Týdeník Aktualit, červenec-prosinec 1970 (III/27-52)
1970-07-10 / No. 28
Třídní V posledním červnovém týdnu oficiálni představitelé Sovětského svezu a CSSR předložili k registraci v OSN novou sovétsko-československou smlouvu,-podepsanou a ratifikovanou oběma stranami. V táboře našich přátel smlouvu uvítali, v nepřátelském táboře vlak vyvolala záchvat bezmocné zloby a zuřivosti. Skupina členů anglického parlamentu byla natolik rozčilená, že se dokonce pokusila zorganizovat »protestní nótu« proti uzavřeni sovětsko-československé smlouvy. Zvlášť »rozhořčeně« se obořili odpůrci smlouvy na články, ve kterých se hovoří o pevném rozhodnuti našich národů společné bránit vymoženosti socialismu. Spatřili v těchto zásadách nové smlouvy Jakési »porušeni« suverénního práva národů na ochranu své vlastni země. Tento falešný »důvod; je ovšem určen pro ty měšláky ze Západu, kteří nemají ani nejmenší představu o vztazich mezi zeměmi světové socialistické soustavy. Pod rouškou krasořečněni o jakési abstraktní »suverenitě« vedou naši nepřátelé útok právě proti suverénnímu právu národů socialistických zemi na to, aby měly naději na záruku své státní nezávislosti. »Naše země«, prohlásil nedávno člen předsednictva OV KSC a tajemník ÜV KSC soudruh V. Biťak, »patři k těm, evropským státům {ostatně Je jich většina, které si zabezpečuji svou státní nezávislost a obranyschopnost, rovněž tak Jako svou hospodářskou úroveň a blahobyt svého lidu pomocí všestranné spolupráce s ostatními státy. Otázka spočívá v tom, na koho se orientovat! Zkušenosti z pfedmichovské buržoázni republiky ukázaly našim národům nespolehlivost a neefektivnost orientace na kapitalistické velmoce. Jen bok po boku se všemi socialistickými zeměmi a především se Sovětským svazem může Československo dosáhnout nových úspěchů v dalším rozvoji své země.« Je to stanovisko všech, kdož máji opravdový zájem na upevněni pozice Československa jako socialistického státu a rovnoprávného člena socialistického společenství. Události posledních lei svědčí, že Imperialistické státy nehledě na rostoucí rozpory mezi nimi, se doposud nevzdaly naděje na obnoveni starého vykořisfovatelského zřfzenf v význam smlonvy zemích východní Evropy. A tato naděje, jak upozorňoval V. I. Lenin, se mění v pokus o restauraci. Ve snaze dosáhnout tohoto cite využívají imperialisté různých prostředků od ekonomického lákadla až po přímou podporu protisocialistických sil. Komunisté — leninovci (i jasně uvědomuji, že vytváření socialistického světa není izolovaný proces. Naopak tvoří součást třídních bojů ve světovém měřítku. Uvědomují si, že boj s pokusy reakce o obnovení své nadvlády je jejich internacionální povinností. Proto národy socialistických zemi slaví upevněni svých států, jednotné vystupování v nejdůležitějších otázkách světové politiky a při řešen! základních ekonomických a politických problémů do těsné souvislosti se společnou obranou vymožeností socialismu. Projevuje se v tom i společný zájem našich národů na zajištěni vlastní bezpečnosti i třídní obsah smlouvy, její internacionálni charakter. Na to je kladen hlavní důraz v nové sovětsko-československé smlouvě. Princip socialistického internacionalismu a myšlenka společné obrany vymoženosti socialismu vystupuje jako hlavní z celého obsahu smlouvy. V úvodni části smlouvy se podtrhuje, že »podpora, upevněni a obrana vymožeností socialismu, dosažených cenou hrdinných úsilí a obětavé práce všech národů, je společnou internacionálni povinnosti socialistických zemí«. Ve smlouvě se hovoří o pevném rozhodnuti sovětského a československého lidu hájit důsledně a vytrvale upevnění jednoty a semknutosti socialistického společenství a společně s ostatními státy Varšavské smlouvy »zabezpečit nedotknutelnost hranic států — členů této smlouvy a použit všech nutných prostředků k zabránění agrese militaristických a revanšistických sil a ke kladeni odporu agresorům.