Učitelské Noviny, červenec-prosinec 1957 (VII/27-52)

1957-07-04 / No. 27-28

Naši hosté 2e světa Na každém kroku cítíš v Praze zvýšený turistický ruch. S výpravami ze zahraničí přijíždějí sem ovšem i ti nejzvidavější — učitelé a pedagogové. Vyprávějí nám o své vlastí, doma pak píší o nás. Učitelka z Austrálie Paní Fanny Waten učí na střední škole v australském státě Victoria. Klidná a současně energická paní vypráví o práci odborové organisace učitelů v šesti státech australské federace. Bojuje se o zvýšení platů a o práva zaměstnanců. Ženy jsou stále hůře placeny než muži, i když konají stejnou práci. I učitelky dostávají plat o 10 až 20% nižší než učitelé^ Teprve letos byl i v posledním státě zrušen zákon, podle něhož byla žena propuštěna, jakmile se provdala. Povinná školní docházka byla v Austrálii uzákoněna v r. 1870. Stále nepostačuje počet učitelů a je málo školních budov. Počet dětí ve třídě je proto značně vysoký, 45—60. Děti chodí do školy od 6 nejdéle do 14 let. 55 učitelů z Erfurtu Okresní pedagogický kabinet z Erfurtu uspořádal studijní cestu do Prahy. Přihlásilo se přes 130 učitelů, sto jich musilo zůstat doma. S. Eckehart Hoffmann, náš věrný dopisovatel, navštívil také naši redakcí. V časopise „Deutsche Lehrezeitung“ vylíčil nyní své dojmy, radost ze srdečného vztahu všech Pražanů k hostům z NDR a silný dojem, který si němečtí učitelé odnesli z návštěvy na 84. osmiletce v Praze. „Stavíme v Erfurtu také nové školy a je pro nás velmi cenné, že jsme se mohli poučit u přátel, co můžeme ještě zdokonalit.“ S velkým uznáním hovoří o práci ředitele s. Bezy. Vzkazuje našim učitelům: „Byli bychom šťastni, kdyby k nám brzy přišli soudruzi z Československa. Přijeďte se přesvědčit, že také naše město je pohostinné a krásné! Podají-li si učitelé Československa a Německé demokratické republiky ruce, mohou hodně přispět k udržení míru na světě.“ Sovětský komeniolog vzpomíná Deník Zarja vostoka přináší článek vynikajícího komeniologa profesora D. Lordkipanidze, ředitele Výzkumného ústavu pedagogických věd Gruzínské SSR, o pobytu sovětské delegace v Československu při zahájení oslav Komenského. S doprovodem fotografií líčí tu autor gruzínským čtenářům krásy naší vlasti. Především ho ovšem zajímají školy, kde se obdivuje učitelům a dětem, dále zvláště vybavení kabinetů, školní tělocvičny a jídelny. Učí, jak se naše děti učí a jak umějí rusky. Vřelými slovy oceňuje krásu Prahy, Tábora, Gottwaldova. Přesvědčil se 0 tom, jak je u nás uctívána památka sovětských lidí, kteří dali život za naše osvobození. „Vedle pomníku Komenského stojí v Nivnici obelisk s nápisem „Hrdinným sovětským vojínům, padlým za osvobození Nivnice v r. 1945“. Mezi 16 jmény těch, kteří padli v bojích o toto městečko, jsou 1 jména dvou našich rodáků, Džano Chelešije a Arčila Chorenuzašvili. Všech nás, sovětských lidí, zmocnil se smutek a současně pocit hrdosti na věrné syny naší velké vlasti, kteří dali své mladé životy za pravdu a pokrok, za mír na celém světě.