Československá Televize, 1966 (No. 3-52)

1966-01-10 / No. 3

и. I NAŠE ANKETA r Chcete do toho mluvit? - sfr. 3 • Jiří Trnka a televize - str. 3 ® Právnik, ktorého lidé mají rádi - str. 7 • Povídka s Vysílání pro děti - str. 8 SMRT GUBERNÁTORA LEON KRUCZKOWSKÍ, jeden z nejvýznamnějších polských spisovatelů tohoto století (stručně se o jeho životě a díle dočtete na str. 4) napsal svou hru Smrt gubernátora na rozhraní padesátých a šedesátých let jako poslední dokončené dramatické dílo. Jako všechny jeho hry, je i Smrt gubernátora humanistickým bojem člověka za lepší budoucnost, bojem se zbytky myšlení a cítění, jež si v sobě nese jako dědictví minulosti. Vyznačuje se pevnou, střídmou až strohou dramatickou stavbou, prostými a účinnými výrazovým! prostředky a opravdovým mistrovstvím autora v řešení navozených situací, rozhodujících pro záměr hry. V Bratislavě Smrt gubernátora nastudoval se slovenskými herci režisér var­šavské televize JOZEF SLOTWINSKI. O spolupráci se slovenskými herci řekl: Práce s vašimi herci byla pro mne velkým zážitkem. Titulní roli hraje Jozef Budský a Július Pántlk hraje jeho „ideového“ protihráče — jsou to výkony, které považují ve své dosavadní tvorbě za jedny z nejlepších. Slovenští herci mě překvapili vysokou jazykovou kulturou, která je v současném moderním herectví tak řídká. Komorní ladnění hereckého projevu a vyloučení natura listických prvků je vzácná symbióza, která dovoluje hrát slovenským hercům 1 ty nejnáročnější texty... SMRT GUBERNÁTORA uvidíte 10. 1. ve 20.00 hodin. 4, г,Z t®. -16. LEDEN 1965 JEDEN AČTYŘICÁTÝ MARJUTKA je příběh o mladé rudoarmějce, která eskortovala zajatého bélo­­gvardějského poručíka, ztroskotala s ním na pustém ostrově uprostřed Aral­­ského jezera a tam se do něho zamilovala stejně jako on do ní. Tento příběh poprvé ožil v novele Borise Lavreněva a ožil tak dynamicky a přesvědčivě, že ho brzy nato jeden z mistrů sovětské kinematografie Jakov Protazanov zfil­moval. To bylo roku 1927. Až po čtvrt století znovu spatřil světlo slunce a filmových reflektorů. Bylo to v polovině padesátých let, kdy jej natočil tehdy začínající mladý režisér Grigori] Čuchraj. Film JEDENAČTYŘICATÝ uvidíte v neděli 16. ledna v 19.50 hod. Proč jsem napsal tuto televizní hru na motivy povídky Ivana Olbrachta? Hlavně proto, že mám Olbrachta rád» Jeho první knížky byly pro mne takovou první přístupovou cestou do oblasti opravdové literatury, po které jsem se vydal už Jako kluk, sotva jsem opustil Vinnetoua, Syna lovce medvědů, Kapitána Blooda a Sherlocka Holmese» S Olbrachtovým Dobyvatelem jsem se blížil к břehům Ameriky. S Nikolou Šuhajem jsem se ukrýval a bojoval s čet­­níky. A pubertálně jsem smutnil nad osudem Hanele Karadžičové. *— Těch několik povídek z Rakouska a republiky Jsem sl přečetl až mnohem později. To už jsem Ivana Olbrachta znal osobně. Bylo to v pětačtyřicátém roce těsně po revoluci. Chodil tenkrát za Jindřichem Plachtou к nám do šatny v Divadle 5. května. Raději sedával v šatně než v hledišti. Nijak nezapíral, že nemá divadlo moc rád. Aspoň tehdejší divadlo velkých gest, velkých slov a velkého pathosu. Snad proto jsem příliš nepochodil, když