Tribuna, leden-červen 1970 (II/1-25)
1970-04-08 / No. 14
Proletáři všech zemí. spojie se! XLD rvi týdeník pro ideologii a politiku O d lednového zasedání OV KSC uplynuly již více než dva měsíce. A bez jakéhokoli zveličování je možno říci, že při zabezpečování realizace stranických dokumentů tohoto pléna se ve stranických orgánech rozvinula velmi aktivní činnost. Prosazuj! se záměry strany v oblasti hospodářské, je plněn i časový plán průběhu pohovorů k výměně stranických legitimací. Pohovory na úrovni okresních výborů strany jsou ukončeny, byly zahájeny pohovory v Základních organizacích. Konkrétní vyhodnocení první etapy, jakož 1 závěry o potřebných opatřeních jsou vnitřní záležitostí komunistické strany. Avšak str'-a nikdy netajila ani před veřejností zá Jní otázky svého vnitřního života a zobecněné zkušenosti, k nimž dospěla. Proto i dnes otevřeně hovoří o svých problémech, když se jedná o jednu z nejsložitějších akcí v dějinách strany. Dosavadní průběh pohovorů k výměně stranických legitimací se vyznačuje zásadovostí a věcností, pohovory jsou vedeny v -’’tchu dopisu ústředního výboru strany. N om nic nemění ojedinělé nedostatky, kdy člen strany se například omezí jen na vyjádření stanovisek k některým událostem minulých let a leckdy opomene — a někdy mu to ani soudruzi ze skupin, které pohovory vedou, nepřipomenou — vyjádřit se ke své příští práci na úkolech strany. To je ovšem potřeba napravit. Pohovory probíhají většinou v soudružském ovzduší. Členové stranických orgánů, stranických aktivů 1 prostí členové strany hodnotí vlastní postoje a činnost čestně a otevřeně, s pocity odpovědnosti před stranou. Zamýšlejí se nad příčinami krizových jevů ve straně i ve společnosti, nad tím, jak nedůslednost v ideologickém boji, neprincipiálnost a tolerance k pravicovým a revizionistickým názorům, vedla k oslabení třídního přístupu při posuzování politických událostí. Dosavadní průběh pohovorů však také ukazuje, že nelze přehlížet nejasnosti, které způsobila dezorientace, umožňovaná ustupováním v ideologickém boji, podporovaná nerozhodností a nedůsledností části bývalého stranického vedení. Jaké škody způsobily plané iluze bez kritického přístupu podle Gottwaldova hesla »důvěřuj, ale prověřuj«! Proto v této etapě, která je pro aktivizaci strany rozhodující, vystupuje do popředí nutnost, aby každý člen strany se důkladně seznámil s dopisem OV KSC. Stranické organizace by se měly postarat, aby každý člen strany přímo prostudoval dopis ÚV KSC a tak se na pohovor připravil. Také proto, že správnost obsahu dopisu dosavadní průběh pohovorů zcela potvrdil. Zároveň je nutné mít stále na mysli, že postupující konsolidace politického a společenského života v žádném případě neoslabuje nebezpečí, kterým zůstává revizionismus a pravicový oportunismus jako nebezpečí hlavní. Podle názorů a postojů některých lidí to člověku připadá, jako kdyby společenská krize, která vyvrcholila teprve před rokem, byla jen zlý sen, a nikoliv trpká, drásavá skutečnost. Jistě nikdo ž nás, koptu nebyl osud strany a socialismu lhostejný, nezapomněl a ještě hodně dlouho nezapomene na to, jak stranu pravice rozvracela. A najednou, když se má účtovat, žádnou pravici není vidět. Jako bychom ji vůbec neměli, anebo nanejvýš to byli jen ti, kteří utekli za hranice, a ti, kteří byli jako organizátoři a nositelé pravicového oportunismu odhaleni a vyloučeni z ÜV a dalších stranických orgánů. Ale cožpak ve vedení stranických a odborových organizací na závodech a především v úřadech a institucích bylo vždy všechno v pořádku? Cožpak se tam nevyskytovali členové strany, kteří soustavně znevažovali základní hodnoty socialismu, špinili KSC a její historii, zpochybňovali naše svazky se Sovětským svazem, neustále vyvolávali diskuse o tom, jakým je Sovětský svaz dlužníkem, jak proděláváme na obchodu s ním a tak podobně? Cožpak v základních organizacích nebyli lidé, kteří pod rouškou »očisty« marxismu-leniníšmu a socialismu zbavovali marxismus-leninišmus jeho učení o třídním boji, a revoluční ideólogii dělnické třídy nahrazovali' maloměšťáckou-' ideologií, která staví zájmy jednotlivce proti zájnrůin celku, revoluční jx>$etí. demokracie jako vládu většiny