České Listy, 1962 (III/1-12)

1962-01-20 / No. 1

Ш ČGSKé LISTY /VW I.AdmckUcke ßlättüi о Олеск OieuM. C*fa>A=j£y O^s S£ (PeHádica dheca o Ol ßiMnale deccko. 4*V'1 ° °^e Ям/Ллй^ Эякёцие о Adresa: München 9, Scharf­reiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roč. III., číslo 1 (21) MNICHOV, 20. LEDNA 1962 Cena 50 pf. Akademie svobody SETKALI JSME SE S AMERICKÝM SENÁTOREM MUNDTEM V PAŘÍŽI. SENATOR ZASLAL NYNÍ ČESKÝM LISTŮM NÁSLEDUJÍCÍ CLÄNEK JAKO PŮVODNÍ PŘÍSPĚVEK. 1. Nutnost vědy o komunismu Předložil jsem (spolu s jinými senátory) návrh zákona na vytvoření „Komise svo­body“ a „Akademie svobody“, které by se věnovaly badání a vytvoření jednotné praktické nauky o tom, jak vyhrát nevo­jenskou část světového zápasu mezi svobo­dou a komunismem a které by školily za­městnance vlády, soukromé občany a pří­slušníky cizích národů v této vědě. 31. srpna 1960 schválil senát tento zákon. Zákon má jeden hlavní cíl: podstatné zvýšení možností Spojených států a svo­bodného světa ve studené válce s komu­nisty. Za prvé má být vytvořen vládní úřad, mající zodpovědnost za vybudování syste­matické vědy o nevojenských akcích. Za druhé má být školen široký okruh jedno­tlivců, včetně vládních zaměstnanců, uči­telů, odborářů, obchodníků, duchovních, představitelů spolků, organisací a jiných osob. II. Nacházíme se ve válce s komun sty Nacházíme se ve válce s komunistickým světem, o čemž by nikdo neměl pochybo­vat. Tato válka má nevojenský charakter. Jejími zbraněmi jsou plánované stávky, propaganda, diplomatické vydírání, puče a ostatní technika politické války. Válka, kterou proti nám vedou komunisté, neob­sahuje jen vojenskou hrozbu, nýbrž také hospodářskou, propagační a edukační čin­nost. Hrozba, kterou představuje pro bezpeč­nost a život svobodného světa tento nevo­jenský zápas, není o nic menší než hrozba atomickým útokem. III. Důvody dosavadních komunistických vítězství Komunisté získali takřka miliardu lidí během doby v níž komunistický svět byl vysloveně pozadu v technice, vědě, vojen­ské kapacitě a v průmyslové výrobě. Ko­munistický svět byl ve skutečnosti infe­­riorní prakticky ve všech oborech studené války, s výjimkou posílání školených emi­­sařů komunismu do každé země světa. Divíme se, proč přes všecka naše vydá­ni a všecky naše oběti bylo vítězství ve studené válce jen velmi zřídka na naší straně. Zatím co se komunisté systematicky při­pravovali déle než 40 let na svoji nevo­jenskou agresi a soutředili po více než 16 let koordinovanou a dobře plánovanou válku proti nám, vyhýbali jsme se stále přípravě na tomto poli a zůstávali jsme naprosto pasivní, bez protiútoků, jsouce jisti, že právo musí samo zvítězit nad pouhou mocí. Naše politické akce byly podnikány na základě improvisace. Přicházející návštěvníci z Ruska jsou vyškoleni v komunistické nauce, rozumějí komunismu, věří v něj, ale jsou také ško­leni v našem způsobu života, neboť jej stu­dovali po mnoho let a znají slabiny i pra­cují v tom směru, aby slabiny našeho způ­sobu života byly zvětšeny a jeho silné stránky zeslabeny. Jsou s to vést propa­gační útoky, podle jejich zkušeností nej­­účinnější. My posíláme do světa diplomaty, tech­niky, zemědělské odborníky a vojenské po­radce — ale bez možností školení a infor­mací o metodách komunismu. Když posí­láme lidi do světa, posíláme dobré lidi, Otázka boje proti náboženství se nyní pokládá za přednostní otázku a spojuje se s bojem proti zaostalosti, kapitalismu a kolonialismu. Z toho plyne, že se celá věc přehání a stává se směšnou, jako vše, co se žene do absurdnosti. Ve školství se náboženská otázka kom­plikuje ještě tím, že mládež se vedena к sledování každého slova učitelova, donášaní a špiclování. Druhá stránka je neméně