Zemědělské Noviny, květen 1971 (XXVII/102-127)

1971-05-05 / No. 105

Marxův odkaz Dnes je tomu 153 let, co se narodil Karel Marx. Na sklon­ku první poloviny minulého století, kdy Karel Marx spolu s Bedřichem Engelsem zfor­moval základy svého učení a vstoupil do arény politického boje, se mohlo většině sou­časníků zdát, že se nestalo nic neobyčejného: k četným již a existujícím směrům socialismu komunismu přibyl další. Praktická zkušenost následují­cích desetiletí však ukázala, že marxismus jako jediný z nich obstál ve zkoušce dějin. Zatímco různé směry malo­­buržoazního a utopického so­cialismu a komunismu bud postupně degenerovaly nebo ztroskotaly, marxismus se stal teoretickým základem postup­ného formování a růstu revo­lučního dělnického hnutí mohutnou společenskou sílu — v od skrovných počátků „Svazu komunistů“, který měl jen ně­kolik set členů, až po dnešek, kdy se mezinárodní komunis­tické hnutí, opřené o Sovětský svaz a světovou socialistickou soustavu, stalo rozhodujícím faktorem světového vývoje. Základní příčina historické­ho vítězství marxismu nad ostatními směry spočívala v tom, že šlo o vědecký socialis­mus. Marx a Engels neslibo­vali vzdušné zámky. Nenásle­dovali utopické socialisty < v pokusech vymyslet si a pro­pagovat recept na „ideální společnost“, jež by vyjadřova­la subjektivní představy a přá­ni těch či oněch skupin bez ohledu na podmínky a mož­nosti doby. Celé jejich dílo bylo naopak prodchnuto úsi­k lím proniknout co nejhlouběji objektivnímu, vědeckému poznání zákonů vývoje exis­tující buržoázni společnosti — její ekonomické základny, společenské struktury, úlohy různých tříd a vrstev, mocen­ských orgánů státu, ideologie, náboženství, kultury aj. Na tomto vědeckém základě pak vybudovali své učení o reálných ipožnostech a náro­cích boje za socialismus a ko­munismus, ve kterém klíčové postavení zaujímaly myšlenky o historické úloze dělnické třídy, o nezbytnosti vedoucí úlohy komunistické strany a základních principech jejího programu, strategie, taktiky a organizace, o diktatuře prole­tariátu, o svazcích proletář­­ského internacionalismu aj. Nezaměňovali přání za sku­tečnost. Zaměřili svou politic­kou práci na skutečné dělníky z masa a krve. jak je vytvo­řila průmyslová revoluce Tvůrči rozvoj marxismu byl v jejich pojetí vždy nerozluč­ně spjat s bojem za důsledné odlišení myšlenek vědeckého socialismu od buržoazních a pseudosocial istických teorií, stejně jako s otevřeným, kri­tickým zkoumáním praktic­kých zkušeností, včetně do­časných neúspěchů a porážek. Od dob Marxova života se svět pronikavě změnil. Před stoupenci socialismu a komu­nismu v každé zemi i v me­zinárodním měřítku vyvstaly četné nové problémy a úkoly. Základní myšlenky Marxova díla a jeho střízlivá, vědecká metoda přístupu k řešeni všech společenských problémů si však zachovávají také v současnosti svou plnou hodno­tu pro každého, kdo chce svým dílem přispět k dalším úspěchům boje proti imperia­lismu, k reálným pokrokům ve výstavbě socialistické a komu­nistické společnosti. J. S. V Gruzínski SSR je přes 150 meteorologických a hydrologic­kých stanic, které sledují vývoj počasí, úroveň hladiny řek i po­hyb ledovců. V minulých dnech byla v hlavním městě Gruzie Tbilisi postavena nová aerologická stanice, která umožňuje při­jímat signály meteorologických družic Země. Na snímku: záběr ze stavby antény. (Foto ČTK - APN) Díky osvoboditelům (Pokračováni ze str. 11 pléna ŰV KSC v roce 1969 sě základní úkoly tohoto procesu úspěšně splnily. „Nové vedení KSČ prokáza­lo svůj internacionální postoj i podépsáním Smlouvy o přá­telství, spolupráci a vzájem­né pomoci mezi ČSSR SSSR 6. května 1970. Nová a smlouva začala ihned od za­k čátku plnit své poslání. Došlo významnému prohloubení spolupráce ČSSR a SSSR, ze­jména hospodářské. Jak uka­zují - směrnice pro pátý pěti­letý plán, úzká. a trvalá spo­lupráce má rozhodující vliv na dynamiku rozvoje čs. ekono­miky.