Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1970 (III/27-52)

1970-07-10 / No. 28

Třídní V posledním červnovém týdnu oficiálni představitelé Sovětského svezu a CSSR předložili k registraci v OSN novou sovétsko-českosloven­­skou smlouvu,-podepsanou a rati­fikovanou oběma stranami. V táboře našich přátel smlouvu uvítali, v ne­přátelském táboře vlak vyvolala zá­chvat bezmocné zloby a zuřivosti. Skupina členů anglického parlamentu byla natolik rozčilená, že se dokon­ce pokusila zorganizovat »protestní nótu« proti uzavřeni sovětsko-česko­­slovenské smlouvy. Zvlášť »rozhořčeně« se obořili od­půrci smlouvy na články, ve kterých se hovoří o pevném rozhodnuti na­šich národů společné bránit vymože­nosti socialismu. Spatřili v těchto zá­sadách nové smlouvy Jakési »poru­šeni« suverénního práva národů na ochranu své vlastni země. Tento fa­lešný »důvod; je ovšem určen pro ty měšláky ze Západu, kteří nemají ani nejmenší představu o vztazich mezi zeměmi světové socialistické sousta­vy. Pod rouškou krasořečněni o ja­kési abstraktní »suverenitě« vedou naši nepřátelé útok právě proti su­verénnímu právu národů socialistic­kých zemi na to, aby měly naději na záruku své státní nezávislosti. »Naše země«, prohlásil nedávno člen před­sednictva OV KSC a tajemník ÜV KSC soudruh V. Biťak, »patři k těm, evropským státům {ostatně Je jich většina, které si zabezpečuji svou státní nezávislost a obranyschopnost, rovněž tak Jako svou hospodářskou úroveň a blahobyt svého lidu pomo­cí všestranné spolupráce s ostatními státy. Otázka spočívá v tom, na ko­ho se orientovat! Zkušenosti z pfed­­michovské buržoázni republiky uká­zaly našim národům nespolehlivost a neefektivnost orientace na kapitali­stické velmoce. Jen bok po boku se všemi socialis­tickými zeměmi a především se So­větským svazem může Českosloven­sko dosáhnout nových úspěchů v dal­ším rozvoji své země.« Je to stano­visko všech, kdož máji opravdový zájem na upevněni pozice Česko­slovenska jako socialistického státu a rovnoprávného člena socialistického společenství. Události posledních lei svědčí, že Imperialistické státy nehledě na ros­toucí rozpory mezi nimi, se doposud nevzdaly naděje na obnoveni staré­ho vykořisfovatelského zřfzenf v význam smlonvy zemích východní Evropy. A tato na­děje, jak upozorňoval V. I. Lenin, se mění v pokus o restauraci. Ve snaze dosáhnout tohoto cite využívají imperialisté různých pro­středků od ekonomického lákadla až po přímou podporu protisocialistic­kých sil. Komunisté — leninovci (i jasně uvědomuji, že vytváření socialistic­kého světa není izolovaný proces. Naopak tvoří součást třídních bojů ve světovém měřítku. Uvědomují si, že boj s pokusy reakce o obnovení své nadvlády je jejich internacionální povinností. Proto národy socialistic­kých zemi slaví upevněni svých stá­tů, jednotné vystupování v nejdůle­žitějších otázkách světové politiky a při řešen! základních ekonomických a politických problémů do těsné souvislosti se společnou obranou vymožeností socialismu. Projevuje se v tom i společný zájem našich ná­rodů na zajištěni vlastní bezpečnosti i třídní obsah smlouvy, její interna­cionálni charakter. Na to je kladen hlavní důraz v nové sovětsko-česko­­slovenské smlouvě. Princip socialistického internacio­nalismu a myšlenka společné obrany vymoženosti socialismu vystupuje jako hlavní z celého obsahu smlou­vy. V úvodni části smlouvy se pod­trhuje, že »podpora, upevněni a obrana vymožeností socialismu, do­sažených cenou hrdinných úsilí a obětavé práce všech národů, je spo­lečnou internacionálni povinnosti so­cialistických zemí«. Ve smlouvě se hovoří o pevném rozhodnuti sovětského a českoslo­venského lidu hájit důsledně a vytr­vale upevnění jednoty a semknutosti socialistického společenství a společ­ně s ostatními státy Varšavské smlou­vy »zabezpečit nedotknutelnost hra­nic států — členů této smlouvy a použit všech nutných prostředků k zabránění agrese militaristických a revanšistických sil a ke kladeni od­poru agresorům.