Český Zápas, 1957 (XL/1-50)
1957-01-03 / No. 1
• ' ,í?RARY 11. JAN 1957 VSTUPUJEME DO NOVÉHO ROKU jako áo neznámé zemé, Otče náš nebeský. Kdo nás povede po cestách, které ještě nebyly zmapovány a jimiž dosud neputoval nikdo z lidi? Ve kterých místech budeme mit své potěšení a kde všude klesneme pod svěřeným břemenem? Děkujeme Ti, Bože, za poznání, že pro nás jsi přítomen v Ježíši Kristu a za jistotu, že Tvůj Syn neopouští ty, kteří uslyšeli jeho zavolání a šli cestou, kterou ukázal a ukazuje. Z požehnané přítomnosti ducha Kristova v obecenství církve i ve chvílích modlitebního osamění, kterým jsi nás dařil v uplynulém roce, Bože, čerpáme své naděje v Tvou milost i v novém čase. Ty však jsi, Pane světa, stále týž, včera i dnes i zítra. Dej nám sloužit Tobě na kdejakém místě a v kterékoli chvili, abychom mohli vyznat poslušnou synovskou oddanost Tvému Slovu. Krajině našeho dětství i celému světu pak dej život, nikoliv smrt, dej štěstí, nikoliv zoufalství, dej mír, nikoliv zkázu; sevři nás všechny do láskyplné jednoty pod svou vítěznou lásku v účastenství na cestě spásy i v přicházejících nových dnech. V NOVÉM ROCE DO NOVÉHO DÍLA PATRIARCHA Dr F. KOV AR Na prahu nového občanského roku a zároveň nového roku života československé církve je užitečno uvědomiti si hlavní úkoly, které celou církev a všecky její složky v tomto roce očekávají. Nejnaléhavější úkoly nám ukládají usnesení IV. řádného sněmu, která podle vyhlášky ústřední rady dnem 1. ledna 1957 v působení církve vstupují v platnost. Jejich znění byla již rozeslána: církevní ústava, hospodářský a finanční řád, jakož i kárný řád v samostati,ént tisku, Rcvclisevané. část základů řádu duchovní péče a obě resoluce sněmovních výborů, naukového a pastoračně výchovného, otištěním v prosincovém čísle Náboženské revue, resoluce hospodářského a finančního výboru o zlepšení hospodářského zajištění našich duchovních a kazatelů uvedením v oběžníku Ústřední rady. Jsou te. dy sněmovní usnesení ve všech orgánech a složkách církve vyhlášena a stala se v působení církve závaznými povinnostmi, jež jsme si sami k plnění poslání své církve uložili. Nyní záleží na tom, aby byla co nejdříve s pomocí Boží. ve všech oblastech církevního života uvedena v život. Novelisovaná církevní ústava vyžaduje, aby všecky náboženské ob. ce brzy po začátku nového roku zvolily na svém shromáždění na dobu dvou let členy rady starších i jejich náhradníky, dáte zástupce pro diecésní shromáždění i pro církevní sněm, jakož i své přehlížíte, le účtů, aby projednaly zprávy o činnosti rady starších a faráře za uplynulý rok a aby učinily všecka potřebná usnesení povahy hospodářské a správní. Rady starších všech náboženských obcí čeká letos vedle běžných povinností také úkol, aby se co nejdříve podrobně seznámily s novými sněmovními usneseními, zvláště pokud se týkají jejich úkolů a aby se sjednotily na jejich provádění na svém úseku církevní práce. Bude to úkol ne. malý. Všechny okrsky očekává na počátku roku konání okrskového shromáždění, aby na něm učinily příslušná rozhodnutí, uložená v no. vé ústavě. Hlavně však bude potřebí, aby okrsky si svědomitě pro. studovaly resoluci pastoračně výchovného výboru, přijatou sněmem a aby vnesly jejího ducha do plně. ní úkolů, jež nová ústava okrskům ukládá. Všechny diecése Jsou povinny konati v prvé části roku svá diecésní shromáždění, zvoliti na tři roky 12 členů diecésní rady a šest náhradníků, jednoho čtena laika i členy a náhradníky do diecésního jeho náhradníka do ústřední rady, finančního výboru, zástupce a náhradníky do ústředního finančního výboru, zástupe« a náhradníky pro církevní zastupitelstvo, projednat zprávy diecésní rady a biskupa o činnosti v uplynulém roce a učinit hospodářská a správní usnesení, vyžadovaná ústavou pro správné působení diecése. Po prvé se sejde letos církevní zastupitelstvo v novém složení, aby projednalo zprávu ústřední rady a patriarchy o činnosti v uplynulém roce a aby učinilo rozhod, nutí, vyhrazená tomuto celocírkev. nímu sboru novou ústavou. Po celý rok budou pracovníky a orgány církve zaměstnávat úkoly, plynoucí z novelišovaného