« Z hlavních tezí smlouvy zároveň vyplývá, že chápáni internacionálni povinnosti se neomezuje jen jednotným vystoupením národů proti společnému nepřiteli. Obsah nové sovětsko-československé smlouvy zavazuje obě strany k neustálému ívyšování své vlastni obranyschopnosti, k použití všech nutných prostředků k jejímu upevnění. V. I. Lenin zdůrazňoval, že »narušuje spojeni s mezinárodním socialismem ten, kdo by sa stavěl lehkomyslně k obraně země, ve které již zvítězil proletariát.« Je třeba též poukázat na to, že zmíněné teze smlouvy nejen neodporují národním zájmům Československa, jak to liči na Západě, ale plně odpovídají požadavkům jeho vnitřních zákonů, hlavním zásadám jeho zahraniční politiky a životnímu prospěchu. V Ústavě CS$R, která je vyjádřením suverénni vůle československého lidu, je zapsáno, že ČSSR půjde vždy cestou výstavby socialismu ruku v ruce s naším věrným spojencem — bratrským Svazem sovětských socialistických republik, s ostatními spřátelenými zeměmi světové socialistické soustavy, jejímž pevným článkem je československá republika. Československo, které vstoupilo na cestu výstavby socialismu, získalo v Sovětském svazu věrného přítele, nezištného přítele, nezištného pomocníka a spolehlivého ochránce svých národních zájmů a suverenity. Předseda vlády CSSR L. Strougal to zdůraznil ve svém vystoupení před poslanci Federálního shromáždění. Hovořil: »Vláda CSSR vidí význam nové smlouvy hlavně v tom, že pro národy Československa je s konečnou platností vyřešena otázka jejich existence a socialistického vývoje v nynějším třídně rozděleném světě; v tom, že smlouva je zárukou svobodného národního rozvoje Čechů a Slováků, suverenity a nezávislosti československého státu, otvírá před československým národem světlé perspektivy všestranného rozvoje. ..« To právě nebylo vhod těm, kdo chtěly obrátit Československo zpět. / /^ Viktor GUSČIN (Dokončeni ze str. 1.) vytvořit mohutný průmysl pro zpracování zemědělské produkce. V souladu s tím se v nové pětiletce z celkové částky státních investic 77,6 miliard rublů má dát 45,9 miliard na stavebně montážni práce. Zvyšuji se rovněž Investice na rozvoj traktorového, zemědělského a melioračního strojirenstvi. 7,5 miliard rublů bude věnováno na výrobu minerálních hnojiv a prostředků na ochranu rostlin. Narýsovaný velký rozmach zemědělské výroby staví do popředí úkol zvýšit tempo chemizace zemědělství. Během pěti let má být zabezpečeno zavedení do provozu nových kapacit na výrobu minerálních hnojiv v rozměru 37—40 miliónů tun. Bude vybudováno 16 nových závodů a značný počet velkých cechů i nových výrob. V nadcházející pětiletce se plánuje značně rozšířit melioraci půdy, zvýšit objem vodohospodářské výstavby, hektarů dát do uživání 3 milióny nové zavlažované půdy, vybudovat meliorační soustavu zamokřených oblastech na výměře v 5 miliónů hektarů. Dále budou provedeny práce zaměřené na zlepšení luk, pastvin a dalších pozemků o výměře 8 miliónů hektarů. Charakteristická zvláštnost přitom je, že prvně se v SSSR vytvářejí velké oblasti na výrobu obilovin na zavlažované půdě. Podle propočtu odborníků má ke konci pětiletky sklizeň obilovin na těchto půdách dosáhnout průměrně 10-12 miliónů tun. Značný krok vpřed bude učiněn při řešen! úkolu, který byl stanoven na květnovém plénu ÜV KSSS v roce 1966, aby v nejbližšich letech byly plně zabezpečeny potřeby země v rýži, jejíž výroba má v roce 1975 dosáhnout v průměru 2 milióny tun. ni Rozhodujícím faktorem ke zvýšeproduktivity práce a snížení vlastních nákladů rostlinné i živočišné výroby je mechanizace zemědělství. Program vytýčený OV KSSS předpokládá nová velká opatření v zásobováni zemědělské výroby novou soudobou technikou. Kolchozy a sovchozy v letech 1971-1975 dostanou 1 700 000 traktorů, milión sto tisíc nákladních automobilů, 831 tisíc různých kombajnů a mnoho další techniky. K tomu je nezbytné uvést do provozu 16 nových a rekonstruovat na 100 dosavadních závodů na výrobu traktorů a zemědělských strojů. Ukazatelem vysoké