České Listy, 1966 (VII/1-12)
1966-01-01 / No. 1
Ш če SKé listy úП [UNK] (/), 1 ^Qrbjr 7-AckeckUche Blätter. o Q*eck CieuxA * áí-o^ r<C ± Si 7-eUedica Gheca o QiMnale, Geccka. (yv o oCe ^xnVmal 7xkéque 6 (7n List exulantů a starousedlíků C)vV—(Jr Adress: München 9, Scharfreiterplatz 12. Tel.: 43 36 88 Roc. VII. číslo 1 (67) Cena 50 pf. Mnichov, leden (Januar) 1966 Verlagsort: München Politika vůči komunismu KAŽDÍ KOMUNISTICKÝ STÄT PROSEL POČÁTEČNÍM ÜDOBlM KRUTÉ POLICEJNÍ BRUTALITY, ABY ÚPLNÉ PODROBIL SVŮJ NAROĎ A POTLAČIL VŠECHEN ODPOR. POTÉ, JAKMILE JEDNOU TERORISOVAL SVÉ OBČANY TAK, ŽE SE PODROBILI, A TO NOČNÍM ZATÝKANÍM, VEREJNÉ VYHLAŠOVÁNÍMI POPRAVAMI A MASOVÍM POLITICKÝM vězněním, rikA světu, že „liberalisuje“ vlAdu nad svím lidem, ve skutečnosti to, co děla, JE POSTUPEM OD PEKLA ZA ŽIVA К POLITICKÉMU OClSTCI, ZATlM CO RIKÄ KAŽDÉMU, KDO CHCE NASLOUCHAT, ŽE DOSÄHL KOMUNISTICKÉHO NEBE. VIDĚLI JSME ТО V KAŽDÉ KOMUNISTICKÉ ZEMI. A JAK SE VLÄDCI STATU STÄVAJÍ VICE „LIBERÁLNĚJŠÍMI“, JE OPĚT UVÄDÉN KOMUNISTICKY ARGUMENT, JAKO DŮVOD PRO POMOC KOMUNISTŮM ZDOLAT PREKÄŽKY, KTERÉ BYLY VYTVOŘENY TÍM, ŽE ZNIČILI PRODUKTIVNÍ KAPACITU NÁRODA A ZTERORISOVALI JEHO OBČANY. VÍMÉNA ZBOŽÍ A IDEI Jádro této nabubřelé komunistické teorie spočívá v argumentu, že, zavedeme-li pomocí obchodu výměnu zboží a služeb, dosáhneme něčeho jako průlomu ve výměně ideí. To, jak se říká, je nejlepším způsobem, jak přivodit změnu v komunistických záměrech. Přirozeně neexistuje nejmenší dějinný doklad, podporující toto stanovisko. Nacistické Německo a fašistická Itálie měly nejčilejší styky s mnoha demokratickými zeměmi, ale výměna zboží se ne-PSALI NAM: US senátor Peter H. DOMINICK, m. j.: „Důvěřuji, že v novém roce budeme sto, dosáhnout pokroku ve Vietnamu a můžete být jisti, že pracujeme všichni za tímto cílem. Má zvlášť nejlepší přání к úspěšnému roku 1966. Upřímně Peter H. Dominick, senátor Spojených států.“ dotkla žádným způsobem jejich vládního systému, ani neměla nejmenšího vlivu na provádění jejich politiky. Ani v případě poválečné Jugoslávie neměla výměna zboží s demokratickými zeměmi negativní vliv na diktátorský režim, ovládající dlouho trpící a „liberalisovaný“ jihoslovanský lid. Totéž je pravdou, pokud se týče Polska, к němuž jsme byli v posledních letech krajně laskaví, davše mu obchodní označení „státu s největšími výhodami“ a zahraniční pomoc programem „potraviny pro mír“. Přes tyto kroky, které by Polsko bývaly měly udržet alespoň v zaujmuté posici mezi námi a Sovětským svazem, jsou úředníci zahraničního ministerstva znepokojeni novým přisluhováním polské vlády Sovětům. JE NUTNO UŽIT HOSPODÁŘSKOU MOC Prostou, ač ne stejně příjemnou skutečností je, že musíme začít užívat své hospodářské moci jako nástroje ve vedení studené války účinněji, než se tomu dálo v posledních letech. Toho nebude dosaženo tím, že pomáhá-me komunistické vojensko-hospodářské soustavě zbavit se břemena výroby spotřebního zboží. Může toho být dosaženo jen tím, že přivedeme komunisty do po-stavení, kdy budou muset se zříci některých svých vojenských cílů, aby zato uspokojili své nevojenské vnitřní nutnosti. POLITICKÉ KONCESE ZA OBCHOD Rada politických koncesí musí být požadována jako předpoklad pro rozšíření obchodu. Rozsah našich požadavků může být snadno stanoven podle rozsahu obchodu, který komunisté žádají. Mohli bychom požadovat, aby byla poskytnuoa amnestie politickým vězňům, aby komunisté dovolili přístup zahraničním knihám, časopisům a novinám do země, aby přestali pomáhat Castrovi a Hočiminovi, aby obchodníci svobodného světa dostali povolení udržovat obchodní zastoupení v jejich státech, aby komunisté