“ Jak zdůraznil Ján Janík v závěru, při plnění náročných úkolů, které vyplývají z pří­prav sjezdů KSS a KSČ i z realizace jejich závěrů, budou vodítkem pro ČSSR smělé cí­le a perspektivy, obsažené v závěrech XXIV. sjezdu KSSS. 2 Zemědělské noviny % i ZE SVETA Čs. velvyslanec v Moskvě ing. Br Chňoupek se včera se­tkal u příležitosti prvního • vý­ročí podepsání nové spojenec­ké smlouvy mezi ČSŠR a SSSR se sovětskými novináři. V Žencvě zahájilo 24. shro­máždění Světové zdravotnické organizace za účasti 129 člen­ských zemí. Na pořadu je ta­ké přihláška NDR za člena této organizace. Francouzský ministr zahra­ničí přiletěl včera do Moskvy na pozvání svého sovětského kolegy Gromyka. Chilský stát převzal největ­ší podnik na těžbu a zpraco­vání ledku. Industria Alerna­­na má přes 800 zaměstnanců a vyrábí přes 30 tisíc tun hno­jiva ročně. Za čtyřdenní amnestie, vy­hlášené na Cejlónu vládou pre­miérky Bandaranaikové pro vzbouřence, se na policejních stanicích a úřadech dobrovol­ně přihlásilo 1734 povstalců. Vojenské námořní manévry NATO začaly včera u norské­ho a dánského pobřeží. Ma­névrů, jež mají krycí název Easy Entry, se účastní pla­vidla .a letadla Británie, Dán­ska.- Norska a NSR. Willi Stoph přijal včera ná­městka předsedy rady minis­trů Polské lidové republiky Eugenusze Szyra. V Římě začaly rozhovory představitelů tří největších odborových konfederací s ve­doucími představiteli politic­kých stran o sociálních refor­mách. Podle posledních zpráv bylo při explozi ve skladišti výbuš­nin v jihobrazilském městě Porto Alegre zabito 20 osob, zraněno 56 a další Se zatím pohřešují. Zničeno bylo 15 do­mů. Šest letadel sestřelili jiho­­vietnamští vlastenci ve dvou dinech — 30. dubna a 1. květ­na — v jihovietaamské pro­vincii Kuang-tri. Oznámila to tisková agentura VDR. * POKROK — V Etiopii, kde panuje ještě polygamie, zřídila vláda Rád manželské věrnosti. Titulem rytíře řádu jsou vy­znamenáváni mužové, kteří ži­jí v manželství déle než 25 let s jednou ženou. Mužové, kteří žijí s jednou ženou 40 let, do­stávají titul „Velkého mistra řádu". Dopaden v tunelu New York (čtk) —. James Earl Ray, odsouzený vrah dr. Martina Luthera Kinga, se po­kusil o útěk z vězení, byl však během několika minut dopa­den. Ray, odsouzený k 99 ro­kům vězení, byl přemístěn do zvláště zajištěné cely vězení Brushy Mountain ve státě Tennessee. Po několikaměsíč­ním úsilí uvolnil cement ko­lem betonového bloku, který odsunul a pronikl do větrací šachty. Byl dopaden v tunelu, jímž prochází ústřední topení. Znovu Lon Nol Phnompenh (čtk) — Po dvoutýdenní vládní krizi se maršál Lon Nol vrátil jako hlavní postava na phnom­­{íenhskou politickou scénu. Je­ho mládší bratr'plukovník Lon Noh oznámil na tiskové kon­ferenci, že Lon Nol,znovu při­jal úřad ministerského před­sedy. Většinu běžné řídící práce ve vládě mají za Lon Nola, který byl pbčátkem roku po­stižen záchvatem mrtvice, vy­konávat jeho tři náměstkové, především oblíbenec americ­kých úřadů princ Maták. Demonstrace rozvířily Washington Po brutálním zákroku policie nestačily ani věznice • Na 300 tisíc vládních zaměstnanců se nedostalo do práce © Posun v názorech americké veřejnosti na válku v Indočíně New York / Washington (čtk) — Mimořádně „úspěš­ný“ den měla v pondělí washingtonská policie: ve spolupráci s početnými oddíly vojska a Národni gardy zatkla za jediný den celkem 7000 účastníků protiválečné demonstrace. Na tak obrovský počet za­tčených, jaký se nepamatuje za celou dosavadní historii Washingtonu, nestačily místní věznice. Mnozí demonstranti byli proto shromážděni v na­rychlo zbudovaných boudách, kde většinou nebylo hygienic­ké zařízení a mnohde ani po­trava a voda. Asi sto lidí mu­selo být po