elektriíikace zemědělství může sloužit růst spotřeby elektrické energie, která se v zemědělství do roku 1975 zvýší na 75 miliard kilowatthodin, tudíž téměř dvakrát. Na zasedání ÜV KSSS byla zdůrazněna úloha vědy při řešeni všech problémů zemědělství. byla obrácena na otázky Pozornost další organizace činnosti zemědělských vědeckých zařízení. Jak zdůraznil Leonid Brežněv mezi těmito zařízeními musí být vědeckovýzkumné ústavy teoretického i objevitelského charakteru. Sovětský lid bude muset v nové pětiletce v oblasti zemědělství řešit veliké a složité úkoly, které svou šíří bylo značně přesahují všechno, co nezbytné řešit dříve. Leonid Brežněv prohlásil, že uskutečnění tohoto programu je velký vklad k vytvořen! materiálně technické základny komunismu v Sovětském svazu. JURU MAŽAJEV 10. července 1970 2 • Týdeník a aktualit V duchu míru a PŘÁTELSTVÍ Pro dosažení míru a pokroku nynějších 1 příštích pokolení má obrovský význam výchova dětí a mládeže v duchu míru a demokracie, v duchu velikých Idejí humanismu. »Deklarace práv dítěte« vydaná Organizací spojených národů vyhlásila, že »dítě musí být uchráněno před praxí, která by mu mohla vštípit rasovou, religiózní nebo jinou formu diskriminace. Dítě musí být vychováváno v duchu vzájemného pochopení, míru a přátelství mezi národy a také v plném vědomí toho. že Jeho energie a schopnosti musí být postaveny do služby druhých lidí a k jejich prospěchu«. Celý systém výchovy mládeže v Sovětském svazu se neměnné řídí touto zásadou. V SSSR ne-jsou sociální ani politické síly, které by byly zainteresovány na rozšiřování Idejí válký a rasismu. Zvláštními zákonodárnými akty v zemi byla zakázána propaganda či Jakékoli projevy národnostní čl rasové nevraživosti. Sovětský svaz je mnohonárodnostním státem. ZlJe v něm více než 100 národů a výuka ve školách Je prováděna v 56 jazycích. Právo vybrat pro děti jazyk výuky bylo ponecháno rodičům. Ve školách se vyučují dějiny všech národů Sovětského svazu, zeměpis všech svazových republik. To napomáhá vychovávat u dětí a mládeže hlubokou úctu ke všem národům, k jejich dějinám, kultuře, národním tradicím. Výchova mládeže k úctě a sym- H Y/ oV Uvci kůže do ÖSSR SPOLUPRÁCE MEZI DRUŽSTVY Azerbajdžánské republika je jedním z největších dodavatelů kůží v Sovětském svazu. Má více než deset speciálních hospodářství zabývajících se chovem ovcí. Každé z nich chová tisíce kusů skotu. Po cenné surovině je poptávka i v zahraničí. Ke stálým odběratelům patří především Jugoslávie, Itálie, Švédsko, Rakousko a jiné země. Nyni k nim přibude I Československo. Hlavní město Azerbajdžánu Baku navštívili představitelé československého družstva »Unikoop« a uzavřeli smlouvu o zakoupení velkého množství ovčích kůží. Navštívili také kožedělné podniky v Baku, kde se mohli blíže seznámit posledních letech, kdy už není možno popírat _ úspěchy a sílu socialismu, kdy Imperialisté pochopili, že socialismus nelze zničit ani skutečnou válkou namířili svou propagandu na rozklad socalistlckých zemí zevnitř. Přitom západní propagandlsté často používají marxistické terminologie a pojmů obvyklých v socialistické společnosti, aby lid těchto zemí oklamali. V této souvislosti Západ uvolňuje široké pole činnosti všem, kdož vedou uvnitř socialistických zemí boj proti socialismu a ko-munismu, kdo se odvrací od učení Marxe a Lenina nebo alespoň vyžaduje jeho tak zvanou »modernizaci« a »revizi«. Proto na Západě spojovali velké naděje s těmi politiky, publicisty a teoretiky, kteří v posledních letech v Československu prohlašovali, že Leninovy revoluční teorie a poučení Října se hodí jen, jak se vyjadřovali, pro zaostalé, »aslatské« Rusko, a nikoli pro nás, že proti sovětskému »modelu socialismu« je nutno postavit nový moderní »náš model vlastní«. Všechny tyto myšlenky k Jejichž šíření poskytly v roce 1968 sdělovací prostředky monopolní postavení. byly vydávány za tvůrčí rozvíjení marxismu v našich specifických podmínkách. Ve skutečnosti však šlo o odmítání obecných zákonitosti socialistické revoluce a budování socialismu, o kontrarevoluční protikomunistickou revizi marxismu-leninismu. Tak jeden z českých »politiků« v roce 1968 prohlásil: Soudobé podmínky, které se vytvořily v Československu, nestrpí dogmatické pojetí ideologie a politiky. .. Vynořil se nezbytný problém demokratizace a humanismu socialistického zřízení, problém hledat a najít novou variantu marxismu(l).. .