Učitelské Noviny, leden-červen 1964 (XIV/1-26)

1964-01-08 / No. 1

Strana 2 V LÍBÁNI MAJI RADOST. V Libán! v jičínském okrese to ještě před­­nedávném nemčli s vyučováním děti snadná. Učili na několika mís­tech, chyběla tělocvična, pracovny pro fysiku atd. Dnes jsou na tom jinak. Za pomoci občanfl byla po­stavena moderní škola v hodnotě více než 3 milióny korun. Chybí již jen dokončení školní jídelny, což je závislá na Pozemních stav­bách, n. p. v Turnově. VYHRÁLI A JEDOU NA HORY. Vln­­tfřovštl zemědělští nčnl se každo­ročně fičastni známá soutěže v od­borných dovednostech. okresní sontěži vyhráli. V letošní Obsadili tři prvá místa v jednotlivcích a získali prvenství i v družstvech. Za tento úspěch je učiliště odmě­nilo týdenním pobytem na Klinov­­ci v Krušných horách. I PREVENCE I KURATIVA. Začátkem školního roku byla zřízena při ZDS v Preslově ulici v Praze 5 spoluprací Iákařfi, učitelů a členů rodičovského sdruženi školní stomatologická oše­třovna. pravidelně Lékařka, která sem dochází dvakrát týdně, provádí zde nejen preventivní péči, ele 1 ošetři dětem drobné zubní kazy. JULIO HERNANDEZ BLANCO Z HA­VANY je jedním z autorů tří set dopisů, které dostal jako odpověď na svůj dopis, otištěný v časopisu Revolucion, učitel španělštiny na střední ekonomické škole v Brně s. Králiček. Co píše osmnáctiletý Julio? Že má rád naši zemi, která pomáhá kubánskému lidu, chtěl by se k nám podívat a než se mu toto přání splní, rád by si dopiso­val jako ostatní kubánská mládež. S adresami kubánských přátel se mohou školy seznámit z časopisu Latinská Amerika, kam je s. Krá­liček poslal. TAKY LÉČBA. Učitelé ZDS při dětské léčebně ve Františkových Lázních věnují dětem ze svého volného času jedno odpoledne v týdnu a chodí s nimi na výstavy, ezkurze, vycházky a v letním období i na koncerty lá­zeňského orchestru. CENEX Z WARTENBERKA netušil, že v místě, kde byl poražen Ja­nem Zižkou, vznikne v r. 1883 so­­chařsko-kamenlcká škola. Tato ho­­řická škola, oslavující 8D. výročí svého založení, se zapsala do dě­jin našeho průmyslu kamene a dě jin moderního českého sochařství hlubokým a trvalým písmem. Dnes jako střední uměleckoprůmyslové škola vychovává tehniky kamene, kteří mají otevřenou cestu na vy­soké školy. SBĚR ZA 1000 KCS. 18 krásných kniž­ních odměn doslali žáci ZDS z Pro­stějova za vzorný sběr léživých by­lin. Nasbírali jich o prázdninách cel­kem 208 kg. Farmaceutický průmysl získal cenné suroviny na výrobu lé­čiv o škola 1000 Kčs na další vy­bavováni kabinetů a odborných pra­coven. TAK NA TO! Učitelé na učňovské škole v Praze 3. Štítného u!., se nespokojují s dosavadními metoda­mi a stylem práce s učňovským dorostem. Každý rak pořádají ve spolupráci se závody a s rodiči konference o výchovných problé­mech. Na letošním podzimním setkáni si pohovořili o tom, jak by měla škola a závod s rodiči jednotně působit, co by měli dě­lat odboráři, svazáci atd. O pro­blémech, které je třeba dále sle­dovat, zde pohovořili také dva krajští inspektoři. LEDNOVÝ program stalé vystaví učebních pomůcek 9. t. v 1S hod.: Pitva pokusných zvířat — pro učitele přírodopisu v 7. ročníku. Demonstruje E. Lišková, odb. aslst. PI, hovoří A. Altman, odb. asist. PI. 14 I. v 15 hod.: Práce s loutkou v ma­teřské škole — hovoří M. smutná, učit. mateřské školy v Praze 2. 