jsem si jednou přečetl jeho povídku Dobrý soudce a s mladickým zápa­lem jsem se ho vyptával, proč ten příběh soudce Bezloji nenapsal jako divadlo. Ta povídka má výborný dramatický nápad pro veselohru. Olbracht se usmál a řekl, že je to docela možné. A začal mluvit o něčem jíněnu Tím to skončilo, a pro mne vlastně začalo. To se tak stává, že určitý nápad se znovu po letech vrací. Pořád mě přitahovala ta chaplinovsky směšná figurka okresního soudce Bezloji, který věří v absolutní spravedlnost, ačkoli Je bit ze všech stran ... a vlastně ani nechápe, že je to právě ta jeho touha po spravedlnosti, která mu způsobuje všechno trápení. A když se to obrátí naruby, aby to dobře dopadlo, přece jen pod bezmocnou směšností okresního soudce zůstává trpký pocit rezignace a zrady. Ale především by to měla být legrace. Čím jsem starší, tím víc sl dobré legrace vážím. »-* A to byl hlavní důvod» proč jsem se po letech přece jen vrátil к smutnému osudu Engelberte Bezloji; JAROSLAV KLIMA Výňatek r 2. obrazu původní televizní 0 0 3 RY SOUDCE Inscenace na motivy povídky I. Olbrachta Místo děje: soudní síň v Baranovicích; na stěně portrét ministra spravedlnosti. Vystupující: Bezloja, soudce; Šilhán, strážmistr; Skrčený, obžalovaný; Dloubán, svědek. ŠILHÁN: Nežádej sl mne! — Já už toho mém dost. Ty víš, co dovedu ... Snad si nemyslíš, že se s tebou bu­du mazat? S takovým rošťákem, kte­rý dovede vokrást naše hrdiny, se nikdo nebude mazat. SKRČENÝ: Koho jsem vokmdl? — Já vo žádnejch hrdinech nic nevím. Tohle neříkejte, pane vrchní... to byste musel napřed dokázat. ŠILHÁN: To víš, že ti to dokážu t .. Na to můžeš vzít Jed, že tl to doká­žu. Kde Je ta kasička? SKRČENÝ: Jaká kasička? BEZLOJA: Ale pane obžalovaný... Snad víte, o co se jedná ... Kasička fondu pro postavení pomníku naším hrdinům, která byla odcizena v pá­lek třináctého minulého měsíce mezi devatenáctou a dvacátou hodinou ... ŠILHÁN: Ty jsi ji nikdy neviděl, že ne? Ani když ještě visela na radnici. SKRČENÝ: Co viselo na radnici? ŠILHÁN: Ta kasička! SKRČENÝ: Vona visela na radnici? ŠILHÁN: Ty to víš moc dobře... Ne­dělej ze mně blbce, Skrčený. SKRČENÝ: Pane vrchní... to by už stejně nebylo nic platný ... ŠILHÁN: Co jsi to řek? — Řekni to ještě jednou. — Ty si myslíš, že na tebe nemůžu ... Ale pozor na věc ... Na mě si nikdo na světě jen tak nevyskočí... BEZLOJA: Kde jste byl onoho dne ve­čer, pane obžalovaný? SKRČENÝ: V hospodě U lva . .. Seděl Jsem tam prosím celej večír ... ŠILHÁN: To radši ani neříkej. — Mně když někdo řekne, že seděl Ü lva, mám cbuf ho dát hned z fleku zavřít. BEZLOJA: Ale pane strážmistře... jestliže někdo sedl ve veřejném lo­kále ... ŠILHÁN: Protože nevíte, co se tam děje... To není žádnej lokál... To je vostuda města. SKRČENÝ: Za to já nemůžu — — — Já jsem seděl Ü lva! ŠILHÁN: Jak si mohl sedět U lva, když Jsem tě v osm večer viděl před radnicí. SKRČENÝ: Jak jste mě moh vidět před radnicí, když Jsem seděl U lva. — Já mám na to svědky. Kadlík mi to může dokázat. DLOUHÄN: To se ví-------Seděli jsme tam spolu. ŠILHÁN: Přece svý lidi poznám... Můžu odpřís ‘'hnout, že to byl Skrče­ný. DLOUHÄN: To je nesmysl. Můžu od­­přísáhnout, že