Český Zápas, 1971 (LIV/1-52)
1971-01-07 / No. 1
Bratři a sestry Myslím na vás, statisíce věřících Československé církve při vstupu do nového roku, s přáním zdraví a pokoje, radostné pohody a hodně dobré vůle k novému životu. Ve vašem zastoupení vztahuji na vás všechny Boží oslovení: Toho poslouchejte! (Matouš 17,5). Víme, komu jsme uvěřili a kdo je jediným Pánem církve 1 světa. Chceme si to připomenout ve chvílích, kdy v nás ještě jasně zní vánoční zvěst o Boží lásce, která v Ježíši Kristu vstoupila do světa; kdy jsme naplněni vděčností za tento největší dar, kdy však jsme také vnímavější pro kritický pohled na svůj dosavadní I týdeník československé církve Ročník 54 — 7. ledna 1971 — Cena 60 ha). PANE, OBJÍMÁŠ CELÝ SVĚT SVOU NEJMiLOSTIVĚJŠÍ PŘÍZNÍ A NECHCEŠ, ABY JEDINÉ TVÉ DÍTĚ ZAHYNULO. PROSÍME TĚ POKORNĚ O TVOJE POŽEHNÁNÍ VŠEM, KDO USILUJÍ O LEPŠÍ SVĚT. PROSÍME TĚ ZVLÁŠTĚ ZA VŠECKY, KDO PRACUJÍ NA LEPŠÍCH A SPRAVEDLIVĚJŠÍCH ZÁKONECH, ZA VŠECKY, KDO PRACUJÍ PRO MÍR MEZI NÁRODY, ZA VŠECKY, KDO JSOU ZAMĚSTNÁNI LÉČENÍM NEMOCNÝCH, ZA VŠECKY, KDO ZÁPASÍ O ODSTRANĚNÍ SOCIÁLNÍ BÍDY, ZA VŠECKY, KDO USILUJÍ O ZÁCHRANU PADLÝCH. KRISTE, PANE MŮJ, KTERÝ SES PRO MNE A PRO MÉ BRATRY ZŘEKL VŠEHO SVĚTSKÉHO POHODLÍ A POŽITKU, NEDEJ, ABYCH JEŠTĚ KDY ŽIL JEN SOBĚ SAMÉMU. AMEN. Poděkování za Boží dary v Husově sboru v Brně - Zabovřeskách TOHO POSLODCHEJTE MIROSLAV NOVÁK život. Nejen jako jednotlivci. I jako církev, která má být obecenstvím víry, lásky a naděje. V minulém roce, jubilejním roce naší církve, jsme se mohli zastavit a podívat se zpět na padesát let života a služby. Udělali jsme to v náboženských obcích, v diecézích i v celé církvi. Viditelné výsledky práce, naše sbory a modlitebny jsme mohli spočítat. Nevyčíslitelné bohatství duchovního života zůstává skryto pod povrchem. Víc než jindy jsme se vraceli k veliké osobnosti zakladatele církve, k bratru patriarchovi Farskému. Za něj budeme vždy děkovat Bohu, protože on nám ukázal pravou víru a zbožnost v přemíře lásky k člověku, lásky nevypočítavé a nepodmíněné a dal nám příklad, co znamená naslouchat Ježíši Kristu a být poslušným jeho učedníkem. Svou opravdovostí Farský zapaloval srdce lidí. Ti, kdo se s ním setkávali, přijímali jeho svědectví a zájem o druhého člověka je vedl k tomu, že šli a dávali dál poznanou pravdu. Rozšíření církve bylo dílem laiků. Kněží bylo málo. Při rozboru stavu církve jsme viděli, že v naší církvi, jako v celém křesťanstvu, jsme zasaženi krizí. Do církví pronikl konsumní způsob života, vše se hodnotí podle toho, kolik to vynese, aby se člověk mohl obklopit mnoha věcmi, jež mají ostatní. Bolestné je zjištění, že život církve dnes není společnou záležitostí věřících, kteří by se znali, pamatovali na sebe v modlitbách, pomáhali si navzájem. Křesťané se poznávají jen po tom, že chodí v neděli do kostela. V pracovní dny ani pro ně neplatí: Toho poslouchejte!? A přece to jde. Při svých návštěvách v jubilejním roce církve jsem často nečekaně narazil na onen spodní proud pod povrchem a poznal, kolik mravně čistých a krásných lidí žije plným životem víry v tichém svědectví lásky a služby. Qd nich se to nedozvíte. Oni nečekají odměnu, ani vděčnost. Oni nesou pečeť víry ve svých tvářích a setkání s nimi probouzí radost a touhu po životodárném prameni v Kristu. Myslím, že jedinou cestou k obnově církve je svědectví a příklad života. Prosím vás, bratři a sestry, abyste s otevřeným srdcem přijali dar Boží lásky v Kristu a rozdávali jej dál těm, kteří vaší pomoci potřebují: Zatím to neumíme. Vánoce jsou dokladém. Dáváme tomu, kdo dává nám. Když uděláme něco dobrého, čekáme, že se nám dostane odplaty. Nedávno jsem četl v novinách