Český Zápas, 1971 (LIV/1-52)

1971-01-07 / No. 1

Bratři a sestry Myslím na vás, statisíce věří­cích Československé církve při vstupu do nového roku, s přáním zdraví a pokoje, radostné poho­dy a hodně dobré vůle k novému životu. Ve vašem zastoupení vzta­huji na vás všechny Boží oslove­ní: Toho poslouchejte! (Matouš 17,5). Víme, komu jsme uvěřili a kdo je jediným Pánem církve 1 světa. Chceme si to připomenout ve chvílích, kdy v nás ještě jasně zní vánoční zvěst o Boží lásce, která v Ježíši Kristu vstoupila do světa; kdy jsme naplněni vděč­ností za tento největší dar, kdy však jsme také vnímavější pro kri­tický pohled na svůj dosavadní I týdeník československé církve Ročník 54 — 7. ledna 1971 — Cena 60 ha). PANE, OBJÍMÁŠ CELÝ SVĚT SVOU NEJMiLOSTIVĚJŠÍ PŘÍZNÍ A NECHCEŠ, ABY JEDINÉ TVÉ DÍTĚ ZAHYNULO. PROSÍME TĚ POKORNĚ O TVOJE POŽEHNÁNÍ VŠEM, KDO USILUJÍ O LEPŠÍ SVĚT. PROSÍME TĚ ZVLÁŠTĚ ZA VŠECKY, KDO PRACUJÍ NA LEPŠÍCH A SPRAVEDLI­VĚJŠÍCH ZÁKONECH, ZA VŠECKY, KDO PRACUJÍ PRO MÍR MEZI NÁRODY, ZA VŠECKY, KDO JSOU ZAMĚSTNÁNI LÉČENÍM NEMOC­NÝCH, ZA VŠECKY, KDO ZÁPASÍ O ODSTRANĚNÍ SOCIÁLNÍ BÍDY, ZA VŠECKY, KDO USILUJÍ O ZÁCHRANU PADLÝCH. KRISTE, PANE MŮJ, KTERÝ SES PRO MNE A PRO MÉ BRATRY ZŘEKL VŠEHO SVĚTSKÉHO POHODLÍ A POŽITKU, NEDEJ, ABYCH JEŠTĚ KDY ŽIL JEN SOBĚ SAMÉMU. AMEN. Poděkování za Boží dary v Husově sboru v Brně - Zabovřeskách TOHO POSLODCHEJTE MIROSLAV NOVÁK život. Nejen jako jednotlivci. I jako církev, která má být obecen­stvím víry, lásky a naděje. V minulém roce, jubilejním ro­ce naší církve, jsme se mohli za­stavit a podívat se zpět na pade­sát let života a služby. Udělali jsme to v náboženských obcích, v diecézích i v celé církvi. Vidi­telné výsledky práce, naše sbory a modlitebny jsme mohli spočí­tat. Nevyčíslitelné bohatství du­chovního života zůstává skryto pod povrchem. Víc než jindy jsme se vraceli k veliké osobnosti za­kladatele církve, k bratru patriar­chovi Farskému. Za něj budeme vždy děkovat Bohu, protože on nám ukázal pravou víru a zbož­nost v přemíře lásky k člověku, lásky nevypočítavé a nepodmíně­né a dal nám příklad, co zname­ná naslouchat Ježíši Kristu a být poslušným jeho učedníkem. Svou opravdovostí Farský zapaloval srdce lidí. Ti, kdo se s ním setká­vali, přijímali jeho svědectví a zá­jem o druhého člověka je vedl k tomu, že šli a dávali dál pozna­nou pravdu. Rozšíření církve by­lo dílem laiků. Kněží bylo málo. Při rozboru stavu církve jsme viděli, že v naší církvi, jako v ce­lém křesťanstvu, jsme zasaženi krizí. Do církví pronikl konsum­­ní způsob života, vše se hodnotí podle toho, kolik to vynese, aby se člověk mohl obklopit mnoha věcmi, jež mají ostatní. Bolestné je zjištění, že život církve dnes není společnou záležitostí věří­cích, kteří by se znali, pamato­vali na sebe v modlitbách, pomá­hali si navzájem. Křesťané se po­znávají jen po tom, že chodí v neděli do kostela. V pracovní dny ani pro ně neplatí: Toho poslou­chejte!? A přece to jde. Při svých návštěvách v jubilejním roce cír­kve jsem často nečekaně narazil na onen spodní proud pod po­vrchem a poznal, kolik mravně čistých a krásných lidí žije plným životem víry v tichém svědectví lásky a služby. Qd nich se to ne­dozvíte. Oni nečekají odměnu, ani vděčnost. Oni nesou pečeť víry ve svých tvářích a setkání s nimi probouzí radost a touhu po živo­todárném prameni v Kristu. Myslím, že jedinou ces­tou k obnově církve je svědectví a příklad ži­vota. Prosím vás, bratři a ses­try, abyste s otevřeným srdcem přijali dar Boží lásky v Kristu a rozdávali jej dál těm, kteří vaší pomoci potřebují: Zatím to ne­umíme. Vánoce jsou dokladém. Dáváme tomu, kdo dává nám. Když uděláme něco dobrého, če­káme, že se nám dostane od­platy. Nedávno jsem četl v