15. I. v 15 hod.: Diaprojektory — be­seda o perspektivách rozvoje diaprojek­torů. Hovoří inž. F. Durdil a dr. ]. Pe­­char z VU zvuková techniky a filmu. 16. I. v 15 hod.: Magnetická tabule v počtech — využiti magnetické tabule při vyučováni počtům v 1.—5. ročníku. Hovoří M. Havlík, řed. 0DVU v Liberci. 17. I. V 15 hod.: Magnetofon ve školni prav! — dějepisné pořady z cyklu Vy­síláme pro školní fonotéky. Hovoří I. Kletbl, red. Cs. rozhlasu. 21 I. v 15 hod.: Nová mérová sousta­va v ČSSR — beseda o novém zákonu o měrových jednotkách. Hovoř! Inž. dr. V. šindelář, pracovník Úřadu pro nor­malizaci. „ . , 22. I. 15 hod.: Pomůcky našich kabi­netů a dílen — o současném stavu a perspektivách vybaven! kabinetů lyzlky, matematiky, chemie, biologie a školních dílen hovoří H. Jelínková, předsedkyně OPK Praha 7. 23. I. v 15 hod.: Výuka jazykům v po­­iouzavřených boxech — výstava spojená s předváděním metodiky, ukázka cvičné hodiny z ruského jazyka. Uváděj! pracov­níci katedry ukrajinského a ruského jazyka z filosofické fakulty KO. sou­pravu vyvinul VÚ zvukové techniky a fil­mu ČVUT. 30 I. v 15 hod.: československé vy­učovací stroje — o práci s učícími stro­ll, o jejich funkcích a o dalších perspek­tivách vyučovacích strojů hovoří Inž. Z. Křečan. pracovník ČVUT. inž. J. Tů­ma a V. Štěpán, pracovníci VŠE v Pra­ze. ZRUŠIT TŘÍDNÍ VÝKAZY Ohlasy na článek uveřejněný v 42. čísle UN, se při­mlouvají jednohlasně ta zrušeni tříd­ních výkazů a pro zavedeni eviden­čních listů. Dopisů přišle tentokrát tolik, ša by z toho byla docela ob­stojná brožura. A dá se říci, že po­učná. Kdyby na ni ovšem nebyla škoda papíru, neboř by pojednávala nejen o přednestech listů a zjedno­dušeni celkové administrativy, nýbrž i o úspoře mnoha vagúnů papíru. Tu množství dopisů je také důvod, proč je nemůžeme všechny uveřejnit proč otiskujeme někdy jenom jejich a výňatky, i když se proto na nás ně­kteří přispívatelů pohoršuji. Poněvadž pouhá výměna a hromadě­ni názorů bez praktického závěru by byla jenom formálni, předložili jsme všechny návrhy a dopisy MSK a do­stali jsme tuto odpověď: MŠK se už předběžně otázkou tříd­ních výkazů zabývalo. Zvážilo přitom osvědčená 1 negativní zkušenosti škol, kde se místo třídních výkazů použí­valo kartotéčních, evidenčních nebo katalogových listů a rozhodlo se svolat v měsíci lednu 1964 poradu, na niž budou pozyáni zástupci škol, kde v minulosti evidenční listy byly už zavedeny, i autoři nových návrhů. Nestav! se v zásadě proti nahrazení třídních výkazů evidenčními listy, jednalo již dokonce s výrobou, neboť pro zavedeni Hitů je třeba kvalitního kartónového papiru, a |e nakloněno tomu, aby se nový způsob v několi­ka okresech na zkouška provedl, -ep- ZÁLEŽITOST VĚTŠINOU FORMÁLNÍ? Za 37 let učitelského působeni jsem měl desítky hospitaci a inspekcí, mohu tedy dobře srovnávat. Většinou to byla záležitost formální. Kdyby jich nebylo, nic by se nestalo. Měl jsem ředitele, kteří chodili často po třídách, a neřekli vyučujícímu ani slovo. Sedávali v zadní lavici, něco si tajuplně psali do sešitu a pak ode­šli — mysli si o tom, co chceš. Ředite­le, který se jen podepsal do třídili knihy (někdy dokonce mimo vyučová­ni), potřásl koleglálně pravici a zmi­zel ze