Hlas Domova, 1955 (I/1-29)

1955-06-14 / No. 1

Týdeník Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR Zpráva předsednictva Ústředního výboru Národní fronty Zřízení »Výboru pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR« S ohledem na četné žádosti občanů, kteří na základě amnestie presidenta republiky ze dne 9. května 1955 pro­jevují přání vrátit se do vlasti, roz­hodlo dne 2. června 1955 předsednic­tvo Tjstředního výboru Národní fron­ty zřídit »Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ÖSR« v tomto složení: Předseda: dr Miroslav Klinger, člen předsednictva Ústředního výboru Ná­rodní fronty, Praha, místopředseda: Vojtěch Danbner, předseda Slovenské odborové rady a člen předsednictva Ústřední rady od­borů, Bratislava. členové: Božena Holečková, členka předsednictva Výboru českosloven­ských žen, Praha, Jozef Lietavec, ta­jemník slovenského výboru Českoslo­venského Červeného kříže, Bratislava, Ivan Litvaj, tajemník slovenského ústředního výboru Československého svazu mládeže, Bratislava, Rostislav Petera, šéfredaktor časopisu Lidová demokracie, Praha, prof. Josef Skupa, národní umělec, Praha, Alois Šubr, ve­doucí odboru pro věci národních výbo­rů, Praha, Andrej Žiak, místopředse­da Národního shromáždění, Bratislava, tajemník: Václav Valtr, Praha. »Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ÖSR« bude se starat o všechny otázky sou­visící s návratem amnestovaných osob do vlasti i vyřizovat dotazy příbuz­ných těchto osob v ČSR. Kancelář vý­boru byla zřízena v Praze 1, náměstí primátora dr. Václava Vacka č. 2 (bu­dova ÜNV) v přízemí č. dveří 161, čís. telefonu 632-92. Předsednictvo Ústředního výboru Národní fronty PROHLÁŠENÍ VÝBORU PRO ZABEZPEČENÍ OSOB, které se na základě amnestie vrátí do ČSR Výbor pro zabezpečení osob, které se na základě amnestie vrátí do ČSR, měl v patek 10. června t. r. zasedání, na němž předseda výboru dr. M. Klinger vytyčil pracovní úkoly a projednal or­­ganisační otázky. K referátu se roz­vinula rozprava, v níž promluvili vši­chni členové výboru a usnesli se vy­dat prohlášení, které má následující znění: Poslání, kterým nás pověřil Ústřed­ní výbor Národní fronty, se ujímáme s nejvyšší odpovědností. Je to práce nejvýš odpovědná nejen vzhledem k svědomí každého z nás, ale zvlášť vůči těm, jimž amnestie umožňuje ná­vrat do vlasti. Závažnost úkolu zvy­šuje skutečnost, že výbor je mluvčím a zástupcem všeho našeho lidu, jemuž osud a život československých občanů v zahraničí není lhostejný. Výbor projednal na své schůzi 10. června zásady postupu při poskyto­vání pomoci těm, kdož se vrátí do vlasti. Nepřátelská propaganda se snaží lživými údaji odvrátit naše spo­luobčany v zahraničí od návratu do* mů. Budeme odhalovat tuto lživou pro­pagandu, která škodí především těm, kteří žijí v zahraničí ve velmi bídných poměrech. Potřebné informace budeme podávat prostřednictvím tisku, rozhla­su a vlastního časopisu. Výbor bude poskytovat všechnu možnou pomoc těm, kteří po vlastním svobodném rozhodnutí se vrátí do vlasti. Pokud se žadatelé obrátí o po­moc na naše zastupitelské úřady v za­hraničí, tyto jim poskytnou potřebné informace a poradí jim, jak postupo­vat. Ti, kdož použili dobrodiní amnes­tie ihned po jejím vyhlášeni, jsou již ve své vlasti, ve svých domovech. Je třeba, aby každý náš občan žijící v za­hraničí se obeznámil s obsahem i roz­sahem amnestie. U osob, kterých se amnestie týká, zdůrazňujeme, že navrátit se může každý československý občan bez ohle­du na národnost, náboženské vyzná­ní nebo politické přesvědčení a stra­nickou příslušnost. Ti, kteří pomýšlejí na návrat, mohou se také přímo obrá­tit na sekretariát Výboru