novi­nách článek lékaře psychiatra. Popisuje zážitek z porodnice. Ma­minka, která už mohla chodit, posluhuje jiné, kterou právě při­vezli z operačního sálu a ta jí ří­ká: Proboha jak já vám to opla­tím. Jednoduše, říká jí ta , druhá, tím, že pomůžete zase další ma­mince, jako já pomáhám vám. Je­žíš Kristus dal za nás všechno, dal sebe samého. V jeho lásce je začátek nekonečného proudu lás­ky mezi lidmi. Učme se od něho, abychom pochopili, že opravdu „máme jen to, co jsme dali“. Rok 1971 bude rokem našich sněmů, které plánujeme na konec října. Zejména příprava VI. řád­ného sněmu je v proudu, jak o tom čtete v Českém zápase a v Theologické revui, vyžaduje pocti­vou myšlenkovou práci a studium. Prosím vás, kteří jste byli nebo budete zvoleni za členy sněmů, abyste připravovali sebe, aby­chom k jednání přistupovali s vě­domím odpovědnosti a s jedinou snahou: připravit takové návrhy, které jsou zralé k řešení a jsou pravdivé a životodárné pro obe­cenství církve. Pomáhejme si vzá­jemně na všech rovinách církve k porozuměni. Víme, jak sami mě­níme své názory, podle toho jak poznáváme pravdu. Buďme ohle­duplní k druhým, kteří mají ná­zor jiný. Nastávající rok bude rušný pro celou naši vlast. My, věřící, po­máhejme rozvíjet všechno dobré a správné pro lepší mezilidské vztahy. Snažme se odstranit že­leznou oponu nelásky a zloby, so­bectví a závisti, kterou člověk dnešní doby postavil mezi sebe a Pána života a mezi sebe a bliž­ního. Ve světě narůstá znovu stude­ná válka. Ohniska horké války se všemi hrůzami a nelidskostí jsou stále nebezpečím, že se roz­šíří ve světový konflikt nedozír­ných následků. Pomáhejme, kaž­dý podle svých možností, aby by­lo odvráceno nebezpečí války a mír nastolen tím, že budeme spo­lupracovat v hnutí Křesťanské mírové konference nebo v míro­vém hnutí československém. Loň­ský rok byl rokem Jana Amose Komenského, velkého bojovníka za mír. Letošní je rokem Jana Bia­­hoslava. Po jeho odkazu buďme jako on „pochodně zazžená“. Bratři a sestry, děkuji vám za věrnost církvi, za vaše dary lás­ky, za vaše svědectví, jímž jste do církve přiváděli nové věřící. Ti, kdo k nám přistupují, mohou mít jen jeden důvod: „Půjdeme s vámi, neboť slyšíme, že Bůh je s vámi“ (Zachariáš 8,23). Pominula žeň, dokonalo se léto S vdě-Čností Pánu Bohu jsme 31.- pro since ukončili v podstatné většině nábo Ženských obcí jubilejní padesátý rok ži vota své církve modlitbami díků i pro seb při bohoslužbách a pobožnostech Začínali jsme jej obdobně, a to již o vá nocích roku 1969 v modlitbách a vzpo mínkách na ony požehnané prvé česke katolické vánoční bohoslužby před pa desátí léty, při nichž se na úsvitu naš politické i náboženské svobody z milos ti Boží rodila naše Československá cír kev. Bratři biskupové se pří tomto vý znamnéin výročí obrátili na naše věříc pastýřským listem. K 8. lednu připrav! ly pak spolu s náb. obcemi slavnostní jubilejní bohoslužby také ústřední rada (11. 1. v chrámu sv. Mikuláše) a diecéz­ni rady. Vzpomněly při nich br. dr. K. Farského i ostatních již zvěčnělých spo­luzakladatelů církve. Na květnovém cír­kevním zastupitelstvu jsme se mohli ješ­tě se dvěma r nich — s bratřími Fr. Va­lešem a K. lodičkou — k naší veliké radosti osobně sejít, poděkovat jim za jejich celoživotní církevní práci,, vy­slechnout jejich vzpomínkové projevy a přijmout odkaz jejich lásky k církvi. Další zbývající dva bratři duchovní, Fr. Bražina a J. Soukup, mohli pro nemoc poslat jen své dopisy. Ústřední rada, diecézni rady i náboženské obce předa­­ly během jubilejního roku při vhodných příležitostech svým zasloužilým laickým i duchovenským pracovníkům pamětní listy, jejich vzpomínky a svědectví obo­hatily mnohá naše shromáždění a posí­lily