« Z hlavních tezí smlouvy zároveň vyplývá, že chápáni internacionálni povinnosti se neomezuje jen jednot­ným vystoupením národů proti spo­lečnému nepřiteli. Obsah nové so­větsko-československé smlouvy za­vazuje obě strany k neustálému ívyšování své vlastni obranyschop­nosti, k použití všech nutných pro­středků k jejímu upevnění. V. I. Lenin zdůrazňoval, že »narušuje spojeni s mezinárodním socialismem ten, kdo by sa stavěl lehkomyslně k obraně země, ve které již zvítězil proleta­riát.« Je třeba též poukázat na to, že zmíněné teze smlouvy nejen neod­porují národním zájmům Českoslo­venska, jak to liči na Západě, ale plně odpovídají požadavkům jeho vnitřních zákonů, hlavním zásadám jeho zahraniční politiky a životnímu prospěchu. V Ústavě CS$R, která je vyjádřením suverénni vůle českoslo­venského lidu, je zapsáno, že ČSSR půjde vždy cestou výstavby socialismu ruku v ruce s naším věr­ným spojencem — bratrským Sva­zem sovětských socialistických re­publik, s ostatními spřátelenými ze­měmi světové socialistické soustavy, jejímž pevným článkem je českoslo­venská republika. Československo, které vstoupilo na cestu výstavby socialismu, získalo v Sovětském svazu věrného přítele, nezištného přítele, nezištného po­mocníka a spolehlivého ochránce svých národních zájmů a suverenity. Předseda vlády CSSR L. Strougal to zdůraznil ve svém vystoupení před poslanci Federálního shromáž­dění. Hovořil: »Vláda CSSR vidí vý­znam nové smlouvy hlavně v tom, že pro národy Československa je s konečnou platností vyřešena otázka jejich existence a socialistického vý­voje v nynějším třídně rozděleném světě; v tom, že smlouva je zárukou svobodného národního rozvoje Če­chů a Slováků, suverenity a nezávi­slosti československého státu, otvírá před československým národem světlé perspektivy všestranného roz­voje. ..« To právě nebylo vhod těm, kdo chtěly obrátit Československo zpět. / /^ Viktor GUSČIN (Dokončeni ze str. 1.) vytvořit mohutný průmysl pro zpra­cování zemědělské produkce. V souladu s tím se v nové pěti­letce z celkové částky státních in­vestic 77,6 miliard rublů má dát 45,9 miliard na stavebně montážni práce. Zvyšuji se rovněž Investice na rozvoj traktorového, zeměděl­ského a melioračního strojirenstvi. 7,5 miliard rublů bude věnováno na výrobu minerálních hnojiv a pro­středků na ochranu rostlin. Narýsovaný velký rozmach ze­mědělské výroby staví do popředí úkol zvýšit tempo chemizace ze­mědělství. Během pěti let má být zabezpečeno zavedení do provozu nových kapacit na výrobu minerál­ních hnojiv v rozměru 37—40 milió­nů tun. Bude vybudováno 16 nových závodů a značný počet velkých cechů i nových výrob. V nadcházející pětiletce se plá­nuje značně rozšířit melioraci půdy, zvýšit objem vodohospodářské vý­stavby, hektarů dát do uživání 3 milióny nové zavlažované půdy, vybudovat meliorační soustavu zamokřených oblastech na výměře v 5 miliónů hektarů. Dále budou pro­vedeny práce zaměřené na zlep­šení luk, pastvin a dalších pozem­ků o výměře 8 miliónů hektarů. Cha­rakteristická zvláštnost přitom je, že prvně se v SSSR vytvářejí velké ob­lasti na výrobu obilovin na zavla­žované půdě. Podle propočtu od­borníků má ke konci pětiletky skli­zeň obilovin na těchto půdách do­sáhnout průměrně 10-12 miliónů tun. Značný krok vpřed bude učiněn při řešen! úkolu, který byl stanoven na květnovém plénu ÜV KSSS v roce 1966, aby v nejbližšich letech byly plně zabezpečeny potřeby země v rýži, jejíž výroba má v roce 1975 dosáhnout v průměru 2 milióny tun. ni Rozhodujícím faktorem ke zvýše­produktivity práce a snížení vlastních nákladů rostlinné i živočiš­né výroby je mechanizace zeměděl­ství. Program vytýčený OV KSSS předpokládá nová velká opatření v zásobováni zemědělské výroby novou soudobou technikou. Kolcho­zy a sovchozy v letech 1971-1975 dostanou 1 700 000 traktorů, milión sto tisíc nákladních automobilů, 831 tisíc různých kombajnů a mnoho další techniky. K tomu je nezbytné uvést do provozu 16 nových a re­konstruovat na 100 dosavadních zá­vodů na výrobu traktorů a zeměděl­ských strojů. Ukazatelem