článek lékaře psychiatra. Popisuje zážitek z porodnice. Maminka, která už mohla chodit, posluhuje jiné, kterou právě přivezli z operačního sálu a ta jí říká: Proboha jak já vám to oplatím. Jednoduše, říká jí ta , druhá, tím, že pomůžete zase další mamince, jako já pomáhám vám. Ježíš Kristus dal za nás všechno, dal sebe samého. V jeho lásce je začátek nekonečného proudu lásky mezi lidmi. Učme se od něho, abychom pochopili, že opravdu „máme jen to, co jsme dali“. Rok 1971 bude rokem našich sněmů, které plánujeme na konec října. Zejména příprava VI. řádného sněmu je v proudu, jak o tom čtete v Českém zápase a v Theologické revui, vyžaduje poctivou myšlenkovou práci a studium. Prosím vás, kteří jste byli nebo budete zvoleni za členy sněmů, abyste připravovali sebe, abychom k jednání přistupovali s vědomím odpovědnosti a s jedinou snahou: připravit takové návrhy, které jsou zralé k řešení a jsou pravdivé a životodárné pro obecenství církve. Pomáhejme si vzájemně na všech rovinách církve k porozuměni. Víme, jak sami měníme své názory, podle toho jak poznáváme pravdu. Buďme ohleduplní k druhým, kteří mají názor jiný. Nastávající rok bude rušný pro celou naši vlast. My, věřící, pomáhejme rozvíjet všechno dobré a správné pro lepší mezilidské vztahy. Snažme se odstranit železnou oponu nelásky a zloby, sobectví a závisti, kterou člověk dnešní doby postavil mezi sebe a Pána života a mezi sebe a bližního. Ve světě narůstá znovu studená válka. Ohniska horké války se všemi hrůzami a nelidskostí jsou stále nebezpečím, že se rozšíří ve světový konflikt nedozírných následků. Pomáhejme, každý podle svých možností, aby bylo odvráceno nebezpečí války a mír nastolen tím, že budeme spolupracovat v hnutí Křesťanské mírové konference nebo v mírovém hnutí československém. Loňský rok byl rokem Jana Amose Komenského, velkého bojovníka za mír. Letošní je rokem Jana Biahoslava. Po jeho odkazu buďme jako on „pochodně zazžená“. Bratři a sestry, děkuji vám za věrnost církvi, za vaše dary lásky, za vaše svědectví, jímž jste do církve přiváděli nové věřící. Ti, kdo k nám přistupují, mohou mít jen jeden důvod: „Půjdeme s vámi, neboť slyšíme, že Bůh je s vámi“ (Zachariáš 8,23). Pominula žeň, dokonalo se léto S vdě-Čností Pánu Bohu jsme 31.- pro since ukončili v podstatné většině nábo Ženských obcí jubilejní padesátý rok ži vota své církve modlitbami díků i pro seb při bohoslužbách a pobožnostech Začínali jsme jej obdobně, a to již o vá nocích roku 1969 v modlitbách a vzpo mínkách na ony požehnané prvé česke katolické vánoční bohoslužby před pa desátí léty, při nichž se na úsvitu naš politické i náboženské svobody z milos ti Boží rodila naše Československá cír kev. Bratři biskupové se pří tomto vý znamnéin výročí obrátili na naše věříc pastýřským listem. K 8. lednu připrav! ly pak spolu s náb. obcemi slavnostní jubilejní bohoslužby také ústřední rada (11. 1. v chrámu sv. Mikuláše) a diecézni rady. Vzpomněly při nich br. dr. K. Farského i ostatních již zvěčnělých spoluzakladatelů církve. Na květnovém církevním zastupitelstvu jsme se mohli ještě se dvěma r nich — s bratřími Fr. Valešem a K. lodičkou — k naší veliké radosti osobně sejít, poděkovat jim za jejich celoživotní církevní práci,, vyslechnout jejich vzpomínkové projevy a přijmout odkaz jejich lásky k církvi. Další zbývající dva bratři duchovní, Fr. Bražina a J. Soukup, mohli pro nemoc poslat jen své dopisy. Ústřední rada, diecézni rady i náboženské obce předaly během jubilejního roku při vhodných příležitostech svým zasloužilým laickým i duchovenským pracovníkům pamětní listy, jejich vzpomínky a svědectví obohatily mnohá naše shromáždění a posílily ony mladší