Český Zápas, 1972 (LV/1-52)

1972-05-14 / No. 19

X? jtit radostné léto nastává, všecko stvoření smutku pozbývá, jit nyní pleše všecko vesele, když vidí an zima tvrdá cele mnohou trpkosti trápili přestává, preč se odnášíc s námi nezůstává. Nad námi vzhůru nebe překrásné, slunéčko vůkol nosící jasné, jent světlostí svou svítí rozkošně, všecky zahřívá věci milostně, divnou mocí svou mrtvost obtivuje, coi pak starého zase obnovuje. Takt i země, jent matkou jest všeho, kvítí vydává z nebe krásného nesčíslné množství, všudy ze všech stran pěkně odívá svého těla stan, ku podivení trávy zelenosti, barev přepěkných v divné .rozličnosti. An milo fit z příbytku vyjiti, iádostivo člověku pobyti někde na loukách, v poli, v zahrádce, ptáčkové kdyt tam zpívají sladce jedni po druhých rozličnými hlasy, zvláště potom dále letními časy. Kdets ty člověče rozumný z tvorů? zdát nepozdvihneš též očí vzhůru? odkud to všickni plynou darové, soudě, abys se roznítil v nové k Bohu vděčnosti, jméno jeho právě horlivě chválil, liv jsa k jeho slávě. JAN AMOS KOMENSKÝ Kancyonáj 1659 s.HrV* «•»!* v#?' Brandýsský sbor v Květech * Snímek Marie Hartmannová Pastorační péče o faráře )I*I BEDNAŘÍK Ne, nejde skutečně o nějaký omyl. A také ani tiskařský šotek nezaúra­­doval. Jde skutečně o pastoraění pé­­ři o faráře a právě o vašeho faráře, který vás třeba tento týden navští­vil, protože asi vytušil, že máte ně­jaké vážné starosti, ikteré by bylo třeba rozptýlit, či zármutek, v němž by bylo potřebí při vás stát. Třeba jde právě o pastorační péči o vašeho faráře, jehož kázání jste tuto neděli slyšeli a nad nímž jste se zamýšleli. Ne, skutečně nejde o nějaký omyl ne­bo' přepsání. • Je jisté, že pokud jste se s pojmem pastorační péče setkali či setkáváte, pak zpravidla šlo o pastorační péči faráře o vás, o nemocné, smutkem a trampotami navštívené, o snoubence, kteří se rozhodli mít církevní sňatek, o manžely, které je nutno potěšit a pdsflit, pomocí jim řešit jejich man­želské a rodinné problémy, o děti, aby křestní slib rodiči), kmotří a cír­kve byl uskutečňován, o mládež, aby hledala a nacházela onen pevný bod, jímž člověk hýbe sebou i světem, o bližní v jejich obtížných svízelných, ba i mezních životních situacích. Fa­rář tu je obvykle vždy jako ten. kte­rý tuto pastorační péči 'koná, je je­jím vykonavatelem. Rád navštíví, i když by ho právě potřebovala tře­bas jelio vlastni rodina, ochotně a pozorné naslouchá obtíženým, pla­čícím. bezradným, ztrápeným, když třebas ve stejných okamžicích t patří mezi obtížené a ztrápené. Sna­ží se být účinným rádcem hledají­cích. těch, kteří pozbyli naději i kaž­dou oporu. Otvírá pro ně nové na­dějné výhledy. Snaží se být člověku jeho bližním. Bere na sebe jho služ­by. aby následoval svého Pána, aby byl dobrým knězem svěřeného lidu. jeho pastorační péče je jen prodlou­žením jeho liturgické a kazatelské služby, jeho snahy chápat a rozumět lidem ve světle Božího oslovení. Zajisté že právem tuto službu od svého faráře chceme a vyžadujeme. Je to vždycky živým znamením toho, že ve svých životních situacích čeká­me pomoc nejvzácnější. Avšak vlast­ním nositelem této služby není on sám, nýbrž církev sama, místní cír­kev, která žije společenstvím boho­služeb, biblických hodin, pobožností a vzájemné služby a kterou nazýváme náboženskou obcí. Ve sboru, kde ke svému faráři přestávají věřící přichá­zet ař již z jakéhokoliv důvodu, kde přesíává být jejich