pro zabez­pečení osob, které se na základě am­nestie vrátí do ČSR, Praha 1, náměstí primátora dr. Václava Vacka č. 2. Mo­hou také požádat o informace pro­střednictvím svých v. Československé republice žijících rodinných příslušní­ků nebo známých. Výbor jim poradí a zodpoví jejich dotazy. Výbor chce po­stupovat při své práci s největším urychlením, poněvadž amnestovaný se musí nacházet nejpozději 9. listopadu na území Československé republiky. Veden zásadou socialistického hu­manismu, poskytne výbor pomoc všem, kteří se po návratu do rodné ze­mě na něj obrátí. Každý, kdo se vrátí do vlasti, dostane zaměstnání odpoví­dající jeho schopnostem a odborným znalostem. Každý, kdo se vrací do vlasti, požívá všech práv a má všechny povinnosti občana naščho státu. Výbor vynaloží všechny své síly, aby čestně splnil své odpovědné poslání k dobru a prospěchu těch, kteří se vrá­tí, i jejich rodin. Hlavní svůj úkol vi­díme v tom, abychom jim umožnili svobodně žít a pracovat v naší drahé a krásné vlasti. „Jsem vyléčen na celý život“ »Tonda Horník« ze »Svobodné Evropy« hovoří na tiskové konferenci v Praze V sobotu 4. června se konala v místnostech Československé tiskové kan­celáře v Praze tisková konference, na které bývalý spolupracovník vysilače »Svobodná Evropa« Vladimír Kučera učinil prohlášení, v němž vy­světlil, proč se vrátil do vlasti. Poté odpověděl na otázky zástupců zahra­ničního a československého tisku. Ve svém prohlášení mimo jiné řekl: Jmenuji se Vladimír Kučera a je mi třicet roků. Pocházím z Kladenská, z hornické rodiny. Sám jsem byl také horníkem, ale práce jsem si neuměl vážit i když jsem měsíčně vydělával až 3000 Kčs v nové měně. Protože mne — jak se říká — píchalo dobré bydlo a nechtělo se mi pracovat, utekl jsem v záři 1954 do západního Německa. Po přechodu hranic jsem byl vyslý­chán orgány americké špionážní služ­by v Norimberku. Po skončení výsle­chů jsem byl předán do známého uprchlického tábora Valka. Zde jsem byl získán redaktory Svobodné Evro­py, jistým Kaválkem a Šklíbovou a dále dr. Kvetkem, ke spolupráci na štvavém vysílání proti ČSR. Měl jsem za úkol připravovat relace t. zv. děl­nického vysílání. Relace se mnou dě­lal Otto Gráf, známý také pod krycím jménem »Franta Tábor«. Ve vysílání) jsem vystupoval pod jménem »Tonda Horník«. Zjistil jsem brzy, jakou »svobodu« jsem si vlastně zvolil. V t. zv. svobod­ném světě jsem byl nejprve verbován Američany za špiona. Když jsem od­mítl, skončil jsem v bídném táboře pro uprchlíky a nakonec jsem v ame­rickém žoldu řemeslně lhal. Ujišťuji, že svého špatného a. ha­nebného jednání upřímně lituji. Po­učily mne nejenom lživé a pomlouvač­ně relace, které jsem iSkládal a mlu­vil, ale také bezvýchodný život zdrcu­jící většiny českých uprchlíků v zá­padním Německu. Jsem vyléčen na celý život a nemám jiné přání, než odčinit svou vinu poctivou prací pro naši republiku. JAK JSEM SE DOSTAL DO »SVOBODNÉ EVROPY« Do tábora Valka za mnou přijeli z Mnichova redaktoři Kaválek a Šklí­­bová. Ti ze mne nejprve vytěžili vše­chny Informace z Československa :a potom mi nabídli, ábych natočil dvě relace do t. zv. vysíláni pro mládež. Thematem jedné relace bylo, jak jsem šťastně přešel do svobodného světa, a jak jsem tím nadšen. Na konci této relace na základě jejich instruktáže jsem vyzval mladé lidi, aby to udělali také tak, aíby mohli být také tak šťastni jako já. V druhé relaci jsem měl prostě vykládat o tom, jak bídné poměry jsou v Československu, ve kterých žije naše mládež, naše pra­covní zálohy, ovšem zase na1 základě vyihaných a neskutečných faktů. Ty­to relace si odvezli do Mnichova, na­čež jsem byl pozván do »Svobodné Evropy«. Jel