k další práci v církvi. K 8. lednu 1970 byl br. patriarchou dr. Mir. Novákem a ústřední radou vyhlášen jubilejní dar díkůvzdání k finanční podpoře nejaktuálnějších úkolů církve, jeho podstatná část zůstala v náboženských obcích, 15 procent výnosu bylo určeno pro celocírkevní potřeby. Tato akce není dosud pochopitelně uzavřena a zúčtována, takže teprve později budeme moci naši církevní veřejnost seznámit s jejím výsledkem. Během jubilejního roku jsme se v celé církvi postupně soustřeďovali k řadě dalších shromáždění a úkolů. Dnes mohu připomenout jen některé z nich, neboť dosud jsme nedostali podrobné zprávy z jednotlivých diecézí. 17. 1. se sešla v chrámu sv. Mikuláše pražská diecézní rada k slavnostnímu zasedání v rámci padesátiletí trvání diecéze. K tomuto svému jubileu vydala útlou vzpomínkovou publikaci „50 let Církve československé v pražské diecézi“. Koncem března se konalo setkání mládeže plzeňské diecéze v Rudolfově a koncem května III. diecézni setkání mladých ve Dvoře Králové n. L. 20. 4. vystoupily naše pěvecké sbory na diecézním pěveckém festivalu v Ostravě-Michálkovicích. Také různé okrsky a mnohé náboženské obce oslavily jubileum církve chrámovými koncerty a duchovními akademiemi. Počátkem května jsme při bohoslužbách Pánu Bohu děkovali za naše osvobození z krutého nacistického jha před 25 lety a jako věřící občané jsme se ve světle Božího slova zamýšleli nad našimi současnými úkoly v konsolidačním procesu, probíhajícím v naší vlasti. 90. výročí narození br. dr. K. Farského bylo uctěno 14. 6. hradeckou diecézí polními bohoslužbami v jeho rodném Škodějově. Téhož dne uctila také pražská diecéze památku prvého patriarchy bohoslužbami v Husově sboru v Praze-Dejvicích, v němž odpočívá po^el zakladatele církve. Současně bylo též vzpomenuto 451etého trvání diecézního pěveckého sdružení Far-Pokračování na straně 3. ® Dnes i v budoucnu VLADIMÍR BUBENÍK Církev vstupuje do prvního roku svého druhého půlstoletí a tento rok přináší ve svém výhledu také významné události pro její další život. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 1971 má se církev sejít ke svému VI. sněmu, který má být jednak sněmem volebním s úkolem volit pro další období svého bratra patriarchu, ale i sněmem pracovním. Ústřední rada jednala o jeho přípravě již na podzim r. 1969 a v listopadu téhož roku otevřela diskusi k předlohám, které by měly být na něm projednávány. Současně oba naše časopisy, Theologická revue a Český zápas, počaly zveřejňovat články, materiály a zprávy zaměřené a související s tímto sněmem. Především Český zápas přinesl do dnešního dne mnoho informačního materiálu pro naši širokou církevní veřejnost, kterým ji seznamuje s průběhem prací jednotlivých komisí i s výsledky a návrhy, jakož i s články jednotlivých příslušníků církve. Rovněž v červnu 1970 byla usnesena a zveřejněna témata pro sněmovní přípravu v okrscích, jak pro konference duchovních, tak pro shromáždění laiků. Předsněmovní příprava předloh, jednání i diskuse, byly tedy zahájeny a jsou v nich vyznačeny vlastní úkoly sněmu. Jde nyní tedy o společnou práci nás všech, duchovních i laiků, na sněmovních usneseních, která by na další léta určovala orientaci církve i vyjadřovala její charakter. Bylo by však mylné se domnívat, že VI. sněm musí všechny předlohy uzavřít v náležité normy a předpisy. S ohledem k závažnosti některých předloh může sněm na nich otevřít práci v příslušných nově zvolených sněmovních komisích a uložit termíny zpracování. Tedy podobný postup jako při sněmu roku 1924 a 1931. V celé této práci jde o integraci toho, k čemu se církev dopracovala za Jéta minulá až k dnešním poznáním s výhledem a perspektivou