Dikobraz, 1971 (Anul 27, nr. 1-52)

1971-06-10 / nr. 23

2 ■ ■■ Byl jednou jeden Cas*). Měl slavné jméno, od dobrých ctěno, od zlých obáváno. Ten Čas, co kdysi měnil časy - časy pak změnily jej. Po první světové válce z těch časů Času zbyly však paběrky jen. Tak by mohla začínat pohádka o realistech, jejichž zakladatel a autor — strany, hnutí i myšlenek — T. G. Masaryk, byl povolán na pražský Hrad. Usedl na nejvyšší státní stolec, aby podle Komenského „po přejití vichřic hněvu — vláda věcí tvých k tobě se zase na­vrátila, ó lide český .. Stolec to byl dobrý, s poctivou starou českou tradicí pohanskou. Hrad náš však byl by hradu půl, kdyby nepotřeboval jak sůl také hradní lidi. I přicházeli staří realisté rea­lizovat ted ono kdysi ctěné realistické učení, do života nového státu. Některý jako ministr, jiný jen jako místopředseda parlamentu nebo president finančního ředitelství. Zorganizová­ním posledních, dynasticky věrných realistů na Hradě, byli pověřeni — známý kontrarevo­­luční „znalec Ruska“ Nečas, dále profesor Rádi, nedávno poražený v Realistickém klubu a doprovázený popěvkem: „Chopíme se Rádla a kde mužem, všecko zvoráme ...“, hradní ce­remoniář Guth-Jarkovský aj. Neboť třikrát běda, lide tobě, dokud nemáš Guttia v sobě! Ti měli být ideologickým štábem pro hradní politiku a hradní potřebu. Teprve však r. 1925 si troufli realisté (a ještě pod firmou strana práce) na samostatnou kandidátku do voleb. Propadli zle a bez mandátu. Proto do té doby (i potom) sázel Masaryk na pravičáckého koně soc. dem. Právem tedy k hradním zajímavos­tem patřil i tiskový šéf, sociální demokrat Ebl, jemuž nikdo nezapomněl pověsit na zadeček jeho jména originální přídomek bej K Hradu oddaným realistům patřil i oblíbený a pokrokový básník Machar. Povolán na Hrad, nechal básnění a fejtonů a inspektoroval v ge­­nerálské uniformě čsl. armádu. Svým starým vlivem a popularitou měl novému státu každo­ročně dodat vojenskou službou vyzrálé re­publikány. Mnoho básníků básnit přestane — a nic se nestane. O žádném však nepsali jiní básníci tolik, jako o Macharovi: Jaroslav Hašek dí: Kdo je víc? Já či Machar? Při svátém písmu: Já stvořil Švejka a on nic v oboru militarismu! (Josef Hora) *) Tiskový orgán Masarykovy strany realistické z konce 19. a začátku 20. století. Karel Konrád kolegu Horu poopravil. Napsal, že Josef Svatopluk Machar už leccos v životě spáchal, byl ve Vídni v bance a veršů psal rance ... a celým srdcem svým proklel Rím v oblacích boha. Kdo četl, církvi vzal roha. Konrád také řekl, že je těžké vyjít s málem, že se stal Machar generálem, což byla závaž­ná věc, ne sláva, ne hec, a že tady by nekvetl ani koniklec. Jenže časy se mění. Nebylo snad zklamaněj­šího realisty realismem, vojenstvím i buržoas­­ní republikou než byl nakonec sám Machar. A snad i životem. Vždyť, co to taky muselo být za život, když za téměř 80 let života měl jen asi dvacetkrát narozeniny (narodil se 29. února). V poselství k prvnímu parlamentu ohlásil Ma­saryk „ ... pronikavé sociální reformy, vylu­čující všeliké vykořisťování a panství tříd­ní . .Asi nevěděl, že předsedou vlády je nej­větší český reakcionář a fabrikant Kramář, připravující již český fašismus, že pečeni drží statkář Švehla; ostatním že nechal držet jen rožeň, že Švehla vládl nejen koaliční pětce, ale i jemu, parlamentu, i vládě. A kdoví, zda slyšel o agrárním Vaškovi, který Jisté je, že od slavného návratu Masarykova do vlasti zhoustlo během tří let politické kli­ma v ČSR tolik, že když ke všemu ještě v květnu 1923 zemřela paní Masaryková, mu­sel se na radu lékařů uchýlit pro klid do ciziny! Paní Masaryková již delší čas před smrtí pře­sídlila do Lán. Cítila se na Hradě cize. Měla i své názory. Tvrdila, že se chudým mají před­kládat v literatuře a v novinách věci nejlepší. Už před válkou chodila raději za lidmi do sklepů než za panstvem do vil, ani členkou manželovy realistické strany nebyla, byla so­ciální demokratkou, propagovala Ženský list, a nakupovala v dělnickém konzumu. Před smrtí prohlásila: „Tak snadno se zapomíná, že je tolik lidí. kteří nemají co jíst a kde by­dlet.“ I jako paní presidentová byla v častém styku s malostranským důvěrníkem soc. dem. levice soudruhem Šelmátem. Jednou mu po roztržce strany při náhodném setkání na ulici vytkla, proč k ní nepřišel, když mu vzkázala. Chtěla mu vyslovit svůj souhlas se stanoviskem le­vice. Trpce a smutně si mu pak posteskla: „Tak oni vám to ani nevyřídili?“ Lidé přišli, odešli. Jen velké světové ideje zůstávají. SE NA ČASY DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ JOSEFA DUBSKÉHO Realisté nerealističtí Milostpán Ebl-bej se veze stojí na hnojišti a bičem si práská: „Tahle naše republika, to je, pane, kráska." • HLUPÁKOVI PŘI KAŽDÉM VTIPNÉM SLOVĚ VJEDE DO ÚDU DĚS. Herakleitos ženi čmelácích fondů. Pak se už shání radostněji. Příležitostí skýtá doba nepře­berně. Třeba taková _____ fondů, lze přihlásit do druž: čkat i dokončení stavby a f „ m. i bytová výstavba. Je-li dostatek **ue, syna i dceru, lze se do­byty výhodně prodat. Lidé jsou po bydlení jako diví Nehledí na tisícovky. Jen když mají střechu nad hlavou. A čmeláček si žije! Jenže shánčliví lidé mají přece jenom krápět jinou náturu než takový černožlutý chlupatý hmyz. Čmeláku jde jenom o plné břicho; lidský čmeláček nemá nikdy dost. Shání a cucá, cucá a ukládá, mění a prodává, rozmnožuje fondy a zapomíná, že se zcela zpronevěřuje nejen svému vyvolenému vzoru, ale i své prapůvodní podstatě. Čmelákem se nestal a mezi slušné lidi ho už také počítat nelze. Vjk • NIC NEMÁ PROTI MOKROSTI VODY AŽ NA TO, ŽE NENÍ SUCHÁ. • MANŽELKA MU KLNU­­LA, ŽE S Nf SPI. • KDO NENÍ ŠŤASTNÝ, nemusí být ještě ne­šťastný. • TREST UTNUTI HLAVY MU PO ODVOLANÍ SNÍ­ŽILI NA PŘESEKNUTI V PASE. J&S členka Komunistické strany USA.

Next