ony mladší k další práci v církvi. K 8. lednu 1970 byl br. patriarchou dr. Mir. Novákem a ústřední radou vyhlá­šen jubilejní dar díkůvzdání k finanční podpoře nejaktuálnějších úkolů církve, jeho podstatná část zůstala v nábožen­ských obcích, 15 procent výnosu bylo určeno pro celocírkevní potřeby. Tato akce není dosud pochopitelně uzavřena a zúčtována, takže teprve později bude­me moci naši církevní veřejnost sezná­mit s jejím výsledkem. Během jubilejního roku jsme se v ce­lé církvi postupně soustřeďovali k řadě dalších shromáždění a úkolů. Dnes mo­hu připomenout jen některé z nich, ne­boť dosud jsme nedostali podrobné zprá­vy z jednotlivých diecézí. 17. 1. se se­šla v chrámu sv. Mikuláše pražská die­cézní rada k slavnostnímu zasedání v rámci padesátiletí trvání diecéze. K to­muto svému jubileu vydala útlou vzpo­mínkovou publikaci „50 let Církve čes­koslovenské v pražské diecézi“. Koncem března se konalo setkání mládeže plzeň­ské diecéze v Rudolfově a koncem květ­na III. diecézni setkání mladých ve Dvo­ře Králové n. L. 20. 4. vystoupily naše pěvecké sbory na diecézním pěveckém festivalu v Ostravě-Michálkovicích. Také různé okrsky a mnohé náboženské obce oslavily jubileum církve chrámovými koncerty a duchovními akademiemi. Po­čátkem května jsme při bohoslužbách Pánu Bohu děkovali za naše osvobození z krutého nacistického jha před 25 lety a jako věřící občané jsme se ve světle Božího slova zamýšleli nad našimi sou­časnými úkoly v konsolidačním procesu, probíhajícím v naší vlasti. 90. výročí na­rození br. dr. K. Farského bylo uctěno 14. 6. hradeckou diecézí polními boho­službami v jeho rodném Škodějově. Té­hož dne uctila také pražská diecéze pa­mátku prvého patriarchy bohoslužbami v Husově sboru v Praze-Dejvicích, v němž odpočívá po^el zakladatele církve. Sou­časně bylo též vzpomenuto 451etého trvá­ní diecézního pěveckého sdružení Far-Pokračování na straně 3. ® Dnes i v budoucnu VLADIMÍR BUBENÍK Církev vstupuje do prvního roku svého druhého půlstoletí a tento rok přináší ve svém výhledu také význam­né události pro její další život. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 1971 má se cír­kev sejít ke svému VI. sněmu, který má být jednak sněmem volebním s úkolem volit pro další období své­ho bratra patriarchu, ale i sněmem pracovním. Ústřední rada jednala o je­ho přípravě již na podzim r. 1969 a v listopadu téhož roku otevřela dis­kusi k předlohám, které by měly být na něm projednávány. Současně oba naše časopisy, Theologická revue a Český zápas, počaly zveřejňovat člán­ky, materiály a zprávy zaměřené a související s tímto sněmem. Přede­vším Český zápas přinesl do dnešního dne mnoho informačního materiálu pro naši širokou církevní veřejnost, kterým ji seznamuje s průběhem pra­cí jednotlivých komisí i s výsledky a návrhy, jakož i s články jednotli­vých příslušníků církve. Rovněž v červnu 1970 byla usnesena a zveřej­něna témata pro sněmovní přípravu v okrscích, jak pro konference du­chovních, tak pro shromáždění laiků. Předsněmovní příprava předloh, jed­nání i diskuse, byly tedy zahájeny a jsou v nich vyznačeny vlastní úkoly sněmu. Jde nyní tedy o společnou práci nás všech, duchovních i laiků, na sněmovních usneseních, která by na další léta určovala orientaci círk­ve i vyjadřovala její charakter. Bylo by však mylné se domnívat, že VI. sněm musí všechny předlohy uzavřít v náležité normy a předpisy. S ohle­dem k závažnosti některých předloh může sněm na nich otevřít práci v příslušných nově zvolených sněmov­ních komisích a uložit termíny zpra­cování. Tedy podobný postup jako při sněmu roku 1924 a 1931. V celé této práci jde o integraci toho, k čemu se církev dopracovala za Jéta minulá až k dnešním poznáním s výhledem