řádu duchovní péče. Okrsky, diecésní rady, synody duchovenstva, diecésní shromáždění, komise ideové rady, theologické konference budou se radit a činit návrhy na nejlepší způsoby a řády provádění sněmovního usnesení o duchovní péči, soustředěné kolem svátostí. Výsledkem bude vydání prováděcího nařízení usnesením ústřední rady r tomto důležitém úseku působení církve. Mnohé starosti a práce hospodářských a finančních odborníků a všech orgánů i složek církve si vyžádá provádění nového hospodářského a finančního řádu církve, vydaného sněmem. Nemalého významu je také sněmovní resoluce hospodářského a finančního výboru, kterou sněm učinil první krok ke zlepšení hospodářského zajištění duchovních a kazatelů a kterou církvi uložil i pokračování v krocích dalších. Velmi bude záležet na svědomitosti a odpovědnosti náboženských obcí a každého z členů duchovenského sboru, aby významné dílo, jež bylo započato, bylo se zdarem prováděno a dokončeno. Závisí na tom přemnohé se zřetelem k budoucnosti církve. Všecky složky církve budou mu. sít po celý rok věnovat pečlivou pozornost věroučné resoluci, přijaté sněmem, jakož i nové preambuli ústavy a článku o úkolu církve, aby zásady víry a života z víry, jejichž výrazem tato sněmovní usnesení jsou, se mocí Ducha sv. staiy inspirací a normou smýšlení a jednání všech věřících a hlavně všech pracovníků církve. K tomu přistupují ještě úkoly výchovy biblické, věroučné, liturgické a výchovy k církevní kázni, které jsme si určili pro tento rok už před sněmem. Nejsou to úkoly snadné, ale pro budování církve ve službě Božího království jsou nezbytné. Kdekoliv v náboženské obci duchovní jako dobrý a věrný služebník Boží spolu s věřícími a oddanými údy obce v poslušnosti k Božímu slovu se tomuto úkolu oddají, uskuteční společenství života s živým Ježíšem Kristem a splní úkol, jejž měl na mysli IV. řádný sněm, který se všem jeho účastníkům a celé cirk. vi z Boží vůle stal tak mocným požehnáním. Skutečnost, že jsme na sněmu z Boží milosti mohli dosáhnout výsledků tak požehnaných, nás opravňuje, abychom se rado. váli z naděje, že důsledné, vytrvalé a oddané uskutečňování podnětů, rozhodnutí a ducha sněmu ve všech oblastech církevního života nás dovede dáte po cestě Boží vůle k cíli poslání církve. Vedle úkolů, jež nám ukládá církevní sněm, stojí před námi v tom. to roce také* úkoly, jež plynou z významných výročí mladých dějin naší církve. Na den 9. února t. r. připadá 15. výročí úmrtí druhého patriarchy, Dr G. A. Procházky, a na den 12. června 30. výročí smrti patriarchy - zakladatele Dr K. Farského. Tato výročí budou příležitostí, aby celá církev vzpomněla obou svých patriarchů a Pá. nu Bohu poděkovala za dar, jehož se nám od něho dostalo v jejich osobách a v jejich díle. U příležitosti tohoto výročí smrti Dr Farského hodlá naše církev splatit dluh, který má vůči svému zakla. dateli, aby se postarala o pietni úpravu místa ve Škodějově, kde stál jeho rodný domek. Celá církev se účastní peněžní sbírky k tomuto účelu a náboženské obce hradecké diecése a zvláště obce, z okolí Škodějova pilně přispívají prací svých věřících k úpravě místa. Dáli Bůh, sejde se 23. června 1957 svými zástupci celá církev ve Škodějově ke vzpomínce a díkůvzdání. Všichni duchovní i laičtí pracovníci církve jsou jistě připravení, ochotně a oddaně plnit i v tomto roce úkoly, jež nám ukládá poslání drkve v jejím běžném životě: při hlásání víry, pří svědectví o ní a při uvádění jí v život všemi náboženskými prostředky: kázáním, bohoslužbou, vysluhováním svátostí, duchovní péčí a výchovou, so. ciálním dílem lásky, spoluprací na díle Kristově se všemi církvemi a na díle obecného blaha a pokojné spolupráce se všemi lidmi dobré vůle na celém světě, jmenovitě ve smyslu sociálních důsledků Božího království. Zvlášť oddanou spolupráci chceme věnovat státe potřebnému úsilí o zachování trvalého míru a všemu ušlechtilému snažení o zajištění smírného spolužití mezi národy a dosažení sociální spravedlnosti mezi všemi lidmi. Otřesné události poslední doby v Egyptě a v Maďarsku jsou velmi hlasitou výzvou, jak je nutno státe být na stráži. Při plnění svých úkolů v novém roce budeme si státe vědomi své lidské slabosti a nedokonalosti, ale také Boží moci a síly. Modlitební a bohoslužebné obecenství s Pánem dějin skrze Ježíše Krista bude pro nás zdrojem síly a radostné naděje. Naše zkušenosti nám potvrzují pravdivost žalmistových slov: „V Tebe doufali otcové naši, doufali a vysvobozovala je; k Tobě volali a spomáhals jim; v Tebe doufali a nebývali zahanbeni.