srážkách mezi po­licisty a demonstranty lékař­sky ošetřeno. Proti demonstrantům, jejichž počet se odhadoval na 30 000 až 50 000, zasáhla policie už v předvečer plánovaného naru­šování dopravy ve Washingto­nu, ale tato akce byla málo účinná; policisté použili také slzotvorný plyn. Nejbrutálněj­Berlín (čtk) — Ve zprávě o XXIV. sjezdu KSSS předne­sené v pondělí na zasedání ŰV SED první tajemník ÜV SED Erich Honecker zdůraz­nil, že vedení SED zamítá pla­né řeči o tzv. „vnitroněmec­­kých vztazích“. Mír a bezpeč­nost v Evropě vyžadují ne­omezené uznání realit. Jaké­koliv pokusy o „mimořádné vztahy“ mezi imperialistickou NSR a socialistickou NDR jsou hrubým prohřeškem proti sku­ší zákroky a srážky se ode­hrály zejména u čtyř mostů z Virginie do Washingtonu, kde se pro houževnatý odpor de­monstrantů podařilo policistům a vojákům zmařit- blokování dopravy do Washingtonu znemožnit tak příchod do prá­a ce asi 300 000 zaměstnancům vládních úřadů ve městě až po šestihodinovém úsilí. Odpor demonstrantů trval nejdéle v Georgetownu, kde byly postaveny barikády z pře­vrácených popelnic, poštovních schránek i z převržených aul. Avšak i ten byl po několika­hodinovém úsilí policejních a vojenských oddílů zlomen a generální návladní USA mohl prohlásit: „Doprava je znovu tečnosti a stavějí se v cestu evropské bezpečnosti. Ve zprá­vě ŰV SED se zdůrazňuje, že čas již dozrál, aby se koneč­ně ustálily vztahy mezi NSR a NDR na bázi mezinárodně právních norem. E. Honecker konstatoval, že při návštěvě delegace SED v Sovětském svazu „bylo při všech setkáních jasně potvr­zeno nezlomné přátelství mezi KSSS a SED, jako i mezi SSSR a NDR“. nerušená a také vláda fun­guje.“' Značný posun v názorech amerických občanů ve pro­spěch ukončení války v Indo­číně zjistil poslední průzkum veřejného mínění. 60 dotáza­ných ze 100 je pro pokračo­vání odsunu vojsk z Vietna­mu i v případě, že by se sai­gonský režim zhroutil. 40 procent dotázaných pova­žuje nedávný vpád do Laosu za neúspěch a 58 procent sou­dí, že je nesprávné z morál­ního hlediska, že USA vedou válku v Indočíně. 42 procenta dotázaných by souhlasila účastí jihovietnamské Fronty s národního osvobození v jiho­vietnamské koaliční vládě, kdyby to byla „jediná cesta k míru ve Vietnamu“. 0 budoucí strategii Káhira (čtk) — President Sadat měl včera důležitou po­radu se svými nejbližšími spo­lupracovníky, na níž se jed­nalo o budoucí vojenské a po­litické strategii Sjednocené arabské republiky. Účelem schůzky také bylo, podle ká­hirského rozhlasu, „jasně de­finovat před návštěvou ame­rického ministra zahraničních věcí stanovisko SAR s při­hlédnutím k nynějším okol­nostem a budoucím eventua­litám“. Ministr Rogers přiletěl do Káhiry Káhira (čtk) — Americ­ký ministr zahraničních věcí William Rogers přiletěl včera odpoledne do Káhiry. Ministr zahraničních věcí Sjednocené arabské republiky dr. Mahmúd Rijád zahájil hned večer rozhovory s minis­trem Rogers,em. Jejich první schůzka trvala 90 minut. Při příletu prohlásil William Rogers, že veze presidentu Sadatovi osobní poselství pre­sidenta NiXona. Nastal čas uznat reality Sjezd maďarských odborů Budapešť (čtk) — V Budapešti včera začal XXII. sjezd maďarských odborů. Sjezd zhodnotí činnost třiapůlmiliónové organizace maďarských pracujících a stanoví další úkoly ma­ďarských odborů. Generální tajemník Celostát­ní rady odborů MLR Sándor Gáspár ve zprávě o činnosti organizace za uplynulé čtyři roky prohlásil, že maďarští od­boráři schvalují usnesení X. sjezdu MSDS, jeho politické cíle pokládají za vlastní a usilují o jejich uskutečnění. Zdůraznil, že odbory přispěly k dosažení úspěchů v socialis­tické výstavbě, efektivně za­stupovaly a hájily zájmy pra­cujících. V závěru projevu analyzoval v Sándor Gáspár nové tendence mezinárodním odborovém hnutí. V projevu na XXII. sjezdu