třídy. Ředitele, který nikdy ne­zapomněl na přátelský pohovor (třeba při náhodném setkání). Ředitele, kte­rý hodinu rozebral, přečetl svůj struč­ný záznam a dal ho podepsat. Jak by měla hospitace vypadat, aby uspokojila učitele i hospitujleiho? Nebo přesněji: Jak by měly vypadat pohovory po hospitacích? Ale napřed Ještě otázku: Maji se hospitace ohla­šovat, jak je to někde zvykem, čí mají být nečekané? Poznal jsem obojí způsob. Nevidím chybu v tom, ohlási­li ředitel předem hospitaci (někteří učitelé jsou tím nadšeni), ale mám dojem, že někdy Je lépe hospitaci pře­dem nehlásit. Jsou lidé, kteří každou návštěvu ve třídě snášeli tak těžce, že je pro ně utrpením, když jim ře­ditel ohlásí hospitaci. Prožiji totiž řadu dni v těžkém nervovém napětí a kvalitě hodiny to nepřidá. A jsou také učitelé, kteří sl ohlášenou ho­dinu vzorně připraví, a pak jde zase všechno postaru. Pohovory po hospitacích by se měly vždycky konat v přátelském ovzduší. První předpoklad úspěšného vedeni Je totiž v tom, aby hospitujicl získal učitelovu důvěru. A tu nezíská nikdo strohým nebo dokonce nepřátelským přístupem. Je radost hovořit o hodině s odborníkem, který sl váží vaši práce a ví, proč co říká. Nemusí vás ani chválit. S ředitelem, který ro rozboru hodiny a po nezbytných po­kynech vyzve svěho učitele přátel­sky: „Přijď ke mně do hodiny, chceS- 11.“ Mluvil jsem nedávno s mladou učitelkou SWS. Je svým ředitelem nadšena. Byl u ni se zástupcem na hospitaci a hodnotil ji kladně. Na­konec Ji podval do své hodiny. 51 a a prohlásila, že jí hospitace dala víc než pohovor. Někteří ředitelé dělají zásadní chy­bu v tom, že jednají se svými učiteli z pozice sily. Jiní, a je jich dost, se při pohovorech opatrnteky omez! na několik základních pravd — a tady to podepiš. Ano, podepiš. Jak je to vlastně s tím podpisováním záznamů o hospitacích? Co má uč(tel podpiso­vat? Že je pravda, co si ředitel na­psal do sešitu? A co, když s tím učitel nesouhlasí? A nakonec ještě několik slov k počtu hospitací. Jsou ředitelé, kteří mají ve sboru několik lidí, znají je jako své boty, ale přesto chodí často na hospitace. Musí přece vykázat plněn! plánu! To je ovšem zásadní omyl. Hospitace má být podle mne svát­kem. A má se ji také něco sledovat. Chodit po třídách jen proto, abych měl určitý počet návštěv, Je hloupé. Ředitelé by měli také rozlišovat mezi učiteli. Je snad rozdíl, učí-11 někdo desítky let, nebo jen dva tři roky. Jsou učitelé, kteří sl nemohou osvojit učitelskou abecedu. Na ně by se mě­ly hospitace zaměřit především, ni­koliv plánovat u všech učitelů stejné počet hospitací. To je — nezlobte se — zbytečné znervózňování učitelů í žáků a trestuhodné mrhání časem. Dr. JOSEF PRCHAL, SŠSP v Praze Pozn. redakce: Co říkáte, čtenáři? Souhlasíte se s. Prchalem, nebo máte Jiné zkušenosti? Domníváme se, že po výměně názorů kolem týdenních porad by to mohlo být další užitečné téma, související s řízením školy. Na­pište! 0 VÁNOCÍCH PO VÁNOCÍCH Stál lsem na autobusové zastávce. Přicházeli dělníci, na které čekala odpoledni směna, a přibíhali Školáci, kteří se téštll na odpolední „jolku“. Děvčata se mezi sebou živě bavila. 0 poslední módě, o vánočních dár­cích, až se přešlo k odpoledním tříd­ním slavnostem. ,Jakou budete mít »jolku«?