doržovali patentní a autorská práva, aby se zdrželi dumpingových metod к přebrání trhů a aby přestali dodávat dále západní zboží státům pod embargem, a mnoho a mnoho dalších věcí. Tak dlouho, pokud budeme dále muset posílat své vojáky po celém světě, aby tam bojovali a umírali, pokud budeme muset zatěžovat naše občany ročním 50-miliardovým rozpočtem na obranu a pokud budeme žít ve věku teroru — a to jen proto, že existuje komunismus a ohrožuje svobodné lidi na celém světě — byli bychom skutečně nerozumní, kdybychom přijali jakoukoliv jinou politiku. US senátor PETER H. DOMINICK Dne 1. ledna t. r. zemřel v Mexiku bývalý československý velvyslanec DR. VÁCLAV LÁSKA. Zemřely zastupoval po mnoha let s velkým úspěchem naše státní záležitost. Patřil mezi neohrožené diplomaty, kteří se dovedli postavit proti hnědé i rudé diktatuře. Zesnulý byl nositelem řady vysokých význameních různých zemí a ti, kdož ho znali, ho vysoce cenili nejen jako diplomata, ale i jako výbodného společníka. ČESKÉ LISTY Po dvaceti letech „Spravedlnost jest velký zájem lidstva“ prohlásil sv. č. americký státník Daniel Webster. Je to jeho pojištění na životě a statcích. Již Cicero řekl, že spravedlnost vylučuje, aby kdokoli utrpěl příkoří. Ale Julia Caesara vyhraná válka oprávňovala, aby poraženému nadiktoval podle libosti mírové podmínky, treba „Unconditional surrender“. VAE VICTIS zvolal již roku 390 př. Kr„ Brennus, vítězný vůdce Gallů vůěi poraženým Římanům. A podle těchto dvou posledních formulí zasedal r. 1945 po skončení 2. světové války mezinárodní soud vítězů v Norimberce. BENJAMIN SZALATNAY-STACHO Všeobecně uznané IUS GENTIUM nedalo se aplikovat, musel být utvořen nový zákon ad hoc pro facta passata. Původně měl soud zasedat v Berlíně, ale z budovy, kterou chtěli к tomu zvolit, vysílal roku 1944, po atentátu na Hitlera, lidový soudce dr. Roland Preisler německé patrioty na jatky, kde byli věšeni na řeznickém háku. O věci bylo definitivně rozhodnuto teprve na „mezinárodní konferenci v San Franciscu“. Dříve, dokud vídězství nebylo úplně zajištěno, nebylo radno o tom veřejně jednat, aby snad Hitler si námět neosvojil. Problém konečně vznikl a nebyl vyřešen, koho z přítomných Němců třeba vinit, že válka vypukla, již vypověděla Anglie Německu 3. září, 1939 a ne naopak. Mnozí znalci mezinárodního práva pojednali o tomto tématu. Mezi prvními je americký profesor kriminológie na harvardské právní škole, dr. Shelton Glueck. Roku 1946 ve svém pojednání „The Nuremberg Trial and Agression War“ podal členářům aprobující své stanovisko. Rok na to Peter Calvocoressi cituje v Londýně vydané své knížce „Nuremberg, the Facts, the Law and the Consequences“, úvodem německého básníka Johann Wolfgang Goetheho: „Es gibt zwei friedliche Gestalten: das Recht und die Schicklichkeit“, čož udává již předem jeho názory. Roku 1950 Lord Hankey, ve své v Chicagu uveřejněné práci „Politics, Trials, Errors“ poukazuje na některé okolnosti, jež z opatrnosti byly umlčeny se strany vítězů. V tomto rámci jest nemožno podati našim čtenářům podrobná vylíčení tehdejšího postupu při soudním přelíčení. Leč časem vešly ve známost skutečnosti, jež vedly к přesvědčení, že ani na soudní lavici nebyly representované státy všechny bez viny, jak ve válce obvykle bývá, a že tito zástupci na soudni lavici nepatřili, pokud vůbec nebyla dána přednost tomu, aby soudní řízeni bylo svěřeno státům neutrálním. Tož, na některé zvláštnosti třeba zde upozornit. Společnost Národů v Ženeve označila dne 15. prosince 1939 sov. Rusko útoční- Pokračování na str. 2 O opravdovou svobodu Žijeme na rozhraní dějin. V takovém okamžiku, kdy jediná epocha se chýlí