Učitelské Noviny, červenec-srpen 1954 (IV/26-31)

1954-07-07 / No. 26-27

Zahájení svazové rekreace v Tatrách Dne 20 června t. r. byla zahájena v Liptovském 'Jánu prvá rekreace uspořádaná Svazem zaměst­nanců školství. Kromě rekreace organisované Ústřední radou odborů, jíž se letos jen v době prázdnin účastní 3400 členů Svazu, je zde další možnost pro zotavenou školských pracov­níků. Rekreační středisko bylo dáno Svazu za­městnán qů školství do trvalého užívání pově­­řenectvem školství. Po dobu prázdnin bude slou­žit převážně učitelům a ve školním roce správ­ním zaměstnancům, a to nejen členům SZS, ale i jejich rodinným příslušníkům. Dále bude v tomto středisku umožněna rekreace i pracovní­kům školských odborů národních výborů. Správ­ní zaměstnanci jistě této výhody využijí a po­nechají si část své dovolené mimo hlavní prázd­niny, aby mohli této rekreace využít. Rekreační středisko, nazvané po našem hrdino­vi Juliu Fučíkovi, je vhodným východiskem do Nízkých Tater a do Demänovských jeskyň, a mi­mo to je v něm teplý pramen s léčivou sírnatou vodou. V zimním období pak bude umožňovat zimní sporty, zejména lyžování. Výběr rekreantů provádějí okresní výbory SZS z nejlepších školských pracovníků. V let­ním období se střídají rekreanti po čtrnácti dnech a v zimním období týdně. Aby mohla správa střediska zajistit zvláštní autobus z Liptovského Mikuláše a připravit roz­místění účastníků rekreace, zejména rodin, je třeba, aby jí rekreanti oznámili alespoň tři dny předem, kdy přijedou. Nejvhodnější je, jestliže cestu nastoupí tak, aby přijeli do Liptovského Mikuláše v neděli dopoledne. Zavedením svazové rekreace se umožňuje školským pracovníkům nejen zotavit se, ale též dále upevňovat přátelství mezi českými a sloven­skými učiteli a poznat přírodní krásy naší země. (SZS) Turistické noclehárny ve školách Námaha a péče, kterou o prázdninách věnuje­me organisaci putování mládeže, v mnohém se nám vrátí v podobě nových poznatků a zkuše­ností, jimiž žáci obohatí vyučování, v podobě svě­žích sil, které načerpají na cestách po vlasti. Největší potíže pří cestování se objevují zpra­vidla při zajišťování noclehů. I v tom jsme již dosáhli jistého pokroku. Některé národní výbo­ry zřídily vhodné noclehárny, ponejvíce ve ško­lách, které jsou k disposici skupinám žáků v do­bě od 1. července do 15. srpna 1954. Krajský národní výbor v Olomouci zřídil prázdninové noclehárny v deseti místech. Mladí turisté, kteří navštíví okres Hranice, mohou si prohlédnout největší cementárnu ve střední Evro­pě v Hranicích, lázně Teplice nad Bečvou, zbra­­šovské jeskyně, zříceniny hradu Helštýna a osvě­ží se koupáním a projížďkou na řece Bečvě. Nocleh si zajistí v internátu průmyslové školy cementářské, kde je připraveno ubytování pro 25 osob. Ve Šternberku v budově osmiletky v Opav­ské ul. 4 je připraven nocleh pro 20 osob. Účast­níci putování v okrese šternberském si prohléd­nou zámek, autobusem se dostanou do Sovince, kde jsou zříceniny hradu, a odtud pěšky k řešov­­ským vodopádům. V Bouzově v osmileté střední škole může přenocovat 30 osob. V samotném Bou­zově v okrese litovelském je zachovalý hrad, ne­daleko je osada Javoříčko, kterou v roce 1945 zničilo gestapo jako české Lidice. Turisté na Pro­­stějovsku mohou přenocovat v osmileté střední škole v Plumlově, kde je pro ně připraveno 20 lůžek. Navštíví hvězdárnu v 5. osmiletce v Pro­stějově, prohlédnou si v radnici museum J. Wol­kera, vodních sportů a koupání užijí na sticho­­vické přehradě a mnoho zajímavého najdou také na plumlovském zámku. I v krajském městě Olomouci s bohatou historií je zajištěno