Svĕt Práce, leden-červen 1970 (III/1-25)
1970-01-14 / No. 2
KAŽDÁ DRUHÁ ODĚT: DÍTĚ - BOJ S HLADEM ÄS 2 svet práce V PRAZE DNE 14. LEDNA 1970 ROČNÍK III. (VII.) CENA VÝTISKU 1,50 Kí« BRATISLAVSKÝ VENTIL SVÉT RECESE I ZAMYŠLENI STR. 11 LONDÝN: TŘETÍ NA SVĚTĚ ROZLOHA 1801 km1 KAM ČERT NEMŮŽE STO LET 2ENY V PROMYSLU NEZAMĚSTNANÝM VSTUP ZAKÁZÁN Zahraniční turisté z Východu 1 Západu tvrdívají, že československé pohostinství má výtečný zvuk v celém světě. Naši občané však mají k němu své výhrady. Na světových výstavách přispívá ke slávě českých a slovenských lidí i tradiční restaurace, která vždy svojí úrovní je šlágrem naší expozice. Obyčejný občan republiky je člověk praktický, dílem šetrný, dílem popudlivý, jestliže mu k účtence za oběd či večeři někdo připočte, jak se říká, i dnešní datum. Jenže zpra vidia nikdy neřekne, že kápl na nepoctivce, ale většinou hodí do jednoho pytle všech 74 000 odborářů z pohostinství v Čechách a na Moravě a s nimi se sveze i dalších 29 000 lidí stejné profese na Slovensku. Nechci se zastávat lidí, kteří vědomě okrádají, byť by to bylo o haléř. Konečně bychom mohli obměnit trochu přísloví a říci si, ža hloupý, kdo okrádá, hloupější, kdo se dá. Ale o tom se napsalo tolik, že popisovat jednotlivosti by znamenalo víc než nošení dříví do lesa. jestliže jsme si přišli pobesedovat s předsedou Českého odborového svazu pracovníků pohostinství a hotelů Otakarem Hrdličkou, pak to bylo poněkud z jiného důvodu. 'Zajímalo nás lak to ve skutečnosti vypadá nejen v prostředí moderních i starobylých restauraci a kaváren, co je zdrojem některých nedostatků v pohostinství (na které host žehrá, ale za něž může někdo jiný, než příjemce nadávek), jaké problémy.mají lidé v černém, či s kuchařskou čepici na hlavě, co je zkrátka za dveřmi, kam strohý nápis „Nezaměstnaným vstup zakázán“ nedovoluje hostovi nikdy vstoupit. PANE VRCHNÍ. PLATIT! Slyšel jsem již od mnoha lidí, že lidé pracující v pohostinství si vydělají hodně peněz, jezdí ve vlastních autech, levně nebo zadarmo se najedj, mohou sl vypít, co hrdlo ráčí a ještě chodí dobře oblékaní. Něco z toho je pravda, něco ne, ale v každém případě je to pouze polovina pravdy a ještě ta lepší. Zamysleme se nad tímhle jediným faktem: V celé republice není jediný podnik, kterému by nechyběli pracovníci. Bylo by možné snést hodně příkladů, ale pro ilustraci stačí, co mi řekl předseda O. Hrdlička: „Peníze nejsou hlavním důvodem nedostatku a soustavné fluktuace zaměstnanců u nás v pohostinství. Hlavním důvodem jsou pracovní podmínky, pracovní doba, značná námaha a řada dalších věcí. Tsou podniky, a není jich málo, kde se během roku vymění celé osazenstvo. Třeba Restaurace a jídelny v Praze 1 mají celkem 4800 pracovníků. Za první čtvrtletí loňského roku jich přijali 929 a za stejnou dobu odešlo 798 Udí. Když uvážíme, že obdobné to je po celý rok, pak je vidět, že tento namátkově vzatý příklad potvrzuje všeobecnou skutečnost.“ V NEDELI NECEKEJ Většině lidí končí práce v pátek odpoledne. A pak dva dny volna, pro mladé na tancování, pro starší do divadla a potom si posedět v kavárně, pró jiné s partou na pár sklenek chmelového moku a ostatní si hledí domácností nebo prostě odpočívají. A právě v ty dny, kdy většina Udí si plánuje svůj volný čas, v sobotu, v neděli, ve svátek, o dovolené, o vánocích či na Silvestra, pracovníci restaurací, kaváren, hotelů mají plné ruce práce. Protože když jiní odpočívají a radují se, musí tu být ti, kteří jim poskytnou příjemné prostředí, chutnou stravu a obsluhu. Víte co jsou to trhané směny? To je, abych použil přiléhavého slova, „lahůdka“, kterou stejně dobře znají pracovníci městské hromadné dopravy, obchodu i někteří další. Říká se, že když přichází na člověka neštěstí, pak nikdy nezůstane při jednom. A trhané směny znamenají, že člověk nemá ze dne pro sebe téměř ani kousek volna. Může třeba nastoupit do práce v jedenáct hodin dopoledne. První část směny mu skončí ve tři hodiny. Potom podle rozpisu směny má do šesti hodin volno. Ty tři hodiny nestačí obvykle na to, aby sl zajel domů odpočinout a něco nakoupit