maďarských odborů zdůraznil předseda Ústřední rady Čs. ROH Karel Hoffmann zájem československého pracujícího lidu a Revolučního odborové­ho hnutí o úspěchy odborů při výstavbě socialismu v Maďar- Čína nakoupí britské letouny Londýn (čtk) - Vláda Čínské lidové republiky jedná s britskou firmou Hawker­­-Siddeley o nákupu šesti prou­dových dopravních letounů ty­pu Trident-II, které se mají v budoucnu používat na čín­ských leteckých linkách do za­hraničí. Delegace firmy byla měsíc v Číně a vrátila se s názorem, že se koupě usku­teční. ské lidové republice a vysoce je ocenil. Sjezd maďarských odborů pozdravil také tajemník Vše­­svázové ústřední rady odborů P. T. Pimenov. NA POMOC PRAZE... PSÁNO PRO ZEMĚDĚLSKÉ NOVINY Konečně Berlín. Tentýž Berlín, který byl v prosinci jeden­­ačtyřicátého nekonečně daleko, a nyní, v dubnu pětačtyřicátého je na dosah ruky, nějakých tři sta kilometrů. Co znamenají ve srovnání s těmi tisíci kilometrů, které jsme prošli od Moskvy k Nise. Všichni jsme věděli, že boj bude těžký, ale poslední. Před námi je konečné vítězství. Plukovník Ivan Sem jonovič Vagaňov, velitel mechanizova­né gardové brigády měl už za sebou padesát let života. Vel­kého života — ne pro těch pa­desát let, ale pro bohatství prostých událostí a zkoušek. Při jejich výčtu se mnozí do­dnes diví. Je vůbec možné, aby to všechno prožil jeden člověk, rolnický syn z vesnice Protopopovka u města Gorkij? •20. dubna v pět hodin od­poledne se tanky mechanizo­vané brigády plukovníka Va­ganova, které za 24 hodiny překonaly šedesátikilometro­vou vzdálenost, probily na již­ní okraj Berlína. Začaly těžké, vysilující pouliční boje. Po­sádky nespaly celé dny a no­ci. Každý dům, každá čtvrt byla dobyta velmi draze. Do­my se s rachotem sesouvaly na hromadu. Tam, kde tankis­­té a dělostřelci stěží provedli průlom v barikádách, vznikaly závaly. Vpředu se mezi červeným cihlovým prachem, a dýmem objevila mnohapatrová budova hlavní pošty. Palebný odpor nepřítele zesílil. Pěchota za­lehla. A pojednou všichni vi­děli, jak se otevřel poklop ve­litelského tanku. Plukovník Vaganov, bez kombinézy, se všemi řády a medailemi, sesko­čil na zem. Podnítil pěchotu a teprve pak se vrátil do svého tanku. A jen se usadil na sedadle, do tanku téměř najednou udeřily dvě pancéřo­vé pěsti. Vaganovi se zatmělo před očima. Mnul si je ruka­ma a bolest byla nesnesitelná. Kabina se naplnila jedovatým kouřem. Dva vojáci ho však rychle vytáhli a zavázali mu oči. Rádiem se rychle spojili s velitelem tankové armády, generálem Rybalkem. Rybalko se s Vaganovem znal už dlou­ho. Sotva přijal hlášení o vnitřním zranění Vaganova, ne vyslechl je do konce a řekl: „Vím, že bude ohtít zůstat v boji. Chápu ho. At se rozhod­ne podle situace.“ Jak rád by se Vaganov _ v té chvíli podíval do očí svým spolubojovníkům, aby podle jejich pohledu správně roz­hodl. Ale se zavázanýma oči­ma to nešlo. „Nu což, přátelé,“ řekl po krátkém přemýšlení, „o mém zranění nemusí kromě vás nikdo vědět. Pro brigádu jsem zdráv a nezraněn.“ Nástup pokračoval. Navečer 25. dubna se vý­chodně od Postupimi tankisté Vaganova spojili s jednotkami Prvního ukrajinského frontu maršála Zukova. Myslili si, že tím pro ně už válka skončila a těšili se z dosaženého ví­tězství. Ale 30. dubna dostala bri­gáda nový úkol. Připravit se na pomoc bratrskému lidu Československa. Když se tomto novém úkolu Vaganov o dozvěděl, strhl si v horečce obvaz z očí. Viděl všechno v jakési rudé, krvavé barvě, avšak všichni, kteří byli v tom okamžiku kolem, zakřičeli „hurá!