ubyto­vání pro 40 osob a školský odb. JNV Olomouc ochotně podá zájemcům bližší informace. V láz­ních Velké Losiny na Sumpersku je v osmiletce možnost ubytování pro 30 osob. Velké Losiny mohou být východiskem k výletům do Jeseníků s výstupem na Praděd, Cervenohorské sedlo, do lázní Karlova Studánka s možností dalšího nocle­hu v zotavovně ONV Bruntál v Ludvíkově., kde je reservováno 25 lůžek. V lázních Jeseníku může být ubytováno v budově jedenáctiletky 50 osob. Po prohlídce lázní je zde možnost výletu na cha­tu na Šeráku a do lázni Dolní Lipová. Turisté, kteří budou přicházet z Orlických hor, mohou se ubytovat v budově národní školy v Moravském Karlově v okrese zábřežském, kde je 25 postelí. Další noclehárna je na Rýmařovsku v Karlově, žel. stanice Malá Morávka, pro 25 osob. Ve všech místech na Olomouckú, kde jsou noclehárny, jsou také podniky veřejného stravování a za nocleh se počítá 1 až 1.50 Kčs za osobu. Také národní výbor v Karlových Varech zřídil noclehárny, a to v pěti místech. Na Karlo­varsku upoutá zájem putujících středověký Cheb, Františkovy a Mariánské Lázně, Kynžvart a 2i­­rovice s archet logickou reservací, vonšovské kao­linové doly, zajímavé rašeliništi v Hájku. Učitelé jistě znají i význam Kaštic s blízkým hradištěm, památné Hlubany, Perštejn, Klášte­­rec a jiná místa. Noclehárny se 40 místy najdou v Chebu v pedagogickém internátu, 30 poutníků ubytuje pionýrský dům v Mariánských Lázních, v osmiletce v Krásném Dvoře je 20 míst, v Ka­dani je 40 lůžek, Karlovy Vary přichystaly 40 lůžek ve škole ve třídě Klementa Gottwalda. Jihočeský kraj promlouvá na každém místě vel­kou minulostí. KNV v Českých Budějovi­cích se také dostatečně postaral o ty, kdo chtějí zhlédnout historická místa i novodobý život. V Českém Krumlově v jedenáctiletce je místo pro 40 nocležníků, ve Zlaté Koruně je stejný .po­čet lůžek, noclehárny o 30 místech jsou na ško­lách v Mirovicíčh, v Cimelicích, v Starém Sedle a v Husově škole v Písku. Prachatice a Volary mají po 25 1 ’žkách, 20 účastníků může přenoco­vat ve Vacově, v Šumavských Hošticích, ve Včel­­né pod Boubínem, v Horní Vltavici a ve Lštění. Strakonice připravily 30 míst, Volyň a Stěkeň mají po 20 lůžkách. 40 míst poskytne Soběslav a Veselí n. L., v Borovanech je 20 lůžek ve škole v zámku. Jihlavský kraj má noclehárny pro 40 osob, ve Stonařově, pro 30 účastníků v Havlíčkově Bro­dě a Lipnici. V Jemnici a v Českém Rudolci, ve Vysočanech p. B. a v Moravských Budčjovicích je po 20 místech. Stejný počet putujících najde nocleh ve Zďáru n. S., v Přibyslavi, v Dolních Královicích, v Pelhřimově, v Třebíči a Velkém Meziříčí. Desetičlenné skupinky mohou přenoco­vat ve školách v Radostíně a v Kamenici n. L. Noclehárny ve školách spravují převážně škol­níci, kteří ochotně odpovědí na dotazy zájemců. VLADIMÍR SUBA 2 ® UČITELSKÉ NOVINY • Některé zkušenosti ze závěrečných zkoušek Závěrečné zkoušky jsou důležitou etapou v životě školy, učitelů i žáků. Učitelé skládají před veřejností účty ze své práce, žáci pak mají příležitost ukázat, jak si osvojili osnovami pře­depsané vědomosti, jak je dovedou spojovat s praxí, jak hluboce je pochopili a jak jich bu­dou umět používat v životě. V letošním roce sledovalo ministerstvo škol­ství závěrečné zkoušky na více než 40 školách ve všech českých krajích. Účelem tohoto článku je stručně seznámit učitelstvo s některými zkušenostmi a závěry ze zkoušek. Zkoušky se letos konaly za výjimečných okol­ností. Na jedenáctiletých školách a při změně obvodu i na mnohých osmiletých středních ško­lách vznikly nové žákovské i učitelské kolekti­vy a někteří učitelé