do budoucna. Nejde zde jen o práci teologů, ale i postižení skutečného života církve. Je tedy nutné náležité spojení celého organismu církve od odborných teologických pracovišť k nejširší základně církve, a to bezpodmínečně v obou směrech. Tato nutnost platí jistě stále, ale výrazněji vystupuje do popředí právě v tento předsněmovní čas Předpokládá to ovšem jistou aktivitu právě v této široké, laické církevní základně. Neboť v aktivitě je současně doložen i jistý obraz vnitřního života církve. „Křesťanský aktivismus pramení ze zbožnosti a víry. Živá zbožnost a uvědomělá poslušnost Boží vůle je neodpustitelnou podmínkou zejména činnosti církve, praktického života v náboženských obcích a plánovité církevní práce“ (Prot. dr. Rutrle, Pomoc nej vzácnější, str. 18). Nejsou-li tyto hodnoty jen okrajovou záležitostí a jakýmsi doplňkem našeho života, ale staly se podstatnými hodnotami, potom nás přetváří • i k schopnostem praktického vyjádření v osobním svědectví a aktivitě. Toto vyjádření by mělo být a také jistě bude rozdílné v obsatju i odpovědnosti podle Božího povolání a podle toho, kde nás Pán Bůh chce mít. Dnes je třeba si i připomenout, že nejde jen o to být aktivním směrem ven, do prostředí církve a světa, ale i dovnitř k sobě samému. Být aktivní v hledání a přijímání Boží pravdy a obdarování tak, abych měl vždy hodnoty, kterými Bych mohl posloužit. Je to skutečnost aktuální v této před-; sněmovní, ale především posněmovní době. Neboť obdarování ve zjevené a poznané pravdě vyjádřené teologicky ve sněmovních usneseních zůstanou skrytá a neznámá, jestliže neproniknou a neprostoupl celý organismus církve. Ztrácela . by svoji účelnost, jestliže by nic nepřinášela a nežil z nich ten nejprostší člen církve. Přistupme tedy k naší společné práci v církvi v plné aktivitě a odpovědnosti vycházející a dosvědčující naši zbožnost a pravdivost, KAŽDODENNÍ ČETBA PÍSMA KAŽDODENNÍ FRANTIŠEK MOC G 19, 23—25; Dt 12, 1—3; Jer 1, 9—10; Zj 6, 12—17 Ani jeden dům postavený na písku, neobstojí; má před sebou toliko hrozný pád. DEKUJEME, že nás Pán Ježíš za ruku vyvádí s místa, kde hrozí zkáza. KAJEME SE, že se té ruky nechápeme a nedržíme dost pevně. PROSÍME, aby nám ukazoval na vady v základech našeho domu přesněji, než jak my je začasté dovedeme postřehnout. G 19, 26; L 17, 28—37 Rozhodnutí o naší přináležitosti k věčnému životu či k věčné smrti může padnout každým okamžikem. DEKUJEME, že v lidském zjevu Ježíše Krista máme mocný vzor poslušné odevzdanosti do vůle Boží až do konce. KAJEME SE, je-li možno vidět naši rodinu rozdělenou na živé a mrtvé její členy už nyní. PROSÍME, aby nás Boží soud nezastihl ve chvíli našeho ohlížení se zpět. G 19, 27—29; Ko 1, 9; Jk 5, 16 Bůh slyší i modlitbu i rouhání; milosrdenství a tresty jsou toho dokladem. DĚKUJEME, že smíme prosit o milost a nadějně ji očekávat i pro svého bratra. KAJEME SE z domnění, že náš bratr nebo sestra se bez našich modliteb snadno obejdou. PROSÍME, abychom klečíce na modlitbách viděli i své bližní, ohrožené na duchu i na těle. G 19, 30—38; 2M 20, 4—6; L 23, 27—30 Duchovní kvality potomstva jsou opověděny kvalitami předků. DĚKUJEME, že umíme vidět dědičnost v příčinné souvislosti s tím, co předcházelo. KAJEME SE nejsouce si vždy vědomi, že se z naších mravních pádů a zlomů u víře nic neztratí. PROSÍME, abychom svými rozhodnutími neubližovali generacím, které přijdou po nás. G 20, 1—18; Žd 10, 35—37 Máme své oprávnění toliko ve službách království Božímu a svou jistotu ve všech, kteří se za nás modli. DEKUJEME za zjevení Boha, jehož panství lásky není ničím omezeno. PROSÍME, abychom modlitbou a proroctvím přiváděli všechny k známosti Boží.