“ (Ž. 22, 5, 6.) Státe platí: „Hospodin je štít všech, kteří v něho doufají“ (Z. 18, 31) a „I budou v Tebe ioufati, kteří znají jméno Tvé, nebo neopouštíš hledajících Tě, Hospodine.“ (Ž. 9, 11.) Proto nechť nás v díle nového roku vedou a sílí výzvy: „Doufejte v Hospodina“ (Z. 4, 6) a „Radujte se z naděje!“ (ft, 12, 12).„ JEŽÍŠ KRISTUS v prvních dnech nového roku, Ježíš Kristus u výročí založení církve a ve všech jejích dnech — v modlitbách i v životě, v díle církve i všech osamělých.. j 3. LEDNA 195? Kristus a ti, ktEří se mu klanějí Mal i l-lžfi Kohopak to Pán Bůh přivádí k Je-* žíši Kristu, aby se před ním sklo-* nili? Mudrcové, kteří přišli až z da« lekého východu a přinesli své po-* klady, byli pohané. Mužové bystréh« rozumu a energické vůle. Vždyť to« ho obojího potřebovali, aby po dalo« kých cestách našli svého Spasitel«« Dříve hledali Boha v pokladech lldj ského ducha. Ale ze všeho hledání « obdivu vůči dílu Božímu v přírodě zůstala jen temná záhada a trpká ne« věra. Až teď v těch chudých jeslič« kách Boba našli. A položili mu k no« hám všechnu svou moudrost a vše« chno své umění a hluboce před nina sklonili své šedivé hlavy. Boží milo« srdenství vyšlo vstříc jejich upřím« né touze a proměnilo jejich tmu v« věčné světlo. V evangeliu se ovšem nevypravu« Je jen o mudrcích od východu. Vy« pravuje se tam také o knězích, zákonících, farizejích. Proč ti nešli k jesličkám, aby se poklonili? Vždyť přece znají Boha a jeho zákon. Znaji Boží zaslíbení o Spasiteli. Podle je« jich názoru je nemyslitelné, aby po« hanští hvězdopravci mčli dřív zprá« vu o Božím řízení než oni, vůdcové vyvoleného národa. Boží řízeni pře« ce musí jít cestou, jakou oni určili. « Na nich se ukázalo, že kdo se Pánu Bohu snaží předpisovat, po jakých cestách má přinést svou spásu, ten tu spásu nikdy neuvidí. Ten může mit i bibli a může v ní číst a může se modlit, ale k cíli nikdy nedospěje. A jak přivádí Pán Bůh lidi k Ježíši Kristu, aby ho uctívali? Skrze nejjemnější a přece zase nejpevnějšf pouto: Skrze poslušnost víry. Kdyby se bývali ti tři mudrcové v Betlem® obrátili a šli domů, kdyby si trpce řekli: »Zmýlili jsme se a nenašli jsme to, co hledáme,« — mohli by« chom se tomu divit? Ci je to něco tak docela přirozeného a samozřej« mého postavit se u chudých jesli« ček a vyznat, že v nich leží ten, po kom touží má duše a žizní mé srdce?, — Nic jiného je sem nepřivedlo než vnitřní hlas, který zaslechli ve svém srdci. Ale všechno, co měli před očima, mluvilo proti tomu. 2e přesto uvěřili, že přesto padli na svá stará kolena a hluboko sklonili své šedivé hlavy, to byla poslušnost víry. Takto přivádí Otec Synovi ty, kte« ré přivésti chce. Vnitřně se cítímo voláni a víme také, že tento hlas ne« ní z tohoto světa. Ale zevně tolik věcí bojuje proti tomu. Koho chce« me poslechnout? To záleží na našem osobním rozhodnutí. Pán Bůh nenu« ti nikoho. Ale také se od nás nene« chá pokoušet a nedá si předpisovat; jak a co má zařídit a jak se nám má zjevit. Ke svému Synu nás vede nej« jemnějším poutem: poslušnosti víry, A přece to je zároveň pouto nejpev« nější. Neboť ono zasahuje až d? zá« kladů naší bytosti. O mudrcích čte« me, že mu otevřeli své poklady e všechno mu dávají jako dobrovolný, dar a radostnou oběť. Stejně i člověk, který v Ježíši Kristu našel svéhe Spasitele, otvírá před ním všechny své poklady a všechny své hlubiny a cítí, že i kdyby měl pro svou víre zahynout, i kdyby měl všechno obě« tovat, že nic ho nemůže odloučit ed Boha, jehož lásku našel v Ježíši Kris« tu. Pán Bůh přivádí k Ježíši Krista ty, kteří se před nim sklánějí, jemn slouží, kteří svůj život kladou k jehe nohám, aby od něj přijali nový živol y Jeho království, JT. DRTINA