* „Zabitou, docela zabitou, protože naše třídní už zase sháněla »Babičku«.“ „Prosím tě, nač »Babičku«?“ „No, bude číst, jak babička po štědro­večerní večeři vzala ode vSeho po kousku a hodila polovičku do potoka a druhou zahrabala do sadu pod strom. Představte sl, že už to budeme poslou­chat podruhé. Lont to také četla.“ Toto sdělení vyvolalo u přítomných děvčat vySSÍch ročníků základní devíti­leté školy mnoho smíchu a snad bylo Impulsem k tomu, aby sl i ostatní po stěžovaly. Dověděl jsem se, že jedna třída neměla mit „jolku“ vůbec, nebot třídní rozhodl, že se hodní žáci a hodně žákyně půjdou podívat do 'I- ných tříd a Ü „nehodní“ nepůjdou nikam. Skupina děvčat takový způsob jednohlasně odmítla. Některé odváž­nější prohlašovaly, že by takové „hosty' ve svě třídě nestrpěly. Děvče ta z deváté třídy se „chlubila' zase tím, že na celém vánočním stromku mají jenom tří ozdoby. Prý to stačí, protože stromek je krásný t bez ozdob. 1 když to byly poznámky veselé a vtipně a vSechny se hodně nasmály. Já Jsem na ten smích nemohl dlouho zapomenout. Zdálo se mi, že v j něm není jenom radost, ale také trochu ironie a výsměchu. A právě to mě znepokojuje, protože učitel, který při­padá žákům směšný, těžko získává jejich důvěru a bez ní se výchova sotva podaří. Mezi názorem učitelky, která chtěla číst úryvek z Babičky, a názory jejich žákyň je zřejmý rozpor, který vyvo­lává dalSt otázky. Co je vůbec účelem „folky“ a jakou vánoční slavnost dnešní dětí chtějí? Známe své žáky natolik, abychom věděli, čtm a jak na ně můžeme citově působit? Mohl bych uvěst Ještě další otázky, avSak myslím, že pro ilustraci po­stačí. Postačí k tomu, abychom si uvědomili, jak je potřebné poznat své žáky, je/tch smýšleni, zájmy, úroveň atd., protože jinak se může stát, že se nevhodnou volbou výchovných prostředků a opatření v Jejích očích zesměšňujeme. Ale nejde snad jen o to. Jde t o formalismus, jehož dů­sledkem je mimo jiné i cynismus dští vůči tomu, co původně mělo pomáhat jejich citové a estetické výchově. LADISLAV ZELINA, Gottwaldov MÁTE U VÁS TAKÉ TAKOVÉ POTÍŽE? I,!., II. .1 . ..„ — —M I ■■ Na naif škole je 23 ůienů učitel­ského sboru, z toho jen dva učitelé a ředitel jsou kuřáci. Nemohu pro sadit, aby chodili kouřit někam do kabinetu mimo sborovna, v které pracuje většina učitelů v době oké­nek i po vyučováni. Trpím chronic­kým katarem průdušek a lékaři do­poručují, abych se vyhýbal prachu a kouři, jak te však mám udělat, když dvě místnosti z úsporných důvodů nemůžeme vytápět? V poslední době vyšly výnosy o ochraně zdraví pfi práci, a proto se domnívám, že bv se ve sborovně, kde must pracovat ku­řáci i nekuřáci, nemělo konřlt. Pro­sím redakci Učitelských novin, aby mi sdělila, zda je tento názor správ­ný. Prosím také o sděleni, co bych měl udělat, kdyby většina nekuřáků dala sonhlas s kouřením a jen men­šina členů byla proti kouřeni ve sbo­rovně. Za brzkou odpověď děkuje J. P. z okresu Brno. Pozn. redakce: Soudruhovi P. odpo­vídáme dopisem, jeho dotaz uveřejňu­jeme proto, aby odpověď na tuto otáz­ku hledali i na ostatních školách, kde máji nekuřáci podobně trápení. NĚKDY MĚ MRZÍ... Po přečteni zprávy o jindřicho­hradecké konferenci jsem byia hrozně zklamána, že tato konfe­rence již skončila. Přála jsem si totiž, abych se