“ Ze školství ve světě Památce J. A. Komenského V Sárospataku strávil J. A. Komenský čtyři vysoce plodná léta 1650—1654. Střední škola v tomto městě oslavila v červnu 100. výročí svého založení a na slavnostním shromáždění jí bylo uděleno jméno školy J. A. Komenského. Život za žáky Celý Ljoanský újezd provincie Chunan účastnil se slavnostního pohřbu učitele Pan-Czi-juna, který zahynul při zachraňování svých žáků. Po vytrvalém celonočním dešti nepřišlo několik dětí do školy. Učitel se obával, zda se jim něco nestalo, a vypravil se jím vstříc. Viděl ještě, jak vlna rozbouřené řeky smetla s mostu jedenáct dětí. S několika občany se vrhl do vody. Zachránili devět dětí, při boji o život dvou posledních učitel Pan-Czi-jun zahynul. Při pohřbu oznámil újezdní výbor Komunistické strany Číny, že si hrdinný učitel podal přihlášku do strany a je posmrtně přijat do jejích řad. V SSSR vyjde Pedagogický slovník Už v r. 1915 psala N. K. Krupská o potřebě pedagogického slovníku, který by „dal obraz školství v různých zemích, při čemž by se zaměřoval na to, co je pro danou zemi typické a charakteristické a co je neodlučitelně spjato s ekonomickým a společenským vývojem země a s její historií.“ Nyní oznamuje Akademie pedagogických věd RSFSR, že připravuje vydání Pedagogického slovníku, který ukáže, že sovětská pedagogika, založená na marx-leninském učení o výchově a vzdělání, je novým stupněm pedagogické theorie. Slovník je určen učitelům, školským pracovníkům a rodičům. Perspektivy rozvoje rumunského školství Také rumunská škola se přibližuje životu, roste počet školních dílen a stoupá význam polytechnického vyučování. Aby žactvo nebylo přetěžováno, připravuje se změna desetiletky v jedenáctiletku, na které by se vyšší třídy dělily na humanitní a reálné tam, kde pro to budou podmínky. Rozdíl bude pouze v počtu hodin věnovaných matematickým vědám na jedné a jazykům (včetně latiny), literatuře a filosofii na druhé straně. Do matematiky se opět uvádějí pojmy z vyšší matematiky, do přírodních věd geologie. Bude se učit základům marxismu-leninismu a politické ekonomie. 2 • UČITELSKÉ NOVINY • Najdeme odpověď k usnesení strany V posledních dnech bylo na naší škole práce nad hlavu: maturity, závěrečné zkoušky v osmých třídách, školní výlety, příprava na ukončení školního roku, na výstavku žákovských prací a mnoho jiného. Zkrátka celoroční práce vrcholila v ruchu, shonu i nervositě. Toužíš po klidu a odpočinku, současně však ti v hlavě víří nejedna myšlenka, která tě znepokojovala po celý rok a právě nyní se ozývá znovu. A nejsi sám, v kabinetě se sejdeš ještě se dvěma třemi soudruhy a debata nikým nepřipravovaná rozvine se do takové šíře, že přestávka nestačí, a tak se pokračuje odpoledne po vyučováni. Dostali jsme do rukou referát soudruha Hendrycha z červnového zasedání OV strany. Není možno oněm nepřemýšlet, nediskutovat, nereagovat na něj. Hovoříme pochopitelně nejvíce o výchově, o naší práci ve škole a o sobě samých. Práce se nám letos celkem dařila. Maturity a závěrečné zkoušky byly úspěšné, dosáhli jsme dobrých výsledků v polytechnickém vyučováni, naše skupina ČSM je již několik měsíců hodnocena jako nejlepší školská skupina v okrese. Co nám tedy chybí? Propadnout pocitu uspokojeni by za současné situace na škole znamenalo utéci od započatého díla. A to žádný z nás nechce. Jeden ze soudruhů hovoří o tom, co považuje za největší slabinu v naší práci. Nebereme dost vážně práci svazáků na škole. Připomíná, co mu řekla jedna z letošních maturantek o svém vztahu k CSM: „V deváté třídě jsem se stala pionýrskou vedoucí. Nejdříve jsem se na práci těšila, ale pak jsem byla zklamána. Nikdo mi neporadil, jak to dělat, aby se práce dařila. Proto jsem o tuto práci ztratila zájem. Platím jako mnoho jiných svazáků příspěvky, ale jinak nedělám nic.