jsem. Tam mi bylo ře­čeno panem dr. Kvetkem a redakto­rem Otto Gráfem, že bych se hodil pro jejich určitý speciální pořad, určený pro , dělnické vysílání. A to proto', že prý mám takové dělnické, prý samo­­rostlé projevy a hlas. Říkali mi: »Ví­te, když my mluvíme k těm dělníkům, tak nakonec poznají, že dělníky ne­jsme. Kdežto, když prý budete mlu­vit vy, tak se to bude zdát mnohem věrohodnější tam v Československu-« V lágru byla bída, a tak jsem to vzal a začal ijsem ve »Svobodné Evropě« (Pokračování na str. 2.) VI. Kučera v rozhovoru s novináři Nejdražší, nejsladší na světě ze všeho, daný mi v kolébce od boha samého. A kdybych ve světě byl i ten nejchudší, tys mi dán za poklad v matčině náručí. Jinde jsou krásnější, jinde jsou šťastnější, ale tys nad všechny vlasti mi milejší. Před mořem, za mořem nenajdu takové, jako ty, milený, český můj domove! Opustíš-li mne, lúym... Viktor Dyk má překrásnou báseň »Ze­mě mluví«. V této básní takto hovoří matka-země, matka-vlast: ... OPUSTlS-LI MNE, NEZAHYNU. OPUSTíS-LI MNE, ZAHYNEŠ! Dnes mluví tato slova ke všem, kdo nerozvážně uprchli z naší vlasti. Víme, že ne všichni utíkali ze stejných důvo­dů. Když se bývalý náměstek primátora za nár. soc. stranu v Liberci dr. Ky­selka klidil v únoru 1948 z liberecké radniqe, zanechal svým stoupencům vzkaz, že prý opouští republiku proto, že »by nemohl snést život pod bolševic­kou vládou«. Už tehdy si však jeho zklamaní stoupenci řekli, že je dr. Ky­selka zradil, když utekl a na útěk si nacpal plné kufry bohatství. Ovšem — kromě takových Kyselku, kieři utíkali, aby žili bez práce z při­pravené kořisti, odcházeli na západ i jiní lidé. Takoví, kterým zrádní vůd­cové popletli hlavy a oni zbloudili. To je druhá část utečenců. Pracující našeho závodu Textilana Li­berec živě diskutují o článcích našich novin k těmto otázkám a mezi jiným také o dopise navrátilce Hrdličky. Naši lidé říkají: Všichni naši občané, kteří kdysi zbloudili, avšak nechtějí zapřít svou rodnou zemi, svůj mateřský ja­zyk a své spoluobčany, necht se vrátí a pomohou při výstavbě naší vlasti. My jim pomůžeme při jejich cestě k no­vému, řádnému životu. Ale činy zrád­ců Zenkla a spot, ty nikdy neodpustíme. Těm nezbývá než zahynout jako podlým zrádcům. JOSEF DRÄZSKÝ, Textilana, Liberec Nový ústav národního zdraví v Praze-Vysočanech HLAS DOMOVA Tak sme nazvali náš časopis. Má sa stať pre vás —československých občanov, ktorí ste nerozvážne opus­tili republiku — skutočným hlasom vášho domova. Hlasom zeme, kde ste sa narodili vy aj vaši rodičia. Hlasom zeme, kde ste sa učili prvým českým a slovenským slo­vám. Hlasom zeme, ktorá za desať rokov svojej novej slobody rozkvitla a zmohutnela a ktorá je dosť silná, aby vám mohla odpustiť vaše previ­nenie, prijať vás, umožniť vám slo­bodný, spokojný ľudský život. Budeme vás pravdivo informovať o živote v Československej republi­ke, o medzinárodnej situácii, o ľu­­doch, ktorí sa vracajú späť do vlasti na základe amnestie vyhlásenej k 10. výročiu oslobodenia našej re­publiky. Budeme odhalovať špinavú politiku tak zvaných »exilových vodcov«, ktorí vás zviedli k úteku na Západ a potom vás ponechali vášmu osudu, starajúc sa nie o vás, ale iba o to, ako by z vás vytĺkli politický aj finančný kapitál u svo­jich amerických chlebodárcov. Privítame, ak nám budete — po­kiaľ to bude možné — pisať. Odpo­vieme na vaše dotazy, vysvetlíme, čo je vám nejasné. Našej republike a jej ľudu nie je ľahostajný osud československých občanov, ktorí — i keď sa previnili — nestratili pocit národnej prísluš­nosti a cti, lásku k svojej domovine. Preto vám umožňuje amnestia ná­vrat. Preto k vám bude hovoriť HLAS DOMOVA.

Next