chtěli vyměnit zá měšťáckou demokracii, jejíž podstatou je ochrana jednotlivce proti kolektivu. Konkrétním výrazem toho například byly snahy prosadit do nových stanov práva menšiny a dát je do rozporu š právy většiny, do rozporu se stranickou kázní a s podřízením se stranickým usnesením. Tato fakta z postojů a činnosti právicových oportunistů se mnohdy tolerují a v některých organizacích je vůči nim dokonce vědomě vyvoláván, šmířlivecký a liberalistický přístup. Tato snaha, lapidárně vyjádřena již častokrát uváděným heslem »odpusťme sí, co jsme si«, je v současné době projevem oportunismu V praxí. Mnozí z těch, kteří nevynechali jediné příležitostí, aby nešpinili poctivé členy strany, kteří ještě před nedávném pohrdlivě mávali rukou nad skutečnými fakty, které přinášel rozhlas. Tribuna a Rudé právo, se dnes z obavy, aby snad v důsledku ztráty jejich členství v komunistické straně nebyli odvolání z vedoucích- funkcí ve státním a hospodářském aparátě, se snaží schovávat za tvrzení, žej nedělali nic jiného, než že podporovali vedení straný. Jaksi z cudnosti zapomínají dodat, že podporovali právě pravicové oportunistý ýe stranickém vedení, že se stavěli za ty vedoucí činitele, kteří svou neprincipiálností, nerozhodností a kolísáním se hlavní měrou podíleli na tom, že společnost se zmítala v prudkých otřesech. * Zapomínají dodat: za jaké plnění a jakých usnesení se tak aktivně angažovali. Snad za plnění květnového pléňa, Ú.V KSČ z roku 1968 včetně jehd výzvy k boji s pravicovým nebezpečím? Za uskutečnění listopadové rezoluce? 0 těchto lidech se v základních organizacích přece dobře ví, že tomu bylo právě naopak. Dnes, jé pro ně nejdůležitějši přežít celou kampaťj se stranickou legitimací v kapse. Je zřejmé, že být shovívavý k těmto lidem neznamená nic jiného než noyý oportunismus. A tato nezásadovpst .by Ve svých důsledcích znamenala nenaplnění cílů lednových dokumentů,, ve straně by nedošlo k obnoveni jpjí ideové a akční jednoty na zásadách marxísmu-leniiúsmu, uvnitř strany by byl, trpěn ideo logický boj, který by ji rozkládal zevnitř. Jestliže je potřebné' (a jsem přesvědčen, že nikoli bezdůvodně! zdůraznit nebezpečí smířlivosti a liberalismu, jestliže je nezbytná zásadovost a nesmiřitelnost vůči protistranickým elepieňtfim včetně organizačního rozchodu s nimi, pak to vůbec neznamená razil proti poctivým členům strany. Jinak jé nutno přistupovat k těm, kteří svou opakovanou činností soustavně působili proti strapě (st dopis ÚV velmi konkrétně uvádí, o Jáké názory a činy šlo), a jinak k těm, kteří byli skutečně obelháni a dezorientováni, I z, tijchto důvodů je nutné dobře se seznámit ,s dopisem ÚV KSÚ a zasadit se o jehó-Aiskutečňování vcelku, tedy i těch pasáží,' Ve kterých se hovoří 0 přístupu k řadovým členům strany, k dělníkům a družstevním rolníkům, kteří — 1 když třebé ještě dnes nemusejí být se vším zcela vyrovnáni — nám vždy budou Stát za to,, abychom o jejicb '’členství ve 6traně bojovali. A nejen u dělníků a družstevních rolníků ale u každého člena strany nebudeme dělat •ukvapené a nedomyšlené závěry z toho, jak se chovali v průběhu několika dnů, z jeho jednotlivých projevů, chyb a omylů. Skupiny pro pohovory a stranické orgány musí posuzovat celý život člena strany, jeho podíl na práci strany, jeho obětavost a aktivitu v minulosti, ale také jeho angažovanost v budoucnu, jeho podíl na tvorbě a uskutečňování politiky strany. Budou posuzovat jeho odpovědnost za život stranické organizace, za to, jak organizace v obvodu své působnosti plní úkoly ze stanov, jak uskutečňuje svůj vliv na prosazení celospolečenských zájmů především v hospodářské oblasti. Obsahem pohovorů proto je nejen hodnocení a stanovení podílu každého člena strany na upevnění vnitřního života stranické organizace — na dodržování a uplatňování stanov, ale také na zvýšení vnějšího vlivu stranické organizace. V tom je hlavní cíl pohovorů — prostřednictvím zvýšení aktivity každého člena strany aktivizovat celou stranu, uschopnit ke splnění historického poslání — vést naši socialistickou společnost. “ » !"■" ItI ,1 I (3) OJOSEFUSMRKOVSKEM TROCHU JINAK 1 I (15) CO CHTĚLA PRAVICE V ČSAV? V ČEM JE HLAVNÍ CÍL POHOVORŮ *SJ 2OH S