“ Další soudruh je nespokojen s tím, jak málo studujeme, jak jsme si zvykli pracovat podle pokynů shora a zapomínáme na tvůrčí přístup k práci. A co kritika a sebekritika? Nelze sice říci, že by se u nás vůbec nekritisovalo. Práce ředitele, činnost, vlastnosti a názory některých soudruhů jsou mnohdy posuzovány velmi přísně. Ale ne na schůzích, otevřeně a s úmyslem pomoci, ale o přestávkách a v kabinetech za zavřenými dveřmi. Správnou formu kritiky jsme dosud nenašli a máme-li být upřímní, ani jsme ji nehledali. Brání nám v tom ona nešťastná učitelská kolegialita, domnění, že budu-li kritisovat nesprávné názory svého druha, podkopu jeho učitelskou autoritu. Debata pokračuje. Mluvíme o tom, že naši studenti nemají jasno v otázce, jaká má být nová socialistická inteligence, že politická práce je na naší škole popelkou, že sice věnujeme hodně péče vyučování, ale málo vychováváme. Hodně hovoříme o vzájemném poměru mezi členy učitelského sboru, mezi komunisty a bezpartijními, mezi učiteli a vedením školy, mezi učiteli a správními zaměstnanci. Špatné vysvědčení si dává učitel, který není o politickém dění informován tak dobře jako třeba školník, který pravidelně sleduje denní tisk. Za debaty, která je vzrušená, mění se před našima očima slova stranického usnesení ve skutečnost, jíž žije naše škola. Cítíš, že za nimi tepe i náš život. Jsou hluboce pravdivé. Je jen na nás, abychom před touto pravdou nezavírali oči, abychom ji domýšleli a pomáhali tak řešit problémy, které před nimi vyvstaly. Nikdo nám nedá žádný recept, jak snadno a rychle odstranit nedostaťky, jak na příklad zbavit formálnosti naše škol sní, aby lidi skutečně zocelovalo a otvíralo jim oči. Je na nás, abychom ideologický boj, který je veden také na naší škole, vybojovali úspěšně a do konce. Půjde v něm především o ty učitele, kteří stále ještě kolísají a nemají jistotu, ale také o žáky, o jejich atheistickou výchovu především. A komunisté musí být v čele. Tak vyznívá náš rozhovor o usnesení červnového zasedání OV KSČ k některým otázkám ideologické práce strany. Od loňských podzimních událostí v Maďarsku jsou nová slova strany pro nás, učitele, největší podnět k zamyšleni nad tím, na jaké výši je naše ideologická úroveň. Pravdivou odpověď na tuto otázku si chceme dát ještě nyní, na konci školního roku, přes to, že je práce nyní víc než kdy jindy. Musíme si ji dát už proto, abychom do příštího školního roku šli již s jasným programem a s vědomím konkrétních úkolů na ideologickém poli, bez jejichž splněni bychom svou práci nikdy nepozvedli na vyšší úroveň. ZDENĚK ZAPLETAL, učitel jedenáctiletky ve Vizovicích Déti mezi horníky Naše škola byla nedávno společně s osmiletou střední školou v Lichnově a s národní školou v Uble pozvána svým patronem Vítkovickými železárnami Klementa Gottwalda na prohlídku závodu. Při příjezdu do závodu byli jsme mile přivítáni předsedou závodní rady a členy závodního výboru, kteří nás nejdříve zavedli do Rudého koutku. Potom jsme navštívili oddělení vysokých peci. Měli jsme štěstí, že jsme přišli právě k odpichu. Se zájmem jsme pozorovali žhavý proud železa a obdivovali se člověku, který dovedl vytvořit tak mohutné a složité stroje. S úctou jsme pohlíželi na hutníky, kteří v této vřavě a výhni pracují. Odtud jsme se dostali do válcovny, kde jsme se zaae obdivovali obratnosti valcířů, kteří kleštěmi usměrňovali pohyb ohnivých prutů, než se pokojně a vyrovnaně uložily v řádcích nebo se stočily. A už nás zase upoutaly mohutné