zpovědníkem, rád­cem. těšitelem, přítelem, obětavým pomocníkem, tam je nutné se za­mýšlet nad duchovní situací obce. Kde pak farář ze strany svěřené obce nepocítí hřejivý zájem o své vlastní starosti, ba pozná někdy spíše ško­dolibou radost nad osobními neúspě­chy, nad malou účastí církve na bo­hoslužbách, nad nedorozuměními a rodinnými trampotami, tam už začí­ná být jasné, že se jedná o hluboké odcizení, nikoliv však mezi obcí a farářem, nýbrž o odcizeni vůči sa­motnému Pánu Bohu. • Mnohé z příčin problému mohou spočívat také ve faráři samotném. Vždyť může mít a má stejné chyby a neBostatkv jako ostatní. Nezačínej­me však v hledání nedostatků a pří­čin hned u něj. Nositelkou pastorační péče je pře­ce samotný sbor, náboženská obec, místní církgv. Jestliže se nám to sta­ne samozřejmé, pak nám bude stej­ně samozřejmé, že farář je jako ostat­ní věřící členem tohoto obecenství a jako člen tohoto společenství má stej­ně tak jako ostatní nárnk a právo na stejnou pastorační péči. Není to žádný protimluv, když řekneme, že sbor, náboženská obec, má o svého faráře pastoračně pečovat a o něho se starat. I farář má být zahrnut pod pastorační péči svého sboru. Pak by asi bylo méně farářů, o nichž by se říkalo, že v obci ztroskotali a více náboženských tíbcí, které by platily za živé a nikoliv za živořící. Kdo však má pastorační péči o fa­ráře konat? To jistě bude otázka, kletá nás napadne. Je to otázka po kompetenci. Komu přísluší, aby o fa­ráře v náboženské obci pastoračně pečoval? Jestliže vyznáváme ve své církvi obecné kněžství, jestliže sou­hlasíme s tfm, že nositelkou pastorač­ní péče je samotný sbor. pak odpo věd není nijak obtížná. Jste to vy všichni, bratří a sestry, kteří svého faráře přes jeho nedostatky a sla­bosti máte rádi, kteří tuto službu pé­če můžete konat. Vy všichni, kteří vidíte svou náboženskou obec jako sbor Páně, v němž jeden nese břeme­na druhého, můžete být pastory svého faráře. Bylo by chybou a tragickým omy­lem, kdybyste měli tuto péči o své­ho faráře přenést jen na jeho nadří­zené, na předsedy okrsku, na bisku­py. Žijí tak jako vy s vaším farářem? Znají jeho starosti i jeho samotného tak dopodrobna, jako vy ho můžete znát? Mohou pochopit a porozumět jeho starostem a jeho mdlobě a ně­kdy i skleslosti tak jako vy, o které by se rád opřel? Zajisté, že i jeho nadřízení se snaží porozumět jeho problémům, jeho situacím osobním, obtížím jeho farárskeho úřadu. Vždyť jsou to také jeho bratří v Kristu a v úřadě. Mohou ho podepřít svým slovem, ale nemohou s nim v jeho obci, kam byl poslán sloužit a zvěs­tovat Boži slovo, žít a stále přebý­vat. Vy s nim žijete. Vy ho znáte. Znáte jeho rodinu, mnohé jeho osob­ní starostí, tušíte jeho tajné smutky, přáni, tužby. • Vaše pastorační péče o faráře by měla být zajisté plná ohleduplné po­zornosti, nikoliv nízké a vulgární kri­tičnosti. Pak pocítíte vděčnost bratra, který chce sloužit a slouží a který je ochoten slyšet i vaše kritické slo­vo, je-li naplněno hřejivou láskou. Citlivost přístupu je zvyšována vaší snahou po porozumění a pochopení farářského poslání. • I farář žije mnohdy uprostřed vás v osamělosti. Že by to byla jen jeho chyba? Kdo z vás s ním například dovede promluvit o jeho nedělním ká­zání jiným způsobem než jenom s onou lacinou pochvalou — dneska jste hezky kázal. Nemyslíte, že váš kazatel touží , po něčem jiném, než po /Pokračování na str. 3/ • TÝDENÍK CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ Ročník 57 • 14. května 1972 • Cena 60 halj Píše nám farář Na přelomu kaidého roku. čtvrtle­tí i měsíce mají v úřadech a podni­cích své ině kalkulačky a pracovní­ci nad uzávěrkami. Katdý zodpověd­ný hospodář dělá v takových časo­vých meznících bilanci a zajišťuje plá­ny pro další období. Něco podobného vidíme i v církvi, která není jen vě­roučným obecenstvím, ale i hospo­dářskou organizací s plánovanými příjmy a výdaji podle rozpočtu, schva­lovaného nadřízenými státními i cír­kevními úřady. Všichni aktivní pra­covníci rad starších a duchovní vědí dobře, kolik výkazů je někdy třeba vyplnit, aby se učinilo zadost církev­ním řádům. Není to práce tak docela zbytečná. Měsíční a čtvrtletní uzávěr­ky nám pomáhají udělat si přesněj­ší obraz o životě náboženské obce. Zatímní obecná zkušenost v naší církvi je, že bez ohledu na počet příslušníků zvedá se křivka na grafu hospodářské soběstačnosti většiny obcí. Signalizuje to i stoupající obě­tavost věřících i hospodářských pra­covníků v církvi. Jsou velké obce, které dle zákona velkých čísel shromáždí za rok pěk­né hospodářské výsledky, jsou ale malé obce s několika desítkami pla­tících rodin a přece mohou v obě­tavosti soutěžit s daleko většími ob­cemi — a často je i předčit. V čem je příčina? Ta hlavní je, že malá obec se dá snadněji zvládnout nejen administrativně, ale i pastoračně. A to zde hraje i v hospodářských vý­sledcích prvořadou úlohu. Znají-li příslušníci náboženské obce svého duchovního pastýře nebo ostatní obě­tavé pracovníky svého sboru, znají nebo brzo poznají i svou církev a její službu i potřeby. Obvykle tím, že jsou aspoň občas osobně či pastorač­ními listy nebo pomocí tisku jzde hrají neocenitelnou službu pro len účel obcí odebíraná čísla našeho tý­deníku Český zápas) informováni o životě církve, své obce, o lom. co se děje v ok-rsku a diecézi. Neměly by se také podceňovat dobře naplánova­né akce, ať již v rámci obce, okrsku nebo celé diecéze. Svědčí nejen o ži­vosti církve, ale také ji přímo podpo­rují. Vždyť mnozí příslušníci právě při lakových příležitostech, kdy je církev „o pohybu“, nacházejí cestu do sboru, do obecenství své církve a nalézají tak důvod ke své oběta­vosti a- štědrosti v rovině hospodář­ských potřeb své obce. jednou z dalších významných pří­čin dobrých hospodářských výsledků v obci je uplatňování osvědčených zkušeností s výběrem církevní daně. Někde se dobře osvědčuje sbor vý­­běrčích z řad členů rady starších a sboru služby, jinde se ukazují až o třetinu lepší výsledky, když se za­vedly složenky s pastoračními listy. Je při tom ovšem víc administrativní práce a vydání na poštovné, jsou starosti a více práce s urgencí, pro­tože složenka se snadno založí, ale příslušníci mají možnost vyrovnat svou základní povinnost k církvi až když mají finanční prostředky a sa­mi se po uvážení zařadili -do stupni­ce platičů. Jestliže malá náboženská obec s třemi sty osmi platícími členy do­sáhne po zavedení pro ni nejvhodněj­šího způsobu výběru církevní daně /v tomto případě se osvědčily slo­ženky), že jedenáct členů jí dává po 100 Kčs ročně, třicet členů po 50 Kče a zbytek od základní výše 20 Kčs a více. může být dobře soběstačná, nebo jak napořád říkal a psal jeden bratr tajemník a účetní rady star­ších „soběstatečná“. Taková malá obec je schopna při brigádnické údrž­bě opatrovat dobře pěkný sbor i fa­ru, tj. dvě budovy. Nezáleží tedy v hospodářském