či zařídit. Poté nastoupl druhou část pracovní doby, která končí v deset hodin večer. Je pravda, že takovouhle pracovní dobu nemají všichni pracovnici pohostinství, ale vžijte se do podobného rytmu života a uvidíte, že to není vůbec žádný med. Nepravidelná pracovní doba, navíc sobotní, nedělní a noční směny jsou rubem povolání v pohostinství. Postihuje většinu pracovníků a zvláště citlivě zasahuje do života mladých zaměstnanců. Vždyť na schůzky s děvčetem či chlapcem se obvykle chodívá ve sváteční dny, večer; do divadla, na tancovačku čl na výlet si mladí lidé opět vybírají dny, kdy většina lidí má pracovní volno. Avšak mladým z pohostinství zbývá naděje, že jejich nejmilejší bude mít tu trpělivost a bude čekat, až partner bude mít volno v neděli. V ZÁKULISÍ RESTAURACE Tam za dveřmi, které se čas od času otevřou, aby jimi prošel číšník s jídlem či pivem, za dveřmi, na nichž je obvykle napsáno „Nezaměstnaným vstup zakázán“ je skryto většinou všechno, co lidi od řemesla pohostinského trápí. Jenže k jejich povolání patří, aby své osobní starosti nechali právě za těmi dveřmi a před hosty se tvářili mile, příjemně a pohostinně. V zákulisí pracují lidé, s nimiž /Pokračováni na 4. straně/. SNÍMEK IVANA SKOPCE [Z VÝSTAVY MLADÍ FOTOGRAFOVÉ K 20. VÝROČÍ CS. • FOTOGRAFIE) UMÍME DAUT MILIARDY?. OBAL TAKE PRODÁVÁ Trpělivost a naděje JIŔľ CÝSA& Je vždycky lepší říci tvrdou pravdu než o nepříjemných věcech mlčet či dokonce tvrdit pravý opak. Bylo by proto i farizejstvím slibovat, že letošní rok přinese lidem hojnost všeho možného, když reálné možnosti jsou a ještě letos budou značně omezeny. Nebude to rok lehký, protože nahromaděné problémy, zejména z předcházejících let, nelze vyřešit v krátké době. Přesto však naši národohospodáři mají zcela konkrétní představu, které těžkosti by se daly letos vyřešit. V upiynulých dvou letech prožil každý na svém těle, co znamená inflační vývoj. Zvláště loni ke konci roku si už velká část lidí těžko vybírala zboží za své peníze. Absolutní nedostatek zboží a prudký vzestup výdělků se projevil v tom, že jsme i loni spotřebovali více než se podařilo v tomtéž období vyrobit. Žili jsme, jak se říká, na dluh, z podstaty. Za dva roky se naše republika zadlužila u mnoha států na Východě i Západě. Tento inflační vývoj, který má mnoho dalších projevů, se má letos zastavit, protože to je jediná možná cesta, jak vyvést národní hospodářství z vážné krize a stavět reálné plány na další růst životní úrovně. Proto také letošní státní plán je přísnou direktivou, neboť dobrovolnost v plnění či neplnění by mohla problémy prohlubovat a nikoliv odstraňovat. Záměry vlády na letošní rok dávají naději ve dvou směrech. Jednak zaručují lidem, že ceny všech základních životních potřeb a ostatních neluxusních výrobků nebudou stoupat, jednak, že se bude stabilizovat vnitřní trh natolik, že opět bude dostatek zboží. Dodávky do obchodů budou u průmyslového zboží o 8,5 procenta větší, u potravin o 4—4,5 procenta a u stavebnin dokonce o 25 procent vyšší. Přesto 1 letos nebude plně kryta poptávka po osobních automobilech, nábytku, obuvi a některých textilních výrobcích. Koneckonců jde o reálný záměr vrcholných státních orgánů, které ovšem chtějí, aby se tento záměr uskutečnil nejen v centrálních orgánech, ale ve všech závodech a podnicích, na všech úsecích, kde se rozhoduje o hospodaření se společenskými prostředky. Plán na rok 1970 vyžaduje maximálni šetrnost v investiční výstavbě a přísnou disciplínu ve mzdové praxi. To nebude snadné pochopit a ještě obtížnější všechno dodržet. Jenže, jestliže hlavním zdrojem inflačních tendencí byla nehospodárnost v investicích, nelze tuto nemoc léčit jinak než radikálním omezením další výstavby. Jen tak je možno očekávat, že výsledky práce miliónů lidí nebudou zamrzat v nedokončených stavbách, aie budou využity ku prospěchu všech. Díváme-li se tedy dopředu na těch dvanáct budoucích měsíců, můžeme mít naději, že budou měsíci, kdy se tu a tam ukáže nepatrné zlepšení v ekonomice, že leckterá potíž zmizí z našeho života. S nadějí, že se skutečně záměry, vlády splní.