se ve školním roce se žáky teprve seznamovali. Nejzávažnějáí změnou v nových předpisech o závěrečných zkouškách bylo oddělení výběrového řízení od vlastních zkoušek. Zkouškám to nikterak neubralo na vážnosti, spíše to přispělo k jejich klidnějšímu průběhu. Z ostatních změn v předpisech bylo závažné losování otázek žáky, což mělo vliv na celkovou přípravu ke zkouškám. Uvážíme-li, že letos konali závěrečné zkoušky po prvé čtrnácti­letí žáci, s kterými bylo třeba pracovat podle přechodných osnov, je zřejmé, že příprava zkoušek i jejich průběh vyžadoval zvýšeného úsilí učitele. Příprava zkoušek Většina učitelů si mimořádnost letošních zkoušek uvědomovala a přípravě věnovala zvý­šenou pozornost. Učitelé pomáhali žákům do­učováním, různým; formami konsultací. Na mnohých školách byla však příprava ke zkouš­kám zaměřena pouze na probírání otázek bez celoročního plánovitého opakování hlavně vět­ších celků — themat, které upevňují vědomosti utříděné v náležitých souvislostech. Zcela ne­správné pak bylo, když si na některých školách žáci odpovědi na otázky doslova zaznamenávali a spokojili se s jejich doslovným zněním, které potom memorovali. Byli tím připraveni o mož­nost samostatného hlubšího zvládnutí učiva, při kterém by ovšem učitel musel jejich práci řídit a pomáhat zejména žákům slabším a dě­tem zaměstnaných rodičů. Pomoc PO se větši­nou omezovala na patronáty lepších žáků nad slabšími. Ani v letošním roce jsme však větši­nou nedovedli v širší míře využít v P0 správ­ných forem pomoci, které by nebyly jen pokra­čováním vyučování (vycházky, thematická shro­máždění, organisace volného času žáků, bese­dy a pod.). Také většina SRPŠ nebyla aktivně začleněna do příprav žáků ke zkouškám. Jisté rozpaky na školách vznikly nejasností směrnic MS, z kterých nebylo patrno, že žáci mají být za druhé pololetí klasifikováni ze všech před­mětů, že tato klasifikace zůstává pouze ve vý­kazu a o závěrečné zkoušce se vydává zvláštní vysvědčení. Písemné zkoušky Diktát byl přiměřený schopnostem žáků, ale výsledky jeho klasifikace ukazují, že máme ještě velmi daleko ke splnění požadavku s. Štolla, připravit děti tak, aby nikdy v životě již neměly potíže s pravopisem. Z náhodně vy­brané skupiny 134 žáků v okrese Nová Paka mělo z diktátu 38 žáků známku prvního stupně, 20 žáků chvalitebnou, 26 dobrou, 24 dostateč­nou a 31 nedostatečnou. Podobně tomu bylo i v jiných okresech. Ze slohových themat volili žáci nejčastěji thema o Juliu Fučíkovi. Na školách, kde se dobře rozvíjí polytechnická výchova, kde jsou mičurinské nebo chovatelské zájmové kroužky, volila značná část žáků thema Práce mých ru­kou, které jim bylo nejbližší. Mezi těmito pra­cemi byly práce skutečně původní a samostat­né, neboť vycházely z vlastních zkušeností žá­ků. Charakteristika ve slohových písemných pracích převažovala jen zřídka, na př. na Pod­­bořansku, kde si ji z 256 žáků zvolilo 116 a ve všech případech podle hodnotných knih (Pří­běh opravdového člověka, Babička, Filosof ská historie, Nástup, Mladá garda a pod.). Naproti tomu jinde z několika charakteristik na škole byla námětem i Schovanka Zdena, někde i li­teratura blízká Rodokapsu. Tento výběr uka­zuje, jak a kterým směrem škola řídí mimo­školní četbu žáků. I ve slohových pracích bylo mnoho pravopisných chyb, od hrubých chyb všech druhů až k tak zvaným chybám malým, kterých si zřejmě někde mnoho nevšímají a kte­ré (na př. ve Kdyni) zůstaly dokonce neopra­veny. V příštím školním roce bude se třeba důkladně zaměřit též k mezerám v základních vědomostech žáků a důslednou péčí o jazyko­vou správnost žákova projevu