válce, které donutily kusy rudého železa, aby se poslušně roztáhly na železné pláty. Padaly otázky, na které soudruzi ochotně odpovídali a které přibližovaly práci těchto lidí našim zvídavým žákům. A pak zase návrat do milého zátiší Rudého koutku, kde se teprve rozvinula debata, kde jsme v tichém, klidném prostředí dávali našim průvodcům další a další otázky. Bylo vidět, že soudruzi jsou pyšni na svůj závod, že jej milují. Poznali jsme náročnost práce, ale opravdovou snahu vedeni závodu o to, aby se dělníkům dobře pracovalo a dobře žilo. Plni hlubokých dojmů odjížděli jsme ze závodu navštívit osmi letku v Hulvékách, která je také patronátni školou VŽKG závodu 2. Pod kvetoucí sakurou uvítal nás ředitel školy a v kreslíme předsedkyně pionýrské skupiny. V přátelském pohovoru pověděly sl školy o svých radostech i trampotách, pochlubily se navzájem svými úspěchy a dohodly se o návštěvě, při níž by žáci soutěžili ve sportovních disciplinách i v bystrosti rozumu. Přesné podrobnosti sjedná ještě náš patron a my se těšíme, že uvítáme brzy naše přátele z Ostravy u nás v Zátoru. Ještě jsme. zhlédli krásně vybavenou dilnu i pěkné výrobky žákůa trochu jsme záviděli dostatek místa a pěkné školní prostory. Po obědě jsme se rozjeli podívat se na nové sídliště Porubá, kde jsme se obdivovali monumentálnímu oblouku a zřetelně jsme cítili tu velkou starost a péči státu o krásné a pohodlné bydlení našich pracujících. Den jsme zakončili radostně prohlídkou zoologické zahrady a rozloučili jsme se se zástupci závodu, kteří nás všude doprovázeli. Děkujeme jim za tento krásný a bohatý den, který nám přinesl nejenom poučení, ale i vědomí, že se poctivou prací všech lidí naše vlast stane ještě,krásnější a bohatší. HEDVIKA HRBÁČOVA, učitelka osmileté střední školí/ v Zátoru, okres Krnov Stovka brigádníků na Šumavu „Osou veškeré výchovné práce mezi mládeží musí být výchova prací, vykonávaná především v kolektivu,“ řekl soudruh Hendrych na zasedání strany. Promluvil tak za učitele poctivě smýšlející s mládeží a budoucností našeho státu a vyslovil kritickou připomínku těm, kdo chtěli školu opět isolovat od života, odstranit z ní tak potřebnou účast na budování. Svědomití učitelé vítají tuto podporu výchovy k práci a iniciativně hledají nejlepší formy přiměřené věku svých žáků. Dobrou věc vymysleli soudruzi na 4. osmiletce v Teplicích a žactvo ji vzalo za svou, obohatilo ji i vlastními podněty. Sto žáků pojede do pohraničního pásma na Šumavě na Celý měsíc. Nebudou zde jen užívat, svůj pobyt v krásné přírodě si mají umožnit vlastní prací. Část nákladu si uhradí z výdělku na brigádě; budou sušit sena pro státní statek a sbírat lesní plody pro Frutu, jíž chtějí nasbírat nejméně 30 q borůvek. Zklame-li letos pověstné úroda šumavských plodů, věnují se žáci sběru léčivých bylin. Mládež se ubytuje v Nové Polce v nadmořské výšce přes tisíc metrů. Státní statek jim dodá potraviny, další pomoc slíbil s. Moravec z národního výboru ve Vimperku. Kolektiv stmelí společná práce i letní radovánky a rovněž kulturní Život, na př. besídky. Budou zde mít i knihovnu, každý žák do ní přiveze dvě knihy. O výchovu a úkoly, které by snad byly nad síly mládeže, postará se vedoucí s. Vlček a ostatní osvědčení učitelé, jakož i několik matek. OTAKAR ČERMÁK, učitel hospodářské školy v Teplicích Škola do ulic města Na školách v Novém Bohumíně po každé končíme školní rok vystoupením žáků na veřejnosti. Naše jedenáctiletka