a perspektivou do bu­doucna. Nejde zde jen o práci teolo­gů, ale i postižení skutečného života církve. Je tedy nutné náležité spoje­ní celého organismu církve od odbor­ných teologických pracovišť k nejšir­ší základně církve, a to bezpodmíneč­ně v obou směrech. Tato nutnost pla­tí jistě stále, ale výrazněji vystupuje do popředí právě v tento předsněmov­ní čas Předpokládá to ovšem jistou aktivitu právě v této široké, laické církevní základně. Neboť v aktivitě je současně doložen i jistý obraz vnitř­ního života církve. „Křesťanský akti­­vismus pramení ze zbožnosti a víry. Živá zbožnost a uvědomělá poslušnost Boží vůle je neodpustitelnou podmín­kou zejména činnosti církve, praktic­kého života v náboženských obcích a plánovité církevní práce“ (Prot. dr. Rutrle, Pomoc nej vzácnější, str. 18). Nejsou-li tyto hodnoty jen okrajovou záležitostí a jakýmsi doplňkem naše­ho života, ale staly se podstatnými hodnotami, potom nás přetváří • i k schopnostem praktického vyjádření v osobním svědectví a aktivitě. Toto vyjádření by mělo být a také jistě bu­de rozdílné v obsatju i odpovědnosti podle Božího povolání a podle toho, kde nás Pán Bůh chce mít. Dnes je třeba si i připomenout, že nejde jen o to být aktivním směrem ven, do prostředí církve a světa, ale i dovnitř k sobě samému. Být aktiv­ní v hledání a přijímání Boží pravdy a obdarování tak, abych měl vždy hodnoty, kterými Bych mohl posloužit. Je to skutečnost aktuální v této před-; sněmovní, ale především posněmovní době. Neboť obdarování ve zjevené a poznané pravdě vyjádřené teologicky ve sněmovních usneseních zůstanou skrytá a neznámá, jestliže nepronik­nou a neprostoupl celý organismus církve. Ztrácela . by svoji účelnost, jestliže by nic nepřinášela a nežil z nich ten nejprostší člen církve. Přistupme tedy k naší společné prá­ci v církvi v plné aktivitě a odpověd­nosti vycházející a dosvědčující naši zbožnost a pravdivost, KAŽDODENNÍ ČETBA PÍSMA KAŽDODENNÍ FRANTIŠEK MOC G 19, 23—25; Dt 12, 1—3; Jer 1, 9—10; Zj 6, 12—17 Ani jeden dům postavený na písku, neobstojí; má před sebou toliko hrozný pád. DEKUJEME, že nás Pán Ježíš za ruku vyvádí s místa, kde hrozí zkáza. KAJEME SE, že se té ruky nechápeme a nedržíme dost pevně. PROSÍME, aby nám ukazoval na vady v základech našeho domu přes­něji, než jak my je začasté dovedeme postřehnout. G 19, 26; L 17, 28—37 Rozhodnutí o naší přináležitosti k věčnému životu či k věčné smrti může padnout každým okamžikem. DEKUJEME, že v lidském zjevu Ježíše Krista máme mocný vzor po­slušné odevzdanosti do vůle Boží až do konce. KAJEME SE, je-li možno vidět naši rodinu rozdělenou na živé a mrtvé její členy už nyní. PROSÍME, aby nás Boží soud nezastihl ve chvíli našeho ohlížení se zpět. G 19, 27—29; Ko 1, 9; Jk 5, 16 Bůh slyší i modlitbu i rouhání; milosrdenství a tresty jsou toho dokla­dem. DĚKUJEME, že smíme prosit o milost a nadějně ji očekávat i pro svého bratra. KAJEME SE z domnění, že náš bratr nebo sestra se bez našich modliteb snadno obejdou. PROSÍME, abychom klečíce na modlitbách viděli i své bližní, ohrožené na duchu i na těle. G 19, 30—38; 2M 20, 4—6; L 23, 27—30 Duchovní kvality potomstva jsou opověděny kvalitami předků. DĚKUJEME, že umíme vidět dědičnost v příčinné souvislosti s tím, co předcházelo. KAJEME SE nejsouce si vždy vědomi, že se z naších mravních pádů a zlomů u víře nic neztratí. PROSÍME, abychom svými rozhodnutími neubližovali generacím, které přijdou po nás. G 20, 1—18; Žd 10, 35—37 Máme své oprávnění toliko ve službách království Božímu a svou jistotu ve všech, kteří se za nás modli. DEKUJEME za zjevení Boha, jehož panství lásky není ničím omezeno. PROSÍME, abychom modlitbou a proroctvím přiváděli všechny k známosti Boží.

Next