přispívat k je­jich odstranění nejen v hodinách českého ja­zyka, ale ve všech předmětech. Pisemná práce z matematiky byla přiměřená. V první slovní úloze dělalo některým žákům potíže sestavení rovnice, v druhém většina žáku těžce zápasila s úplnou diskusí řešení a v tře­tím příkladu, který vyžadoval delšího výpočtu, byly dokonce četné chyby v násobení, v pře­vádění q na tuny i jiné. Celkově byly výsled­ky písemné práce z matematiky lepší než kla­sifikace ve III. ětvrtled. Někde je však z těchto prací patrno, že žáci měli širokou možnost opi­sování. Co jiného lze na př. soudit o písemných pracích v Zatci, když v první úloze při chybně sestavené rovnici značná část žáků došla k správnému výsledku? V druhé úloze tam většina žáků uváděla všechny možnosti řešeni, ale ze zmatených zápisů bylo u mnohých žáků zřejmé, že věci nerozumějí Třetí příklad za­čalo v této třídě mnoho žáků psát bez vzorce ,s hotovými výpočty. Na školách, kde dobře pra­cuje PO, nesnížili se žáci k opisování a jejich práce jsou potom věrohodným měřítkem vědo­mostí. Ústní zkoušky Po zkušenostech z minulých let byli žáci nej­­častějí zkoušeni v malých skupinách podle vo­litelného předmětu tak, aby za půl dne byli vyzkoušeni ze všech předmětů a mohl jim být oznámen výsledek. Mezi učiteli a žáky bylo možno pozorovat stále se lepšící vzájemný po­měr. Jen zřídka bylo toto vážné ovzduší poka­ženo neukázněností žáka nebo nemístným výro­kem učitele. K hladkému průběhu zkoušek při­spěla přítomnost ředitelů škol ve funkci před­sedů zkušebních komisí. Získalo tím zejména hodnocení žáků předsedovi komise známých, pří kterém mohlo být přihlédnuto k celé osob­nosti žáka i k jeho předcházející práci. V prů­běhu zkoušek by však bylo třeba více dbát toho, aby všichni členové komise zkoušky po­zorně sledovali a aby komise byla stále úplná. Členové komisí za školskou správu často ne­plnili dobře svůj úkol Neseznámili se předem se žáky a při zkoušce zůstávali pasivní. Mnozí z nich byli bez zkušeností, nebot tuto funkci za­stávali letos po prvé a školské odbory rad ONV je o úkolech neinstruovaly. Úlohu zástupce školské správy dobře chápal na př. s. Nosek na osmiletce v Nové Pace, který nejen sledoval odpovědi žáků, dělal si poznámky, dával občas doplňující otázky, účastnil se aktivně hodnoce­ní, ale dovedl každému žáku říci po oznámení výsledku i několik uvážených povzbuzujících slov do života. Úroveň vědomostí nebyla všude na žádoucí výši. Žáci zvládli učivo často jen pamětně, ni­koliv pojmově. Bylo to patrné zejména, když při doplňujících otázkách měli žáci odpovědět podle vlastního uvážení. Ani vyjadřovací schop­nosti žáků nebyly na výši. Mimo pamětně na­učené partie odpovídali žáci kuse, jedním slo­vem, s neustálým používáním ukazovacích zá­jmen. V literárním čtení se vycházelo z díla, jehož obsah žáci často znali jen podle toho, jak si jej společně připravili, nikoliv však z vlastní četby. Větný i slovný rozbor žáci většinou ovlá­dali, i když někdy jen s vydatnou pomocí učitele. V ruském jazyce zkoušky ukázaly, že se zlepšila práce s textem. Úryvky neznámého textu byly poměrně dobře čteny i překládány. Někteří učitelé se k nim při zkoušení grama­tiky správně vraceli a dali žákům příležitost, aby na jazykovém materiálu textu ukázali uvě­domělé chápání mluvnice. Tito učitelé také na­šli správný poměr ke konversační otázce. Ne­nechali žáka mechanicky odříkávat drilem osvo­jené konversační thema, ale vhodně volenými otázkami dali příležitost k rozhovoru, v němž jejich žáci zpravidla dobře obstáli. Avšak ne­bylo tomu tak všude. Stejně jako v kvalitě ruštinšřských kádrů