jí také mohla zúčast­nit. Ale to není možné, protože jsem ještě příliš mladá a pocho­pitelně nemohu být ještě tak vyni­kající učitelkou, abych byla vybrá­na. Podrobná jsem sl pročetla celou stránku Učitelských novin o této konferenci, ale to je málo. Je tam zmínka o nových způsobech práce, o nových pomůckách, ale takových, jako je magnetická tabule či různé krabičky, je jistě víc. Vím, že účast­níci konference budou dále sdělo­vat své poznatky, ale to je stále málo proti tomu, co si sami při­nesli pro svojí Již dobrou práci. Jsem ráda, že jsefh ještě mladá a že všechno nové mě teprve čeká, ale někdy mě zase mrzí, že nejsem stará a zkušená, abych byla vybrá­na na některou z těchto konferen­cí. Co asi nadělám ještě zmatků, než přijdu na to, co někdo dávno přede mnou našel l -M. V. Záloha komunismu KRESBA MILOŠE NESVADBY isme v řeku prameny se sbíhající, jsme proudy lámající starý led Žádnému z nich není ještě patnáct. A pře­ce všichni dohromady vykonali velký kus práce. Pro školu, pro obec, pro malé détl z mateřských škol, pro staré důchodce, pro zemědělství, pro průmysl hutni, papírenský í farmakologický. Učí se, soutěží, zúčastňují se olympiád, skládají básně a častušky, kreslí, cvičí a sportují. Dovedou se od plic smát a hlučně se bavit. Ale dovedou t směle a zdravě kriti­zovat. Především sebe a svou pionýrskou práci, když se v ní chce uhnízdit formalismus a pa­sivita. Ale i ty, kteří jim malí být a mnohdy nejsou vzorem — oddílové vedoucí, funkcioná­ře, učitele i rodiče. Pět set padesát zástupců dnešních členů PO ČSM ze všech krajů republiky, ti nejlepší a nej­­aktivnější, byli i letos 1. ledna jako každoroč­ně pozváni na Pražský hrad, aby se na novo­roční slavnosti setkali s členy Ov Komunistic­ké strany Československa v čele s prvním ta­jemníkem a presidentem republiky Antonínem Novotným, s členy vlády a Národní fronty, s funkcionáři Ov ČSM a pochlubili se jim i svým druhům z celé vlasti vším dobrým a užitečným, čeho ve svých oddílech a skupinách v poslední době dosáhli. Je jen přirozené, že celá letošní slavnost pionýrů na Pražském hradě byla poznamenána blížícím se 15. výročím založení PO ČSM a tím, čím dnešní pionýři žijí, co je zajímá, k čemu mají blízký vztah. Na pódiu ve Španělském sále se uplatnila především jejich vlastni tvořivost. V pestrém programu, skloubeném do Živých pionýrských novin, se vystřídalo několik gym­nastických družstev, pěveckých souborů a kroužků, pantomima a satira několikrát tály do živého, at mířily na špatně pochopenou vše­strannost, jejímž výsledkem je uspěchaný ne­douk a lajdák, nebo na nepřipravenou „čin­nosť při schůzkách ve třídě, zatímco slunce a hříště lákají oddíl ven, na nemístnou péči do­spělých o všemožný komfort pro děti v pionýr­ských táborech, čl na pochybné a nesprávné vztahy mezi učiteli, kteří před žáky kritizují a podceňují práci ostatních vyučujících. Aby si ověřili, kam lze dospět vytrvalostí, houževnatostí, láskou k práci, měli možnost be­sedovat s nositeli řádů a s předními pracovní­ky ve vědě, umění, sportu a obdivovat se je­jich vědomostem, zručnosti, uměleckým výko­nům. Pohybovali se zde zcela přirozeně, nenuceně, hovořili otevřeně s presidentem a s ministry, spontánně a upřímně tleskali všemu, co se jim líbilo ve slovech