letos uspořádala festival mládeže, a to u příležitosti sjezdu žáků této školy, bývalého gymnasia. Festival má být pro město překvapením a také radostným překvapením byl. Skupina „komediantů z Prodané nevěsty“ sezvala k němu celé okolí a v nedělním odpoledni se rozjásaly bohumínské ulice hudbou, tancem a zpěvem mládeže. V čele průvodu za vlajkami šli svazáci a vedoucí školy, za nimi děvčata v kyjovských a slezských krojích. Vypravili jsme í 14 alegorických vozů. Jeden z nich představoval spolupráci dělníků, rolníků a inteligence, jiný s obrovskou zeměkoulí a představiteli národů symbolisoval touhu pokrokového světa po míru, na dalších vytvořily mladší dětí známé národní pohádky. Část průvodu zobrazovala heslo „Škola kdysi a nyní“. Občané tu viděli středověké studenty, poznali děti ze Starého bělidla, školáčky z Alšových maleb i šlechtické dítky v kočárech a 6 guvernantkami. To byla minulost a pak šli žáci dnešní školy, všichni pěkné oblečení, s rudými šátky, mnozí na kolech i na motorkách. Ukázali jsme divákům i „Učebnice kdysi a dnes“, zobrazili jsme také otrockou a uvědomělou kázeň. Závěr průvodu měl název „Práce a zábava”. Na voze & laboratoří pro chemii a s pracovnou pro biologii žáci skutečně pracovali, kroužek šachistů měl živé figurky. Žactvo karikovalo 1 páskovství v protikladu opravdové, svazácké mládeže. Nechyběla tu ani část stanového pionýrského tábora. Na 4000 občanů přišlo zhlédnout náš odpolední program na hřišti, velký zájem projevili i o tábor se šedesáti stany, kde večer vzplanul oheň a pionýrské oddíly předvedly přehled celoroční práce. Ve stanové vesnici zůstalo přes festivalovou "oc 120 Pionýrů- my doma dosnili zde pionýři pod nočním nebem rodného kraje krásný festivalový den, v němž jsme ukázali veřejnosti, jak bohatě dnes žije naše škola. KVĚTA MATĚJKOVÁ, zást. fed. jedenáctiletky, Nový Bohumín 4. července 1957 Krátce ze života skol T epličtí studenti letos vydatně pomohli brigáJ dami při polních pracích. Tak na př. žáci pedagogické školy vyjednotili řepu na ploše téměř 6 ha. Jen o málo za nimi zůstala hospodářská škola a své závazky splnili i studenti z jedenáctiletek a zdravotnických škol. Kladem brigád bylo i to, že studenti pracovali spolu s mládeží ze svých patronátních závodů, takže se s ní lépe poznali a navázali 1 četná přátelství. (Z dopisu O. Čermáka.) ]%1 a osmiletce v Touškově mají nový diaprojektor a epidiaskop a teď se chystají koupit ještě televisor. Kde na to vzali peníze? Vydělali si je. Na škole pracuje už několik let dramatický kroužek, který má úspěch v celém širokém okolí. Divadlo však není jen věcí herců; podílejí se na něm i členové technického kroužku, kteří připravují scénu a rekvisity, členové pěveckého a tanečního kroužku atd. Tak tu divadlo pomáhá tvořit kolektiv. (Z dopisu J. Ebenlandra.) ]%] a mnoha školách ukončili školní rok výstavkou žákovských prací. Je to dobrá cesta, jak povzbudit výměnu zkušeností mezi učiteli a školami a jak seznámit veřejnost s prací školy. Nezřídka se taková příležitostná výstavka stane základem stálé školské výstavy, která pak má vliv na práci ‘ v celém okrese. Pěknou výstavku měli na př. na jedenáctiletce v Březně na Slovensku, která hned napoprvé vzbudila velký zájem rodičů i široké veřejnosti. (Z dopisu svobodníka J. Jordána.) estává se často, aby v jeden den maturoval otec, matka i syn, jak tomu bylo letos u Balšánků v Praze. Soudruha Balšánka, bývalého