jsou i značné rozdíly v kvalitě žákovských znalostí na jednotlivých školách Podobné výkyvy jsou ve vědomostech žáků v matematice. I zde závisí úroveň vědomostí žactva především na učiteli a na tom, jak sám matematiku ovládá, jak soustavně se žáky pra­cuje, jaký má přehled o nedostatcích jednotli­vých žáků a jak je odstraňuje. Při přemíře látky v osnovách a v učebnicích dokázali sou­stavně opakovat a procvičovat učivo zatím jen opravdu dobří učitelé. Tak u s. Folprechta na jedenáctiletce V Litvínově i průměrní žáci pro­kázali při závěrečných zkouškách slušné vědo­mosti. V mnoha třídách však učivo bezpečně ovládá jen několik žáků, zatím co pro masu žáků je matematika jedním z nejobávanějších předmětů. Není divu, když žákům chybí samo­statnost logického usuzování a když se ne­umějí matematicky vyjadřovat, jak tomu bylo na 1. osmiletce v Zatci. Jak tam asi během roku vypadala práce, když kvalifikovaný zkou­šející učitel, aniž mohl uvést něco na omluvu, nepřipravil ani příklady k ústním zkouškám a při zkouškách několikrát trapně prokázal, že je pořádně nezná? Výsledky ústní zkoušky zde byly opravdu žalostné, ačkoliv ve III. čtvrtletí z matematiky nikdo nepropadl. »Dobrý« žák nevynásobil 25 X 50, neuměl počítat se zlomky, nevypočetl obvod obdélníka, ani když mu zkou­šející učitel úplně vše kromě výsledku řekl a napsal na tabuli. Jiný »dobrý« žák nedokázal pomocí dvou trojúhelníkových pravítek sestrojit rovnoběžku ani kolmici, i když se mu všemožně pomáhalo. Nejsmutnější je, že ředitelem školy je dobrý matematik. Bylo by možno uvést i další příklady z jiných škol, kde se zatím ne­podařilo podchytit zájem žáků o matematiku. Tam, kde se o to učitelé matematiky ve všech třídách poctivě snaží, kde na př. získali žáky VIII. ročníku ve větším měřítku pro účast na matematické olympiádě, byly i výsledky zkou­šek většinou slušné Pěkné výsledky soustavné­ho pěstování dovedností a návyků měli žáci v Cerčanech, kteří při zkoušce velmi pěkně rý­sovali na tabuli, a žáci s. Formana v Čáslavi, kteří vždy nejdříve provedli rozbor úlohy. Ve volitelných předmětech bychom očekávali nejlepší výsledky. Nebylo tomu tak všude. Na př. ve Staré Pace dostala žákyně z volitelného předmětu nedostatečnou. Skutečně pěkné vý­sledky byly, kde si žáci volili předměty, ke kte­rým měli již vztah, kde jim učil dobrý učitel, který dovedl získat hlubší zájem, kde žáci v zá­jmových kroužcích navazovali na učivo a získá­vali na ně nový pohled. Bylo to nejčastěji ve fysice', chemii a biologii. Někde žáci v těchto předmětech doprovázali svůj výklad nákresem, psaním rovnic na tabuli a zdařilými, dobře při­pravenými pokusy. Takovéto výsledky ukázali v chemii žáci s. Hošice na osmiletce v Nové Pace. Také s. Feifer na jedenáctiletce v Novém Bydžově získal zájem žáků o fysiku pravidelný­mi demonstracemi a spojováním učiva se živo-' tem. Mnoho učitelů se však spokojovalo se slovním odříkáváním učiva bez pokusů. Nej­slabší výsledky byly v zeměpise, který si volili i slabí žáci proto, že se jim zdál nejméně ná­ročný. Kromě nedostatků ve vědomostech nej­více zarážela neschopnost žáků orientovat se na mapě. Ani v metodice zkoušky není zdaleka ještě vše v pořádku. Vedle učitelů, kteří dovedli sla­dit kontrolní otázky se souvislým projevem žáka, je ještě mnoho takových, kteří záplavou otázek v zárodku zarazí každý náběh žáka k sa­mostatnému projevu; nedovedou najít správný čas a míru kontrolních otázek, nedovedou svoji methodu přizpůsobit vlastnostem jednotlivých žáků ani charakteru předmětů. Někde se dokonce žák téměř omezil na pouhé ano — ne a zkouška mu přesto dobře