« A Miroslav Jodl v »Literárních listech« tuto myšlenku doplnil a upřesnil: »Dodnes je ruský marxismus deformací Marxových ideálů a ve své nynější podobě je pro evropský socialismus nepřijatelný.« Tito činitelé tak zvaného »čet koslovenského obrození« stavěli Lenina proti Marxovi. Takovým způsobem připisovali Marxovi vlastnosti západního myšleni, zatímco Lenin byl pro ně představitelem Východu a Asie. Přitom »zapomněli, že vlastně operují argumentací německého »šosáka« minulého století, který ze strachu před socialismem také kritizoval Marxe a tvrdil, že se jeho teorie socialistické revoluce nehodí pro Německo, protože Marx v »Kapitále« analyzoval především nejvyspělejší a nej výraznější anglický kapitalismus. Sám Marx se těmto kritikům vysmál: »0 tobě jde řeč« volal na adresu německého měšťáka. A každý, kdo alespoň trochu přišel do styku s vědeckým socialismem, ví, že marxismus-leninlsmus je Jednotvárná věda o zákonech rozvoje společnosti, o zákonech rozvoje kapitalismu, socialistické revoluce a budování socialismu i 1 komunismu. Lenin rozvije! a obohacoval myšlenku Marxe o nové skutečnosti a závěry, vycházející z analyzy té epochy, ve které žil a bojoval. Tak Jako Marx se nezabýval pouze anglickým kapitalismem své doby. tak také Lenin nevycházel ve svém rozboru Jen z Imperialismu carské samovlády. Platnost revolučního učení Marxe 1 Lenina, platnost obecných principů a zákonitostí Velké říjnové socialistické revoluce sc tedy netýká jen Anglie nebo Ruska, ale kterékoli země. Současně s tím však Lenin zdůrazňoval, že revoluce v té či Jiné konkrétní zemi půjde svou cestou. V tázích »Ke 100. výročí narození Vladimíra Iljlče Lenina« se říká: »Životní síla nového zřízení se projevila v jeho schopnosti probíjet sl cestu v těch nejrůznějších podmínkách, nacházet různé formy řešení podobných soclálněkulturních ůkolů. Jak předvídal Lenin, každý národ přináší »svéráznost« do té nebo jiné formy demokracie, do toho nebo jiného druhu diktatury proletariátu, jiné tempo socialistických přeměn různých stránek veřejného života.« V boji za uskutečnění vlastního »modelu socialismu« historik Jiří Sládek prohlásil, že v SSSR byla revoluce izolována. . . a že to byla revoluce v zaostalé zemi. »Zvláštní rysy společenské organizace«, která vznikla takovýmto způsobem, — byly podle J. Sládka — »dlouho pokládány za obecně platné«, prý »k velké škodě socialistické výstavby v jiných zemích«. Dnes prý, kdy už ohrožení a obklíčení socialistického světa bylo podle těchto »teoretiků« překonáno a kdy došlo k »atomové rovnováze«, je nutno přemýšlet na revizi sovětského modelu a nahradit jej novým »socialismem s lidskou tváří«, který prý bude schopen, pochopitelně s využitím zkušeností vyspělého kapitalismu lépe mobilizovat místní a skupinové zájmy a lépe využívat hmotných stimulů. Tak jako se pod vlivem socialismu naučili prý kapitalisté zavádět různé sociální vymoženosti pro pracující, tak prý se i socialistické zřízeni musí v podmínkách koexistovat, naučit od kapitalistů využívat ekonomických stimulů. Hlavním nositelem a prográtorem těchto idejí integrace západních a východních průmyslových společenství a přizpůsobeni kapitalismu a socialismu byl Ota Šik a jeho ekonomická Škola. Ve vysílání švýcarské a západoněmecké televize v prosinci roku 1968 Sik prohlásil. že »v budoucnosti bude stále více momentů, které budou sbližovat kapitalismus a socialismus«. Přiznal, že Jeho škola chtěla zavést »zcela vzláštní. nové kolektivní vlastnictví podniků, Liberální socialismus« ¥ i