vysoké elektriíikace zemědělství může slou­žit růst spotřeby elektrické energie, která se v zemědělství do roku 1975 zvýší na 75 miliard kilowatthodin, tudíž téměř dvakrát. Na zasedání ÜV KSSS byla zdů­razněna úloha vědy při řešeni všech problémů zemědělství. byla obrácena na otázky Pozornost další or­ganizace činnosti zemědělských vě­deckých zařízení. Jak zdůraznil Leonid Brežněv mezi těmito zaříze­ními musí být vědeckovýzkumné ústavy teoretického i objevitelského charakteru. Sovětský lid bude muset v nové pětiletce v oblasti zemědělství ře­šit veliké a složité úkoly, které svou šíří bylo značně přesahují všechno, co nezbytné řešit dříve. Leonid Brežněv prohlásil, že uskutečnění tohoto programu je velký vklad k vytvořen! materiálně technické zá­kladny komunismu v Sovětském svazu. JURU MAŽAJEV 10. července 1970 2 • Týdeník a aktualit V duchu míru a PŘÁTELSTVÍ Pro dosažení míru a pokroku nynějších 1 příštích pokolení má obrovský význam výchova dětí a mládeže v duchu míru a demokra­cie, v duchu velikých Idejí huma­nismu. »Deklarace práv dítěte« vydaná Organizací spojených ná­rodů vyhlásila, že »dítě musí být uchráněno před praxí, která by mu mohla vštípit rasovou, reli­giózní nebo jinou formu diskri­minace. Dítě musí být vychovává­no v duchu vzájemného pochope­ní, míru a přátelství mezi národy a také v plném vědomí toho. že Jeho energie a schopnosti musí být postaveny do služby druhých lidí a k jejich prospěchu«. Celý systém výchovy mládeže v Sovětském svazu se neměnné řídí touto zásadou. V SSSR ne-jsou sociální ani politické síly, které by byly zainteresovány na rozšiřování Idejí válký a rasismu. Zvláštními zákonodárnými akty v zemi byla zakázána propaganda či Jakékoli projevy národnostní čl rasové nevraživosti. Sovětský svaz je mnohonárod­nostním státem. ZlJe v něm více než 100 národů a výuka ve ško­lách Je prováděna v 56 jazycích. Právo vybrat pro děti jazyk výuky bylo ponecháno rodičům. Ve školách se vyučují dějiny všech národů Sovětského svazu, zeměpis všech svazových repu­blik. To napomáhá vychovávat u dětí a mládeže hlubokou úctu ke všem národům, k jejich dějinám, kultuře, národním tradicím. Výchova mládeže k úctě a sym- H Y/ oV Uvci kůže do ÖSSR SPOLUPRÁCE MEZI DRUŽSTVY Azerbajdžánské republika je jed­ním z největších dodavatelů kůží v Sovětském svazu. Má více než deset speciálních hospodářství zabývajících se chovem ovcí. Každé z nich chová tisíce kusů skotu. Po cenné surovině je poptávka i v zahraničí. Ke stálým odběratelům patří především Jugoslávie, Itálie, Švédsko, Rakousko a jiné země. Nyni k nim přibude I Československo. Hlavní město Azerbajdžánu Baku navštívili představitelé českosloven­ského družstva »Unikoop« a uzavřeli smlouvu o zakoupení velkého množ­ství ovčích kůží. Navštívili také kožedělné podniky v Baku, kde se mohli blíže seznámit posledních letech, kdy už není možno popírat _ úspěchy a sílu socialis­mu, kdy Imperialisté pochopili, že socialis­mus nelze zničit ani skutečnou válkou namířili svou propagandu na rozklad socalistlc­­kých zemí zevnitř. Přitom západ­ní propagandlsté často používají marxistické terminologie a pojmů obvyklých v socialistické společ­nosti, aby lid těchto zemí okla­mali. V této souvislosti Západ uvol­ňuje široké pole činnosti všem, kdož vedou uvnitř socialistických zemí boj proti socialismu a ko-munismu, kdo se odvrací od učení Marxe a Lenina nebo alespoň vy­žaduje jeho tak zvanou »moder­nizaci« a »revizi«. Proto na Zá­padě spojovali velké naděje s těmi politiky, publicisty a teore­tiky, kteří v posledních letech v Československu prohlašovali, že Leninovy revoluční teorie a pou­čení Října se hodí jen, jak se vyjadřovali, pro zaostalé, »aslat­­ské« Rusko, a nikoli pro nás, že proti sovětskému »modelu socia­lismu« je nutno postavit nový moderní »náš model vlastní«. Všechny tyto myšlenky k Jejichž šíření poskytly v roce 1968 sdě­lovací prostředky monopolní po­stavení. byly vydávány za tvůrčí rozvíjení marxismu v našich spe­cifických podmínkách. Ve sku­tečnosti však šlo o odmítání obec­ných zákonitosti socialistické re­voluce a budování socialismu, o kontrarevoluční protikomunistic­kou revizi marxismu-leninismu. Tak jeden z českých »politi­ků« v roce 1968 prohlásil: Sou­dobé podmínky, které se vytvoři­ly v Československu, nestrpí dogmatické pojetí ideologie a po­litiky. .. Vynořil se nezbytný problém demokratizace a huma­nismu socialistického zřízení, pro­blém hledat a najít novou varian­tu marxismu(l).. .