příhodné prostředí. Lze toto aktivnější využívání zbožně peněžních kategorií ztotožňovat s revizionistickou teorií tržního mechanismu? Takové zjednodušení by bylo nesprávné. Na druhé straně je třeba podtrhnout, že mechanický přístup k zaktivizování úlohy trhu a kategorii zbožni výroby za socialismu může být počátkem revizionistického řešeni otázky. Tento mechanický přístup spočívá v tom, že zbožní výroba se neposuzuje jako sociálně ekonomický jev s vlastním sociálním dopadem na společnost a jednotlivce, ani jako socialismu a jeho základní stavbě a společenské struktuře rozporný, protikladný faktor. Jde tu o to, že se zbožně peněžní vztahy, trh a zákon hodnoty považují jen za nástroje, které si socialistická ekonomika zavádí v zájmu, lepšího a ekonomičtějšího pohybu. Je to jakési technické pojetí problému, analogicky asi odpovídající zavádění novějších zařízení či technologických postupů do výroby apod. Těchto představ o problému zbožní výroby za socialismu, jež se běžně rozšiřovaly, využily revizionistické teorie tržního socialismu. Doplnily ji tím, že vyžadovaly jen některé strukturální a institucionální úpravy stávajícího socialistického uspořádání. Tyto „jen úpravy“- ovšem tvořily to nejdůležitější, neboť šlo o takové změny, jako zrušení státního socialistického vlastnictví a jeho nahraní podnikovým, vyřazeni socialistického státu z význačné ekonomickopolitické pozice a instituce společenského podnikání atd. Teorie tržního socialismu, jako odrůda revizionismu, je tedy pokusem nahradit socialistický výrobní způsob a jeho sociálně ekonomické znaky cizí strukturou, korespondující soukromým zbožně peněžním podmínkám hospodaření. V čem podle vašeho názoru spočívá skutečnost, že se revizionistická kritika soustředila především na otázky státního socialistického vlastnictví a všechny hlavní momenty jeho ekonomické realizace? Revizionistická knnčepce tržního socialismu má své základy v různovlastnlckém rozdělení a monopolizací výrobních podmínek, které prezentovala v ČSSR jako podnikové a socialistické vlastnictví. Zbožní výroba a zákon hodnoty jako základní pohybová síla ekonomického rozvoje potřebují nezbytně sestavu nezávislých zbožních výrobků. Ty se musely vytvořit, a to zásadně zrušením státního (všeljdového) vlastnictví. Toto zespolečenštění a jemu odpovídající formy lPokračování na straně 2)