Hlas Domova, 1955 (I/1-29)
1955-06-14 / No. 1
Týdeník Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR Zpráva předsednictva Ústředního výboru Národní fronty Zřízení »Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR« S ohledem na četné žádosti občanů, kteří na základě amnestie presidenta republiky ze dne 9. května 1955 projevují přání vrátit se do vlasti, rozhodlo dne 2. června 1955 předsednictvo Tjstředního výboru Národní fronty zřídit »Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ÖSR« v tomto složení: Předseda: dr Miroslav Klinger, člen předsednictva Ústředního výboru Národní fronty, Praha, místopředseda: Vojtěch Danbner, předseda Slovenské odborové rady a člen předsednictva Ústřední rady odborů, Bratislava. členové: Božena Holečková, členka předsednictva Výboru československých žen, Praha, Jozef Lietavec, tajemník slovenského výboru Československého Červeného kříže, Bratislava, Ivan Litvaj, tajemník slovenského ústředního výboru Československého svazu mládeže, Bratislava, Rostislav Petera, šéfredaktor časopisu Lidová demokracie, Praha, prof. Josef Skupa, národní umělec, Praha, Alois Šubr, vedoucí odboru pro věci národních výborů, Praha, Andrej Žiak, místopředseda Národního shromáždění, Bratislava, tajemník: Václav Valtr, Praha. »Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ÖSR« bude se starat o všechny otázky souvisící s návratem amnestovaných osob do vlasti i vyřizovat dotazy příbuzných těchto osob v ČSR. Kancelář výboru byla zřízena v Praze 1, náměstí primátora dr. Václava Vacka č. 2 (budova ÜNV) v přízemí č. dveří 161, čís. telefonu 632-92. Předsednictvo Ústředního výboru Národní fronty PROHLÁŠENÍ VÝBORU PRO ZABEZPEČENÍ OSOB, které se na základě amnestie vrátí do ČSR Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR, měl v patek 10. června t. r. zasedání, na němž předseda výboru dr. M. Klinger vytyčil pracovní úkoly a projednal organisační otázky. K referátu se rozvinula rozprava, v níž promluvili všichni členové výboru a usnesli se vydat prohlášení, které má následující znění: Poslání, kterým nás pověřil Ústřední výbor Národní fronty, se ujímáme s nejvyšší odpovědností. Je to práce nejvýš odpovědná nejen vzhledem k svědomí každého z nás, ale zvlášť vůči těm, jimž amnestie umožňuje návrat do vlasti. Závažnost úkolu zvyšuje skutečnost, že výbor je mluvčím a zástupcem všeho našeho lidu, jemuž osud a život československých občanů v zahraničí není lhostejný. Výbor projednal na své schůzi 10. června zásady postupu při poskytování pomoci těm, kdož se vrátí do vlasti. Nepřátelská propaganda se snaží lživými údaji odvrátit naše spoluobčany v zahraničí od návratu do* mů. Budeme odhalovat tuto lživou propagandu, která škodí především těm, kteří žijí v zahraničí ve velmi bídných poměrech. Potřebné informace budeme podávat prostřednictvím tisku, rozhlasu a vlastního časopisu. Výbor bude poskytovat všechnu možnou pomoc těm, kteří po vlastním svobodném rozhodnutí se vrátí do vlasti. Pokud se žadatelé obrátí o pomoc na naše zastupitelské úřady v zahraničí, tyto jim poskytnou potřebné informace a poradí jim, jak postupovat. Ti, kdož použili dobrodiní amnestie ihned po jejím vyhlášeni, jsou již ve své vlasti, ve svých domovech. Je třeba, aby každý náš občan žijící v zahraničí se obeznámil s obsahem i rozsahem amnestie. U osob, kterých se amnestie týká, zdůrazňujeme, že navrátit se může každý československý občan bez ohledu na národnost, náboženské vyznání nebo politické přesvědčení a stranickou příslušnost. Ti, kteří pomýšlejí na návrat, mohou se také přímo obrátit na