« A Miroslav Jodl v »Literár­ních listech« tuto myšlenku dopl­nil a upřesnil: »Dodnes je ruský marxismus deformací Marxových ideálů a ve své nynější podobě je pro evropský socialismus ne­přijatelný.« Tito činitelé tak zvaného »čet koslovenského obrození« stavěli Lenina proti Marxovi. Takovým způsobem připisovali Marxovi vlastnosti západního myšleni, za­tímco Lenin byl pro ně předsta­vitelem Východu a Asie. Přitom »zapomněli, že vlastně operují argumentací německého »šosáka« minulého století, který ze strachu před socialismem také kritizoval Marxe a tvrdil, že se jeho teorie socialistické revoluce nehodí pro Německo, protože Marx v »Kapitále« analyzoval především nejvyspělejší a nej vý­raznější anglický kapitalismus. Sám Marx se těmto kritikům vysmál: »0 tobě jde řeč« volal na adresu německého měšťáka. A každý, kdo alespoň trochu přišel do styku s vědeckým socialismem, ví, že marxismus-leninlsmus je Jednotvárná věda o zákonech roz­voje společnosti, o zákonech roz­voje kapitalismu, socialistické re­voluce a budování socialismu i 1 komunismu. Lenin rozvije! a obohacoval myšlenku Marxe o nové skutečnosti a závěry, vychá­zející z analyzy té epochy, ve které žil a bojoval. Tak Jako Marx se nezabýval pouze anglickým kapitalismem své doby. tak také Lenin nevy­cházel ve svém rozboru Jen z Im­perialismu carské samovlády. Platnost revolučního učení Mar­xe 1 Lenina, platnost obecných principů a zákonitostí Velké říj­nové socialistické revoluce sc tedy netýká jen Anglie nebo Rus­ka, ale kterékoli země. Současně s tím však Lenin zdůrazňoval, že revoluce v té či Jiné konkrétní zemi půjde svou cestou. V tázích »Ke 100. výročí narození Vladimíra Iljlče Leni­na« se říká: »Životní síla nového zřízení se projevila v jeho schopnosti probí­jet sl cestu v těch nejrůznějších podmínkách, nacházet různé for­my řešení podobných soclálně­­kulturních ůkolů. Jak předvídal Lenin, každý národ přináší »své­ráznost« do té nebo jiné formy demokracie, do toho nebo jiného druhu diktatury proletariátu, jiné tempo socialistických přeměn rů­zných stránek veřejného života.« V boji za uskutečnění vlastní­ho »modelu socialismu« historik Jiří Sládek prohlásil, že v SSSR byla revoluce izolována. . . a že to byla revoluce v zaostalé zemi. »Zvláštní rysy společenské orga­nizace«, která vznikla takovýmto způsobem, — byly podle J. Slád­ka — »dlouho pokládány za obe­cně platné«, prý »k velké škodě socialistické výstavby v jiných zemích«. Dnes prý, kdy už ohrožení a ob­klíčení socialistického světa bylo podle těchto »teoretiků« překo­náno a kdy došlo k »atomové rov­nováze«, je nutno přemýšlet na revizi sovětského modelu a nah­radit jej novým »socialismem s lidskou tváří«, který prý bude schopen, pochopitelně s využitím zkušeností vyspělého kapitalis­mu lépe mobilizovat místní a sku­pinové zájmy a lépe využívat hmotných stimulů. Tak jako se pod vlivem socialismu naučili prý kapitalisté zavádět různé sociální vymoženosti pro pracující, tak prý se i socialistické zřízeni mu­sí v podmínkách koexistovat, na­učit od kapitalistů využívat eko­nomických stimulů. Hlavním no­sitelem a prográtorem těchto ide­jí integrace západních a východ­ních průmyslových společenství a přizpůsobeni kapitalismu a so­cialismu byl Ota Šik a jeho eko­nomická Škola. Ve vysílání švý­carské a západoněmecké televize v prosinci roku 1968 Sik pro­hlásil. že »v budoucnosti bude stá­le více momentů, které budou sbližovat kapitalismus a socialis­mus«. Přiznal, že Jeho škola chtě­la zavést »zcela vzláštní. nové kolektivní vlastnictví podniků, Liberální socialismus« ¥ i

Next