vážná. Mládež nemá dnes již naprosto žád­ný pojem o kulturním a morálním odkazu křesťanstva. My, jako učitelé a přitom věřící římsko­­katolící, jsme se ocitli ve velmi těžké si­tuaci, jež nás nutně vedla ku konfliktu se sebou samými. Své povolání jsme měli rá­di, způsob práce však byl pro nás neoby­čejně vyčerpávající. Samozřejmě, proti atheismu jsme ne­mohli mezi mládeží veřejně vystupovat. To by znamenalo okamžitou ztrátu místa a tím také možnosti na mládež dále půso­bit. Přenášeli jsme proto naše působení do oblasti historie. Ovšem výsledky byly málo slavné. Tak ku př. můj manžel, aby osvět­lil určitou historickou dobu, vykládal stu­dentům náboženské směry v této době a jejich odraz na oblast uměleckou. Poně­vadž velmi výraznou a nedílnou součásti umění je hudba a zpěv, zpíval při této příležitosti staré liturgické zpěvy, o jejichž kráse dnes ví už málo lidí... A za nějakou dobu měl zakázanou čin­nost v historickém oboru od vysoké školy až po školu obecnou a bylo mu doporu­čeno, aby se šel ideologicky upevnit mezi lid, nejlépe к zedníkům. Já jsem, vzhledem к svému věku, měla možnost učit jen krátkou dobu. Abych za­chovala mezi mládeží úctu к minulým ča­sům, založila jsem kroužek, kde jsem dě­ale ani jeden ze sta nyní informován o ko­munismu tak, jak je neprimi ti vnější emi­sár z Ruska informován o našem způsobu života dávno před tím, než vůbec opustí svou domovinu. IV. Potřebujeme bojovníky za svobodu A přece takové školení je nutné, jestli­že naši představitelé mají vykonat účin­nou práci v okrajových oblastech, kde je den co den bojován ve studené válce zápas zemi komunismem a svobodou. Potřebujeme nutně instituci, v níž by­chom vytvořili nástroje a taktiku a vyško­lili personál pro boj a vítězství ve studené válce. Mu.íme zavrhnout chybné pojetí, že pouhé posl ání amerických dolarů do cizi­ny nám koupí bezpečnost nebo porazí ko­munismus. Je naprosto nutné, abychom školili naše lidi v poznání pravého komunistického spiknutí a v technice, jak možno odrazit a porazit komunisty. Potřebujeme školené jednotlivce a ve­doucí, bojovníky za svobodu a potřebuje­me je v občanském životě. To je to, o co usilujeme s „Akademií svobody“. lala krátké přednášky a besedy s ukázka­mi o odrazu jednotlivých etap na oblast výtvarného umění. Material mi pak dával možnost, abych promluvila též o věcech, které v názvu přednášky obsaženy nebyly: episody ze života Kristova a p. Nebyla jsem žádnou hrdinkou, ale dvě příznačné episody musím zde vylíčiti. Na náměstí jednoho malého městečka stojí barokní sloup neobyčejné umělecké ceny. Jednou z večera viděla jsem hejno dětí, které s velkou obratností šplhaly po sloupu a s velkým elánem otloukaly nosy baculatých andělíčků a vážných světců. Děti nebyly mými žáky, takže jsem ne­mohla proti nim nic začíti. A kromě toho, nic není těžšího, než odlákat děti od hra­čky, která je těší. Když jsem nemohla na děti, pustila jsem se alespoň do strážníka, který na to s úsměvem hleděl. Zeptala jsem se ho proč nebrání státní majetek. A on na to s andělským úsměvem: „Vše to tady dávno nemá co dělat. Aspoň ti mladí dělají něci užitečného!“ Druhá episoda se mně stala v jednom krajském městě. Po výkladu o 12.