živo­tě obce vše na víře a lásce přísluš­níků, ale i na víře a lásce zodpověd­ných hospodářských pracovníků a na tom. jak vhodným způsobem a kdy se příslušníkům pro jejich víru a lás­ku upraví cesta a dá příkladný pod­nět. Bez toho snadno zůstanou v mno­hé obci mnohé hmotné hřivny ležet nevyužity, nebo zakopány. D. MAL? K vizitačnímu rádu Ústřední rada z podnětu pastorač­ně výchovného sněmovního, výboru rozeslala nedávno na různá církev­ní místa návrh vizitačního řádu. Ce­kali jsme, že k návrhu dojde řada podnětů a připomínek. Dosud se tak nestalo. Bratří faráři a sestry farář­ky se asi na okrskových poradách do­sud s těmito řády neseznámili a ant v radách starších se pravděpodobně o nich nemluvilo. Jinak si nedovede­me vysvětlit ono mlčení. Vždyť jde o věc velmi vážnou a pro další vý­voj církve důležitou. Nemělo by smys­lu vydávat tyto řády cestou narizo­­vací a předložit předlohy sněmu bez důkladné diskuse mezi duchovními a členy rad starších. Máme zkuše­nost, že v minulosti se leckdy bez předběžné diskuse sněmovníky odhla­sovaly různé návrhy horlivých jed­notlivců a pak pochopitelně následek byl, že se sněmovními směrnicemi nikdo neřídil. V budoucnosti tomu tře­ba zabránit. Prohovořte proto ony rámcové návrhy, pište o nich, posí­lejte doplňky, připomínky! Stále terf hovoříme o tom, že navazujeme na tradici husitskou, z níž vyrostla krás­ná církev Kristova: jednota bratrská. Prokažme svá tvrzení i v úsilí o lep­ší církevní řády a v hlubší péči o církevní kázeň! Naše návrhy nechtě­jí nic jiného, než pomáhat všem cír­kevním pracovníkům, aby rostli ve víře a v poslušnosti Božích zákonů. Jsem už 36 let duchovním církve československé husitské. Začal jsem jako učitel náboženství na pražských školách. Během mého několikaletého katechetského působení mě každoroč­ně navštívil a mou práci hodnotil in­spektor státní, ale ani jednou mě ne­navštívil inspektor církevní. Když jsem začal pracovat jako mladý farář ve velké pražské náboženské obci, nevykonali ani tehdejší bratr bis­kup, ani jeho zástupce vizitační ná­vštěvu v mé obci takovým způsobem, aby si vyžádali některé mé kázání, a aby si v mé farní kanceláři aspoň hodinu se mnou sedli a poptali se mě na osobní podmínky práce. Vidět tu­to práci jenom z dotazníků nebo od pracovního stolu v diecézni kancelá­ři nestačí. Pohled na náboženskou obec je také velmi zkreslený a ne­úplný, když biskup nebo jeho zástup­ce vidí faráře a radu starších pou­ze ve slavnostní den při biřmování nebo při výročí obce Farář, který poctivě a svědomitě na vinici Páně pracuje, se nebojí kontroly a dohle­du. Musí to být ovšem dohled kona­ný v duchu Kristově,- dohled nad čis­tým zvěstováním evangelia a vyslu­hováním svátostí, dohled nad pasto­rační páčí a učitelskými povinnost­mi. To je nejpřednější úkol duchoven­stva. Všechna ostatní činnost, zvláš­tě organizační a hospodářská, bude (Pokračování na str. 2) DIECÉZNI RADA CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ HUSITSKÉ V PRAZE zve celen církevní veřejnost k účasti na bohoslužbách, které se budou komat v neděli 14. května v 1B hod. v Husově sboru v Praze «-Dejvicích, V. V. Kujbyševa 5, při nichž bude znovu uveden do funkce biskupa na nové období dr. Josef Kupka. Duchovní se těchto bohoslužeb zúčastní v talárech. Sejdeme se v tomto společenství slova Božího, abychom pro nově zvoleného bratra bisku­pa vyprosili svými modlitbami Boží požehnání v jeho práci. dr

Next