dopadla. Někteří učitelé mluví při zkoušce raději sami proto, aby zakryli nedo­statky ve vědomostech žáka. Jiní zřejmě ani ve školním roce nepečují o samostatný projev žá­ka a celým svým systémem práce utvrzují v žá­kovi přesvědčení, že se nemusí namáhat, když vše za něho nakonec poví někdo jiný. Někteří učitelé si ještě neuvědomují, že správně vede­ný rozhovor není v rozporu se zásadou samo­statného projevu žáka, a domnívají se, že na př." v literatuře nesmějí nechat žáka souvisle ho­vořit, ale že jej musí stále vést otázkami. Ni­kdo jistě nic nenamítá proti tomu, aby učitel několika návodnými otázkami pomohl žáku z nesnází. Není však možné, aby učitel pomá­hal žáku tím, že mu napoví část slova, spokojil se, když žák slovo doplní, nebo když má do­konce ve zvyku za takovou »odpověď« žáky Chválit. Stejně není ještě správně chápán význam čtvrthodinové přípravy žáka k odpovědi na vy­losované otázky. Jen velmi málo žáků dovedlo systematicky využít tohoto času k přípravě osnovy odpovědi nebo k rozboru matematické úlohy. Mnozí žáci při této přípravě zůstali stát před první překážkou a vše ostatní uniklo je­jich pozornosti. Někteří místo přípravy jen roztržitě čmárali po papíře nebo lelkovali, pro­tože neměli ani tužku. Proč? Nikdo jim nepo­radil, jak tohoto času využít, jak to je u čtrnácti­letých žáků nutné. Dobře postupoval s. Dvořák v Litvínově, který převzal matematiku ve velmi zanedbané VIII. třídě teprve začátkem tohoto školního roku. Vybral si ji právě proto, že šlo o třídu slabou. Sám má matematiku rád, se třídou soustavně a metodicky správně pracoval. Ve čtvrhodině před zkouškou si žáka všímal. Z této přípravy při ústní zkoušce vycházel a dal žákovi vždy možnost, aby sám ukázal, jak pří­klad řešit. Všichni žáci odůvodňovali svůj po­stup. Když něktgrý »zabloudil«, s. Dvořák jej přímo mistrovsky dovedl k cíli, aniž mu na­povídal. Zkoušku dobrých žáků rozšířil i o další učivo, aby tak přímo ze zkoušky byly patrny kvality jednotlivých žáků. * Letošní závěrečné zkoušky se od zkoušek v minulém roce liší především tím, že ukázaly pravdivěji skutečný stav naší práce. Ukázaly na řadu vážných nedostatků ve vědomostech žáků, nad kterými se musí jednotliví učitelé, učitelské sbory, školská správa, pracovníci OPS a KPS i metodických zařízení na školách za­myslet. Nebylo by správné nedostatky smířli­­vecky přecházet a omlouvat je jenom objektiv­ními příčinami. Snad není potřeba nějak složitě dokazovat, že pravá příčina těchto nedostatků je v malé odborné a pedagogické připravenosti některých našich učitelů, v nedostatečné kon­trole a pomoci školské správy i v málo účin­né pomoci pionýrské organisace a SRPŠ. Na spolupráci školy s těmito mocnými výchovnými složkami je třeba pamatovat již při plánování práce. Součástí plánu školy i jednotlivých učite­lů musí pak být i opatření směřující k tomu, aby se předešlo nedostatkům, které se objevily při letošních závěrečných zkouškách. Týká se to především celoročního opakování učiva ve větších celcích. Pak nebude třeba, aby žáci ke konci školního roku doslova dřeli otázky, ale budou se ke zkouškám připravovat denně, budou získané vědomosti udržovat utříděné v náleži­tých souvislostech. I nové osnovy a učebnice, nové předpisy o metodické práci a o plánování budou škole v příštím roce vydatnou pomocí. Naším společným cílem musí být, aby práce školy byla produktivnější, aby žáci byli pro povolání i další studium lépe připraveni. Půjdou pak ke zkouškám sebevědoměji i radostněji, tak jako na školách sovětských. VÁCLAV LINDA, JOSEF ZAHALKA, ústřední inspektoři MS 7. července 1954

Next