byl se mnou U lva. A tehdy bezradný soudce Bezloja vy­táhl z kapsy dvacetník, nenápadně si ho prohlédl z obou stran, jako by ul předem určoval, kdo je hlava a kdo je orel, a chvíli jím potřásal v dlani. V tom okamliku spatřil přís­ný, vševidouct pohled pana ministra na stěně. Odkudsi shůry zazněl přís­ný hlas. MINISTROV HLAS: Bezlojo, už zas!? Kolikrát vám mám připomínat, že boží soudy byly zakázány už ediktem císaře Karla, jako metoda soudců nedůstojná. Zlehčujete zákon, Bez­lojo. Soudce Bezloja se polekaně přikrčil, nicméně však vyklopil dvacetník na stůl. Padl orel. BEZLOJA: Přísahejte! — Tedy, pro­sím, přísahejte, že jste v pátek tři­náctého, minulého měsíce ... DLOUHÄN: Já vím... Spolehněte se. Přísahám na svou čest a svědomí, že jsem v pátek třináctýho minulýho měsíce, seděl celej večír U lva s Františkem Skrčeným. — A po­tvrzuji tímto, že Frantík nemohl ode­jít z hostince a ukrást dotyčnou ka­sičku, protože byl v takovým stavu, že ani nemoh stát na nohou ... BEZLOJA: Poslyšte rozsudek! Okresní soud v Baranovicích prozkoumal ob­vinění vznesené proti Karlu Skrčené­mu, narozenému v Baranovicích, by­tem tamtéž... a zamítá je pro ne­dostatek důkazů. ŠILHÁN: To není možný... To se te­dy na to vykašlu... to přece není možný! '— Člověk se štve a honí.., BEZLOJA: Pane svědku, nepřestane­­te-11 s těmi svými nevhodnými po­známkami, budu nucen vykázat vás ze soudní síně ... ŠILHÁN: Mě chcete vyhodit? — Pa­ne, já byl tady četníkem, když vy Jste ještě ani nevěděl, že ňáký Baranoví­­ce Jsou vůbec na světě. BEZLOJA: Tiše! — Nehýbejte sel — smete s četníkova ramene drobného motýla — „Aparatura clythia“, batolec modrolesklý. — Ukazuje se totiž na všem co páchne ... ŠILHÁN: Co páchne? Kdo tady pách­ne? Jen si nemyslete, že vám nero­zumím... Já vím dobře, Jak Jste to myslel... Vy jste tím chtěl říct, že smrdím... BEZLOJA: Má velmi citlivá čidla... a reaguje na každý zápach ... Jinak by se byl na vás neusadil__ ŠILHÁN: Já se urážet nenechám..« To přece není možný! BEZLOJA: Můžete Jít! — Řízení Je skončeno. MINISTROV HLAS: Bezlojo... Bezlo­jo... já vás nepoznáváml Kde jsou vaše posvátné zásady, Bezlojo? Kam se poděly vaše ideály absolutní spra­vedlnosti? BEZLOJA: V té kasičce bylo všeho všudy osm korun padesát haléřů. Jé Jsem sl to zjistil__ MINISTROV HLAS: Tady nejde o ko­runy, ale o zásadu! BEZLOJA: Pane ... já jsem až po krk v dluzích ... exekutoři mě pronásle­dují na každém kroku ... a vy mi tu budete vykládat něco o zásadách? Proč jste o nich nemluvil tenkrát, když jste ml snížil plat a ještě mě z trestu přeložil na tuhle zapomenu­tou štací?... Tenkrát jsem vám vě­řil .,. Pro mě jste byl jako svědo­mí... A vždycky, když se mi v mé práci něco podařilo, jenom jsem si přál, aby tam na té stěně visel mís­to obrazu skutečný pan ministr. Aby mě viděl, jak pracuji... a jak jsem pilný ... Protože tenkrát jsem věřil, že tam nahoře je někdo moudrý a spravedlivý, kdo může všechno roz­hodnout a každou křivdu napra­vit ... Ale já už toho mám dost! Na mne se už dívat nebudete! К pořadu SPRAVEDLNOSTI SE MEZE NEKLADOU 12. 1. ve 20.15 hodin. ANTONIN PELE Různí lidé naií doby tDvě kresby i třicátých let/

Next