ke konci a nová je teprve v plénkách, je nebezpečně, ohlížet se zpět, po způsobu Lotovy ženy. Naši celou pozornost musíme upříti dopředu, před námi leží život a budoucnost, za námi trosky a zklamání. Víme, že naše cesta není bez nebezpečí a že naše kroky vedou nad propasti nicoty. Víra v naše poslání dává našemu kroku potřebnou jistotu. Neutoneme ani v materialismu, ani se nezřítíme do nihilismu. V našich rukou leží budoucnost. Vše, co mnozí považují za vrchol demokracie, je ve skutečnosti teprve začatek. Jsou to ranní červánky demokratického věku. My, kteří již léta patříme к Hnutí ZA SVOBODU očekáváme více, než krásný odlesk naší kosmické stálice. Čekáme, že vzejde slunce svobody nám i všem ostatním. Svoboda je nedělitelná, má-li býti skutečnou svobodou. Idea svobody je všeobsáhlá, nadčasová a platná pro celé lidstvo. Daleká je cesta к jejímu naprostému uskutečnění. Představa marxistů, že stačí vyvolat světovou revoluci, zničit kapitalisty a že již spadne do klína nový socialistický pořádek, tato představa je naivní a jak nové hospodářské kroky v Československu ukázaly, naprosto negativní v celém výsledku. První ČSR byla pokusem o demokracii. Pokus se však nemohl, následkem krátké doby, rozvinout ani do šíře ani do hloubky.Nemá smyslu proto debatovat o podstatách. Snad by bylo pomohlo, kdyby se byl stal následovníkem Masarykovým geniální státník a rozený demokrat. Na začátku 1. světové války napadlo málokomu z Čechů, že budou mít zanedlouho vlastní demokratickou republiku. Národ sám byl takřka postaven před hotovou věc. Celá ta „naše revoluce“, nebyla ničím jiným, nežli dokončením úsilí celých generací, úsilí za sebeurčení našeho národa. Bylo to tedy naplnění myšlenky našich prvních národních buditelů. A co demokracie? Existovalo nějaké hnutí, jako je dnes naše, které by bylo propagovalo demokracii? To, co Francouzi, Angličané, Američané a jiní národové v zemích klasické demokracie dosáhli teprve po dlouhých zápasech a namáhavém úsilí, obdrželi jsme my jako „přídavek" к naší národní svobodě. A zde je první háček. My jsme pouze převzali cizí formu demokracie a ta se nemohla osvědčit, protože neodpovídala našemu národnímu charakteru. Každý národ má své vlastní povahové vlastnosti a rysy. Proto musí i státní forma, má-li se uplatnit a udržet, vžiti tyto skutečnosti v úvahu. Má tedy každý národ svoji vlastní demokracii? Ano a ne! V hlavních rysech zůstává systém nezměněn, leč v praksi a podrobnotech existují často velké odchylky. Druhý háček spočívá v tom, že duchovní základy klasických demokracií byly formovány tehdejšími platnými filosofickými názory. Tehdy byly tyto názory revoluční silou — dnes jsou dávno překonány novými a dokonalejšími poznatky. Tam, kde se ovšem staré programy staly tradičním dědictvím, tam mají jistě svoji určitou platnost. Není však možné dnes, na sklonku dvacátého století, zakládat nové státy a novou tradici na překonaných představách a zastaralých světových názorech. Moderní demokratické hnutí nemůže tedy převzíti ani staré formy, ani staré programy, nýbrž musí hledat vlastní moderní cesty! Jest to NOVÁ SVOBODNÁ DEMOKRACIE, pro kterou plane oheň nadšen! v našich srdcích. Tento oheň jest začátkem nové epochy lidstva. Věříme, že postupně zachvátí celou Evropu a že posléze stane se z něho požár. Nechť hoří — bude to POŽÁR SVOBODY! Vývojový proces se nedá na trvalo zadržet a zítřek patří těm, kdo se dovedou vědomě zařadit do tohoto procesu. Nelekáme se překážek. Našim zrakům se otvírají netušené výhledy, protože se nebojíme hledat nové, dosud nevyšlapané cesty. Máme program, věříme v lepší zítřek a máme vůli ku svobodě. Proto také zvítězíme!