“ a začali velitele hou­pat. Za tři dny byla brigáda při­pravena. Űkol byl neobvyklý. Na 300kilometrovém pochodu byly kromě hor dvě řeky — Labe a Vltava. A velké usku­pení německofašístických vojsk polního maršála Schömera. Brigáda, jako přední oddíl tankové armády, uskutečnila 4. a 5. května dvě stě kilo­metrů dlouhý pochod z Berlí­na. Spolu s hlavním plukem se řítil i tank velitele brigády. Plukovník Vaganov stál v tan­ku s odkrytým hledím a teplý vítr mu ovíval hlavu, oči a tváře. Jarní sluníčko zářilo, kolem všechno kvetlo a krás­ně vonělo. A ve sluchátkách bylo slyšet poplašné signály pražských radiostanic. Praha čekala na pomoc. Každá mi­nuta zdržení mohla stát tisíce životů. Buď od větru nebo z pocitů, kterými překypovala duše, po Vagánovově ošlehané a zaprá­šené tváři tekly slzy. Sovětští a tankisté zničili tankové léčky oddíly místní lidobraňy, úspěšně minuli severní svahy Krušnohoří a zmocnili se hlav­ního průsmyku. Tady hlásila rozvědka: na cestě směrem na Teplice jsou protitankové zá­tarasy, oddíly esesácké školy a tankové divize. Místo úkry­tu si fašisté vybrali velmi dob­ře. Cesta zde procházela úžla­­binou. A tehdy plukovník Vaganov přijímá znovu umělé rozhod» nutí: obejít úkryt pěšinou přes hory. Tento smělý plán byl uskutečněn zá pomoci místních obyvatel. Zvláště těžko bylo v oblasti železničního tunelu. Pěšina zde byla tak úzká, že polovina levého pásu byla nad 400metrovou propastí a pravá strana tanku se třela o pře­vislou skálu. Krátký, ale těžký boj o Teplice trval jen hodi­nu. Oddíly tankové armády si jím však otevřely cestu na Prahu. Na stokilometrové cestě z Teplic do Prahy zničila Vaga­­novova brigáda velkou kolonu nepřítelova těžkého dělostře­lectva, zlikvidovala posádku říčního přístavu na Labi v Lo­vosicích, osvobodila na 5000 vězňů koncentračního tábora Terezín a pod pláštěm noční tmy obsadila velký most přes Vltavu 21 kilometrů od sever­ního okraje Prahy. Němečtí vojáci, kteří tam byli zajati, ukázali rozkaz polního mar­šála Schömera, podle kterého měl být 10. května zahájen útok a zlikvidováno povstání v Praze. Ale tomuto rozkazu nebylo souzeno, aby byl spl­něn. Sovětští vojáci přišli včas na pomoc. Od západu vstoupili do Prahy tankisté generála Leljušenka, ze severozápadu tankisté generála Rybalka. Ja­ko první vstoupil na severo­západě od předměstí Prahy velitelský tank 69. mechanizo­vané gardové brigády plukov­níka Vaganova. U mostu Ba­rikádníků došlo k dojemnému setkání s povstalými vlasten­ci. 9. května společně ukončili očistu hlavního města Česko­slovenska od fašistů. V té době bylo Ivanu Sem­­jonoviči Vaganovovi padesát let. Dnes již dvanáctý rok je tento veterán strany a armá­dy v penzi. Vždy v předvečer výročí Velké říjnové socialistické re­voluce i k výročí osvobozeni Československa přináší poš­tovní doručovatel do moskev­ského bytu I. S. Vaganova de­sítky blahopřání. Mezi nimi také od československých přá­tel. L. K. TJULNIKOV Plukovník Ivan Semjonovič Vaganov. Peking odsuzuje manévry USA s tzv. politikou dvou čin Peking (čtk) — List „2en­­-min ž’-pao“ obvinil Spojené státy z nepřátelství k čínské­mu lidu a odsoudil americké politické manévry s tzv. poli­tikou dvou Čín, jež slouží k podpoře Cankajškovy reakční kliky na Tchaj-wanu. Komentář ústředního orgá­nu KS Číny, který vysílal pe­­kingský rozhlas, kritizuje ne­dávné prohlášení mluvčího mi­nisterstva zahraničních věcí Spojených států Ch. Brayě o tchajwanském problému a in­terpretuje toto prohlášení ja­ko „nový důkaz nepřátelského postoje vlády USA k Číně“. Ch. Bray minulý týden řekl, že o suverenitě nad Tchaj-wa­­nean by se měla vypracovat mezinárodní dohoda, nebo by se o ní mělo rozhodnout v přímých jednáních mezi vlá­dou ČLR a čankajškovským režimem v hlavním městě ostrova Tchaj-peji. „Čínský lid se absolutně ne­může smířit se zálibou vlády USA v tzv. politice dvou Čín nebo v pochybném schematu jedna Čína — jeden Tchaj­­-wan. Otázka kdy a jak Čína Tchaj-wan osvobodí, je čistě čínskou vnitřní záležitostí; žádný další stát do toho nemá co mluvit,“ konstatuje komen­tář pekingského listu. Než dozraje president „Budu pokračovat v otcově díle energicky a neústupně,“ prohlásil přede dvěma týdny Jean-Claude Duvalier, takto novopečený president středo­­americké republiky Haiti. V té chvíli jeho otec ještě umíral v pusté komnatě presidentské­­ho paláce. Čtyřiašedesátiletý diktátor přeměnil svou rezi­denci v opravdovou pevnost: šest tanků, kulomety v oknech a prapor vojáků dbaly o bez­pečnost muže, který po 14 let ovládal pět miliónů lidí. Mu­že, o němž jeho vlastní por­tréty rozvěšené po celém ostro­vě hlásaly: Já, otec národa, jehož matkou byla svátá pan­na Maria... Byl mnohem více než tvrdý muž. Z někdejšího venkovské­ho lékaře vyrostl na president­­ském křesle v krutého diktá­tora, jehož první starostí bylo likvidovat odpůrce. Zakázal, co se dalo, a jeho mánie po­dezíravosti neznala hranic. Jednou prý se neshodl se svým příbuzným; hned ho za­jistili, ale podařilo se mu z paláce nepozorovaně uprch­nout. Když pak diktátorovi řekli, že z domu vyšel jen čer­ný pes, prohlásil, že to jeho vrah se proměnil ve psa — a přikázal všechny černé psy v zemi zastřelit. Stejně „meto­dicky" myslel na své křeslo: když mělo vypršet šestileté ob­dobí stanovené ústavou, jedno­­noduše se prohlásil za doživot­ního presidenta... Inu, co mohli dělat Haitané: z pěti miliónů obyvatel ostro­va je 90 procent černochů, po­tomků otroků dovezených sem kdysi z Afriky. Zbytek jsou míšenci. Na ostrově není tak­řka žádný průmysl, jen 25 ne­mocnic a pouhých 302 lékařů. Paradoxní je, že tento ostrov byl vlastně prvním státem v Latinské Americe, jenž získal nezávislost a zrušil otroctví, ale dnes je to země největší bídy a nejkrutější diktatury na kontinentu. Idyla, jak ji ukazují barevné filmy, je sku­tečně jen v čarokrásné příro­dě a v nekonečném půvabu haitských žen. A tohle dědictví přechází na diktátorova syna Jean-Clauda. Je to zvláštní úkaz mezi svě­tovými presidenty — bude mu teprve dvacet let a váží 140 kilo. Drsný chlap, samý křik a exploze. Ale nástupnický pro­jev prý jen odchrchlal a hoto­vo. Ostatně víc než politika a státnické problémy ho zajíma­jí děvčata a závodní automo­bily. A tak celkem neutěšené záležitosti politické bude asi spravovat „rodinná rada“, či spíše páně presidentova starší sestra Marie Denisa, o níž je známo, že s jakoukoliv opozicí hodlá zatočit hned na začátku. To všechno by ovšem bylo čistě haitskou záležitostí, jak se tamní hlavy vyrovnají s politickou tradicí zemřelého diktátora. Mezi lidem nastal jakýsi pocit fyziologické úlevy a naděje. Avšak ve Washing­tonu si pospíšili s ujištěním, že USA zesilují vojenskou kon­trolu nad pobřežím Haiti, pro­tože mají upřímný zájem na tom, aby tu k ničemu nepřed• vídanému nedošlo. Nebot — kdo vi? Haiti sousedí se so­cialistickou Kubou. (hč) Nikdy nezapomeneme (Pokračováni ze str. 1.) jili většinu vojenských transpor­tů i menších jednotek a posá­dek nepřítele. Větší německé po­sádky byly povětšině navzájem izolovány, vypojeny z elektrické a telefonni šitě a odříznuty od skladů munice a pohonných hmot Největši sily dosáhlo povstání v Praze, kde byla brzy ovládnu­ta většina kíičových objektů. Současně na obranu před před­pokládaným úderem nepřátel­ských vojsk zvenčí vyrostlo v krátké době po celém městě na 1600 barikád, hájených desetiti­síci m mých hrdinů. Ne; se zoufale snažil po­vstání , :čit V poslední chví­li mu v tom zabránil jen oka­mžitý zásah sovětských vojsk( která vyslyšela volání pražského rozhlasu o pomoc. Po překonáni ti několikasetkilometrové vzdálenos­vstoupily čelné sovětské tankové jednotky brzy ráno 9. května do Prahy a současně Rudá armáda zlikvidovala odpor fašistů i na českém venkově. Nikdy nezapomeneme na živo­ty obětované v boji našich ná­rodů proti fašistickým okupan­tům, af již byly položeny v růz­ných odbojových a partyzán­ských skupinách, na pražských barikádách či