-15. století chtěla jsem uspořádat odpolední vycházku do místních kostelů, abych mládež uvedla do ovzduší té doby. К vycházce nedošlo, poněvadž jedna dcerka nemeškala a běžela к před­sedovi stranické organisace KSČ a pově­děla mu o plánu naší vycházky. Výsledek byl, že jsem obdržela „poučení“ z mnoha oficielních i neoficielních míst. Bránila jsem se, že znalost architektury patří к všeobecnému vzdělání. Na tuto námitku jsem dostala oficielní doporučení, abych s dětmi navštívila blízkou továrnu na pa­nely a staveniště panelových domů. Takových historek by bylo ještě více, ale tyto postačí к osvětlení poměrů! Marie Krpecká III. Lednovým číslem vstupuje náš list prak­ticky do třetího ročníku. Pri zpětném po­hledu na rok 1961 nelze konstatovati žádné podstatné zlepšení situace, která by nám, exulantům z východní a střední Evropy, dávala velké naděje, že rok 1962 přinese konečné rozřešení a že naše touha vstou­pit ni svobodnou půdu vlasti a pozdravit se s drahými a přáteli, dojde splnění. Přesto však pro nás kolem ČESKÝCH LIŠTO přinesl uplynulý rok mnohé poznat­ky a uskutečnil naši snahu, soustřediti ko­lem listu širší okruh českých exulantů a sta­rousedlíků jako i přátel z řad nečeských národů bývalého Československa a jeho sousedů, kteří nevidí „klad“ politiky v tří­štění a v denucování, nýbrž v přátelské shodě, i když mnohdy názory jsou různé. Bohužel v současném exilu panuje mno­ho nepěkných zvyků. Přímá řeč a výměna názorů byla vystřídána intrikami a separo­vaním zájmových skupin, jež si činí nárok na osvobození okupované vlasti. Tito se­pisují černé listiny o osobách v exilu a i doma, které bude nutno „vyřídit“, zničit, zavřít.. . Metody „humánního násilí“ stra­ší i nadále v hlavách některých krajanů a to zvláště od té doby, kdy se objevil náš list s jinými názory na semknutí exilu. Toto nutno uvésti ve známost i našim čtenářům, jelikož nemine téměř dne, aby někdo z nich neobdržel dopis neb telefo­nický „rozhovor“, z kterého vychází naje­vo, že náš list je údajně zaměřen na pro­pagaci židovských zájmů, aneb že je to list i fašistický, kapitalistický, agentský a ko­nečně list zakuklených komunistů. Tato nevraživá agitace, ať se vede s kte­réhokoliv místa, však přináší listu zisk hod­notných spolupracovníků a přátel jasné li­nie, jelikož i mezi exulanty je hodně zdra­vého a kritického. S touto podporou vstupujeme do nového ročníku, jehož hlavním úkolem bude česká politika smířlivosti s každým jedincem do­bré vůle. Další semknutí může přinésti i další úspěchy na vnitřní frontě antikomu­­nistického zápasu. Naším programem nebude odsuzovati chyby minulosti, ať již se přihodily nekri­tickým nacionalistům neb popleteným in­­ternacionalistům. Náš čtenář se musí v pří­štím roce ještě více dočíst, co jej skutečně zajímá a nesmí býti otravován osobními útoky a uspávacími články. Naopak, čte­nář musí býti získán к tomu, aby se roz­hodl к myšlenkovému souručenství proti komunismu a pro smířlivé uspořádání v Evropě. Nelze však zapomenouti na objektivní informování národa za „Železnou oponou“ o tom, že nemusí se obávati žádného stra­šáka „revanšismu“. Velký zřetel bude nutno klásti otázce uspořádání států, nejen dnes ujařmených komunismem, ale i svobodných, které podle mého mínění bude docela jiné, než si jej představují komunisté a političtí kariéristé, kteří jsou antikomunisty jen z toho důvodu, že komunisté ukončili před­časně jejich politickou „ministrantskou“ kariéru. Ale ani proti těmto a jiným nesmí býti postupováno s kolektivním obviněním, je­likož každý pozemšťan má právo se mýlit a každý má právo, aby mu bylo odpuštěno, nejde-li neb nešlo-li o zločiny na osudech lidí a životech národů. Něchtějme býti ně­čím nadpozemským a snažit se uskutečnit nebe na zemi, poněvadž lehce se nám může podařit, jak nás historie poučuje, připravit druhým pravé peklo. Cílem nesmí býti msta a vnucování jen vlastních názorů, nýbrž jen ukončení tyra­nie a zajištění spokojeného života mezi lid­mi a národy. M. Svoboda ...o jejichž kráse dnes vi už málo lidí Opustili jsme před krátkou dobou Československo a pokládáme za svou povinnost informovat veřejnost objektivně o způsobuživota v této zemi. Pozastavujeme se nad otázkou náboženskou. US Senátor Karl E. Mundt

Next