Dikobraz, 1971 (Anul 27, nr. 1-52)

1971-06-10 / nr. 23

2 ■ ■■ Byl jednou jeden Cas*). Měl slavné jméno, od dobrých ctěno, od zlých obáváno. Ten Čas, co kdysi měnil časy - časy pak změnily jej. Po první světové válce z těch časů Času zbyly však paběrky jen. Tak by mohla začínat pohádka o realistech, jejichž zakladatel a autor — strany, hnutí i myšlenek — T. G. Masaryk, byl povolán na pražský Hrad. Usedl na nejvyšší státní stolec, aby podle Komenského „po přejití vichřic hněvu — vláda věcí tvých k tobě se zase navrátila, ó lide český .. Stolec to byl dobrý, s poctivou starou českou tradicí pohanskou. Hrad náš však byl by hradu půl, kdyby nepotřeboval jak sůl také hradní lidi. I přicházeli staří realisté realizovat ted ono kdysi ctěné realistické učení, do života nového státu. Některý jako ministr, jiný jen jako místopředseda parlamentu nebo president finančního ředitelství. Zorganizováním posledních, dynasticky věrných realistů na Hradě, byli pověřeni — známý kontrarevoluční „znalec Ruska“ Nečas, dále profesor Rádi, nedávno poražený v Realistickém klubu a doprovázený popěvkem: „Chopíme se Rádla a kde mužem, všecko zvoráme ...“, hradní ceremoniář Guth-Jarkovský aj. Neboť třikrát běda, lide tobě, dokud nemáš Guttia v sobě! Ti měli být ideologickým štábem pro hradní politiku a hradní potřebu. Teprve však r. 1925 si troufli realisté (a ještě pod firmou strana práce) na samostatnou kandidátku do voleb. Propadli zle a bez mandátu. Proto do té doby (i potom) sázel Masaryk na pravičáckého koně soc. dem. Právem tedy k hradním zajímavostem patřil i tiskový šéf, sociální demokrat Ebl, jemuž nikdo nezapomněl pověsit na zadeček jeho jména originální přídomek bej K Hradu oddaným realistům patřil i oblíbený a pokrokový básník Machar. Povolán na Hrad, nechal básnění a fejtonů a inspektoroval v generálské uniformě čsl. armádu. Svým starým vlivem a popularitou měl novému státu každoročně dodat vojenskou službou vyzrálé republikány. Mnoho básníků básnit přestane — a nic se nestane. O žádném však nepsali jiní básníci tolik, jako o Macharovi: Jaroslav Hašek dí: Kdo je víc? Já či Machar? Při svátém písmu: Já stvořil Švejka a on nic v oboru militarismu! (Josef Hora) *) Tiskový orgán Masarykovy strany realistické z konce 19. a začátku 20. století. Karel Konrád kolegu Horu poopravil. Napsal, že Josef Svatopluk Machar už leccos v životě spáchal, byl ve Vídni v bance a veršů psal rance ... a celým srdcem svým proklel Rím v oblacích boha. Kdo četl, církvi vzal roha. Konrád také řekl, že je těžké vyjít s málem, že se stal Machar generálem, což byla závažná věc, ne sláva, ne hec, a že tady by nekvetl ani koniklec. Jenže časy se mění. Nebylo snad zklamanějšího realisty realismem, vojenstvím i buržoasní republikou než byl nakonec sám Machar. A snad i životem. Vždyť, co to taky muselo být za život, když za téměř 80 let života měl jen asi dvacetkrát narozeniny (narodil se 29. února). V poselství k prvnímu parlamentu ohlásil Masaryk „ ... pronikavé sociální reformy, vylučující všeliké vykořisťování a panství třídní . .Asi nevěděl, že předsedou vlády je největší český reakcionář a fabrikant Kramář, připravující již český fašismus, že pečeni drží statkář Švehla; ostatním že nechal držet jen rožeň, že Švehla vládl nejen koaliční pětce, ale i jemu, parlamentu, i vládě. A kdoví, zda slyšel o agrárním Vaškovi, který Jisté je, že od slavného návratu Masarykova do vlasti zhoustlo během tří let politické klima v ČSR tolik, že když ke všemu ještě v květnu 1923 zemřela paní Masaryková, musel se na radu lékařů uchýlit pro klid do ciziny! Paní Masaryková již delší čas před smrtí přesídlila do Lán. Cítila se na Hradě cize. Měla i své názory. Tvrdila, že se chudým mají předkládat v literatuře a v novinách věci nejlepší. Už před válkou chodila raději za lidmi do sklepů než za panstvem do vil, ani členkou manželovy realistické strany nebyla, byla sociální demokratkou, propagovala Ženský list, a nakupovala v dělnickém konzumu. Před smrtí prohlásila: „Tak snadno se zapomíná, že je tolik lidí. kteří nemají co jíst a kde bydlet.“ I jako paní presidentová byla v častém styku s malostranským důvěrníkem soc. dem. levice soudruhem Šelmátem. Jednou mu po roztržce strany při náhodném setkání na ulici vytkla, proč k ní nepřišel, když mu vzkázala. Chtěla mu vyslovit svůj souhlas se stanoviskem levice. Trpce a smutně si mu pak posteskla: „Tak oni vám to ani nevyřídili?“ Lidé přišli, odešli. Jen velké světové ideje zůstávají. SE NA ČASY DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ JOSEFA DUBSKÉHO Realisté nerealističtí Milostpán Ebl-bej se veze stojí na hnojišti a bičem si práská: „Tahle naše republika, to je, pane, kráska." • HLUPÁKOVI PŘI KAŽDÉM VTIPNÉM SLOVĚ VJEDE DO ÚDU DĚS. Herakleitos ženi čmelácích fondů. Pak se už shání radostněji. Příležitostí skýtá doba nepřeberně. Třeba taková _____ fondů, lze přihlásit do druž: čkat i dokončení stavby a f „ m. i bytová výstavba. Je-li dostatek **ue, syna i dceru, lze se dobyty výhodně prodat. Lidé jsou po bydlení jako diví Nehledí na tisícovky. Jen když mají střechu nad hlavou. A čmeláček si žije! Jenže shánčliví lidé mají přece jenom krápět jinou náturu než takový černožlutý chlupatý hmyz. Čmeláku jde jenom o plné břicho; lidský čmeláček nemá nikdy dost. Shání a cucá, cucá a ukládá, mění a prodává, rozmnožuje fondy a zapomíná, že se zcela zpronevěřuje nejen svému vyvolenému vzoru, ale i své prapůvodní podstatě. Čmelákem se nestal a mezi slušné lidi ho už také počítat nelze. Vjk • NIC NEMÁ PROTI MOKROSTI VODY AŽ NA TO, ŽE NENÍ SUCHÁ. • MANŽELKA MU KLNULA, ŽE S Nf SPI. • KDO NENÍ ŠŤASTNÝ, nemusí být ještě nešťastný. • TREST UTNUTI HLAVY MU PO ODVOLANÍ SNÍŽILI NA PŘESEKNUTI V PASE. J&S členka Komunistické strany USA.