přimo na frontě, anebo na popravištich, v nacis­tických věznicích či v koncen­tračních táborech. Nezapomene­me také nikdy na pomoc, kte­rou nám v tomto boji obětavě a nezištně poskytl Sovětský svaz a jeho slavná Rudá armáda. Pplk. ing. Miroslav BROFT, CSe. KULTURA OCENENÍ nejvyšší K letošnímu 1. máji udělil president republiky Ludvík Svo­boda několika tvůrcům nejvyšší vyznamenání — titul národní umělec. Tímto titulem ocenil i tři divadelníky: Všichni byli vždy trošku ji­ní. Samozřejmě — jednou to byl strážník, nebo tatík spořá­dané rodiny, jindy poutový vyvolávač nebo pan ředitel čí dokonce pan rada. Všichni však máji společný rys. Stačí jen fo­tografie — tvář umělce — a divák v ní okamžitě nachází postavy, kvůli nimž chodí do divadla, do kina či otáčí knof­lík televizoru. Jsou v ní pev­ně netknuti — všichni ti bru­čouni a sršatí chlapíci, kteří se pořád o něco dohadují, rep­tající a popichující morousové, jejichž zdánlivá nesnášenlivost Slavnostní premiéra Při příležitosti 26. výro­čí osvobození Československa uspořádaly včera večer v Pra­ze ústřední výbor Národní fronty ČSR, sovětské velvysla­nectví a čs. film slavnostní premiéru třetího dílu sovět­ského filmu „Osvobození“ — „Směr hlavního úderu“. Představení v kinu Alfa se zúčastnili členové předsednic­tva ŰV KSČ E. Erban, A. Ka­pek a J. Koreák, tajemník ŰV KSČ j. Fojtík, předseda ÜKRK M. Jakeš, členové vlá­dy a další osobnosti. Mezi hos­ty byla také sovětská filmová delegace v čele s režisérem a scenáristou J. Ozerovem. Film pojednává o nejdůle­žitějších vojenských operacích druhé světové války na vý­chodní frontě v roce 1944. Ve filmu je vzpomenuto i důleži­tého podílu, který na úspěších Rudé armády měli sovětští partyzáni. Pozornost je zde věnována také příslušníkům legendární letecké jednotky Normandie—Nemen, (čtk) Z NOVÝCH KNIH Nepokořené mládí (NV-SPB), vy­právění českých studentů z kon­centračního tábora Sachsenhausen, uspořádal F. Burlánek. Václav Vavřinec Reiner autora P. Prelsse, první velká monografie o našem význačném barokním malíři, vy­chází v edicí České dějiny (Odeon). Slavný cestopis R. Halliburtona Nádherné dobrodružství (Orbis) lí­čí putování, které autor vykonal po stopách Odysseových; z litera­tury faktu sl můžete přečíst kni­hu Nora H. Ingstada Kolumbus nebyl první (Orbis), dokazující, že Ameriku objevili již SOO let před Kolumbem skandinávští plavci. Z beletrie Jsou připraveny pro vás dvě české prózy, román U snědeného krámu I. Herrman­­na (P) a fantastická próza E. Vachka Pán světa (CS, Klič), z anglické literatury vychází Straši­delný dům Ch. Dickense (Vyše­hrad), soubor povídek s vánoční tematikou. Pro mládež vychází v Albatrosu Londonův Bílý tesák a historický román z doby Jiřího z Poděbrad, Královský souboj. Je­hož autorem je V. Kaplický. Pro menší čtenáře připravil Odeon klasické Erbenovy České pohádky, (ja) končí měkkým a srdečným, úsměvem. Být stále jiný a zá­roveň schopnost být nezamě­nitelně osobitý — to jsou kva­lity hereckého mistrovství JA­ROSLAVA MARVAN A, uměl­ce, o němž — být živ — by Jan Neruda dozajisté řekl, že patří do galerie herců ryze českých. Tak jak to kdysi ří­kal o Mošnovi. Jaroslav Marvan vskutku rozvíjí na scéně pražského Národního divadla obraz cha­rakteristického znaku českého realistického herectví: svými postavami probouzí v lidech zvláštní citový kontakt, jehož prostřednictvím se alespoň pro tu chvíli stávají citlivějšími a vnímavějšími k světu, který je obklopuje. Tato schopnost bezprostřed­ního citového kontaktu je pří­značná i pro herecké umění JARMILY KURANDOVÉ. když vytvořila za svou dlou­I hou hereckou dráhu spoustu rolí, zůstane v paměti diváků pevně vtisknuta její stará pa­ni v televizním Barometru či titulní postava v Babičce B. Němcové, kterou v této sezóně uvádí brněnské Státní divadlo. Přes různorodost