školníka, znají naši čtenáři jako odborářského pracovníka z ÜV Svazu a jeho žena je školnicí na národní škole v Praze 8. Oba studovali po večerech na jedenáctiletce v Praze na Letné a letos školu zakončili maturitou v den, kdy jejich syn maturoval na průmyslovce. V Karlových Varech-Rybářích otevřela nedávno osmiletá střední škola svůj malý sportovní stadion. Vybudovali jej s pomocí učitelstva rodiče žáků. Děti tu mají mimo jiné hřiště pro košíkovou. doskočištč, vržištč, dvě hřiště pro odbí-jenou, běžeckou dráhu a umyvárnu. Při otevření hřiště uspořádali sportovní slavnost. Na snímku s. Najmana vidíme start chlapců k „hlemýždímu“ cyklistickému závodu, v němž jezdci museli ukázat dokonalou schopnost držení rovnováhy a obratnost v řízení kola. (Foto Fr. Najman.) Dokončení úvodníku (Pokračování se str. 1.) .tkáních v zahraničí. Tyto akce a zájezdy přispějí k obohacení a sblížení školské i mírové spolupráce mezi rozličnými národy. Leč prázdniny — to nikdy nebyla jen myšlienka na oddech, k ní se přidružuje i vážná starost o naše socialistické hospodářství. Proto nás těší zprávy z některých krajů, z nichž se dovídáme; že se mnoho učitelů hlásí na senné, chmelové či jiné brigády a že chtějí přiložit ruce k dílu všude tam, kde toho bude třeba. Patří sem i péče o mičurinské pozemky, často velmi rozsáhlé, jako je na příklad pozemek v Březně, který bude vyžadovat střídavou pomoc ředitele i několika dalších soudruhů březenské osmiletky. Bude tedy té prázdninové činnosti habaděj. Dobrý učitel však ví, že se měsíc září zeptá, co udělal o prázdninách pro přípravu nového školního roku. Bude mít na mysli především směrnice našeho ministerstva pro práci v příštím roce, které bude třeba promítnout do konkrétní činnosti v té či oné třídě, bude to studium učebnic a metodických příruček -i další odborná připravenost a především studium dokumentů o nedávném zasedání'Ústředního výboru KSČ, které hovoří mnoho i k problémům naší výchovné práce. Jako v minulých letech, i letos proběhnou různé odborné instruktáže, kursy a exkurse, které pořádají ústavy pro další vzdělávání učitelů a školských pracovníků. Nový rok se hlásí s vážnými úkoly. Zkuše= nosti z loňského roku výrazně potvrdily, že tyto akce přinášejí prospěch učitelům i dětem. Zvláště důkladnou přípravu vyžadují nové předměty technického zaměření. Tak na příklad František Všetečka, učitel fysiky a chemie na 54. osmiletce v Praze 9, má tento plán: pojede s metodiky KPS na velkou exkursi do chemických továren na Slovensku. Prostudujé si důkladně učebnice chemie a fysiky pro 9. třídu a promyslí si práci v dílně, kterou povede po prvé. Ve studiu mu pomůže i časopis Výroba a škola. A ještě aspoň slůvko o těch, kteří věnují polovinu prázdnin kursům pro dálkově studující. Mnozí z nich, jako na příklad Kudolf Pokorný, ředitel jedenáctiletky v Ústí n. Labem, sotva najdou ve zbývajících týdnech několik dnů pro vlastní zotavení, ale podaří-li se jim to, at se jim aspoň tato krátká chvilka odpočinku vy. daří dvojnásob. Nuže tedy — otevřme už dveře škol a vy-í kročme vstříc našim mnohostranným prázdninovým tužbám. Však věřte tomu: ať už bu. deme kdekoli, na štítech tatranských hor či na plážích dalekého moře, pod stany letního tábora či v kursu, naše myšlenky se budou stejně neúnavně navracet tam, kde se nyní rozcházíme. To je také taková stará kantorská vlastnost. A pro to radostné shledání v novém školním roce — hodně prázdninové pohody!