představitelů strany i v pro­gramu. Stejně nadšeně se dali strhnout i ryt­mem twistu, polkou, hudbou Jana Seeháka ke spartakiádnímu cvičení vojáků — zkrátka vším, co je přiměřené Jejich chápání a jejích dětské­mu temperamentu. Nemyslíme, že nějak zvlášt uvažovali o tom, že o těchto místech kdysi žili králové a kní­žata. Naši pionýři jsou i na Hradě jako doma. A na Nový rok zde znovu ukázali, že přes vše­chny překážky a přes nedostatky, které kri­tizován, vyrostli v patnáctileté pionýrské orga­nizaci jako početná záloha, dobře připravená pro život v komunismu. Kla Z CELOSTÁTNÍ INSTRUKTÁŽE TV Před třemi roky, když jsme začali učit tělesné výchově podle nových osnov, roz­hodlo ministerstvo školství a kultury, aby během pěti let byli seznámeni s no­vým tělovýchovným systémem všichni učitelé 1.—5. ročníku základních devíti­letých škol. Je užitečné, že se každým rokem scházejí krajští aktivisté tělesné výchovy 1.—5. ročníku k výměně zkušenosti, nebot se přitom dovídáme, jak a s jakými výsled­ky se v okrese plni usnesení minister­stva školství a kultury o dalším doško­lování učitelů. Na poslední instruktáži v Olomouci osvětlila hlášeni aktivistů stav a situaci v jednotlivých krajích. Tak v Praze bude letos již téměř jedna třetina učitelů seznámena s novým po­jetím tělesné výchovy. Ve Středočeském kraji zaostávají okresy Benešov a Mladá Boleslav, a proto sl někteří aktivisté okresního kabinetu TV vzali patronát nad okresy, v nichž je třeba učitelům pomo­ci. V Jihočeském kraji pořádají s úspě­chem instruktáže zvlášt pro učitele má­lotřídních škol, avšak v okresech Stra­konice, Český Krumlov a Prachatice není učitelům tělesně výchovy věnována po­třebná pozornost. V Západočeském kraji se zajímé o doškolováni učitelů i odbo­rová organizace e přispívá účastníkům instruktáži na úbradu cestovného. V Seve­ročeském kraji, kde máji pochopeni i pro vdané ženy, soustředili školení po půl­dnech do větších okrsků a není proto di­vu, že již téměř 70 0/0 učitelů je sezná­meno s prováděním tělesné výchovy po­dle nových osnov. Ve Východočeském kra­ji se postarali zatim o Instruováni uči­telů jen v pardubické oblasti. V Jihomo­ravském kraji chtěji pomoci učitelům zřízením tělovýchovné poradny při ZDS v Brně, Kaieckého ulice, a v Severomo­ravském kraji je v každém okrese jeden inspektor odpovědný za stav školní tě­lesné výchovy. Vydatně tu pomáhají i od­borní poradci, ktefi navštěvuji školy a pořádají pravidelné instruktáže pro uči­tele. V Západoslovenském kraji se sice učitelé zúčastňuji instruktáži, ale znač­ná část jich na instruktážích necvičí. Ve Středoslovenském kraji se mohou pochlu­bit úspěchy v dalším vzděláváni učite­lů tělesné výchovy okresy Martin, Vrút­ky, Zvolen, ve Východoslovenském kraji všechny okresy až na Michalovce a Hu­menné. Je škoda, Ze jen v málokterých okresech bylo zavedeno v 1.—5. ročníku polodbor­­né vyučování, které by jistě přispělo ke zkvalitněni vyučováni tělesní výchovy, ale je potěšitelné, jak se školy starají o zřizováni hfišf a cviěišf a o doplňováni tělovýchovného inventáře. JAN LÁTAL, OVDU Olomouc Fr. Branislav DANA STEHLÍKOVÁ, 9.B M. KOZELKOVA, 9.B LADISLAVA KOPECKÁ, 6.D DETSKÉ PRACE Z KROUŽKU VÝTVARNÉHO UMÉNl, VEDENÉHO AK. MALÍŘEM KEM ZE ZDŠ V MILEVSKUSTEHLÍ­

Next