těchto staře­nek si obě dvě diváka podma­ňují zklidněnou moudrostí l noblesou stáří, jež přese vše­chny útrapy života dokáže rea­govat na svět s jemnou vyrov­naností a toleranci. JIŘÍHO DOHNALA znají di­váci spise z dřívějších let, kdy působil v Bratislavě, v Plzni a později — od r. 1935 — v pražském Národním divadle. V té době hrál hodně i ve fil­mu. V poslední době se spíše věnuje činnosti politické a di­vadelně organizační. Zastává řadu důležitých funkcí — kro­mě práce v Národním divadle působí i jako umělecký ředitel Divadla Jaroslava Průchy Kladno — Mladá Boleslav, je členem divadelní rady minis­terstva kultury ČSR, byl jed­ním z prvních divadelních umělců, kteří se zapojili do konsolidačního úsilí strany a vlády. Význam tohoto jeho působení jakož i jeho dřívěj­ší uměleckou tvorbu ocenil president republiky titulem národní umělec. (cim) ■i- Základní díla socialistické literatury 50. výročí KSC je význam­ným podnětem i pro ediční činnost našich nakladatelství. A protože pokroková česká li­teratura byla již od dvacátých let spjata s bojem komunis­tické strany za lepší uspořá­dání společnosti, je na místě, že se nakladatelství vracejí k těm dílům, která svou anga­žovaností a nekompromisním ideovým postojem jsou moc­nými podněty i pro literární tvorbu dneška. K těm nejpevnějším pilířům socialistické literatury patří i Uměni a doba K 50. výročí založení KSC připravila Národní galerie v Praze dvě souborné výstavy pod společným názvem UMĚ­NI A DOBA. na nichž před­staví ukázky českého umění dvacátých let. V Jízdárně Valdštejnského paláce je umís­těna expozice malířství, so­chařství, kreseb a grafiky, v prostorách paláce Rinských jsou instalovány exponáty z oboru architektury, scénogra­fie, plakátové tvorby a knižní grafiky. Zahájení se koná ve čtvrtek 6. května v 17 hodin v Jízdár­ně Valdštejnského paláce v Praze. (b) knihy, vydané nyní v Česko­slovenském spisovateli v jed­né dárkové kazetě: Anna pro­­letářka Ivana Olbrachta, Nej­krásnějši svět Marie Majero­vé, Hra s ohněm Marie Puj­­manové a Nástup Václava Ře­záče. Ve všech čtyřech romá­nech vystupují postavy, které vždy zřetelně viděly, kde je jejich místo, které dokázaly spojit svůj osobní život s bo­jem celé dělnické třídy. A ne­jde jen o ty, o hlavní — o Annu a Toníka, o Lenku Bi­­lanskou, Helenku Gamzovou či Bagára. Romány jsou za­plněny širokým repertoárem postav, mnohdy i autentic­kých, historických osobností. Osobností, jimž bylo zřejmé, že „bez rázné změny se nikdy nedočkáme vítězství ... Ne­­proměníme-li společenský po­řádek, budeme-li pořád jen sbírat drobty z koalice boha­tých, nedočkáme se socialis­tické republiky." Vydání této kazety (vychází v grafické úpravě Milana He­­gara) je významné i po jiné stránce: jde totiž o první kni­hy, vydávané po změnách v nakladatelství v uplynulém roce; jména autorů naznačují ten směr, který chce Cs. spi­sovatel rozvíjet, jimj chce účinně pomáhat při formová­ní kulturní politiky komunis­tické strany. (ja) Z pořadů rozhlasu a televize PRAHA: 18 30 Horizont - 1B.00 Sedm mikrofonů — 19.00 Slav­nostní shromáždění k 26. výročí osvobozeni — 20.00 Zábavná hudba — 21.00 Kulturní politika KSC (4. beseda). VKV: 17.30 Vzděláváme se — 18.30 Staré muzikantské rady — 18.55 Na pomoc Rokn stranické výchovy — 10.30 Koncert sovět ské komorní hudby; přímý přenos. TELEVIZE: 8.55 Dám plný hud­by — 10.00 Lom světla — 10.30 Národní divadlo hlásí — 10.55 Na louce — 11.15 Kurs chemii 11.50 Pražské povstání — Od 3 předpremiéry pro učitele — 1 Žijeme 71 — 17.00 Pakl Ermitáže — 17.45 Lenin ko politik (pro středoškoU - 18.15 ND hlásí - 18.25 Obl nl noviny — 19.00 Slavnostní s mážděnl na počest 26. vý osvobozeni a k 1. výročí sp necké smlouvy s SSSR — 2 Chléb a písně (2. část drán zaca) — 21.35 Písně bojů a vl atvl — 22.15 Noviny. 5. KVĚTNA 1971

Next