Svĕt Práce, červenec-prosinec 1977 (X/27-52)
1977-07-06 / No. 27
V PRAZE DNE 6. ČERVENCI 1977 ROČNÍK X. (XIV.) SVět 27 CENA VÝTISKU Spř* 9 | ^ 1,50 Kč« mKh Azúrovú dobrodružství slúle lákaj! ■ První byl Lícinian ■ Ostrovy lidono ■Děli zakoulené rodiči ' Ženy zpátky k plotně! Snímek BOHUMIL NOVOTNÍ ¥ klopě Zlatou růži „A přejeme vám, aby se vám u nás na základně líbilo.. “ Tak nějak Jsou každoročně počátkem prázdnin vítáni učitelé — odboráři přijíždějíc! do exkurzně-vzdělávacích základen svého odborového svazu. . , Exkurzně-vzdělávací základna.., Pár lidí kteří pod patronací závodního výboru ROH své školy připravují na desítkách míst republiky oddech tisícům jiných. Oddech vesměs výrazně aktivní. „Během desetidenního pobytu na naší základně našlapou účastníci asi 120 kilometrů,“ sděluje vedoucí základny ing. Karel Pfauser. „Za to si odvážejí v klopě Zlatou růži — turistický odznak Jindřichohradecká.“ Pěší túry na Červenou Lhotu,, mohutný Landštejn, do hlubokých lesů Jenčiny, kde pořádali kdysi Černínové štvanice na vysokou. Detailně jsou taznamenány v zápiscích lesmištra Wachtla a použité pak Aloisem Jiráskem v Záhořanském honu... Koupání v malebném Vydymači, o němž píše F. X. Salda jako o perle ukryté v le sich, i ve Staňkovském rybníku, z našich rybníků vůbec nejhlubším, to vše je v náplni základny. Přijíždějí sem kromě členů Odborového svazu škol ství a vědy i jejich rodinní příslušníci. „Exkurzní základna nemá ovšem výlučně rekreační charakter,“ vysvětluje vedoucí základny Ladislav Jandá ček. „Jak je patrno z názvu, rozhodující význam má vzdělávání a exkurze. Není jích málo. Účastníci se, seznámí s největším bavlnářským podnikem v ČSSR, kombinátem Jitka, navštíví družstvo Jas ve Stráži nad Nežárkou, jehož výrobky — dřevěné hračky — putují do desítek zemí světa, třeboňský pivovar a další podniky okresu." S přípravami programu základny se začíná již v březnu. Na schůzce obou vedoucích s předsedou okresního výboru odborového svazu soudruhem Kálalem, jinak ředitelem třetí jindřichohradecké devítiletky, se upřesňuje, která školní jídelna bude o prázdninách, pro účastníky základny vařit, co, kde a jak je třeba zajistit. Napsat do podniků, dohodnout exkurze, zajistit autobusy, spoje, jednat s kuchařkami, topičem, odborem školství, pracovníky muzeí, rybáři... Beseda s rybáři není akademická. A u některých z malebných rybníků se účastníci dozvídají nejrůznějš! zajímavosti z Krčínovy vodní říše. Není jich málo a na mnohé jistě by 1 sám Jakub Krčin zíral s údivem. Byl sice znamenitým stavitelem rybníků, ale nevěděl zhola nic o hnojení či vápnění, ani nepátral po tom, proč jeden rybník dává více a jiný méně „ryby“, ač jsou oba zhruba stejně velké. Nic by mu neříkaly názvy amur či tolstolobik — v jeho době je naše vody neznaly. A jistě už vůbec netušil, že právě na břehu Nevděku — dnes Světa — v Třeboni, bude vybudováno lázeňské sanatorium Aurora, léčící nemoci pohybového ústrojí. „Základna má kapacitu 42 osob. Hlásí se jich zpravidla dvakrát tolik, musíme proto vybírat,“ vysvětluje ing. Pfauser. „Podle všeobecně závazných pokynů přihlížíme k tomu, kolikrát předtím byli již zájemci na jiných základnách, snažíme se vyhovět 1 rodinám s dětmi, odborářům ze Slovenska.“ „členové našeho odborového svazu Jsou na tom přece jen po stránce rekreačních možností poněkud hůře,“ dodává soudruh Jandáček. „Školy až na výjimky nevlastní rekreační objekty. Tuto »mezeru« zaplňuje proto ÚV našeho odborového svazu jednak poukazy na tzv. doplňkovou lázeňskou péči, jednak s ohledem na další sebevzdělávání — exkurzními základnami. Odborové orgány se podílejí 1 na částečné úhradě účastnického poplatku.“ Ubytování v naprosté většině základen je zajišťováno v domovech mládeže v Jindřichově Hradci. Bývalý klášter, uchovávající sl zvenčí ponurou patinu středověku, byl značným nákladem upraven, moderně vybaven a změněn na domov mládeže. Trvalou pozornost základně věnuje OVOS a zvláště jeho předseda s. Karel Kálal. Pomáhá, jedná, nechybí na slavnostním uvítání účastníků. „Chceme, aby se zde účastníkům líbilo, aby si odtud odnášeli nejen hezké vzpomínky, ale i nové poznatky.“ Pěší putování skýtá v tomto směru ideální příležitosti, přičemž hlavní slovo nemusí mít jen vedoucí. Cestou po lukách sledovali ostatní se zájmem odborná „expozé“ montéra, jehož manželka, ač učitelka přírodopisu, se mu rozhodně nemohla rovnat ve znalostech motýlů. O své práci hovořil soudruh z bratislavské výrobny nábytku, neméně zajímavé byly informace 0 práci v n. p. Carborundum Benátky nad Jizerou. Hovoří se o podmínkách na pracovišti, výstavbě, ochraně životního prostředí, vyměňuji se názory, diskutuje se. Přirozeně i o tom, co tiž účastníci základny viděli, je o čem hovořit. Třeba o varanech a leguánech v herpetologické stanici ZDŠ Chlum u Třeboně. Nebo o těžních věžích Uranových dolů u Nové Včelnice, kde by je málokdo očekával. Ale řeč se vede 1 o tom, že např. n. p. Jitka Jindřichův Hradec neobdržel za posledních pět let Jedinou reklamaci na tkaniny pro pracovní obleky, vyvážené do více než dvou desítek států. Mimořádný zájem vzbuzuje jízda jednou z našich posledních úzkokolejek z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, jejíchž 33 km urazí vláček za „pouhé“ dvě hodirty — leckde totiž posunuje, leckde postává a krom toho musí na některých úsecích překonávat stoupání až 22 promile. Exkurzně vzdělávacích základen Je v naší republice 130. Jindřichohradecká je jednou z nich. Všechny slouží odborářům, na všech se odborové organizace vrchovatou měrou podílejí. JIŘÍ NAVRÁTIL