sekretariát Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR, Praha 1, náměstí primátora dr. Václava Vacka č. 2. Mohou také požádat o informace prostřednictvím svých v. Československé republice žijících rodinných příslušníků nebo známých. Výbor jim poradí a zodpoví jejich dotazy. Výbor chce postupovat při své práci s největším urychlením, poněvadž amnestovaný se musí nacházet nejpozději 9. listopadu na území Československé republiky. Veden zásadou socialistického humanismu, poskytne výbor pomoc všem, kteří se po návratu do rodné země na něj obrátí. Každý, kdo se vrátí do vlasti, dostane zaměstnání odpovídající jeho schopnostem a odborným znalostem. Každý, kdo se vrací do vlasti, požívá všech práv a má všechny povinnosti občana naščho státu. Výbor vynaloží všechny své síly, aby čestně splnil své odpovědné poslání k dobru a prospěchu těch, kteří se vrátí, i jejich rodin. Hlavní svůj úkol vidíme v tom, abychom jim umožnili svobodně žít a pracovat v naší drahé a krásné vlasti. „Jsem vyléčen na celý život“ »Tonda Horník« ze »Svobodné Evropy« hovoří na tiskové konferenci v Praze V sobotu 4. června se konala v místnostech Československé tiskové kanceláře v Praze tisková konference, na které bývalý spolupracovník vysilače »Svobodná Evropa« Vladimír Kučera učinil prohlášení, v němž vysvětlil, proč se vrátil do vlasti. Poté odpověděl na otázky zástupců zahraničního a československého tisku. Ve svém prohlášení mimo jiné řekl: Jmenuji se Vladimír Kučera a je mi třicet roků. Pocházím z Kladenská, z hornické rodiny. Sám jsem byl také horníkem, ale práce jsem si neuměl vážit i když jsem měsíčně vydělával až 3000 Kčs v nové měně. Protože mne — jak se říká — píchalo dobré bydlo a nechtělo se mi pracovat, utekl jsem v záři 1954 do západního Německa. Po přechodu hranic jsem byl vyslýchán orgány americké špionážní služby v Norimberku. Po skončení výslechů jsem byl předán do známého uprchlického tábora Valka. Zde jsem byl získán redaktory Svobodné Evropy, jistým Kaválkem a Šklíbovou a dále dr. Kvetkem, ke spolupráci na štvavém vysílání proti ČSR. Měl jsem za úkol připravovat relace t. zv. dělnického vysílání. Relace se mnou dělal Otto Gráf, známý také pod krycím jménem »Franta Tábor«. Ve vysílání) jsem vystupoval pod jménem »Tonda Horník«. Zjistil jsem brzy, jakou »svobodu« jsem si vlastně zvolil. V t. zv. svobodném světě jsem byl nejprve verbován Američany za špiona. Když jsem odmítl, skončil jsem v bídném táboře pro uprchlíky a nakonec jsem v americkém žoldu řemeslně lhal. Ujišťuji, že svého špatného a. hanebného jednání upřímně lituji. Poučily mne nejenom lživé a pomlouvačně relace, které jsem iSkládal a mluvil, ale také bezvýchodný život zdrcující většiny českých uprchlíků v západním Německu. Jsem vyléčen na celý život a nemám jiné přání, než odčinit svou vinu poctivou prací pro naši republiku. JAK JSEM SE DOSTAL DO »SVOBODNÉ EVROPY« Do tábora Valka za mnou přijeli z Mnichova redaktoři Kaválek a Šklíbová. Ti ze mne nejprve vytěžili všechny Informace z Československa :a potom mi nabídli, ábych natočil dvě relace do t. zv. vysíláni pro mládež. Thematem jedné relace bylo, jak jsem šťastně přešel do svobodného světa, a jak jsem tím nadšen. Na konci této relace na základě jejich instruktáže jsem vyzval mladé lidi, aby to udělali také tak, aíby mohli být také tak šťastni jako já. V druhé relaci jsem měl prostě vykládat o tom, jak bídné poměry jsou v Československu, ve kterých žije naše mládež, naše pracovní zálohy, ovšem zase na1 základě vyihaných a neskutečných faktů. Tyto relace si odvezli do Mnichova, načež jsem byl pozván do »Svobodné Evropy«. Jel jsem. Tam mi bylo řečeno panem dr. Kvetkem a redaktorem Otto Gráfem, že bych se hodil pro jejich určitý speciální pořad, určený pro , dělnické vysílání. A to proto', že prý mám takové dělnické, prý samorostlé projevy a hlas. Říkali mi: »Víte, když my mluvíme k těm dělníkům, tak nakonec poznají, že dělníky nejsme. Kdežto, když prý budete mluvit vy, tak se to bude zdát mnohem věrohodnější tam v Československu-« V lágru byla bída, a tak jsem to vzal a začal ijsem ve »Svobodné Evropě« (Pokračování na str. 2.) VI. Kučera v rozhovoru s novináři Nejdražší, nejsladší na světě ze všeho, daný mi v kolébce od boha samého. A kdybych ve světě byl i ten nejchudší, tys mi dán za poklad v matčině náručí. Jinde jsou krásnější, jinde jsou šťastnější, ale tys nad všechny vlasti mi milejší. Před mořem, za mořem nenajdu takové, jako ty, milený, český můj domove! Opustíš-li mne, lúym... Viktor Dyk má překrásnou báseň »Země mluví«. V této básní takto hovoří matka-země, matka-vlast: ... OPUSTlS-LI MNE, NEZAHYNU. OPUSTíS-LI MNE, ZAHYNEŠ! Dnes mluví tato slova ke všem, kdo nerozvážně uprchli z naší vlasti. Víme, že ne všichni utíkali ze stejných důvodů. Když se bývalý náměstek primátora za nár. soc. stranu v Liberci dr. Kyselka klidil v únoru 1948 z liberecké radniqe, zanechal svým stoupencům vzkaz, že prý opouští republiku proto, že »by nemohl snést život pod bolševickou vládou«. Už tehdy si však jeho zklamaní stoupenci řekli, že je dr. Kyselka zradil, když utekl a na útěk si nacpal plné kufry bohatství. Ovšem — kromě takových Kyselku, kieři utíkali, aby žili bez práce z připravené kořisti, odcházeli na západ i jiní lidé. Takoví, kterým zrádní vůdcové popletli hlavy a oni zbloudili. To je druhá část utečenců. Pracující našeho závodu Textilana Liberec živě diskutují o článcích našich novin k těmto otázkám a mezi jiným také o dopise navrátilce Hrdličky. Naši lidé říkají: Všichni naši občané, kteří kdysi zbloudili, avšak nechtějí zapřít svou rodnou zemi, svůj mateřský jazyk a své spoluobčany, necht se vrátí a pomohou při výstavbě naší vlasti. My jim pomůžeme při jejich cestě k novému, řádnému životu. Ale činy zrádců Zenkla a spot, ty nikdy neodpustíme. Těm nezbývá než zahynout jako podlým zrádcům. JOSEF DRÄZSKÝ, Textilana, Liberec Nový ústav národního zdraví v Praze-Vysočanech HLAS DOMOVA Tak sme nazvali náš časopis. Má sa stať pre vás —československých občanov, ktorí ste nerozvážne opustili republiku — skutočným hlasom vášho domova. Hlasom zeme, kde ste sa narodili vy aj vaši rodičia. Hlasom zeme, kde ste sa učili prvým českým a slovenským slovám. Hlasom zeme, ktorá za desať rokov svojej novej slobody rozkvitla a zmohutnela a ktorá je dosť silná, aby vám mohla odpustiť vaše previnenie, prijať vás, umožniť vám slobodný, spokojný ľudský život. Budeme vás pravdivo informovať o živote v Československej republike, o medzinárodnej situácii, o ľudoch, ktorí sa vracajú späť do vlasti na základe amnestie vyhlásenej k 10. výročiu oslobodenia našej republiky. Budeme odhalovať špinavú politiku tak zvaných »exilových vodcov«, ktorí vás zviedli k úteku na Západ a potom vás ponechali vášmu osudu, starajúc sa nie o vás, ale iba o to, ako by z vás vytĺkli politický aj finančný kapitál u svojich amerických chlebodárcov. Privítame, ak nám budete — pokiaľ to bude možné — pisať. Odpovieme na vaše dotazy, vysvetlíme, čo je vám nejasné. Našej republike a jej ľudu nie je ľahostajný osud československých občanov, ktorí — i keď sa previnili — nestratili pocit národnej príslušnosti a cti, lásku k svojej domovine. Preto vám umožňuje amnestia návrat. Preto k vám bude hovoriť HLAS DOMOVA.